Návrat do budoucnosti. Značka Hamilton vytvořila jubilejní edici prvních digitálních hodinek, které nosil i James Bond

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

hamilton-psr-4

Foto: Hamilton

Hamilton PSR vypadají téměř totožně jako původní Pulsar Time Computer

0Zobrazit komentáře

Digitální hodinky mají v dějinách horologie poněkud zvláštní status. V době svého uvedení se prezentovaly jako další výrazný vývoj hodinkářství po technologii s křemeny a elektřinou místo pružin a ozubených kol. Netrvalo však dlouho, než jejich estetika zastarala, a dnes snad s výjimkou vysoce komplikovaných modelů vypadají spíše retro. Společnost Hamilton se rozhodla tento vývoj plně přijmout a k 50. výročí prvních „digitálek“ Pulsar Time Computer vydá novou verzi.

Masivní ocelové tělo, tlusté sklíčko vystupující nad povrch těla, tmavé jednolité pozadí a sytě červená čísla po stisku tlačítka přímo zobrazující aktuální počet hodin a minut. Po mnoha staletích složitých mechanismů a odečítání času prostřednictvím ručiček přišel zcela revoluční, extrémně futuristický koncept. Zdůrazňoval ho minimalistický design kombinující broušený kov a hladké sklo, ostré hrany a symetrické křivky.

Elektrický strojek quartz (pojmenovaný podle křemenových krystalů v jeho srdci) na konci 60. let představila japonská společnost Seiko. Plnohodnotného ducha budoucnosti mu ale dodali až Američané ve firmě Hamilton s hodinkami Pulsar Time Computer. Jejich název vychází z pojmenování rotujících neutronových hvězd, které z hlediska pozorovatele pulzují kvůli výronům silného elektromagnetického záření.

hamilton-psr-1

Foto: Hamilton

Design prvních digitálních hodinek dodnes působí futuristicky

Nejdříve byla představena verze s tělem ze zlata dostupná za 2 100 dolarů, což by dnes po započtení inflace odpovídalo 14 tisícům dolarů, tedy přibližně 355 tisícům korun. Později se objevila také verze z oceli, prodávaná za cenu pod 300 dolarů neboli dva tisíce dolarů a padesát tisíc korun dnes. Jednoznačně se tak obě řadily do sféry luxusních hodinek, přinášejících malý kus budoucnosti na zápěstí.

Hlavní atrakcí byl však samotný displej využívající technologii LED. Ta kvůli své energetické náročnosti umožňovala čas zobrazovat jen krátce, po stisknutí tlačítka. Časový údaj pro uživatele vypočetly elektrické obvody, nebylo třeba hledat polohu ručiček na ciferníku – proto „time computer“, doslova počítač času.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jako příklad nejnovějších technologií se Pulsar Time Computer přirozeně musely v roce 1973 objevit také na zápěstí Jamese Bonda ve filmu Žít a nechat zemřít. Zatímco astronauti letící na Měsíc v Apollu 11 se v roce 1969 ještě spoléhali na plně mechanické a dodnes ikonické Omega Speedmaster, digitální hodinky snad ještě lépe zosobňují technologický optimismus éry dobývání vesmíru.

Hned v následujících snímcích se ale britský tajný agent vrátil k tradičnějším hodinkám. O pouhé čtyři roky později pak Hamilton produkty spadající pod Pulsar přestal vyrábět a značku prodal Seiku.

hamilton-psr-james-bond_02

Roger Moore jako James Bond s hodinkami Pulsar Time Computer na ruce

Na vině byl nejspíš paradoxně právě futuristický koncept, který digitální hodinky představily. Mezi jeho esenciální aspekty totiž patřila užitečnost a relativní nenáročnost masové výroby při zachování dobré kvality strojků, takže se záhy začaly šířit mnohem levnější obdoby Time Computeru. Jeho technokratická vize tak rychle zastarala, respektive se stala všední a samozřejmou.

Podobný vývoj se objevil například u první verze Apple Watch, která byla dostupná i v luxusní edici s tělem ze zlata. Stejně jako u Pulsaru se však jednalo o čistě technologický produkt, který po vydání nových, vyspělejších modelů ztratil svou hodnotu, spočívající výhradně v technologickém pokroku.

toystory4

Přečtěte si takéOd Toy Story přes Avatar až po umělou inteligenci. Průkopníci počítačové grafiky z Pixaru získali prestižní Turingovu cenuOd Toy Story přes Avatar až po umělou inteligenci. Průkopníci počítačové grafiky z Pixaru získali prestižní Turingovu cenu

Sféra luxusního hodinářství bezesporu oceňuje technologickou vyspělost. V tomto případě je však nevyhnutelně spojena s tradičními hodnotami vysoké náročnosti výroby a z toho vycházející exkluzivity, řemeslného zpracování na hranici umění a nadčasovosti. Hodinky Pulsar žádné z těchto hodnot nenaplňovaly, po počátečním nadšení tedy rychle ztratily svůj status.

Přesto jsou důležitou součástí historie a detaily jejich designu jsou i dnes v určitém směru atraktivní. Hamilton je tak k padesátiletému výročí od původního představení opět nabízí v mírně aktualizované verzi. Ta v displeji kombinuje technologie LCD a OLED – první s nízkým jasem zobrazuje čas neustále, druhá číslům po stisku tlačítka dodá sytou červenou záři.

hamilton-psr-3

Foto: Hamilton

Na zadním krytu hodinek je vyryto schéma elektromagnetického záření pulsaru

Slogan, který americká firma pro vydání hodinek Hamilton PSR vybrala, říká „Probouzení spícího obra“, odkazuje tedy jednak k samotnému fungování zařízení a jednak k připomínání si důležitého milníku moderní doby. Zároveň ho přibližuje současnosti vylepšeným displejem a doplněním vodotěsnosti do hloubky 100 metrů.

Hamilton PSR půjde od května koupit ve dvou verzích. Tradičnější ocelové tělo zájemce přijde na 750 dolarů (19 tisíc korun), pozlacený model v limitované edici 1 970 kusů bude vyžadovat investici 995 dolarů (25 tisíc korun). V obou případech je tak jasné, že se jedná o sběratelské kousky se statusem výjimečnosti, ne o vysoce užitečné nástroje – například typu Apple Watch.

hamilton-psr-2

Foto: Hamilton

Hamilton PSR jsou dostupné i v pozlacené edici limitované na 1970 kusů

hamilton-psr-5

Foto: Hamilton

Displej Hamilton PSR kombinuje technologie LCD a OLED

Pomoc kritickým oblastem. Dobrovolníci vyvíjí buňky s plicními ventilátory, první se už staví v Miláně

Filip HouskaFilip Houska

cura-jip-3

Foto: Carlo Ratti Associati

Převozné zdravotnické buňky pro pacienty s koronavirem

0Zobrazit komentáře

Svět se v posledních týdnech dostal do takové fáze, během které je precizní přístup lékařů k pacientům důležitější než kdy dříve. Jejich práci však omezuje nedostatek zdravotnického vybavení, především pak volných kapacit na jednotkách intenzivní péče a mimo jiné plicních ventilátorů. Řešením proto mohou být speciální převozné buňky nového projektu CURA, v nichž se nachází vše potřebné a mohou se rychle překládat z místa na místo.

Boj proti pandemii si žádá zvláštní kroky. Ať už ze strany vlád, tak z pozice nemocnic. Jen málokterá země Evropy byla totiž připravena na takovou krizi, která v posledních týdnech nabírá na síle. A byť Česká republika zatím není v tak kritické situaci, státy jako Itálie, Francie nebo Španělsko čelí denně tisícům nakaženým, pro jejichž část potřebuje zvláštní péči ve svých nemocnicích.

Vzhledem k obrovskému náporu však jednotky intenzivní péče nedokáží zajistit lůžka pro všechny pacienty s vážným průběhem choroby COVID-19 a současně chybí i umělé plicní ventilátory, které mechanicky pomáhají s průtokem plynů respiračním systémem. Je tedy zcela logické, že začínají vznikat alternativní řešení, díky nimž tato absence nebude tak široká.

cura-jip-4

Foto: CRA/CzechCrunch

Vizualizace zdravotnické buňky, do které se vlezou dva pacienti

Právě nad tím přemýšlí i tým designérů, inženýrů, zdravotníků a armádních expertů z mezinárodního projektu CURA. Ten věří, že nejlepším řešením bude poskytnout nemocnicím speciální externí kontejnery, které dokáží navýšit kapacity lůžek napojených na patřičné vybavení. Laicky řečeno tak jde o polní zdravotnické jednotky, které nejsou fixně vázány na konkrétní místa.

Flexibilita převozu i sterilní prostředí

Vzhledem k tomu, že jde o rychlost a každý den se počítá, musely týmy firem, agentur a jiných organizací navrhnout takovou podobu, která se dá snadno převážet. Buňky se proto budou distribuovat již složené a zdravotnický personál je bude moci využívat hned, co se k nim dostanou. S délkou šesti metrů se pak vlezou jak do letadla, tak i na kamion nebo vagón vlaku.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Každý takový kontejner dorazí rovnou s potřebným vybavením, které se skládá minimálně ze dvou plicních ventilátorů, infuzních stojanů a monitoringu. Díky modularitě tohoto zařízení je navíc možné přizpůsobit prostory i pro více lůžek než jen dvě, přičemž CURA uvádí, že jednotlivé buňky lze spojovat k sobě a propojovat centrálním koridorem.

V ideálním světě si tak každá nemocnice, která trpí na nedostatek pokojů, může objednat optimální počet těchto kontejnerů a postavit si sekundární polní zdravotnické jednotky ve svém okolí (například na parkovišti nebo v zahradách). Realistický scénář ovšem tak komplexně nevyznívá a spíše půjde o rychlá doplňková řešení pro zahnání krize.

cura-jip-2

Foto: Squint / Opera

Papírový náčrt, jak by se buňky mohly stavět

Neméně důležitým aspektem je i maximálně sterilní prostředí uvnitř buněk, což má být zajišťování tvořením negativní tlaku, díky čemuž se kontaminanty nedostanou ven a udrží se pouze v daném prostoru. Pro obsluhující lékaře pak bude naprosto klíčové, aby dovnitř vcházeli jen v kombinézách s dostatečným krytím.

Začíná se v Miláně

V aktuální fázi nejde jen o papírový návrh s teoretickou funkčností. První buňky se totiž v rámci testování projektu CURA již staví, a to konkrétně v italském Miláně, hlavním městě Lombardie, která je nejvíce zasaženou oblastí Apeninského poloostrova. Rozšíření převozu však nemusí mít dlouhého trvání, pokud se tyto zdravotnické jednotky osvědčí.

bozkov-gel

Přečtěte si takéDezinfekční gely jsou důležitější. Francouzi nahrazují část výroby luxusních parfémů, Češi naopak produkci tuzemákuDezinfekční gely jsou důležitější. Francouzi nahrazují část výroby luxusních parfémů, Češi naopak produkci tuzemáku

Celá iniciativa je zároveň postavena na bázi open-source, takže do ní může kdokoliv s patřičnou kvalifikací přispívat a vylepšovat dílčí fungování. Nemusí jít však pouze o zdravotníky a odborníky na medicínu, ale také designová studia a marketingové agentury, které mohou tento plán propagovat a zviditelňovat.

cura-jip-1

Foto: CURA

Polní jednotky intenzivní péče projektu CURA