Z kanceláře má výhled až na Žižkov, a přestože pod sebou vidí nádražní staveniště, moderní budova Masaryčky to bohatě vykompenzuje. „Tohle je prostě skvělá základna. Praha je skvělá,“ říká nejvýše postavený Čech ve strukturách vlivné mezinárodní poradenské skupiny Boston Consulting Group, kde má na starost klienty z retailu v půlce světa, od Evropy přes Blízký východ a Afriku po Jižní Ameriku. Říká to s britským přízvukem, jmenuje se totiž James Brindley a Čechem a v Česku je tak trochu náhodou.

Za to, že má český pas, může – nepřekvapivě – jeho manželka Kamila. To by v globalizovaném a byznysově propojeném světě, zvlášť v Evropě, nebylo ještě nic tak mimořádného. Jenže Brindleyho cesta do Prahy, kde se se svou chotí před 17 lety seznámil, už tak obvyklá nebyla.

„Studoval jsem český jazyk, takzvanou bohemistiku, na Oxfordu,“ vypráví. „Teda já chtěl studovat ekonomii a němčinu, ale protože Oxford je hodně konzervativní, nešlo spojit jazyk s byznysovým studiem, takže jsem si k němčině musel vybrat nějaký jiný obor,“ upřesňuje.

Takže měl k Česku nebo české historii nějaký vztah, že sáhl zrovna po ní? „Vůbec. Ona to byla vlastně náhoda. Rád se učím nové věci, tak jsem to prostě zkusil,“ směje se. A na důkaz toho, že si nevymýšlí, připomíná, že do Česka se poprvé podíval až ve třetím ročníku vysoké školy, když do Prahy zamířil na několikaměsíční stáž do redakce Českého rozhlasu.

Na rozdíl od Česka o Německu přece jen něco věděl – jeho tatínek byl profesionálním vojákem, takže část dětství strávila rodina na základně v Paderbornu. „Nikdo v naší rodině nikdy nestudoval vysokou školu. Ale rodiče hodně kladli důraz na to, abych dostal dobré vzdělání. Takže jsem chodil i na dobrou střední školu Winchester College. Částečně se stipendiem kvůli práci mého otce,“ vypráví osmatřicetiletý manažer.

Foto: BCG

James Brindley strávil celý profesní život v BCG

Každopádně k jazykům měl vždycky blízko, kromě němčiny maturoval i z francouzštiny a na Oxfordu si řekl, že ještě jednu řeč navíc zvládne. A že matematiku a ekonomii později nějak dožene třeba praxí. „Byznys mě vždycky lákal, ačkoli jsem toho o něm moc nevěděl,“ vzpomíná.

Ještě než došlo na onu byznysovou praxi, se ale ocitl v Praze na stáži a navíc bez peněz. Takže si našel brigádu jako barman v kavárně v Ungeltu, kde si padnul do oka s jinou brigádnicí: „A dnes je z ní moje skvělá žena a nejlepší kamarádka do života.“

Právě kvůli ní po škole hledal práci ve firmě, která působila i v Praze. „Poradenské agentury jsou na tohle dobré. Tehdy navíc ještě Británie byla v EU, takže to celé bylo o dost snazší. Jen byl problém, že jsem nic nevěděl o byznysu. Vždyť já studoval sice na Oxfordu, ale hodně historii a jazykovou vědu,“ kroutí hlavou.

Náhody ale jakoby pomáhaly řídit Brindleyho život – cesta do Prahy se ukázala jako osudová a totéž pro něj platí i o nástupu do Boston Consulting Group (BCG), spolu s McKinsey a Bain & Co. jedné ze tří elitních globálních poradenských skupin: „Samozřejmě jsem vůbec neplánoval, že zůstanu tak dlouho. Jak říkám, sice jsem na střední škole měl trochu matematiky a i obchodní předměty, ale byl jsem ucho. Sice s titulem z prestižní školy, ale ucho.“

Foto: BCG

James Brindley a jeho nástupce v pozici šéfa BCG v Česku Jaroslav Šnajdr

V pražské kanceláři BCG začínal jako analytik, poměrně rychle se ale i přes humanitní vzdělání rozkoukal a zalíbil se mu segment maloobchodu. „Seděl jsem sice v Praze, ale hodně jsem cestoval, měl jsem projekty po celé Evropě,“ říká Brindley s tím, že v Česku začal jako správný Angličan hrát i fotbal.

Že by si ovšem zamiloval nějaký zdejší fotbalový klub, to prý zase ne: „Jsem celoživotní fanoušek londýnského klubu Crystal Palace. A při vší úctě k Česku, které mám fakt rád, rozdíl mezi Premier League a českou fotbalovou první ligou je strašně velký.“

Sparta ani Slavie, natož Dukla či Bohemians mu k srdci tedy nepřirostly, ale jinak se v Praze našel – s manželkou mají dvě děti a i kariérně se prosadil, neboť postupně vystoupal na post partnera BCG se zodpovědností za český a slovenský trh. To ale platilo jen do letošního jara, od dubna znovu povýšil a je z něj (jak uvádí i jeho LinkedIn profil) „Managing Director & Partner at BCG | Leader: Retail Sector for BCG Europe, Middle East, South America and Africa“.

Poradce jako BCG či McKinsey si jiné podniky najímají, aby jim pomohli se stanovením strategie, se zaváděním organizačních novinek nebo při fúzích a akvizicích. To, co se svými klienty z řad obchodních řetězců a supermarketů nebo i e-commerce hráčů Brindley řeší, je dnes kromě tradičních témat jako cenotvorba, snižování nákladů nebo promoefektivita taky digitalizace, automatizace a nasazování umělé inteligence: „To jsou témata, která se ve světě retailu hodně řeší. A v případě umělé inteligence to je upřímný zájem. Potenciál je obrovský.“

Retaileři podle něj sice nepatří k nejdravějším inovátorům, z pohledu adopce moderních technologií náleží spíš někam do poloviny byznysového pelotonu. I to se ale prý mění. „Tady už teď vidíme samoobslužné pokladny a to je jen začátek. Bude se experimentovat s roboty, kteří doplňují zboží. Koncept samoobslužných prodejen se postupně naplňuje, jen trochu jinak než si to mnozí projektovali před deseti lety, kdy se o nich začalo mluvit,“ upozorňuje.

Česko je přitom podle něj v inovacích dále než mnohé okolní země: „Především v e-commerce dokážou čeští hráči nabídnout služby, které na Západě nejsou běžné a které jsou vysoce ceněné.“ Následně zmiňuje rychlost doručení zboží včetně online nákupů potravin nebo samoobslužné prodejny na malých vesnicích. „To je něco, co najdete jen na těch nejvyspělejších trzích,“ upřesňuje.

K retailu jej pak táhne i jeho osobní vášeň: „Rád chodím nakupovat, hlavně jídlo. Rád totiž jím a vařím.“ A k Praze a Česku? „Lidé tu jsou z počátku ostražití, opatrní, ale když vás poznají, jsou vřelí. A spousta věcí tady funguje extrémně dobře. Ani si neuvědomujete, jak moc dobře se tu žije. Funguje tu skvěle nejen e-commerce a služby, ale i jiné věci – veřejná doprava či zdravotnictví. Nejraději trávím čas s rodinou v přírodě. Dokonce jsem se učil běžkovat kvůli kamarádům. Těm českým.“

Ostatně ve chvíli, kdy si Velká Británie odhlasovala vystoupení z EU, bylo to pro něj osobně ohromné zklamání. A další důvod, proč mít dvojí občanství, tedy české i britské. „Jsem přesvědčený Evropan. Když jsme spolu, jsme silnější. Teď už jsem i víc Čech než Brit. Do Anglie už jezdím poměrně málo, co máme děti, tak většinou to jsou rodiče, kdo jezdí za námi.“