Česká ekonomika by se podle Vladimíra Bezděka, který kdysi připravoval podklady k úpravě penzí pro několik vlád a nyní šéfuje investiční společnosti Avant, dala přirovnat k ne úplně funkčnímu parnímu stroji – navzdory tomu, že do něj házíme dostatek uhlí a k tomu i další podpůrné přídavky, jaksi nechce pracovat výkonněji a je zabrzděný. Sice nám pomáhá, že je Česko zemí, kde chtějí lidé žít a v rámci regionu se sem stěhují, zároveň nás ale ochromuje to, že coby Češi máme blbou náladu, za což si ale můžeme sami. Co s tím?

O tom, zda je Česko zemí budoucnosti, debatoval Bezděk na investiční konferenci Money Maker, kterou nedávno uspořádal CzechCrunch v pražském prostoru Cubex, s dvojicí dalších významných ekonomů – s předsedou Národní rozpočtové rady a bývalým viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem a také hlavním ekonomem J&T Banky Petrem Sklenářem.

„Česká ekonomika je teď trošku zamrzlá,“ uvedl na úvod debaty Hampl, na což Bezděk reagoval právě přirovnáním ekonomické situace k parnímu stroji. „Do tohoto stroje pořád házíme hodně uhlí, ale zdá se, že výkon slábne. Klesá jeho účinnost,“ komentoval Bezděk s tím, že ekonomice by prospěla větší transformace „pryč od páry“. Sklenář ale reagoval, že situace je ve skutečnosti mnohdy lepší, než si myslíme. „Avšak horší než bychom chtěli. Probublávají u nás dlouhodobé problémy, a to nejen domácí, ale také ty, co se objevují napříč Evropou,“ uvedl Sklenář.

Předseda Národní rozpočtové rady následně rozvinul širší myšlenku o tom, že i Česko podobně jako další země v Evropské unii dlouhodobě zaznamenává pokles počtu průměrně odpracovaných hodin. „Během covidu klesl tento počet výrazně. Konvergujeme k úrovni bohatších zemí a nejsem si jistý, zda je to známka zdraví ekonomiky,“ uvedl Hampl s dodatkem, že současně nedochází k adekvátnímu nárůstu produktivity práce, která by dokázala pokles odpracovaných hodin vykrýt.

Foto: Jan Nechvíle/CzechCrunch

+11

„Možná jsme ve stavu, že nulový růst řadě lidí stačí, jsou spokojeni a nemají takovou motivaci bohatnout jako před patnácti či dvaceti lety,“ doplnil Hampl, na což Bezděk reagoval slovy, že pokud by nastupující generace neměla chuť posouvat se kupředu (a v ekonomické řeči posouvat takzvané hranice produkčních možností), takový stav by nastal vůbec poprvé za posledních několik století. „Nová generace vždy chtěla udělat víc,“ nesouhlasil.

S nastupující generací se ale pojí další negativní makroekonomický trend. „Možná, že nová generace není průbojná, ale možná ani není. Před několika desítkami let byla průměrná roční porodnost dvě stě tisíc dětí, zatímco v devadesátých letech asi jen sto tisíc,“ upozornil Sklenář s tím, že tento fakt se podepisuje i na trhu práce, kde od roku 2010 klesá práceschopná populace – během této doby z něj odešlo asi 250 až 300 tisíc lidí, což ale částečně vykrývá migrace.

„Menší pracovní síla znamená, že do zmíněného parního stroje vkládáme méně pracujících. Na druhou stranu, ve střední a východní Evropě jsme hlavní cílová destinace, kam se lidé stěhují, takže v tomto ohledu jsme na tom nejlépe v regionu,“ komentoval Sklenář, s čímž souhlasil také Hampl.

„Na Česku je dobrá věc, že zde lidé chtějí žít a je jich víc než těch, kteří chtějí odejít. V regionu jsme jediná země, která toto zažívá – lidé svými nohami a peněženkami hlasují o tom, že tu chtějí být. To je strašně super zpráva,“ zhodnotil Hampl a vyjmenoval příklady jako Slovensko, Rumunsko, Bulharsko či další země, odkud lidé spíš odchází. Podobná situace donedávna platila i o Polsku. „Všichni ostatní klesli, my se blížíme k rekordu, kolik lidí zde kdy žilo. Jsme absolutní unikát a měli bychom si vážit, že se nám zde žije dobře.“

Dobrých zpráv z pracovního trhu je přitom podle Bezděka víc. Jednak se zvyšuje participace žen a lidí v předdůchodovém věku, díky čemuž se krátkodobě daří vyrovnávat negativní demografické faktory. „Zároveň se díky přílivu Ukrajinců podařilo na náš trh práce akumulovat dalších 150 tisíc lidí, což jsou tři procenta pracovní populace. Nebavíme se o vytěsňování, ale o vhodném doplnění,“ řekl Bezděk a dodal: „Jde o pozitivní nabídkový impuls, ale přesto ekonomika neroste.“

Tato skutečnost tak podle ekonomů souvisí se strukturálními problémy ve zdejší ekonomice. „Do parního stroje přiléváme kerosin, ať už jde o kapitál, pracovní sílu, nebo technologie. Doléváme silně, ale stejně nerosteme,“ vrátil se k příměru z úvodu Hampl. Sklenář následně upozornil, že za současnou blbou ekonomickou náladu si částečně mohou Češi sami, protože nikde jinde v Evropě v poslední době nenastal tak silný propad spotřeby domácností.

„Je to naše blbá nálada, jsme maniodepresivní a v horších časech propadneme do deprese. Kvůli opatrnosti v krizi začínáme spořit, což ekonomiku ještě více brzdí. Cyklické výkyvy tak ještě zhoršujeme,“ popsal Sklenář. K maniodepresivitě se pak vrátil i Hampl: „Češi mají úžasnou vlastnost, že špatné zprávy věříme i těm, komu normálně nevěříme. A dobré zprávy nevěříme ani těm, kterým normálně věříme,“ uvedl Hampl. Na závěr ale optimisticky dodal: „Dobrá zpráva ze starých zkušeností je, že se z deprese do mánie dokážeme přepnout opravdu velmi rychle.“