Před nedávnem se otevřela návštěvníkům v rámci festivalu Open House. A byla největším hitem. Čapkova vila byla dlouhá léta obývaná, ovšem když ji chtěl majitel v roce 2013 prodat, chytla se toho městská část Praha 10 a dvojdomek na pražských Vinohradech koupila. Byť nábytek už z vily zmizel a jsou tu tak v podstatě jen holé místnosti, pořád to tu vypadá, jako kdyby Karel Čapek jen zabouchl dveře a na chvíli odešel. CzechCrunch měl mimořádnou příležitost do slavného domu nakouknout.

Městská část Praha 10 památkové objekty normálně nevlastní. Příležitost ale dělá nejen zloděje. Stát vilu koupit nechtěl, a tak se desítka rozhodla, že dvojdomek získá pro sebe. Dům, respektive jen jedna jeho část, ji vyšla na bezmála 44 milionů. Prodeji předcházelo rozprodávání některých cenných věcí z vily, například kubistických obrazů. To Praha 10 neměla šanci zachytit, šlo o věci, po kterých se v aukcích zaprášilo. To hlavní, tedy původní kouzlo domácnosti z dob prvorepublikového spisovatele, se ale zachránit podařilo.

Od té doby uplynulo už jedenáct let. Ze začátku se ve vile hlavně třídilo. Bylo potřeba rozlišit, které věci mají cenu a patří sem právě z doby Čapka. Bylo toho hodně, včetně nábytku, fotografií či rukopisů. Jak to, že jich tu bylo tolik? „Za prvé proto, že Olga Scheinpflugová Karla Čapka přežila o hodně let. Rodina, která s ní byla příbuzná a která tu pak žila, dlouho držela tradici domu. Na některých původních skříňkách byly nalepeny dětské obtisky, v domě zůstaly i novodobé hračky, takže ten dům užívaly a žily tu tedy i děti. To hlavní ale zůstalo,“ říká pro CzechCrunch místostarosta Prahy 10 Tomáš Pek. Všechno to je teď pryč, ovšem připraveno k restaurování, aby se to mohlo do domu opět vrátit.

Ne všechno je tedy v domě stoprocentně původní. V posledních letech si v budově jedna z obyvatelek například otevřela dočasný kadeřnický salon, pravděpodobně se tak některé zákaznice nechávaly stříhat přímo v koupelně Karla Čapka. Právě koupelna či kuchyně se asi změnily nejvíc. Je ale až překvapivé, kolik tady od smrti Čapka v roce 1938 přežilo až do roku 2013, respektive doteď.

Foto: Eliška Nová

+11

Za oněch jedenáct let se hodně měnily názory na to, co s částí dvojdomku, který je dílem architekta Ladislava Machoně, udělat. Ve hře byly například i reprezentativní prostory. Náplň Čapkovy vily se měnila podle toho, která koalice v Praze 10 zrovna vládla. Teď se názor ustálil na hausmuzeu, to znamená, že by se vila měla kompletně zrekonstruovat a interiéry zrestaurovat do podoby, která by skutečně odpovídala Čapkově době. Podobně jako je to třeba u Rothmayerovy či Müllerovy vily architekta Adolfa Loose.

Projekt už je téměř hotový, městská část nyní bude hledat dodavatele stavby a ještě v tomto volebním období by se mohlo s rekonstrukcí začít. Rok je to příhodný, neboť je to přesně sto let od doby, kdy byl dům ve stylu národního slohu dostavěný. „Chceme být k domu maximálně citliví, to znamená, že sem nebudeme vnášet žádné nové technologie nad skutečně nezbytnou míru, ani nic podobného. Nepočítáme ani s tím, že bychom dům nějak uzpůsobovali velké návštěvnosti, raději zvolíme menší skupinky,“ líčí Pek.

Bratři Čapkové se do dvojdomku nastěhovali v polovině dvacátých let. Každý obýval svoji polovinu zrcadlové části domku se společnou zahradou. Josef ve své půlce bydlel s rodinou a měl tu malířský ateliér, Karel tu nejdříve bydlel sám, respektive v suterénu vily směrem do zahrady bydlel otec bratrů. Později se prostor předělal na bydlení pro řidiče, který zároveň pomáhal se vším ostatním v domě, a jednu místnost obývala také služka. „Byla snaha, aby tu zaměstnanci měli nějaký komfort. Vede sem tedy voda, bylo tady vytápění. Aby nebyla zima od podlahy, byla sem přidaná prkenná podlaha s izolačním zásypem,“ říká místostarosta. V suterénu je také uhelná kotelna.

A právě do této doby, tedy doby, kdy už v domě bydlela také Olga Scheinpflugová, se bude vracet celé uspořádání domu. O patro výš najdou budoucí návštěvníci velkorysou předsíň – dům je inspirovaný anglickým stylem dvacátého století, vstup je tak impozantní –, je tu také kuchyně, obývák a jídelna, kterou oddělovaly šoupací dveře. Součástí kuchyně je komora a špajzka, na stěnách jsou původní dlaždice a v místnostech původní tapety, které minulí vlastníci nestrhávali, ale na některých místech přemalovávali. Na podlaze se nacházejí původní parkety, po obrazech jsou na zdi vidět obrysy a jsou tu také mřížky, kterými se reguloval rozvod teplého vzduchu. Jen tu jsou navíc moderní radiátory, které v prostoru působí nepatřičně. Je tu také zimní zahrada, protože Čapek rád pěstoval rostliny.

„Je to klasická vinohradská vilka, standard domu ale není vysoký. Všude jsou vidět různé dodělávky, když bylo potřeba sklo do dveří, vzalo se odjinud, dveře jsou různě podříznuté. Karel Čapek nebyl rozhazovačný, všechno dělal s rozmyslem a různě recykloval,“ líčí Pek.

To všechno má městská část zmapováno, včetně sond pod novodobými kachličkami. Vášní Karla Čapka byla kromě jiného také fotografie, a tak existuje spousta fotek interiéru. „Spolupracujeme s fakultou architektury, studenti nám tak dělají digitální návrhy toho, jak by to mělo vypadat, aby to odpovídalo době. V domě byla také spousta účtů, kdy se co kupovalo, kdy se dělaly jaké práce a k tomu máme mimořádné zdařilý poradní tým. O domě toho víme opravdu hodně,“ říká Pek.

Po příchodu manželky Karla Čapka se změnilo i další uspořádání. Obývací pokoj v přízemí budovy přestal Čapek v zásadě užívat. První patro zabydlela především Olga Scheinpflugová a Čapek se uchýlil do podkroví. Právě tady se scházeli legendární pátečníci. Do dvojdomku na Vinohradech tak občas zavítal také Tomáš Garrigue Masaryk.

V prvním patře je tedy ložnice, a také koupelna. Nachází se přesně nad kuchyní a má tudíž stejný půdorys. Netradiční je koupelna v tom, že z ní vedou troje dveře. Jedny právě do ložnice, druhé do šatny a třetí do komory. V prvním patře dříve býval také průchod mezi oběma částmi dvojdomku. „Zlí jazykové tvrdí, že se uzavřel s tím, jak do domu přišla Scheinpflugová, ověřeno to ale nemáme,“ dodává Pek.

Foto: Eliška Nová

+3

Podle místostarosty je zachovaná každopádně i druhá polovina domu, kde stále žijí potomci Josefa Čapka. „Působí prý ještě autentičtěji, byť já sám jsem tam nebyl. Chceme respektovat vedlejší majitele, a nechceme jim budoucím programem kazit zdejší bydlení. I zahrada zůstane společná. Lidi budeme při prohlídkách pouštět všude, chceme, aby viděli, jaké byly standardy před sto lety. Budeme ale brát maximální ohled na naše sousedy,“ dodává Pek.

Do podkroví vede cesta přes vrzající schody. Místnosti jsou tmavší, byť po otevření oken se prosvětlují. K vidění jsou tu biedermeierovské skříně, perské koberce, které patřily k další Čapkově zálibě, jen je legrační, jak byly na mnoha místech ustřižené, aby pasovaly do místnosti. Na podiu v hlavní místnosti měl Karel Čapek psací stůl, když se otočil, z okna viděl střešní krajinu Vinohrad. Byť je sem tam slyšet sanitku, která projíždí do blízké vinohradské nemocnice, přes den tu cvrlikají ptáci a člověk by se snadno nechal zmást – opravdu má totiž dojem, že je někde na anglickém venkově. Obzvlášť pak přímo v zahradě. Čapkův dvojdomek je chytře umístěný, a tak odolává hlukům z blízké silnice zaneprázdněné jednadvacátým stoletím.

Klid je i v podkroví. Právě tady později debatovala pátečnická skupinka. Byl tu také telefonní seznam, ve kterém bylo číslo na Hrad, na prezidenta. Stěny jsou tu vymalované válečkem. A ukrývá se tu i komora pro vyvolávání fotek.

A konečně měl nahoře Čapek také svoji vlastní ložnici. Tady se propsala poslední z jeho zálib, a to bylo cestování. „Byl to velký cestovatel a měl rád cestování na lodi. Místnost tak připomíná lodní kajutu,“ vysvětluje Pek. Poslední chvíle ale Karel Čapek strávil o patro níž. Měl chřipku, ke které se přidal zápal plic. Bylo 25. prosince 1938, několik měsíců před okupací Československa a Karel Čapek umírá ve své posteli v dvojdomku na Vinohradech. Jakoby se to stalo teprve včera.