Jiří Kobelka má za zády výhled na oceán a pláže Miami, kam nedávno přesídlil z Česka. Nejde ovšem o kratochvíli, nýbrž byznysovou nutnost. „V kryptu není epicentrem Silicon Valley, ale právě Florida,“ hlásí devětatřicetiletý spoluzakladatel a šéf firmy Tatum. Ta na trh vstoupila se svým produktem teprve před rokem a půl a už patří k nejnadějnějším českým startupům. „Momentálně děláme investiční kolo a cílíme na ohodnocení v řádu nižších stovek milionů dolarů,“ říká – jakoby se nechumelilo – Kobelka.

A proč ne rovnou na miliardu dolarů a tedy i na post jednorožce? „Dostat se na pozici dolarového jednorožce bychom asi dokázali. O kryptofirmy je mimořádný zájem. Ale nedává nám to smysl, protože bychom v takovém případě museli vzít investici od někoho, komu jde spíš o spekulaci. Jenže my budujeme firmu se vším všudy a chceme získat pořádného partnera, který nám s tím pomůže.“

Kobelka založil Tatum v roce 2018 se svým parťákem Samuelem Šramkem. Nějakou dobu ho ladili a oficiálně s ním šli ven na přelomu podzimu a zimy 2020. Jejich společnost funguje jako platforma pro programátory, kteří chtějí aplikace v blockchainu, ale se samotným kódováním v blockchainu nemají zkušenosti. Velmi zjednodušeně to funguje tak, že v takzvaném frameworku, tedy ve speciálním prostředí od Tatum, si napíší, jak má daná služba vypadat a fungovat a systém to za ně přeloží do jazyku vybraného blockchainu.

„Nabízíme přes čtyřicet největších a nejznámějších blockchainů, jako jsou ethereum, bitcoin, solana či polygon,“ vysvětluje Kobelka, který svou programátorskou kariéru začínal v bankách, takže mu je blízký i svět tradičních financí. S Tatum už toho stihl docela dost – zabodovali v soutěži známého technologického serveru TechCrunch, dostali se do prestižního akcelerátoru SkyDeck. I kvůli tomu jsme Kobelku zařadili mezi Kryptočechy, dvacítku nejvlivnějších a nejzajímavějších lidí českého kryptosvěta, jejichž celý výčet najdete zde.

Loňský rok pak zakončili s tržbami 1,5 milionu dolarů, tedy přes 30 milionů korun. Letos už se plánují přiblížit k šesti milionům dolarů. „Rosteme a dál porosteme hodně rychle. Takový je i celý blockchainový svět,“ říká Kobelka ve velkém rozhovoru, který je součástí obsahového speciálu Průvodce světem krypta, jehož je Tatum partnerem.

O blockchainu už se nějakou dobu mluví, jak přinese revoluci tam či onde. Ta změna ale pořád nepřichází, nebo se pletu?
Jsme na úplném začátku a tomu odpovídá i míra, jak moc společnost blockchain adoptovala. Jsou tu ale projekty, které ho dostanou do mainstreamu. Například Tim Berners-Lee, jeden z otců zakladatelů internetu, teď pracuje na konceptu decentralizované globální webové sítě. A ano, už tu máme NFT a mánii kolem nich, což je ale v podstatě drobnost. Když to shrnu, jsme na procentu možností a přirovnal bych momentální situaci s kryptem k internetu v devadesátkách.

Co je ta hlavní výhoda blockchainu, proč by ho lidé měli chtít? Jak jim to vysvětlit? V 90. letech si také asi málokdo uměl představit, co všechno web umožní.
Jednak transparentní sdílení dat, jednak vlastnění dat.

Jenže to je moc obecné a efemérní, jak konkrétně může pomoct?
Jako příklad použiji věrnostní karty. Jednu máte od Lidlu, další od Albertu, pak od Tesca a každý řetězec vám natlačí svou. Ale co když budete mít jen jednu a všichni prodejci do ní uvidí? Dnes to nejde mimo jiné kvůli smlouvám a sporům o to, kdo vlastní data. Na blockchainu ovšem bude všechno podstatné viditelné, žádné další souhlasy kromě toho vašeho nebudou třeba. A do blockchainu se budou zapisovat jednotlivé transakce a každý obchod si bude sčítat své body podle speciálního kódu. A to je jen malá ukázka. Nebo jeden japonský výrobce aut staví pomocí Tatum aplikaci, která ukládá informace o najetých kilometrech aut do blockchainu. Klíčová věc je, že blockchain je nejbezpečnější typ databáze. Nejde ho promazat.

Já si pořád říkám, že pokud je blockchain tak spásné řešení, proč už dávno všude není?
Je to o mindsetu. Firmy, hlavně ty velké, jsou nastavené, že data nechtějí sdílet – chtějí na nich sedět. To je i případ Tima Berners-Leeho, který se naštval, že internet vlastní šest firem. My jsme možná v háji, ale pro naše děti to je rozdíl. Blockchain umožní to, že skutečně budeme vlastnit naše data, nikoliv Google nebo Facebook. Tohle bude čím dál silnější trend.

V Německu je například moc zajímavý projekt, který má stejného investora jako my a který maká na technologii KYC čili Know Your Customer. Takové to ověřování totožnosti, když si třeba otvíráte bankovní účet. S nimi všechno proběhne, jak má, virtuálně se ověřím, naskenuji občanku, verifikuji e-mail… Oni mi pak vydají NFT token, který dokládá, že to jsem opravdu já, že mi je 38 let, a případně, že jsem občan České republiky. A zbytek dat prostě vyhodí. A já s tím NFT můžu fungovat třeba u herních společností, které potřebují vědět, že mi je víc než 18 let a nic moc dalšího. Spousta firem už totiž naše data ve skutečnosti nechce, protože jejich držení a správa jsou spojené jen se samými problémy kvůli GDPR a bezpečnosti. A pokud jejich byznysový model není postavený na obchodování s daty, nemají k tomu ani důvod.

Takže taková anonymizovaná občanka.
Přesně. Výhoda je, že takový token je vydaný nějakou autoritou a dá se použít na více místech, která ho uznají. Je unikátní, klíč k němu máte jen vy. Ušetří jiným firmám spoustu času, energie a starostí. Totéž platí pro zákazníky. Nebo ho jde teoreticky použít i třeba pro Netflix – kdybych měl totiž v ruce token, který prokáže, že jsem rezident USA, mohl bych se kdekoliv na světě koukat na americkou podobu Netflixu. Teď to nejde, protože Netflix sleduje moji IP adresu. A podobných nasazení bychom našli tisíce. V NFT tokenu mohou být ukryté klíčové informace, ale zároveň to nebudou osobní data a nebude proto podléhat zásadám GDPR.

Nakonec to je o firmách, aby se odhodlaly a blockchainu daly šanci.
Přesně tak. Klíčová je role early adopterů, protože je pak následuje zbytek. Dobře patrné to je v herním světě, kde první společnosti začínají využívat NFT. Pochopily, že to je pro ně cesta, jak zvýšit byznysové příležitosti. Když dnes hráči získají uvnitř nějaké hry nové schopnosti a nové vybavení a chtějí to následně zpeněžit, prodají celý svůj profil, kolem čehož vznikl sekundární trh. Jenže herní firmy na něj neměly přístup, takže to nemají rády. S blockchainem a NFT se to ale může změnit. Je to jako boj hudebního průmyslu proti sdílení mp3 v 90. letech.

A jak to dopadlo, víme…
Přesně. Hudební průmysl v určité chvíli pochopil, že to je marný boj, že fyzický nosič je už víceméně mrtvý a že budoucnost je něco jako Spotify. Sdílení a otevření. Vedla k tomu dlouhá cesta, projekty jako Napster ji v podstatě vydláždily a obětovaly se, ale výsledek je jasný a pro uživatele to je výhra.

Klíčové jsou samozřejmě peníze. Metallice, která se s Napsterem soudila a v podstatě ho zničila, vadilo, že přichází o zisky. Kdyby je měla, problém by byl menší. A tady to může být stejné, i ty herní firmy si jen chtějí sáhnout na prostředky, které jim mizí pod rukama.
Je to tak. Nicméně trend otevírání databází je citelný a globální, je to něco, co ve společnosti vítězí. Vezměte si GitHub, Uber nebo Airbnb. Zpřístupňování a sdílení je zkrátka jasný fenomén a postupně tomu budou podléhat další a další sektory. Stane se z toho samozřejmost jako z rychlého internetu. A blockchain je pro takové projekty ideální řešení.

A jaká je vaše role v tom celém?
My jsme takové rýče a lopaty. Připravujeme úplně základní infrastrukturu. Když to přeženu, je nám jedno, zda vyhraje Metallica, nebo Napster. Co ale vím, je, že budujeme něco, co bude za pár let úplně normální. Což je i můj problém – to, co běžní uživatelé vidí kolem sebe, pro mě není tak úplně relevantní, protože žiju svým způsobem v budoucnosti.

Jak to?
Projekty, na kterých se podílíme, nebo které vznikají s naším přispěním, se k běžným lidem dostanou třeba až za dva roky. A už teď vím, že to jsou obří věci.

Dejte příklad.
Nemůžu být úplně konkrétní. Vezměte si ale například digitální tržiště OpenSea, na kterém se obchoduje s NFT a které nedávno investoři ohodnotili na 13 miliard dolarů. Pro spoustu lidí je to už nesmírně velký projekt. Jenže my vidíme věci, které jsou násobně větší a které světlo světa spatří za rok či dva. Naskakují do toho firmy, které mají desítky milionů aktivních uživatelů měsíčně. To nejsou platformy, které by někdo piplal od začátku a od spodu, to jsou obří firmy se zástupy zákazníků, které jdou najisto. OpenSea prorazilo cestu, ale přijdou hráči, kteří mají potenciál ho převálcovat, protože mají vlastní zákazníky.

Jako?
Vezměte si filmová studia, televizní stanice nebo firmy, které mají dětské značky. Těm se v tomto virtuálním světě otevírají netušené možnosti. A jejich zákazníky nějaké OpenSea a Metamask a kryptopeněženky nezajímají – chtějí si koupit virtuální kartičky svých oblíbených hrdinů co nejjednodušeji a nejrychleji.

Tak proto jste posunutí v čase.
Jsme. To, co je kolem nás, moc nesleduji, musím být v obraze v tom, co teprve bude. Někdy kvůli tomu na jiné lidi působím jako někdo, kdo mluví o blbostech nebo kdo je arogantní. Jenže tak to prostě je, technologicky a byznysově žiju o rok či dva vepředu. A můžu vám říct, že budoucnost je hezčí.

Obecně ale platí, že klíčové je, aby blockchain přinášel služby, které lidem zjednoduší život. To jej dostane do mainstreamu. Technologicky je jim ovšem jedno, jak to funguje. A že nevlastní data, pro ně podle mě není zásadní problém.
Je pravda, že mnoho lidí to netrápí a obecně jsme se smířili s tím, že data jsou cena, kterou platíme za naše pohodlí. A máte pravdu, že budou muset přijít aplikace, které to pohodlí přinesou a zároveň nebudou vyžadovat data. Jsme na začátku, jsme pořád v 90. letech. Ostatně kdoví, jestli to, co si teď říkáme, bude ještě platit za pár měsíců nebo za pár let. V kryptu se všechno vyvíjí nesmírně rychle. Popravdě ani já v kryptosvětě řadě věcí nerozumím. Například obchodování s těmi obrázky NFT považuji za hloupost a také ke kryptoměnám jsem dlouho hledal cestu, neměl jsem je rád. Dnes s nimi mám mír, ale rozhodně je nijak neadoruji a chápu je úplně jinak než jiní lidé.

Zkuste rozvést, co znamená, že už máte s kryptoměnami mír.
Pracoval jsem patnáct let pro banky a manželka mě jednou přivedla na myšlenku, že bych se měl víc věnovat kryptoměnám. Jenže já to nejprve odmítal. Jako člověk nasáklý bankami jsem je považoval za podvod.

Co jste v bance dělal?
Byl jsem ajťák, dělal jsem základní bankovní systém, úplné digitální vnitřnosti banky, její účetní systém. Takže velmi dobře rozumím, jak banky fungují uvnitř. Také proto jsem kryptu nejdříve nevěřil. Spousta lidí ho vnímá jako spekulativní věc, kryptoměny vlastně škodí blockchainu jako technologii, nasazují mu špatnou pověst. Jenže mně došlo, že hype je u všeho, i u nafty. A blockchain je v podstatě jednoduchá databáze, do které můžete zapisovat a číst z ní. Není ale jen moje, je sdílená a má omezenou kapacitu, kolik toho za jaký čas je schopná zchroustat. Otázka zní, jakým způsobem u blockchainu, který má kapacitu tisíc zápisů za vteřinu, dojde k zápisu, když se sejdou ve stejnou chvíli dva stejné požadavky na tisíc zápisů.

A tady vstupují kryptoměny…
Přesně, v tom momentě jsou užitečné. Jednoduše dostane přednost ten, kdo zaplatí víc. Je to čistě kapitalistická úvaha. Proto jsou kryptoměny důležité. A jak se budou zapisovat do blockchainů důležité informace, poroste jejich relevance a hodnota. Když navíc bude v kryptu působit ne zlomek, ale 20 procent lidí, bude i volatilita mnohem menší. Dnes to ještě pořád funguje tak, že když na trh vstoupí velký hráč a začne mohutně nějaké kryptomince prodávat či nakupovat, celou tu kocábku rozhoupe na jednu či druhou stranu. Až tam bude ale takových velryb tisíc, jedna s tím nic neudělá.

Kryptoměny jsou stejně jako peníze pohon.
Svým způsobem ano, je to olej, který celé soustrojí maže, drží ho při životě a nastavuje pravidla. My každopádně radíme firmám, aby své aplikace budovaly tak, že budou schopné fungovat napříč různými blockchainy, tedy i kryptoměnami, aby se nevázaly na jeden blockchain, protože kdo ví, co bude zítra. Jen Tatum, respektive projekty, jež nad námi běží, mají dnes takovou návštěvnost a takové vytížení, že kdybychom je poslali na kterýkoliv blockchain, zabijeme ho za pár vteřin – nemají totiž dostatečný výkon. Ostatně i do budoucna bude třeba pečlivě přemýšlet, co všechno se do blockchainu bude zapisovat.

A co to všechno bude?
Někdo říká, že všechno, ale kdo to zaplatí? Vezměte si ethereum, kde zápisy stojí desítky dolarů. Přichází sice nové blockchainy a tvrdí, že jsou levnější, jenže to je dané hlavně tím, že je nikdo nepoužívá. Proto se musíme víc dívat, co ukládat a co ne. Ne na vše se hodí blockchain, na něco zůstanou SQL databáze a na něco jiné formy. Měli bychom si to rozdělit a ujasnit si, co kam patří.

Líbí se mi například projekt digitálních razítek. Do blockchainu se uloží základní informace o ID dokumentu a digitálním podpisu, takže si kdykoliv v budoucnu půjde ověřit, že jsem například podepsal hypotéční smlouvu. Obchodní rejstříky, katastry nemovitostí, veřejné databáze, to jsou adepti, aby z nich byly blockchainové databáze. Kdo bude asi proti, budou úředníci, protože je na blockchainu vidět, když se udělá chyba a nejde zamést pod koberec.

Vaše společnost Tatum nabízí zákazníkům, že je kompatibilní s více než čtyřiceti blockchainy. Vyvíjíte si i nějaké vlastní, nebo se spoléháte na ty největší?
Nemáme ambici tvořit nové blockchainy, na to jsou jiné a lepší týmy. My se snažíme zpřístupnit vývoj aplikací nad blockchainem. Když chce firma něco udělat na blockchainu, její programátoři se musí naučit programovat v blockchainu, musí pochopit, jak stavět škálovatelné aplikace, jak je dělat stabilní… Nestačí jen napsat kód. To všechno je práce na dva roky. A lidí, co to umí, je po celém světě do třiceti tisíc. A těch opravdu dobrých je jen zlomek. Navíc jsou strašně drazí.

A vy jim toto pomáháte obejít?
Svým způsobem ano. Stavíme framework, tedy takové univerzální programátorské prostředí, ve kterém si vývojáři napíšou tu svou aplikaci a náš nástroj ji přeloží do blockchainové databáze. Navíc umíme to, že když si časem vzpomenou, že by svou službu raději měli ne na ethereu, ale třeba na solaně, tak ji bez problémů překlopíme. Můžou nad námi stavět i aplikace, které současně fungují na několika blockchainech nebo dokonce dokáží komunikovat paralelně ve více chainech. Jsou takzvané multichainové a crosschainové aplikace.

A zájem, pokud se nepletu, registrujete obrovský, že?
Denně nám nabíhá 100 až 300 nových projektů, máme jich celkem bezmála 60 tisíc. Rosteme tempem 25 procent za měsíc. Teď zaměstnává Tatum 50 lidí, ale do konce roku jich budeme mít 150, abychom zvládli náš růst. Hlavní část vývoje máme v Česku, je to naše srdcovka, hledáme k sobě lidi, kteří se nebojí vydat tam, kam jiní nejdou.

Klienty asi žádné zmínit nemůžete, co?
Bohužel ne. Můžu ale říct, že našimi zákazníky jsou velké banky, přední herní a zábavní společnosti a že se nad námi staví satelitní technologie nebo vojenské projekty s drony.

Vývoj máte v Česku, respektive v Evropě, vy jste ale přesídlil do USA. Takže hlavní byznys v blockchainu je za oceánem?
Amerika není v blockchainu až tak velká, co se trafiku týče. Evropa i Amerika dělají docela malé procento, ale je tu nejvíce peněz.

A kdo je největší, když ne Evropa a Amerika?
Asie, Latinská Amerika a Afrika. V Evropě si žijeme dobře, máme co jíst, naše vláda nás neokrádá, nekolabuje nám ekonomika. Jenže v zemích, kde tohle řeší, je důvěra v tradiční měnu menší a kryptosvět je pro ně opravdu zajímavá alternativa. My v Evropě či Americe máme pupíky a nic moc nás netrápí – můžeme si dovolit vymýšlet projekty, které oni reálně potřebují. Ve chvíli, kdy bychom měli hyperinflaci a nebudete moct nikomu věřit, uvidíte najednou kryptotechnologie v jiné perspektivě. Podívejte se na Ukrajinu… Přijde Rus, vybombarduje archiv a všechna data jsou pryč. Když budou v blockchainu, nic s tím neudělá.

V Evropě – a v Česku zvlášť – pořád ale v těch vyšších kruzích (jak v politice, tak v byznysu) panuje vůči kryptu nedůvěra.
Bohužel to tak je. Evropa chystá regulaci, ale zatímco my vymýšlíme zákony, americké firmy včetně bank tvrdě makají, aby do tohoto fenoménu naskočily. JPMorgan Chase zaměstnává stovky programátorů na blockchain, to se v Evropě neděje. Přitom i z pohledu bank je to nesmírně perspektivní směr, blockchain umí dělat chytré, programovatelné peníze. Ve smlouvě se stanoví podmínky, které se do nich naprogramují, takže se třeba v případě krachu firmy peníze pošlou zpět. Mechanismy se aktivují samy. Nebo si vezměte mikroplatby, kterých by mohly z vaší karty odcházet stovky denně, ale nynější finanční infrastruktura na ně není stavěná.

Jak si to představit?
Dám příklad s WeWorkem. Co kdyby zavedl kartu typu pay-as-you-go. Za každou minutu, co budete v pronajaté kanceláři, vám strhne určitou sumu, stejně tak za každou vytištěnou stránku nebo za každý spotřebovaný gigabite internetu. A toto se časem může objevovat všude, stejně jako úplně nové formy odměňování – firmy budou lidem platit mzdy třeba každý den. Mikroplatby budou trend, ale stávající systémy na to nejsou připravené. Bohužel zatímco PayPal a největší americké banky krypto řeší, v Česku různí podnikatelé a finančníci říkají, že bitcoin zkrachuje, že to je letadlo, že krypto nemá budoucnost.