Až se chce smát nad nevědomostí, s jakou jsme před čtvrt stoletím odsuzovali Epizodu I s mladým Anakinem Skywalkerem a otravným Jar Jarem Binksem. První z prequelů, tedy čtvrtý film v sérii Star Wars, tehdy leckomu přišel dětinský, hloupoučký a nehodný jména Star Wars. Jenže to byl rok 1999, teď je rok 2024. A můžeme ho zhodnotit optikou celé prequelové trilogie… a taky s vědomím toho, že existují Star Wars: Epizody VII až IX.

Star Wars: Episode I – The Phantom Menace neboli Skrytá hrozba měla šestnáct let po konci úvodní trilogie George Lucase přivodit podobný úžas. Vždyť navazovala na dost možná ten největší fenomén v žánru sci-fi, měla k dispozici nejmodernější triky, zároveň mohla těžit z už částečně vymyšlené galaxie plné mystické Síly, rytířů Jedi i kosmických křižníků a přestřelek.

Ale když v květnu roku 1999 dorazila Epizoda I do amerických kin, kromě skoro miliardy dolarů utržila docela ostrou kritiku. Občas i výsměch. Opravdu jsou jádrem zápletky obchodní spory a embarga? Fakt je tam král cringe Jar Jar, ve své původní podobě jedna z nejotravnějších postav v historii filmu? To vážně tajuplnou Sílu zredukovali na nějaké přiblblé midichloriany v krvi? A z tohohle klučiny („Yippeee!“ a „Now THIS is podracing!“) že vyroste Darth Vader? Ale no tak.

Nemyslete si, že tyhlety řeči o nejhorších Star Wars jsou, respektive byly přehnané. Server Rotten Tomatoes, který sbírá světové recenze, to vykresluje dostatečně. Jen 53 procent z 240 profi recenzí bylo pozitivních, 6,5 bodu na IMDB taky není pro blockbusterové pokračování milované značky kdovíjaké skóre. Jenže…

Jenže Epizoda I: Skrytá hrozba je taky film, který nám dal Ewana McGregora jako mladého Obi-Wana Kenobiho. A dovedete si bez něj moderní Star Wars představit?

Anebo uvedl Liama Neesona v roli mistra Qui-Gon Jinna, který ukázal, že rytíři Jedi nejsou jen zaprdění mudrcové.

Taky jsme díky němu dostali Padmé Amidalu v podání Natalie Portmanové, která do Star Wars přidala další parádní hrdinku po princezně Leie.

Základní droidí vojáci sice byli komediální tupouni, ale koulící se zabijácké droideky patří po boku kráčejících tanků AT-AT k ikonickým strojům celé série.

Kdo říká, že ho nebavily kluzákové závody na Mos Espa, tak ten se podracingu nejspíš věnuje dodnes.

A takový Darth Maul? Jeho příchod na scénu a následný souboj s rytíři Jedi je jedna z nejepičtějších scén ve Star Wars vůbec. Navíc s dvojitým světelným mečem! A za zvuků Duel of the Fates, jedné z nejlepších skladeb Johna Williamse! Víte co, hned si to pusťte:

Taky se hodí připomenout, že všechno to, co ze Skryté hrozby udělalo pro mnohé ty nejhejtovanější Star Wars, tam bylo schválně. „Star Wars jsou pro dvanáctileté. V tom věku se před vámi otevírá svět, osamostatňujete se od rodičů, nejspíš máte trochu strach. A tady je film, který vám ukazuje to důležité. Přátelství, poctivost, důvěru, konání správné věci a vyhýbání se temné straně,“ prohlásil už před lety o svém díle sám George Lucas.

A ruku na srdce, nám, kterým v době Epizody I plus minus kolem těch dvanácti bylo, věci jako scénář s hloubkou kaluže, Jar Jar Binks a další gungani nebo scény s devítiletým Anakinem Skywalkerem skutečně nepřipadaly tak strašlivé jako recenzentům. I proto se dnes ohlížíme nad kritikou ztrhaným filmem s krásnou nostalgií.

„Prequely nebyly ve své době úplně dobře přijaté. Nebylo to snadné,“ popisoval své pocity v nedávném rozhovoru Ewan McGregor, jehož Obi-Wan se stal jednou z nejoblíbenějších postav celé značky. „Ale postupem času jsem začal vnímat nadšení, jaké generace, pro kterou jsme je točili, k filmům chová. A to pro mě hodně znamenalo,“ dodal herec, který si roli zopakoval i v sólo seriálu Kenobi.

Vzpomínky navíc vylepšuje i to, co následovalo, tedy akčnější Epizoda II – Klony útočí a obzvlášť pak vynikající vyvrcholení prequelové trilogie Epizoda III – Pomsta Sithů. První starwarsovská epizoda prostě trochu (dost) klopýtala, ale díky ní se pak všechno pěkně rozeběhlo. I ten Jar Jar se ve vynikajícím animovaném seriálu Klonové války dočkal stravitelnějšího zpracování. A takové Republic Commando je jedna z nejlepších a nejpodcenovanějších videoher z vesmíru Star Wars.

Skrytá hrozba se mimochodem u příležitosti 25. výročí objevila na vybraných plátnech ve Spojených státech i ve světě (škoda, že ne v Česku!) a vyinkasovala 15 milionů dolarů. To jsou samozřejmě na poměry filmových premiér malé peníze, ale v kontextu repríz v kinech je to solidní. Skrytá hrozba tím překonala i loňskou reprízu Epizody VI – Návratu Jediho, která se do kin podívala 40 let od premiéry. A lepší výkon filmu vracejícího se po letech do kin v poslední době předvedl jen Avatar, ani Titanic na Star Wars nestačil.

Každopádně dnes už značka Star Wars patří pod giganta Disney. Ten tohle univerzum nafukuje o často povedené projekty – pusťte si nedávno skončenou Vadnou várku, je fakt dobrá, Příběhy z Impéria jsou zase fajnová jednohubka a na Akolytku už se těšíme –, ale bohužel pro všechny fanoušky přidal i pár tref mimo.

Jestli po sobě totiž Skrytá hrozba zanechala nějaké rány, nebyly kdovíjak hluboké a čtvrt století je dávno zahojilo. To mnohem čerstvější – a ještě víc krvácející – poranění příznivcům světelných mečů způsobila prozatím finální trojice Star Wars od sedmé až po devátou epizodu. Epizoda I je film, co si rádi pustíme i dnes. Můžete to říct o libovolném dílu nové trilogie?