Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuck-up ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Pavel Podruh, držitel ocenění Anděl, které získal se svou reggae kapelou Pub Animals, autor konceptu piva Excelent a muž, který nedaleko Lipna postavil energeticky zcela soběstačný rodinný dům. Právě ten ho přivedl k založení společnosti Amvolt, jež produkuje bateriová uložiště. Proč sám sebe spíše než za manažera označuje za house-mana? Proč lituje, že nestudoval konkrétně zaměřenou školu? A proč je pro něj vzorem americká rodina se sedmi dětmi, která žije na farmě?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Máme zrovna desetiměsíční miminko, takže spánek trochu lovíme. To je ale vždycky ten první rok, už to znám, takže s klidem. Většinou s manželkou usínáme kolem půl jedenácté a vstávačka v šest, mezitím občas jedno, občas tři probuzení. To ale brzy přejde a pak se vrátím do mých standardních osmi hodin spánku, které dost potřebuji, abych dobře fungoval a nebyl na sebe rozčílený, že jsem trochu v mlze.

Když se mi podaří v průběhu dne ulovit dvacet minut na power nap, má to brutální vliv na mou výkonnost a pocit ze dne. Když je ten režim takto trochu rozbouraný, snažíme se o to více starat o dobrou výživu a pohyb, dost jógy, dost běhu, dost sluníčka. Manželka mi připravuje i různé kvalitní doplňky stravy, hořčík a tak, ale to se přiznám, že trošku sabotuji.

Jakou aplikaci v telefonu otvíráte ihned po probuzení?
Snažím se neotvírat žádnou, ale nejčastěji je to asi rovnou e-mail a kalendář, abych si zrekapituloval, o čem ten den bude.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
Nejčastěji pracuji na MacBooku, nejvíce pak používám asi Google Meet, protože většinu práce odbavuji remote od svého týmu. Když nemám call, odbavuji e-maily, prezentace, tabulky. Někdy sedím na louce, někdy u řeky v Krumlově, někdy v oblíbené kavárně Drunken Coffee, někdy u sebe v pracovně, někdy jedu do kanceláře v Praze. Během dne se mi práce hodně prolíná s rodinou, mám v tomto asi trošku nestandardní režim. Pracuji nezávisle na denní době či pracovních dnech a víkendech.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Kromě léta jedu hodně v černé, je to taková moje univerzální uniforma, která nikdy nic nezkazí, neurazí a hlavně nemusím trávit čas tím, že přemýšlím, jak co kombinovat. V létě mám naopak náladu na světlou uniformu, ale princip je vlastně stejný. Oblečení kupuji minimálně. Není to pro mě vlastně téma.

Moc modelů tenisek neznám, mám jedny černé a v létě je mi pohodlně v pantoflích od Birkenstocku, pokud zrovna nejdu na schůzku s někým, kdo nosí kravatu, což se vlastně docela stává. Myslím, že se umím jako chameleon přizpůsobit situaci. Nejradši chodím ale bos, i když vím, že to může působit bláznivě… Mně ale dělá strašně dobře cítit zem, je mi to pohodlné.

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu?
Počítač, telefon a peněženka. To je reálně všechno.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Pořád studuji, co mi dělá dobře, ale hlavně co zároveň prospívá i mé rodině, protože to je nakonec ten organismus, který potřebuji, abych fungoval. Pokud mám být dobrý manžel, potřebuji se cítit dobře, jak po těle, tak uvnitř. To samé platí pro otcovství. Zároveň bych tu pro své lidi chtěl být co nejdéle, tak se snažím tak chovat a neničit se zbytečně jedy, ale ne nijak asketicky.

Do pětadvaceti, když jsem ještě zpíval v kapele, jsem ty jedy docela nahnal, tak to mám odškrtnuté – a teď už mě to moc nezajímá. Nemám nějakou zdravo-uvědomělou obsesi, s manželkou hodně cvičíme jógu, chodíme každý den kolem dvanácti kilometrů, někdy si k tomu jdu ještě zaběhat. Myslím, že dost dobře a kvalitně jíme. Spánek funguje. Lenošíme tak jednou za rok. Jinak neustále komunikujeme, s dětmi, mezi sebou, pořád něco rozebíráme, promýšlíme a vzájemně sdílíme. To vnímám jako důležitý element svého života.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
Kniha Before They Pass Away od Jimmy Nelsona o posledních zbývajících původních kmenech a starých etnikách na Zemi a jejich zvycích, názorech a kulturách. Od Sibiře až po jih Ameriky samozřejmě. Knížka vizuálně i obsahově fascinující.

Seriál Městečko Twin Peaks od režiséra Davida Lynche, což je můj hrdina. Těžko si to dneska představit v té záplavě totálně promakaných seriálů a filmů, ale Lynch nakráčel do studia a sám prý často nevěděl, co ty jednotlivé scény mají znamenat. Prostě se mu v noci zdála nějaká vize, nějaká asociace, tak jí druhý den natočil a studio mu v tom dalo důvěru. To už by se dneska v době všech strategií a marketingu asi nestalo. Seriál má takovou divnou, ponurou atmošku, ale zároveň je plný a jedinečný.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Hodně doma posloucháme FKJ, to je extrémně talentovaný multiinstrumentalista – hraje na všechno, zpívá, skládá. Má to příjemnou atmosféru, plyne to, úplně super k práci nebo na letní ráno, kdy doma profukuje oknem a vy si děláte snídani. Věřte mi. Nakopává mě naopak zpěvák Allen Stone, takový přemotivovaný americký feelař, který na každé notě udělá čtyři kurdlinky, ale mě to prostě strašně baví. Má to sílu, má to drive, je to ryze pozitivní vibrace – a když pak otevřu dveře a jdu do světa, tak si řeknu: „Yes, to bude dobré“.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Za barák. Neustále si říkám, jak to máme u nás v Čechách nádherné. Kamkoliv se dostanu, tam otevírám Mapy.cz a hledám nejvyšší bod v okolí, vodopád, řeku a spolehlivě cestou k tomu bodu narazím na něco naprosto nádherného. U nás je prostě ráj. Velmi často si také otevřu Gastromapu od Lukáše Hejlíka, ta mě dostane do měst, kam bych jinak asi nezabloudil – a spolehlivě se tam dobře najíme a vlastně náhodou zase něco objevíme.

Jinak bydlíme v Českém Krumlově, máme to tři sta metrů na historické náměstí, dvě stě metrů do hlubokého lesa, sto metrů k rybníku, dvě stě metrů do řeky, kilometr na krásný kopec, patnáct kilometrů na Lipno, pár kiláků do Alp, kousek do Prahy, kousek do Vídně. Já si fakt myslím, že v Krumlově je dobré žití, kulturní, přírodní, pro mě je to sweet spot a nevěřte nikomu, kdo říká, že se tu kvůli turistům nedá žít. Dá!

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Chtěl bych naopak odmontovat tu poslední hi-tech věc, kterou v obýváku ještě máme – promítačku. Zjistili jsme, že už nepotřebujeme ani jí. Nechceme nic, hlavně ne žádné další věci. A už vůbec ne obrazovky.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
VW Caddy, naprostá optimalizace na rodinu. Chystáme se na elektroauto, protože máme v Českém soběstačném domě velké množství přebytků solární elektřiny a byla by škoda na to nejezdit.

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
Haha, toto bude takový českokrumlovský gastroprůvodce! Do Vrátnice na nejlepší jídlo mimo centrum, do Kolektivu na vyvoněné dezerty, do Masné 130 na skvělou kávu a snídani, do Papasu na večeři u řeky se skvělým vínem. U spokojené matky si dám nejlepší pomerančovou limču, zatímco kluci budou na písku a v řece. To jsou takové naše etalony. Střídáme je podle toho, na co máme zrovna chuť.

Jak jste si vydělal první peníze?
Umýval jsem na parkovišti auta a pak jsem povýšil na prodej kopečkové zmrzliny.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Nic šťavnatého asi nemám.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Abych vystudoval nějakou konkrétně zaměřenou školu a něco reálně uměl. Je to trošku nadsázka, ale zároveň trochu ne. Mám vystudovaný mezinárodní management a každý den v práci vidím, jak by se mi hodila třeba elektrotechnika nebo IT. Myslím, že na světě je už manažerů dost, studovat nějaké řemeslo nebo konkrétní skill je prostě užitečné a má to svou hloubku. Já to musím dohánět, ptám se na hloupé otázky a děkuji svému týmu, že se mnou má tu trpělivost. Na druhou stranu věřím, že člověk je schopen se velmi rychle naučit cokoliv, když má tu motivaci, takže se tím elektrotechnikem s nadhledem neznalosti trošku stávám, úplná trubka už asi nejsem.

Investujete?
Ano, investuji maximum času do svých synů a manželky. Reálně jsem si vědom, že je můj přístup blokátor pro nějaký výraznější kariérní posun, možná i monetární zisk, že je to tím pádem se mnou pro spolupracovníky těžší, ale dělám tu volbu sám, chci to tak, nejde to jinak. Nejsem ochoten při honbě za úspěchem mimo domov přijít o první kroky svých synů, o zápasy v hokeji, o běžné denní rutiny a zdánlivě nedůležité momenty.

Jsem tedy především house-man a jsem na to hrdý – a pak až zakladatel a možná tedy manažer. Dá se to balancovat, ale chce to sebekázeň, protože těch vábniček z pracovního světa je hodně, člověk tomu vábení může lehce podlehnout. Jinak z krypta mi dává filozoficky smysl jen a pouze bitcoin, a tak investuji do něj, není to tedy pro mě investice s očekávanou návratností, je to luxus mít možnost svým fiatem symbolicky podpořit smysluplnou myšlenku decentralizace, a tou bitcoin pro mě je.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Já jsem asi žádnou byznysovou radu nedostal. Vlastně ti nejmoudřejší lidé kolem mě neradí, spíš mlčí a jdou příkladem. Obecně se mi ale vyplácí trpělivost… A to jsem dost netrpělivý člověk. Sleduji u zkušenějších kolem sebe, že to mají společné. Něco, co se zdá dramatické teď a tady, bude za týden vypadat úplně jinak. Druhá strana v byznysu udělá nějakou botu, něco na sílu prosadí, nějak se vyhraní, nezachová se fér. Dříve bych měl asi tendenci hledat pro takového člověka nějaký trest, nyní to spíš nechám být. Ten časový odstup vždy ukáže rozuzlení, bez toho, abych se o to nějak přičinil.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Na první dobrou nevím. Je jich milion, ale že by nějaký vyčníval, to asi ne.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Skončit záhy po škole v korporaci a jít dělat zdánlivě bláznivou a zbytečnou věc: stavět nějaký malinký domeček bez sítí. Proč by to člověk vůbec dělal? Jak to tak bývá, toto bláznovství určilo mou další budoucnost a Amvolt je jejím pokračováním. Ať z toho ale nedělám úplnou Ameriku, kdybych ten krok do neznáma neudělal, byl bych holt teď někde jinde. Věřím ale, že by to také stálo za to.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Já nejdříve uteču z otázky a pak se vrátím. Poslední rok mě šíleně inspiruje profil Ballerina Farm na Instagramu, který mi ukázala moje žena. Je to vlastně skoro jediný důvod, proč Instagram mám. Je to rodina z Ameriky se sedmi dětmi, která žije na farmě. Děti se starají o zvířata, sportují, chodí do škol. Nejsou to žádní podivíni, normálně vlastně moderní, řekl bych že i dobře zaopatřená rodina. Líbí se mi, jak každé to dítě má už od raného věku své povinnosti a jak to berou s lehkostí. Baví mě, že ač ten život tam nebude úplně lehký, studují, hrají na nástroje, sportují a drží jako rodina pohromadě. To mě inspiruje.

U nás doma sice na farmě nejsme, ale máme to podobně. Snažíme se toho mít vědomě co nejméně, neplýtvat, dokonce snad i úmyslně dětem vytvářet diskomfort, nekupovat další věci, nebýt na telefonech, nestavět vilu, když jí nepotřebujeme, a tak dále. Jde to směrem ke skromnosti, i když máme pořád hodně na čem pracovat, ale směr tam je.

V Česku se snažíme být poblíž lidem, kteří to mají tak nějak podobně, třeba můj elektrikář Martin nebo můj parťák v byznysu Michal Klečka. Inspiruje mě, když se v jednom člověku snoubí životní spokojenost, skromnost a zároveň řízený pracovní úspěch, který neohrožuje ten zbytek.