Videohry se slovy Assassin’s Creed v názvu se v posledních letech věnovaly spíš brutálním vikinským nájezdům a antickému soupeření mezi Athénami a Spartou než tahání za nitky historie v roli skrytých hašašínů. Nebo asasínů, chcete-li méně legrační slovíčko. Prostě vrahů. Známá značka od studia Ubisoft si ale udělala jméno právě na pomalejším postupu hrou a rychlém podříznutí oběti. Jak moc se za ty roky proměnila, uvidíte v právě vydaném Assassin’s Creed Mirage.

Do původní receptury – která stála na obhlédnutí uliček města, vytipování vhodné cesty k cíli, připlížení se k němu a jeho následném zlikvidování – série Assassin’s Creed s každým dílem přidávala další a další ingredience. Přineslo to nárůst obliby i komerční úspěch, ale od pokradmého či akrobatického vraždění se novější tituly vydávaly směrem k žánru her na hrdiny, k otevřeným světům, vylepšování vybavení a přímočařejší akci. Assassin’s Creed Mirage ale volí návrat ke kořenům.

Už třináctý hlavní díl (vedle nichž vzniklo i několik menších odboček) vás zavede do středověkého Bagdádu v roli Basima, člena tajného bratrstva, jež po staletí krvavě soupeří s řádem templářů. To je linka, která se vine příběhem asasínských knih, komiksů i filmů od roku 2007, kdy Ubisoft vydal první hru dnes už slavného jména. A právě tu podle prvních recenzí novinka pro Xbox, PlayStation i PC (na platformách Epic a Ubisoft Connect) zdaleka nejvíc připomíná.

Činí tak nejen svým zasazením, kdy sérii vrací na Blízký východ. Ačkoliv první hra se odehrávala v Jeruzalémě a okolí, nikoliv v bagdádských uličkách. Assassin’s Creed Mirage je ale především návratem k tehdejší hratelnosti, kdy velkou volnost vyměňuje za mnohem svázanější a soustředěnější zážitek. V hlavní roli je tak opět plížení či parkour a zabití určené oběti, nikoliv průzkum obřího herního světa a souboje s hromadami nepřátel.

Menší rozsah je kromě staronového směřování zapříčiněn i skutečností, že díl Mirage původně vznikal jako rozšíření pro tři roky starý Assassin’s Creed Valhalla. Znamená to i kratší herní dobu, první dojmy zmiňují patnáct hodin pod arabským sluncem. Tedy, spíš ve stínech minaretů či pod rouškou tmy. Což ale podle recenzentů není nutně ke škodě.

Na verdikty sbírajícím serveru Metacritic svítí u Mirage napříč platformami vyšší sedmdesátky. Tedy velmi solidní výsledek, zároveň však o nějakých pět či deset bodů méně než u Valhally nebo předposledního Assassin’s Creed Odyssey, které se pyšnily právě masivními světy. Při oživování minulosti se spolu s mnoha fanoušky oblíbenou hratelností prý vrátily i některé za ty roky překonané neduhy.

„Mirage je návrat do minulosti se všemi klady a zápory. Ale i směsicí mechanismů, které k sobě ne vždy zrovna ladí. Pokud se vám moc stýská po asasínech, u kterých hrálo plížení prim, jste tu správně; nečekejte však novinku, která by zvládla předčit starší díly,“ uvádí domácí server Games.cz se sedmičkovým hodnocením.

Obdobné dojmy, ale o bod vyšší skóre doprovází recenzi na Zing.cz: „Gameplay zvítězil nad příběhem, ale to ještě nemusí být špatně. Musíte plánovat, plížit se, odposlouchávat cizí rozhovory a prchat po střechách Bagdádu. Pokud se vám stýskalo po ‚neRPG‘ dílech série, ale zároveň jejich soubojový systém nebo grafika na vás byly příliš zastaralé, Basimův příběh si pravděpodobně užijete. Jestli ale chcete od hry něco jiného, může vás nepříjemně zasáhnout její plochost a občas i pocit, že ‚tohle jste už někde viděli‘.“

Assassin’s Creed Mirage tak vypadá jako nikoliv hvězdný, ale přesto zábavný pokračovatel slavného jména. To za šestnáct let existence prodalo přes 200 milionů her. Kombinace historických reálií, konspiračních teorií a špetky mystiky a sci-fi se navíc z videoherní podoby podívala i do dalších médií. Naposledy třeba do skvěle hodnocené deskové hry Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice, jež nedávno vyšla v češtině.

Foto: Ubisoft

Pohled na středověký Bagdád v Assassin’s Creed Mirage