Náš steak bude i pro vegany, věří šéf Bene Meat Technologies. Kultivované maso z Česka chce dobýt svět

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

bene-meat-technologies-roman-kriz

Foto: Bene Meat Technologies

Zakladatel Bene Meat Technologies Roman Kříž

0Zobrazit komentáře

Co mají společného maso a lyže? Zakladatel českého startupu Bene Meat Technologies, který se zaměřuje na alternativy zvířecích produktů kultivované v laboratoři, si v historii sportovního náčiní pro sjíždění zasněžených svahů bere inspiraci. „Po vynálezu prvních lyží postupně vzniklo velké odvětví s miliardami pro vývoj lepších materiálů, ale až po dlouhé době přišel někdo s nekonvenčním myšlením, vykrojil bočnici… a na světě byly carvingové lyže, co lépe zatáčí,“ popisuje Roman Kříž pro CzechCrunch. Dnes se to zdá samozřejmé, nikoho předtím však takové řešení nenapadlo.

„My potřebujeme přesně lidi, které to napadne,“ říká Kříž. Od takového základu se přitom odvíjí snad vše spojené s Bene Meat, počínaje samozřejmě samotným nápadem kultivovat maso v bioreaktoru. Někdo si musel říct: místo abychom se ve jménu morálky a ekologie museli vzdávat hamburgerů nebo steaků, vyrobíme si je bez zabíjení zvířat a se zanedbatelnou uhlíkovou stopou v laboratoři.

Pravda, s tím zdaleka nepřicházejí jako první, ve světě existují desítky startupů se stejným cílem. Průkopnické jsou nicméně všechny, protože operují s předpokladem, že něco takového je vůbec možné – dosud totiž nebylo. Tuzemský tým si pak razí vlastní cestu snad ve všech ostatních ohledech, od velice mladého týmu přes v zásadě odhánění investorů až po každodenní fungování.

Řečeno jen trochu nadneseně, Bene Meat je jeden z nejdezorganizovanějších startupů, na který narazíte. Neexistuje zde nic jako typický den. Jeden kolega se vydává na farmu pro embrya kvůli kmenovým buňkám, další jde jiné buňky ozařovat gama zářením, zatímco jiní načítají akademické materiály pro pomoc s výzkumem.

Pokud někdo náhodou objeví něco zajímavého, pozornost se otočí k němu. V dalších dnech přijde na řadu zase něco jiného. Je to tak zcela záměrně, byť s nárůstem pracovníků se zformovaly výzkumné skupiny s vlastním zaměřením.

bene-meat-technologies-cultivated-meat-nemaso

Foto: Bene Meat Technologies

V Bene Meat pracují se svalovými buňkami

„Je to takový tvůrčí chaos – pro mě fascinující a nabíjející prostředí,“ říká Kříž, který startupu oficiálně šéfuje, ve skutečnosti zde ale není fixní hierarchie. Jak se píše na webu Bene Meat, šéfem je ten, kdo má pravdu, a vedení prý činí jen minimum klasicky autoritativních rozhodnutí. Zásadní je, kam je zavede výzkum, snaha porozumět chování buněk a ultimátní cíl vytvořit maso bez etické a ekologické zátěže.

Roman Kříž se k tomuto tématu dostal asi před dvěma lety v zásadě náhodou, když ho kamarád upozornil na existenci masových alternativ. Byť je vystudovaný právník, rád vidí, jak mu „něco roste pod rukama“. Mnoho let proto strávil v mezinárodním obchodu, počínaje obalovými materiály přes zdravotnické přístroje až po sušárnu uranového koncentrátu. Když ale objevil kultivované maso a několik měsíců rodící se segment studoval, rozhodl se vydat tímto směrem.

Nejstarší syn pak Kříže propojil se svým známým Jiřím Janouškem, dvacetiletým biologem. Spolu s další kolegyní nějakou dobu strávili rešeršemi a zjišťováním, jestli by pro ně zkusit kultivovat maso bylo vůbec možné. „Zjistili jsme, že to není nemožné, takže jsme založili firmu,“ poznamenává startupista. Následně oslovil Jana Vilda, který je dodnes hlavním investorem, a postupně přijímal další lidí pro výzkum.

Bene Meat Technologies se tím stal nejspíš jediným startupem ve střední a východní Evropě, který se kultivovaným masem zabývá. Není těžké pochopit proč – zjistit, jak vytvořit ideální prostředí pro množení buněk, a přitom to dělat na průmyslové úrovni a za nízkou cenu, je náročný úkol. Zároveň je to nicméně problém, jehož řešení může výrazně zlepšit životy lidí, zvířat i planety.

Výzkumem buněk k lepšímu životu zvířat i planety

Svět už obletělo mnoho záběrů ukazujících, v jakých podmínkách žijí miliony krav nebo slepic v průmyslových farmách. I kdybychom ale všechna podobná zařízení důsledně eliminovali, stále zůstane nepříjemná nutnost zabíjet zvířata. A ani ne tak, že bychom museli, ale mnohdy protože chceme jíst maso. Nezávisle na morálních argumentech je zde pak také dopad masového průmyslu na životní prostředí.

Chov dobytka pro konzumaci vyžaduje obrovské množství půdy, vody a má výrazný vliv na klimatické změny. Podle nedávné studie, publikované v prestižním vědeckém časopise Nature, je globální produkce jídla (pěstování, zpracování i doprava) zodpovědná za 35 procent veškerých emisí skleníkových plynů. Naprostá většina z toho je přitom spojená s masovým průmyslem a přináší až dvojnásobek emisí oproti pěstování zeleniny nebo ovoce přímo ke konzumaci.

bene-meat-technologies-cultivated-meat-nemaso-3

Foto: Bene Meat Technologies

Svalové buňky pod mikroskopem

Právě tyto aspekty jsou prý hlavními motivátory práce jak Bene Meat, tak ostatních startupů usilujících o kultivaci masa ze zvířecích buněk. V současnosti přitom probíhá závod o to, který z nich dokáže na trh jako první uvést skutečně funkční produkt. Proto také mezi sebou nejsou příliš sdílné a v Praze museli před necelými dvěma lety začínat spíš s minimem informací, vycházejících z vědeckých prací zaměřených převážně na lidskou medicínu.

„Použitelných materiálů není tolik, hlavně proto, že většina z nich popisuje jenom jeden nebo dva vlivy na tkáň a buňky. Chybí snaha buňkám porozumět na úrovni, aby obrazně řečeno poslouchaly na povel, což my potřebujeme,“ vysvětluje Kříž. Dodává ovšem, že řešení těchto problémů by mohlo být aplikovatelné nejen na jiné zvířecí druhy než skot, ale také na lidskou medicínu. „Jsem přesvědčen, že půjde řešit otázky kardiologie, poranění míchy a podobně,“ poznamenává.

Jak už totiž zaznělo, v základu „masa z laboratoře“ je detailní porozumění buňkám a schopnost je ovlivňovat tak, aby se množily přesně požadovaným způsobem – zjednodušeně aby ze vzorku odebraného ze zvířete v bioreaktoru vyrostl kus masa, co lze jíst. Jednou z hlavních výzev je přitom vytvořit správné podmínky a zvolit správně roztok s živinami pro množení buněk.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V současném stavu se navíc morální zátěž konzumace masa přenesla z jeho získávání na proces kultivace. Základem média, které iniciuje buňky k dělení, je totiž tzv. fetální bovinní sérum. Získává se z krevní plazmy nenarozených zvířat a spolehlivá alternativa k němu prozatím neexistuje. Pokud (respektive jakmile) ho v Bene Meat nebo podobném startupu dokážou nahradit rostlinným roztokem a průmyslově vyráběnými signalizačními proteiny, půjde o zásadní úspěch.

Další živiny kultivačního média lze získávat primárně z rostlin – podobně jako u zvířat, ale mnohem efektivněji. Místo složitého trávicího systému krávy se čtyřmi žaludky se mohou potřebné prvky extrahovat třeba z řas. Jednak v nich jsou živiny obsaženy v podstatně vyšší koncentraci, jednak je jejich pěstování násobně rychlejší a méně náročné než třeba u klasického krmiva pro krávy.

V nepříliš vzdálené budoucnosti by díky tomu maso nemuselo pocházet z velkých průmyslových farem plných zvířat a jatek nebylo by ani potřeba rozsáhlých polí pro pěstování potravy pro zvířata.

Místo toho by mohly nastoupit násobně menší pěstírny s bioreaktory, pastva s několika zvířaty pro pravidelné biopsie (odebírání vzorků buněk) a nádrže pro pěstování řas. Takto produkované maso by nevyžadovalo porážení žádných zvířat, mělo by zanedbatelnou uhlíkovou stopu a potřebovalo by desetinu zemědělské plochy oproti současným farmám.

Produkty startupů z kultivovaného masa jsou dnes spíš marketing

V Bene Meat teď ale směřují teprve k prvnímu prototypu. S produkty, jaké ukazují Leonardem DiCapriem podporované Aleph Farms nebo Memphis Meats s investicemi od Billa Gatese, by mohli brzy přijít také. Raději ovšem přemýšlí jinak. Zakladatel českého startupu říká, že místo marketingových záležitostí pro potenciální investory míří k prototypu, který řeší všechny základní problémy a je škálovatelný.

„Jsme orientovaní produktově, ne marketingově a nechceme vyvíjet něco, co bude jen na oko,“ poznamenává Kříž. „Počítáme množství živin na korunu nákladů a zde je třeba najít alternativní médium, které cenu sníží na přijatelnou úroveň. Zároveň médium potřebujeme být schopni recyklovat a efektivně se zbavovat odpadu vytvářeného metabolismem buněk,“ pokračuje.

V zásadě vše, na čem dnes v Bene Meat pracují, bude muset být u konečného produktu jiné. Navíc, i když se konečně dospěje do bodu, kdy bude možné ve velkém, levně a bez morálních kompromisů pěstovat svalové (a další v masu obsažené) buňky, stále to znamená nanejvýš masové kuličky a ne steak s autentickou strukturou. Zmiňované Aleph Farms se sice letos pochlubily steakem vytvořeným pomocí 3D tisku, to se ale nezdá jako škálovatelné řešení dostupné někomu jinému než bohatým.

bene-meat-technologies-cultivated-meat-nemaso-2

Foto: Bene Meat Technologies

Zkoumání svalových buněk na monitoru

Šéf českého startupu přesto věří, že to vše je jen otázka času a financí, které se do kultivovaného masa vkládají po stovkách milionů dolarů. Za důležitější část celé operace, než je investice nebo velká laboratoř, a zároveň největší výzvu, považuje nalezení správných lidí, s nimiž Bene Meat rozvíjí.

Tak se stalo, že v jednom z nejambicióznějších tuzemských startupů vede výzkumný tým dvacetiletý student a nejmladší členka týmu je dokonce stále na střední škole. Také většina ostatního, asi třicetičlenného osazenstva nesplňuje typickou představu šedivějícího a obrýleného vědce, který stojí před zásadním objevem.

Přece jen s nimi ale na částečný úvazek pracuje také profesor Jan Černý z přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, jeden z největších českých odborníků na buněčnou biologii. V jiných směrech je Bene Meat o něco málo konvenčnější. Jeho mladý tým je mezinárodní, má tedy kolegy a kolegyně ze Slovenska, Ukrajiny, Itálie nebo Německa. Jelikož většina komunikace probíhá v angličtině, záleží jen na schopnostech.

Externě také, ať už na základě smluv, nebo čistě neformálně kvůli zájmu, spolupracuje s institucemi a firmami různě v Česku i ve světě. Namátkově Kříž zmiňuje Ústav experimentální medicíny, Mikrobiologický ústav, Biocev nebo Technickou univerzitu v Liberci a v Ostravě. A třeba ve Švýcarsku mají vazbu na výrobce bioreaktorů, v Rakousku zase vyvíjejí přísady pro kultivační médium.

Skutečné maso i pro vegany

Kromě toho Bene Meat staví dodavatelský řetězec, rozšiřuje výzkumný tým a pracuje na vylepšení laboratoře. Doufají, že do konce příštího roku se dokážou přiblížit něčemu, co se stane základem pro první finální produkt. Vypěstované hovězí by mělo připomínat mleté maso a mít stejné výživové vlastnosti. Dokonce by mělo být zdravější, nebude obsahovat žádné geneticky modifikované organismy (GMO), krmná aditiva používaná pro rychlejší růst krav, antibiotika, hormony a podobně.

„Myslím, že naše maso mohou klidně přijmout i vegetariáni a vegani motivovaní ekologicky či morálně,“ míní Kříž. Ze začátku ostatně počítá s promícháním kultivovaného masa s druhou alternativou, rostlinným masem.

bene-meat-technologies-1

Foto: Bene Meat Technologies

Bez sběru velkého objemu dat a jejich analýzy se vývoj kultivovaného masa neobejde

Nějakou dobu bude trvat, než pěstování v bioreaktorech dosáhne dostatečného objemu na to, aby mohlo samostatně vytvořit větší trh. Na opačné straně pak stojí „svatý grál“ ve formě steaku, který vypadá, chutná i stojí prakticky stejně jako ten přímo ze zvířete.

Kdy tam Bene Meat dorazí? Mluví se o pěti letech nebo určitém objemu investice, ještě v tomto ohledu ale pražský startup přemýšlí jinak než ostatní. Nemá totiž jasně stanovené cíle. „Každá roadmapa vám zároveň definuje rámce, v nichž se pohybujete. My často ve světle nových zjištění zpochybňujeme a prověřujeme i to, co už známe. Naopak současné roadmapy jinde znamenají vlastně neexistenci škálovatelné kultivace masa, která teď funguje stále jako představení pro investory,“ říká Kříž.

Dodává, že sami některé, co projevili zájem, spíš odmítají, protože nechtějí být svázaní očekáváními. Rádi si věci dělají po svém a věří v organický postup, díky němuž déle působící, bohatší konkurenci doženou a snad i předeženou. Vidí krásný chaos, ze kterého se krystalizuje lepší budoucnost.

V Gastru

Na Nový rok na mývala, stát povolil myslivcům jejich odstřel. Invazní druhy stojí Česko stovky milionů ročně

Eliška NováEliška Nová

myval

Foto: Vincent Dörig/Unsplash

Mýval severní patří mezi invazní druhy i v Česku

0Zobrazit komentáře

Touha po něčem exotickém způsobuje po celém světě neuvěřitelné škody. Invazní druhy, které si lidé do svých zemí přivezli z nejrůznějších důvodů, stojí ale i obrovské obnosy peněz. Česko nyní umožnilo myslivcům, aby některé invazní živočichy stříleli. Jsou mezi nimi například mýval nebo norek.

Roztomilejšího zloděje si snad nedovede nikdo představit. Jenže i v jeho domovské Americe platí za nevítaného návštěvníka. Zatímco za oceánem mýval severní vybírá popelnice i decimuje úrodu, v Evropě i v Česku působí mnohem významnější škody – ekologické.

I proto dostali myslivci od prvního ledna svolení, aby je mohli střílet. Stanoví to vyhláška, kterou po dohodě s rezortem životního prostředí vydalo ministerstvo zemědělství. Podmínkou je, aby to měli uvedené v povolence, kterou vydávají myslivecké spolky. Zvěř tak nyní bude moci střílet devadesát tisíc lovců a myslivců.

Mýval severní patří k invazním druhům, které decimují přírodu a likvidují původní druhy. To vše má dopad zejména na biodiverzitu. Mýval ale není sám. Na seznamu nepůvodních druhů je nyní v Evropě 36 rostlin a třicítka živočichů. V Česku ještě víc – Agentura ochrany přírody a krajiny za invazní považuje 61 druhů rostlin a 113 druhů živočichů. Levnou záležitost rozhodně nepředstavují.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Přímé náklady na boj s invazními druhy jsou v EU každoročně mezi čtyřiceti a sto miliony eur. V Česku to jsou stovky milionů korun ročně. Nyní si tuzemští myslivci budou moci posvítit na šest druhů. Kromě mývala severního to jsou psík mývalovitý, nutrie říční, norek americký, ondatra pižmová nebo husice nilská, což je pták pocházející z Afriky.

Jednotlivé druhy mají na svém kontě také konkrétní přečiny. „Mýval, norek a psík mývalovitý požírají ptačí vajíčka, mláďata i dospělé drobné živočichy. Norek působí značné škody na populaci raků, obojživelníků, ryb, ptáků i menších savců,“ vyjmenovává mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

„Husice nilská svým agresivním chováním zase znemožňuje hnízdění jiných druhů vodních ptáků. Ondatra a nutrie dokážou zničit polní plodiny a porosty na březích v okolí vod, a tím mohou ohrozit cenná přírodní společenstva,“ dodává Bílý s tím, že poslední dva zmíněné druhy navíc mohou narušit protipovodňové hráze a jiné vodní stavby. Navíc jsou často i přenašeči chorob.

Nepůvodní druhy se do Evropy, potažmo do Česka, dostali zavlečením, ať už úmyslným nebo náhodným. V posledních letech počet invazních živočichů a rostlin přibývá ve všech zemích EU.

Škody podle vědců porostou

Zatímco ekologické škody jdou vyčíslit těžko, ty finanční spočítali vědci letos, a to podle databáze InvaCost, která taková data sdružuje. Výsledek je alarmující. Od roku 1970 do roku 2017 přišly invazní druhy státy na celém světě 1,3 bilionu dolarů. Číslo by navíc v budoucnu mělo podle vědců narůstat.

„Je zajímavé, že většina této sumy připadá na dopady biologických invazí a mnohem menší část na snahy o jejich potlačení. To naznačuje, že invazní druhy mají obrovský negativní dopad, ale my proti nim skoro nic neděláme,“ uvedla pro Český rozhlas Plus Ana Novoa z Botanického ústavu Akademie věd. Skutečné škody navíc podle ní budou mnohem vyšší, odhad totiž pracuje jen se zaznamenanými údaji.

I tento problém je přitom v Evropě politikum. Zatímco Česko velmi stojí o to, aby na seznam invazních druhů EU přibyl i norek, protože v tuzemsku páchá obrovské škody, Dánsko lobbuje proti. Nechce se vzdát jeho chovu na kožešinových farmách.

norek-americky

Foto: Wikimedia Commons

Norek americký je v Evropě invazním druhem

To je přitom paradoxně přesně ten důvod, proč norkové v Česku jsou – ve volné přírodě se rozšířily poté, co jednotlivci utekli z kožešinových farem nebo je vypustili sami provozovatelé farem, když o kožešiny přestal být takový zájem. V současnosti se norek vyskytuje na téměř padesáti procentech území Česka, nejpočetnější populace je na jihu a na části Moravy.

Podobný je i příběh mývala severního, protože i ten byl přivezen jako zvíře na kožešinu. Následně ale pronikl do volné přírody a už zůstal její součástí. V současné době jsou v Evropě odhadem miliony mývalů, v Česku byl mýval po revoluci zaznamenán na čtrnácti procentech území. Z kožešinových farem unikl i psík mývalovitý. A farmy stály i za rozmachem nutrií v Česku, nyní tyto živočichové okupují patnáct procent území. Kromě kožešiny se nutrie chovaly i na maso.

Na neuvěřitelných 96 procentech našeho území je zaznamenán výskyt ondatry pižmové. „Ondatra byla záměrně vysazována jako lovná zvěř či obohacení místní fauny, je to také kožešinové zvíře na farmy. Její kožešina je známá označením bizam,“ uvádí dokument k invazním druhům Agentury ochrany přírody a krajiny.

Husice byla do Evropy zavlečená jako okrasný druh do parků a zoologických zahrad. Vzhledem k tomu, že jí nevadí přeletět i několik stovek kilometrů, se rychle rozšířila. A to prakticky na celé území Česka.