Venku dnes sice prší, ale ani to nezastavilo desítky lidí, aby se neshlukli – a někteří i čekali přes 24 hodin – v horní části Václavského náměstí. Právě tam, konkrétně v Domu módy, totiž otevřela první pobočka řetězce s rychlým občerstvením Popeyes v Česku. „Václavák je lokalita číslo jedna,“ říká Marko Blaževič, který má vstup Popeyes na lokální trh na starosti. My jsme dostali možnost navštívit kuchyni vyzyvatele KFC už před pár dny.

Kdy se vám naposledy stalo, že upřeně koukáte na to, jak někdo hází kuře do fritézy? Jakmile ale tuto zdánlivě jednoduchou činnost dělá člověk, bez něhož by jeden z nejslavnějších amerických fast foodů nemohl existovat, není se čemu divit. A když vám pak dá možnost si sendvič, známý po celém světě, vlastnoručně složit, je hřích odmítnout. Ačkoliv během skládání uděláte tolik chyb, že byste v rychlé kuchyni neuspěli. Co ale na tom, přednostní návštěva Popeyes v Praze před velkým otevřením se už nikdy opakovat nebude.

Ačkoliv se první pobočka Popeyes otevřela pro veřejnost dnes, my jsme do ní mohli zavítat o pár dní dříve, abychom se v klidu podívali, jak takřka netknutá restaurace zevnitř vypadá, jak funguje kuchyň, a zjistili, jak vlastně chutná jídlo, které Popeyes nabízí. V první řadě jsme se ale mohli setkat se šéfkuchařem Peterem Gennou, který recepty na nejrůznější kuřecí pochoutky vymyslel, respektive stále vymýšlí. A když už jsme v té kuchyni byli, museli jsme si to samozřejmě sami vyzkoušet.

Poté, co nám Genna zrekapituloval začátky Popeyes datující se k roku 1972, jsme designově povedenou jídelnu se zhruba stovkou míst opustili a zamířili si to jen pár metrů dál. V kuchyni, kde má všechno svůj řád a funguje to tu jako průmyslová výroba, nám šéfkuchař demonstroval, že i prosté obalení kusu masa může být tak trochu věda. Ale i když ho při tom pozorujeme, říkáme si, že samotné sestavení sendviče přece nemůže být tak náročné.

Hm, tak ne, svedeme to na stres…

CzechCrunch se nedrží pravidel

Jakmile jsou kusy kuřecího správně osmažené, putují do průhledných fochů, odkud si je zaměstnanci berou a skládají na žemle. Máme na sobě výrazné oranžové tričko s nápisem Chicken Sandwich Club, což znamená, že si stejnojmenný sendvič, který je pro Popeyes něco jako Big Mac pro McDonald’s, také zkusíme vytvořit. Nejprve bereme do rukou rozpůlenou žemli, kterou opečeme ve vertikálním toustovači. Jen ji tam vložíme, pár vteřin počkáme a vypadne nám ideálně opečená bulka. Tady jsme neselhali.

Dvě části žemle pokládáme na balící papír a vyhlížíme, co na ni patří dál. Před námi je několik základních surovin, bez váhání ale saháme po majonéze, kterou musíme stěrkou nabrat tak, abychom ji na jeden či dva pohyby rozmazali po spodní části pečiva. Množství musí být takové, aby na stěrce po tomto úkonu ideálně nezbyla žádná majonéza a na žemli byla jen její tenká vrstva. To už bylo složitější, nevyvarovali jsme se takzvaným majonézovým kopcům. Na spodní i vrchní části bulky. Nevadí, rádi si dopřejeme.

Pak se na nás usmála nakládaná okurka, respektive její dvě kolečka, která patřila na spodek žemle. Když ji proto automaticky dáváme na tu vrchní, protože nám nepřišlo, že by to tvořilo nějaký rozdíl (díky majonéze by na ní tak či tak byla přilepená), zastavuje nás personál s výrazem, jestli jsme se nezbláznili…

Pak jsme tomu zasmáli, nicméně toto lze považovat za selhání číslo dvě. Naše šibalské grimasy ale všem přihlížejícím ukázali, že CzechCrunch prostě dělá věci jinak. Nicméně dobře, kolečka okurky jsme dali na spodní část.

Teď k tomu nejdůležitějšímu, k voňavému, zlatavému kusu kuřecího masa, které s námi už pár minut flirtuje ze svého průhledného šuplíku. To už šlo rychle – prostě jsme maso opeřence položili na spodní část žemle jako krále na trůn. Bez problému. Pak nám už jen stačilo vzít vršek bulky, přiložit, zabalit a pomalu se chystat k tomu, jak Chicken Sandwich pošleme do trávícího traktu. CzechCrunch se ale nedrží pravidel, že? Proč tam ještě nepřidat něco… Třeba čerstvě udělaný coleslaw, který tam tak osamoceně seděl.

Paní, která našim kulinářským (ne)dovednostem přihlížela, se opět trochu vyděsila, protože takovou skladbu Popeyes oficiálně nenabízí. A jen pár metrů od nás stojí guru Peter Genna… „Dobře, když chcete coleslaw, dejte ho tam,“ dává nám zelenou náš dohled. A pak přišlo faux pas, jak jinak. Samozřejmě jsme totiž salát položili na vrchní část žemle, kterou bylo následně potřeba posadit na tu spodní s masem… To jsme si rychle uvědomili, ale už bylo pozdě, část salátu zůstala prostě nahoře. Rebelství.

Chicken Sandwich by CzechCrunch je hotový, teď je ale třeba ho řádně zabalit. Hotové dílo pokládáme na kraj papíru, druhý kraj přeložíme, pak to celé zabalíme, ohneme rohy směrem dovnitř a pokládáme na vystlanou misku. Až tedy na to, že ohnutí rohů neproběhlo podle scénáře… A trošku se nám papír pokrčil. Výsledek ale vypadal fantasticky, tak si ho s notnou dávkou pýchy odnášíme stranou, abychom se do něj mohli zakousnout. Než jsme si ale stihli říct, jak jsme šikovní, přichází personál…

Z kuchyně je nám servírováno vše, co Popeyes oficiálně nabízí. Bez czechcrunchích modifikací. Dostáváme kuřecí křidélka na několik způsobů, pálivé stripsy, dva druhy hranolek včetně vyhlášených Cajun, několik více či méně ostrých omáček, dokonce i dezert v podobě… Vlastně těžko říct, moc nám nechutnal. Ale poléval se medem. Žaludky nám skoro praskaly, i tak jsme ale zvládli udělat jednu důležitou věc – objednat si shake s kokosem.

Byl dobrý? Nevíme, v kuřecí euforii jsme na něj zapomněli. A odešli bez něj.