Energetika a debata o ní jsou znovu v centru pozornosti. Od ledna se totiž lidem do účtů za elektřinu a plyn vrátí poplatky na obnovitelné zdroje. A také se zvednou další části takzvané regulované složky vyúčtování. Podle Miroslava Haška, známějšího pod svým influencerským pseudonymem Karl von Bahnhof, v průměru k drastickému nárůstu nákladů ale nedojde. „Půjde to nahoru, ale někdo investice do rozvoje energetiky prostě zaplatit musí,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Miroslav Hašek dlouhodobě působí ve vývoji a prodeji softwaru pro energetický sektor coby manažer v IT firmě Unicorn. Známější je ale díky popularizaci energetiky jako oboru, což je jeho druhou vášní – na síti X, dřívějším Twitteru, jeho účet Karl von Bahnhof sleduje bezmála 19 tisíc lidí. Na něm vysvětluje a glosuje dění v energetice a občas moderuje tematické speciály Politické kecárny pod hlavičkou iniciativy Česko.plus.

Teď toho je k vysvětlování dost. Podle návrhu Energetického regulačního úřadu by se měla od ledna 2024 zvednout regulovaná složka poplatků za elektřinu o 71 procent pro domácnosti a až o 206 procent pro velké odběratele. Strhla se kolem toho pořádná mela, opozice i část médií vyzývala vládu, že by nárůst měla kompenzovat například z výnosů z prodeje emisních povolenek (Hospodářské noviny ovšem upozornily, že to podle Evropské komise nejde). Premiér Petr Fiala pak zmínil, že s ohledem na pokles ceny silové elektřiny lidé ve výsledku o tolik víc platit nebudou.

Regulovaná složka se na účtenkách za energie podílí zhruba 40 procenty. „Pokud chceme dekarbonizovat, a to chceme a zavázali jsme se k tomu, nic jiného nám nezbývá. Obnovitelné zdroje jsou volatilní, a to klade velké nároky na distribuční i přenosovou soustavu a její stabilizaci. Takže poměr regulované složky na našich účtenkách logicky poroste,“ vysvětluje v rozhovoru pro CzechCrunch Miroslav Hašek. V interview detailně vysvětluje, co všechno regulovaná složka obnáší, kam tyto peníze plynou i to, že česká elektrizační soustava je v evropském kontextu jedna z nejlepších.

Z energetiky se zase stalo hlavní téma, když Energetický regulační úřad oznámil, že se od ledna výrazně zvednou ceny regulačních poplatků. Pojďme si nejdřív říct, co se to vlastně děje.
Musíme si nejdřív ujasnit, co vlastně platíme. Účtenka, která vám přijde domů, se skládá ze dvou základních složek. Neregulovaná složka je silová elektřina, kterou si nabíjíme telefon nebo notebook. To je ta „šťáva“, která k nám teče. A u ní cena opravdu, jak řekl premiér, v průměru klesá. Což ale neznamená, že klesne každému. Záleží totiž, kdy jste podepisoval smlouvu, jestli nemáte zafixováno a podobně. V průměru cena silové elektřiny na vašem vyúčtování klesá. A ano, ve srovnání se situací před rokem 2020 nebo 2021 je pořád vyšší a vyšší asi i zůstane, na to je třeba si zvyknout.

No a pak máme tu regulovanou část.
Ano, pak máme na složence regulovanou složku, která se skládá z několika poplatků. Jednak tam jsou POZE, tedy podporované zdroje energie. To jsou v Česku hlavně solární elektrárny. Dále je tam poplatek za systémové služby, poplatek pro operátora trhu a distribuční sazba.

Poplatek za obnovitelné zdroje je asi dostatečně známý, tím se všichni skládáme na příspěvky těm, kdo si dřív postavili solární parky nebo větrníky. Co jsou ale ty systémové služby?
Je to přenosová soustava, ony energetické dálnice s vysokým napětím, které vedou na polích. Tato i distribuční soustava, tedy dráty k vám domů, jsou přirozené regionální monopoly. Nevedou k vám dva dráty a vy si nemůžete vybrat, který budete používat. Firmy, které tyto soustavy provozují, dostávají peníze a s nimi dělají několik věcí. Základní přenosovou soustavu spravuje státní společnost ČEPS a rozvíjí ji jednak na základě vnitrostátních požadavků. Tedy že musí například posílit spojení z východu republiky na západ, teď se třeba staví linka vedle dálnice D6. A jednak z mezinárodních závazků, protože elektřina se nedá skladovat a nedá se určit, kudy poteče. Když na severu Německa zafouká a Ital si na jihu zapne klimatizaci, elektřina tam prostě nějak doteče. A pokud by síť nebyla dostatečně robustní, postupně by se začala vypínat.

To jsou ty známé blackouty, velké výpadky.
Ano, blackouty jsou krajní situace. Jde o to, že zařízení, která jsou součástí přenosové soustavy, a to nejsou jen dráty, ale třeba i rozvodny nebo trafostanice, jsou drahá zařízení, a kdyby mělo dojít k jejich poškození, prostě se vypnou. Je tam nastavená ochrana. V roce 2006 se například stalo, že mezi Nizozemskem a Německem se kvůli průjezdu lodi muselo odstavit přeshraniční vedení, ale protože se správci sítí z obou zemí špatně domluvili a nesladili se, začalo postupně docházet k vypínání jednotlivých prvků sítí kvůli přetížení. Šlo to jako domino a Evropa se na několik hodin propadla do tří ostrovů s různou frekvencí a trvalo několik hodin, než se všechno zpátky synchronizovalo.

A my poplatkem za systémové služby platíme ČEPS za to, aby se to nedělo.
To je poplatek pro správce přenosové soustavy, který musí platit zaměstnance, kupuje a obnovuje prvky v soustavě a stará se o to, aby fungovala mezinárodní spolupráce. Zároveň ČEPS nakupuje služby výkonové rovnováhy. Když to hodně zjednoduším, tak pokud si doma pustíte varnou konvici, všechny elektrárny roztočí o trochu víc své generátory, aby pokryly vaši zvýšenou spotřebu. Tuhle službu poskytují takzvané systémové zdroje, pomáhají udržovat stabilitu celé sítě, za což si ale samozřejmě nechají zaplatit, protože by klidně mohly vyrábět obyčejnou silovou elektřinu a prodávat ji normálně na burze, nikoli ji poskytovat jako podpůrnou službu.

Stejně tak ale můžete regulovat spotřebu, tedy různé subjekty motivovat k tomu, že elektřinu ze sítě neodeberou. Představte si to tak, že třeba nějaký velký provoz vypne výrobní linku nebo velké mrazírny nebudou třeba hodinu mrazit.

Zároveň musí existovat někdo, kdo spotřebuje elektřinu, když je jí najednou přebytek.
Přesně, to je druhá strana mince. A je to mimochodem téma, které bude do budoucna hrát větší a větší roli. Různí odběratelé budou motivováni k tomu nadbytečnou elektřinu akumulovat. Tedy obdrží prémie za to, že odeberou elektřiny více. Mohou to být přečerpávací elektrárny, velké baterie nebo to, že třeba „uložíte“ elektřinu do tepla či mrazu.

Dobře, to bychom měli systémové služby. Pak tam je operátor trhu.
To je nezávislá entita, která provozuje energetický trh. Je částečně financovaná z poplatků v regulované části vaší složenky.

A poslední položkou je distribuční sazba.
Ta financuje provoz distribuční soustavy, jež má nižší napětí než ta velká přenosová soustava. Distribuce jsou dráty, které vedou k vám domů. Jsou tady tři distributoři – EG.D, PRE Distribuce a ČEZ Distribuce, každý působí v jiné části republiky. I oni musí investovat do rozvoje své sítě, princip je podobný jako u ČEPS. Jsme ve fázi, kdy se úplně mění paradigma, na kterém energetika dosud stála.

Co máte na mysli?
Dosud energetika fungovala na principu vertikální organizace. Velké elektrárny jako Temelín nebo Prunéřov byly napojené na přenosovou soustavu, takže zároveň poskytovaly službu systémové rovnováhy a současně od nich tekla elektřina směrem dolů až k vám do garáže. Jenže dnes je situace opačná, jen kapacita vydaných povolení na malé fotovoltaické elektrárny je cca 20 GW instalovaného výkonu. Distribuční síť se musí upravit tak, aby byla tohle schopná ustát, protože najednou elektřina neteče jen „dolů“, ale i odzdola nahoru.

Postupně bude mít každá druhá střecha instalovaný výkon 10 kilowattpeaků. Až zasvítí sluníčko, něco si vezme spotřeba domu, něco možná půjde do baterky, která bude v garáži, ale část z toho, co soláry vyprodukují, zamíří do sítě. A distribuční soustava musí pomocí regulace napětí být schopná to zvládnout. Mimochodem, přenosová soustava reguluje frekvenci, distribuční síť zase napětí.

Co přesně modernizace distribuční sítě, o které se tolik mluví, obnáší?
Musí se třeba nakupovat speciální transformátory nebo modernizovat ty starší. Musí se kopat nové dráty. Musí se zaplatit nové elektroměry, které budou mít průběhové měření, což pořád u většiny odběrných míst není samozřejmost. Ale nejde jen o to. Máme tu například brownfieldy, které někdo chce přebudovat, jenže zatímco dřív u průmyslového provozu stačilo mít malou trafačku, dnes už to nebude stačit. Když si tam někdo nasází fotovoltaiku na střechu a do toho nabíječky na auta, bude třeba zásadně posílit vedení, aby bylo schopné unést potenciálně celý výkon solárů, ale zároveň i přivést všechnu elektřinu, kdyby se zapnuly nabíječky.

Jakou roli v modernizace hraje to, že jsme součástí celoevropské sítě?
Evropský trh a evropská síť jsou propojené. Například Němci nyní staví linku mezi severem a jihem, aby dokázali dostat proud z baltských větrníků do Bavorska. Dosud to částečně teklo přes nás a nám to způsobovalo problémy, protože jsme museli různě regulovat, abychom nápor od nich dokázali ustát. A právě na to všechno je v našich složenkách regulovaná složka, aby tyhle subjekty, které nefungují v klasickém tržním prostředí, ale regulovaném, si mohly nějak vydělat na svoji činnost.

Dobře, o modernizaci se ví dlouho, ale teď úřad oznámil, že by od ledna mělo dojít k výraznému zvýšení regulované složky. Proč?
Problém je v tom, že cenová nařízení, která vydává Energetický regulační úřad, reagují se zpožděním. ERÚ v podstatě shromáždí požadavky od všech zmíněných subjektů, které jsme si teď popsali, a spočítá je. Při svých kalkulacích vychází z již proinvestovaných částek, logicky má pak dvouleté zpoždění. Když skončí rok 2022, sejdou se mu data od distributorů a ČEPSu, úřad to začne počítat a na podzim 2023 vydá stanovisko, které ale začne platit v lednu 2024. Takže v příštím roce se odrazí stav roku 2022.

Česká republika od roku 1989 snižuje emise. Čína jen za rok 2022 povolila výstavbu 106 GW v uhelných zdrojích, v roce 2023 to bylo 100 GW už na konci září. Pro srovnání, ČR má v uhlí 8,5 GW, které se kolem roku 2030 odstaví. Tyto zdroje mají cca 70% podíl na našich emisích, viz…

— Karl von Bahnhof 🐠 (@KvBahnhof) November 19, 2023

Jenže se kolem toho strhl velký povyk, hodně okolnosti nárůstu kritizoval třeba Petros Michopulos ve svém podcastu Kecy & politika. Hovořil tam o tom, že to je likvidační.
Petros je podnikatel a má ve své firmě, která zpracovává dřevo, rezervovaný nějaký příkon. Tam je to zvýšení hodně znát. Chápu, že ho to nemile překvapilo, jenže situace je daná tím, že je zkrátka potřeba mohutně investovat do rozvoje energetiky. Zažíváme solární boom, který se děje v posledních letech a někdo ho zaplatit musí. Minulý rok to vláda vzala na sebe a zaplatila kolem 60 miliard korun.

Nemohl se rozvoj sítě rozložit lépe v čase, aby tam nebyl takový skok? Anebo – nezaspal někdo a nedoháníme teď něco, co jsme měli začít dělat už dřív?
Neřekl bych. Když se podíváme do státní energetické koncepce, jsme dnes rychlejší. Co se povolení na fotovoltaiky týče, distribučky jich dávají víc, než s kolika se počítalo. To, kde jsme dnes, se mělo podle původních plánů odehrávat až později. Obnovitelné zdroje se u nás masivně rozvíjí. Samozřejmě mluvím zejména o domácích fotovoltaikách, protože dostat soláry na dům je násobně snazší než postavit větrník, kde je povolování klidně deset let. I to se ale bude muset změnit.

Nedávno jsem slyšel exředitele ČEPSu Vladimíra Tošovského říkat, že u velkých energetických staveb, jako je přenosová soustava, trvá získat povolení i dvacet let.
Ano, v rozhovoru, který jsme spolu vedli v podcastu Politická kecárna, zmínil, že u nové linky vysokého napětí trvá povolovací proces i dvacet let. To je naprosto šílené. Absolutně to nechápu. Ale i přesto je naše přenosová soustava velmi dobrá, je schopná integrovat obrovské množství nového výkonu. Energetika si nemůže dovolit vypnout, musí být vždy perfektní.

Takže jsme podle vás nezaspali?
Nezaspali. Kdybychom srovnali naši přenosovou soustavu s Německem, jsme na tom lépe. O tom se málo mluví. Jsme evropský premiant. Naše přenosová soustava je kvalitní. A to, že nás čekají další výdaje, souvisí s tím, že celá Evropa musí přenosovou soustavu mohutně rozvíjet a posilovat. Pokud chceme dekarbonizovat, a to chceme, nic jiného nám nezbývá. Obnovitelné zdroje jsou volatilní, a to klade velké nároky na elektrizační soustavy. Takže poměr regulované složky na našich účtenkách logicky poroste. Vezměte si, že soláry mají v zimě v našich podmínkách desetiprocentní výkon oproti létu.

Pak jsou logicky potřeba zdroje, které to budou umět vyrovnávat.
Více volatilních zdrojů znamená i více flexibilních zdrojů, které lze zapínat a vypínat podle potřeby. Něco vyřeší komunitní energetika, kdy si na rodinném domě vyrobíte elektřinu a využijete ji na chatě, ale zásadní očekávání, z pohledu celkové bilance, bych od ní neměl. Balancování nepůjde, dle mého názoru, jinak než s rozvojem plynových elektráren, které jsou flexibilitu schopné dodat. Minimálně do doby než se přijde na to, jak efektivně elektřinu skladovat a jak ji v létě vyrobit a v zimě využít.

Zvlášť když elektrifikujeme všechno.
Je to tak. Chceme mít elektromobily, chceme mít tepelná čerpadla, chceme mít elektřinou poháněné skoro všechno. Celková spotřeba tedy poroste. I proto se v prognózách ČEPSu počítá s tím, že naše ekonomika bude v budoucnu mít nedostatek výkonu. Že budeme muset elektřinu dovážet, zatímco teď exportujeme. Významnou roli hraje fakt, že naše ekonomika je, co se spotřeby energií týká, extrémně neefektivní, jsme v EU druzí nejhorší, za námi je jen Bulharsko. Bude se to zlepšovat, jinak to ani nejde, ale opět – bude to stát spoustu peněz.

Máte na mysli jen provozy firem?
V žádném případě. Dám příklad. Dnes všude svítí veřejné osvětlení. Takže do budoucna budou třeba veřejné lampy, které osadíme ledkami a čidly, takže se budou rozsvěcet jen tehdy, když kolem někdo půjde. V Rakousku už jsem to viděl. V Japonsku to prý také mají. Dále je tu obrovský prostor v zateplení. Já mám na domě o 200 metrech čtverečních roční spotřebu 2,5 MWh v elektřině a devět MWh v plynu. Stáhnul jsem to z asi patnácti MWh.

A co debata o jádru, které se teď vede?
Jsem přesvědčený, že jádro je jediná cesta ke stabilní bezemisní energetice. Je to ten základ, který potřebujeme vždy. Třeba 40 až 50 procent. Dalších 20 až 30 procent bude alespoň dočasně plyn. Zbytek budou obnovitelné zdroje. Zásadní bude rozvoj akumulace a bateriového byznysu. Dnes baterky fungují jako okamžitý zdroj, ne jako prvek dlouhodobého uchování energie. Do budoucna by cestou mohl být vodík, na jehož výrobu by se mohla využít energie z obnovitelných zdrojů. Ale zatím to tak není.

Na to bude potřeba jednak vyvinout efektivnější elektrolýzu, jež se pro výrobu vodíku využívá, jednak stavět spoustu nových zelených zdrojů, aby se elektřina z nich mohla na tu výrobu zeleného vodíku použít. Pokud by se brala zelená elektřina z již existujících zelených zdrojů, moc bychom si nepomohli.

Co tím myslíte?
Pokud by se na výrobu vodíku použily stávající zdroje, na cestě od uhlí nám to nijak nepomůže. A když se vrátím na úplný začátek k vaší otázce, co se v energetice děje, tak se v ní děje toto – jsme ve fázi tranzice, která není jednoduchá ani levná.

Takže otázka, která zajímá všechny – opravdu se od nového roku výrazně zdraží energie?
Nemám věšteckou kouli, ale myslím, že elektřina, když do ní zahrneme i regulovanou složku, nebude levná, jak jsme byli zvyklí. Aspoň dokud nepřijdeme na to, jak levně a efektivně ukládat energii. Někteří novináři a známé osobnosti debatu kolem zvyšování cen uchopili hystericky. Jenže tomu, co se děje, se nedá vyhnout. Poplatky za obnovitelné zdroje se platily už dřív a že se musí zvednout další části regulované složky, je prostě logické a nutné. A srovnávat konečné ceny s rokem 2021 nebo 2020, jak to někteří dělají, prostě není fér. Jsme jinde. Abych vám odpověděl: podle mě v průměru k drastickému zvýšení nedojde. Ale nahoru se půjde, to nemá cenu zakrývat.

A některé firmy to může položit, protože u nich ten nárůst, pokud mají energeticky náročný provoz, může být velký.
Ano, to se může stát, ale tak prostě funguje trh. Ale stejně tak je tu pořád prostor pro snižování energetické náročnosti provozů. Už se mnohokrát řeklo, že kvůli levným energiím, na které jsme si v minulosti zvykli, se z nás stali tak trochu energetičtí feťáci.

Nějaký vzkaz či úvaha na závěr?
Dekarbonizační snahy jsou správné, otázkou, kterou si ale musí položit celý svět, je, že když si výborně žije Evropa a Amerika, budou si tak chtít žít i jinde. A to nejde bez levných a dostupných energií. V Africe i v Asii budou chtít mít také dva iPhony a elektroauto. Čína, která bývá občas vydávaná za premianta v rozvoji zelených technologií, jen za rok 2022 povolila 100 gigawatt v uhelných elektrárnách. Letos to bylo už v září. Ozelenění se tam děje v městech, aby v nich neměli smog, ale jinak mohutně staví i uhelky. Jen to dělají dál od míst, kde žijí lidé. Tohle je něco, o čem je třeba hodně přemýšlet. Ale abych končil optimisticky: zvládneme to.