Navzdory aktuální koronavirové krizi se dá optimisticky říci, že žijeme v jedné z nejlepších etap lidské historie. Většina světa žije v míru, ekonomicky se daří a technologický pokrok posouvá lidstvo vpřed. To ale samozřejmě neznamená, že by současný svět neměl problémy. Jedním z těch nejviditelnějších je stále narůstající propast mezi nejbohatšími a „těmi ostatními“. Ztělesněním oněch rozevřených nůžek již ale oproti minulosti přestávají být bankéři z Wall Street. Peníze jsou dnes jinde.

Bankéři z Wall Street byli vždy vnímáni jako zhýralci s nepřiměřenými příjmy, kteří si bezostyšně užívají přepychu, aniž by vytvářeli nějaké reálné hodnoty. Svět se ale posunul, a pokud jde o nejlépe placené manažery světa, do čela se ve velkém prodrali šéfové technologických firem, kteří si za svou práci odnášejí výrazně vyšší příjmy, než na které kdy dosáhli bankéři.

Žebříček nejlépe placených amerických manažerů, se kterým přišla agentura Bloomberg, je zajímavý i tím, že už samotné manažerské platy těch vůbec nejbohatších odrážejí problematiku extrémních rozdílů v příjmech. Zatímco nejlépe placený Elon Musk si v Tesle za rok 2019 přišel na více než 595 milionů dolarů, druhý v pořadí, Tim Cook, si v Applu vydělal necelých 134 milionů. Desátý nejlépe placený manažer, Douglas Ingram ze Sarepta Therapeutics, pak dosáhl „jen“ na 70 milionů.

Elon Musk se ke své zázračné výplatě dostal primárně na základě několik let staré dohody, díky níž získal příslib desítek miliard dolarů, pokud se Tesla probojuje mezi nejhodnotnější firmy světa. A jelikož se kalifornské automobilce nevídaně daří, dostává za to teď tučné odměny v akciových opcích. Šéf Applu Tim Cook je pak štědře odměňován přímo akciemi podle dohody z roku 2011, kdy nastoupil do funkce.

Při pohledu na žebříček si lze povšimnout, že mezi nejlépe placenými manažery převažují ti, jejichž firmy jsou těmi vůbec nejlépe vydělávajícími na světě, což je z ekonomického pohledu jistě pozitivní. Kromě Tima Cooka z Applu nechybí ani CEO Intelu Robert Swan, šéf Alphabetu (mateřské firmy Googlu) Sundar Pichai či Satya Nadella z Microsoftu.

Z finančního sektoru je v první desítce nejlépe placených manažerů přítomen jen Jonathan Grey z Blackstone Group a nejlépe placeným šéfem banky byl v roce 2019 Charlie Scharf ze známého bankovního domu Wells Fargo. Ten na první desítku v ročním příjmu ztrácí zhruba 15 milionů dolarů. Je nicméně třeba podotknout, že Bloomberg kompiluje různé druhy příjmů (akcie, opce a další), a tak nemusí všichni manažeři dostat kompletní uváděné sumy na své účty, alespoň ne hned.

Na první pohled to tedy vypadá, že se svět od poslední finanční krize přeci jen trochu ozdravil a na nejvyšší odměny dosahují skutečně ti nejúspěšnější, za nimiž stojí reálný úspěch a hodnota. To ale nic nemění na tom, že ona vzpomínaná společenská nerovnost dosahuje astronomických rozměrů.

Jak Bloomberg dále uvádí, zatímco odměny běžných pracovníků za posledních 40 let vyrostly jen o 12 %, manažerské odměny vzrostly o 900 %. Dáno je to primárně tím, že od finančního kolapsu v roce 2008 jsou firmy svými akcionáři často tlačeny k tomu, aby byly odměny manažerů vázány na vývoj akcií. To samozřejmě zvyšuje odpovědnost manažerů, ale zároveň vytváří prostředí, kde žádná odměna není příliš velká, pokud akcie odpovídajícím způsobem rostou.

Ačkoli tedy těmi nejlépe placenými nejsou zmiňovaní bankéři z Wall Street, stále se jedná o lidi, kteří svými spekulacemi v zásadě ovlivňují, kam peníze vlastně potečou. Platy v technologických společnostech jsou totiž často navázány na vývoj akcií a valuaci firmy, o čemž teď ví své i právě Elon Musk, který jinou odměnu než tu navázanou na úspěch Tesly ve firmě ani nepobírá.

Za zmínku pak stojí i nerovnost genderová – nejlépe vydělávající ženou mezi manažerkami je devatenáctá Lisa Su z Advanced Micro Devices, na 36. místo dosáhla Safra Catzová z Oracle, na 60. příčce je Marillyn Hewsonová z Lockheed Martin a do první stovky se již probojovala jen Sheryl Sandbergová z Facebooku, která obsadila 72. místo.

Na závěr je důležité zopakovat, že metodika Bloombergu, na základě které jsou odměny vypočítávány, je poměrně složitá a ve výsledku nemusí plně odpovídat tomu, kolik peněz manažeři skutečně obdrží. Značnou část mezd tvoří odměny, jejichž výše se dle tržní situace dynamicky vyvíjí, a často jsou navíc odměny rozvrženy do delších časových úseků, než je rok. Bloomberg tedy tyto odměny přepočítával na jeden rok a v tu chvíli se u mnoha tedy jedná spíše o odměnu potenciální než skutečnou.

Z toho rovněž vyplývá, že mzdy nelze snadno přímo porovnávat, protože se skládají z různých složek. Obvykle jen malou část platu tvoří běžná hotovost a většinu příjmů tedy manažer získává z různých odměn ve formě akcií či bonusů. Žebříček tedy přináší zajímavou ukázku toho, kolik si američtí manažeři vydělají, jaké firmy jsou nejúspěšnější a jak roste ona zmiňovaná nerovnost. Data je ovšem potřeba brát s rezervou.