Takzvané precizní zemědělství pomáhá zaměřit činnost přímo tam, kde je to potřeba. V místě, kde půda nenese, hospodář přihnojí, pesticidy se použijí jen na napadenou rostlinu, než se nákaza rozšíří. Moderní technologie ale mohou přispět například i k vyšší dojivosti krav. A právě s podobným přístupem mají pomoci kroky, na které se chce v příštích letech zaměřit ministerstvo zemědělství.

Díky preciznímu zemědělství lze podle šéfa rezortu Zdeňka Nekuly docílit například až patnáctiprocentní úspory průmyslových hnojiv, aniž by došlo k poklesu výnosů. „Některé studie dokonce říkají, že dochází k tříprocentnímu nárůstu,“ říká ministr v rozhovoru pro CzechCrunch. Podobné postupy lze využít napříč celým odvětvím, třeba i ve včelařství. A na to všechno by v příštích letech měly jít mnohamiliononvé dotace.

V programovém prohlášení jste vyjádřili podporu výzkumu a inovacím v zemědělství. Máte už konkrétní plán, na co se v tomto duchu budete chtít zaměřit?
Hodně se to opírá o precizní zemědělství, které pro řadu subjektů vypadá nepředstavitelně, při bližším pohledu ale zjistíte, že už nyní je technika z osmdesáti procent vybavená tak, že ho může používat. Spousta lidí to ale nedělá a precizní zemědělství se tak využívá asi jen na sedmi procentech zemědělské půdy, ať už úplně, nebo částečně. A to je obrovská škoda.

Precizní zemědělství pracuje s přesnými daty, efektivitou, která je přímo zaměřená a s maximálním výnosem. To je přece něco, po čem touží všichni. Proč to tedy používá tak málo z nich, když vybavení k tomu mají?
Otázkou může být samozřejmě to, jestli máme dostatečně vzdělané lidi, kteří tu techniku obsluhují, respektive ty, kteří zadávají práci traktoristům. Bohužel to nefunguje tak, že zavelíte a jde se do toho. Je to obrovský kus práce, který musí být nejdřív odpracován právě ve vzdělávání a výzkumu. Agronomové si ale musí také uvědomit, že není jedno, kdo sedí za volantem traktoru. Je potřeba začít propojovat data, která posbírá kombajn, když seče a když vidí, že z některého místa sklidí méně. Agronom by si to pak měl promítnout na počítači, vyhodnotit a udělat opatření.

To znamená třeba některé místo přihnojit, což může udělat velice cíleně jen tam, kde je to potřeba. Je velice zajímavé, že v rámci precizního zemědělství lze docílit až patnáctiprocentní úspory průmyslových hnojiv, aniž by došlo k poklesu výnosů. Některé studie dokonce říkají, že dochází k tříprocentnímu nárůstu. To znamená, že zemědělec dosahuje stabilních výnosů, zároveň šetří, a když to udělá opravdu dobře, může mít i vyšší výnos. A to při použití stejného osiva, za stejných povětrnostních podmínek a podobně.

Co se tedy ve výzkumu bude konkrétně dít?
Výzkum v rámci našeho rezortu už se tomu věnuje, teď by se to mělo dít ještě intenzivněji. Cíleně jsme vytvořili sekci, která se zaměřuje na ekologické zemědělství, komodity a také precizní zemědělství.

Precizní zemědělství na technice hodně závisí. Co těch dvacet procent starých strojů?
Měli jsme například prezentaci s Národním zemědělským muzeem, kde nám ukazovali, že i traktor z osmdesátých let je možné dovybavit tak, aby všechny potřebné funkce měl. Je to samozřejmě o propojení vícero systémů, nemusí to ale být vždy finančně náročné. Vedle propracovaných forem jsou i ty jednoduché, které využijí například menší zemědělci. My na to zároveň budeme dávat dotaci. Pro období 2023 až 2027 na to budeme mít vyčleněno 200 milionů korun ročně, dohromady tedy půjde na precizní zemědělství miliarda korun. Z programu rozvoje venkova budou rovněž dotace na nákup zemědělské techniky.

Nebudete chtít ale přesně vědět, proč osmdesát procent zemědělců tu techniku nevyužívá, i když ji má?
Analýzu už máme, vzešlo z ní, že to je právě o tom vzdělání. Zemědělce ale mohou postrčit i další faktory, některým se to zalíbilo spolu s nárůstem cen energií a plynu, což se odrazilo i na vyšších cenách průmyslových hnojiv. Díky preciznímu zemědělství je možnost dorovnat vyšší náklady na hnojiva jejich cílenější aplikací.

Tohle jsou možnosti v rostlinné výrobě.  A v té živočišné?
Analyzuje se potenciál jednotlivých zvířat, krav a dalších. Může to znít jako futuristické představy, nejde ale o nic složitého. Farmář by jednou mohl mít například speciální brýle, díky kterým při průchodu kravínem nad každou krávou uvidí bublinu, ve které se mu ukáže dojivost, jak žere a podobně. Krávy je možné naučit, aby samy chodily k dojicímu zařízení, je možné sledovat analýzu mléka a na základě toho docílit, že bude kvalitnější. Zkoušeli jsme to už v roce 2016 trochu složitějším způsobem a opravdu to vedlo k tomu, že je v Česku spousta kvalitního mléka.

Lze to ale dotáhnout ještě dál, kdy v zemědělském podniku v oblasti živočišné výroby budou mít přesnější a častější data. Byl by to obrovský pokrok. Já jsem třeba včelař a i tady je možné pracovat s technikou. V úlu můžete rozmístit čidla, která umožňují sledovat řadu ukazatelů. Může to třeba ovlivnit rojení včelstev, což je největší strašák včelařů. Včely vydávají různý zvuk, různou intenzitu, různý tón a podle čidel je možné odpozorovat, že se něco chystá. Je pak možné udělat přímý zásah a předejít tomu, že se včely vyrojí, což znamená, že odletí s polovinou medu. A to je obrovská finanční ztráta.

Foto: Ministerstvo zemědělství

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula

Bavili jsme se o potřebě vzdělávání zemědělců. Budete se na to chtít například soustředit s vaším kolegou, ministrem školství Petrem Gazdíkem?
Úzce spolupracujeme s Českou zemědělskou univerzitou, Mendelovou univerzitou v Brně a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, která má Fakultu zemědělskou a technologickou. Vysokoškoláci, ale i středoškoláci se budou muset začít více soustředit také na IT a ovládání systémů. České zemědělství udělalo za posledních třicet let obrovský pokrok v produktivitě práce. Přitom jsou v něm zaměstnaná zhruba jen dvě procenta ze všech zaměstnaných osob v Česku. Před třiceti lety to bylo víc než sedm procent. To znamená, že v oboru pracuje výrazně méně lidí, zároveň ale dosahuje výrazně vyšší produktivity práce. Současně ale není takový zájem o studium v oboru. Zemědělství bohužel nemá moc dobré PR, na tom bychom chtěli zapracovat a lépe ho propagovat.

Takže je málo mladých, kteří by chtěli do zemědělství?
Ano, zároveň se ale děje to, že lidé, kteří obor absolvují, odcházejí jinam. Nastává určitý generační problém, kdy odchází management zemědělských podniků, lidé jdou do důchodu nebo přesluhují. Snažíme se nalákat mladé pragmaticky, třeba skrze soutěže v orbě. Podporujeme mistrovství v orbě, kde jsou střední školy z Česka, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Spolu s tím je i přednáška od vysokoškolských profesorů. Zapojit se ale musí i sami zemědělci. Začít je možné už v mateřské školce, stačí přistavit traktor před školu a semínko lákavosti toho oboru je zasazeno. Jestliže děti nebudou už od školky něco o zemědělství vědět, pak je těžké je k tomu nasměrovat, když povyrostou.

Váš předchůdce rozdělil léta diskutované obrovské lány na 30 hektarů, vy hovoříte o dalším snížení až na deset, ale jen v dobrovolném režimu. Má to cenu?
Něco bude dobrovolně, něco povinně. Za bývalého ministra Miroslava Tomana došlo k obrovskému posunu, kdy se obrovské lány o 150 hektarech zmenšily na třicet. Na rovině, kde je dostatek krajinných prvků, to funguje bezvadně. I na rovinách ale může být někdy problém, zejména na Znojemsku, kde ty krajinné prvky chybí. V tomto případě to může zůstat na třiceti hektarech, je ale nutné přidat krajinné prvky. Jinde je ale třicet hektarů stále moc, zejména tam, kde jsou problémy s vodní erozí a stačí malý deštík a půda je pryč. Plánem je tedy v erozně silně ohrožených oblastech snížit lány na deset hektarů. Kdo to bude chtít aplikovat i jinde, bude mít možnost a bude nějakým způsobem bonifikován.

To je jediný cíl?
Velice by pomohlo pásové střídání plodin. Přitom i tady může pomoci právě precizní zemědělství, které usnadní obsluhu jednotlivých řádků. Střídání plodin na svahu má také efekt, který pomůže proti erozi. Touto cestou chceme jít.

Do roku 2030 chcete přesunout čtvrtinu půdy do ekologického režimu s důrazem na ornou půdu. To je ale přece cíl stanovený Evropskou komisí, nebo ne? My máme vysoký podíl ekologické půdy, ale málo půdy v něm. Půjde tedy o to, dostat tam ornou půdu?
V ekologickém režimu je nyní šestnáct procent půdy. Jde ale v zásadě o trvalé travní porosty a minimum orné půdy. Problém je i to, že na těch šestnácti procentech je nižší produkce potravin. My tedy chceme, aby v rámci cílových pětadvaceti procentech byl důraz právě na ornou půdu a v rámci toho růstu došlo i k většímu procentu vyprodukovaných biopotravin. Umožníme takzvaný duální režim, kdy se podnik bude moci rozhodnout, že bude mít z celé plochy v ekologickém režimu třeba 25 procent a nebude muset podnik rozdělovat. Na zbytku půdy bude fungovat jako doteď. My k tomu chceme finančně motivovat, máme výrazné finanční pobídky, aby byla větší plocha právě v ekologickém režimu. Cílem strategického plánu, který jsme poslali do Bruselu, je mít více zdravých potravin, zdravější vodu a šetrně hospodařit v krajině.

Kolik půdy by mělo být v ekologickém režimu na konci tohoto volebního období?
Asi 21 procent.

Problém s biopotravinami je především v jejich odbytu, spotřeba biopotravin je kolem dvou procent. Co s tím?
Kromě podpory vyšší produkce se zaměříme i na větší spotřebu. Máme k tomu přímé i nepřímé nástroje, to znamená, že můžeme motivovat školní jídelny i různá sociální zařízení, aby v rámci nákupu potravin zařazovaly větší podíl bio. Pak budeme chtít i motivovat ostatní občany, ať už přímou, či nepřímou formou. Možností je podívat se i na výši DPH u potravin.

S tím, že by biopotravina byla daňově zvýhodněná?
Třeba. Ale budeme o tom ještě diskutovat. Bude to mít i dopad do státního rozpočtu, který je již třetí rok napjatý. Teď se nám podařilo srazit schodek o sto miliard dolů. Musíme si tedy udělat analýzu, která by odpověděla, zda by to neznamenalo příliš velký výpadek na příjmové straně rozpočtu. Do noty nám hraje to, že během covidu se začali lidé více orientovat na zdravější a kvalitnější formu jídla. Zákazníci třeba začali preferovat zboží s větším podílem masa a už tolik nehledí na cenu. Více také začali konzumovat ovoce a zeleninu.