Nejnenáviděnější Star Wars slaví 25 let. Dnes už ale víme, že Epizoda I: Skrytá hrozba byla fakt dobrá

Máte radši starwarsovské prequely, nebo novou trilogii? Za nás je odpověď jasná. Na Obi-Wana a Darth Maula nové díly nemají. Jar Jarovi navzdory.

Michal MančařMichal Mančař

star-wars-phantom-menace-skryta-hrozba

Foto: Disney

Má Skrytá hrozba ten nejlepší souboj se světelnými meči ve Star Wars? Dost možná!

0Zobrazit komentáře

Až se chce smát nad nevědomostí, s jakou jsme před čtvrt stoletím odsuzovali Epizodu I s mladým Anakinem Skywalkerem a otravným Jar Jarem Binksem. První z prequelů, tedy čtvrtý film v sérii Star Wars, tehdy leckomu přišel dětinský, hloupoučký a nehodný jména Star Wars. Jenže to byl rok 1999, teď je rok 2024. A můžeme ho zhodnotit optikou celé prequelové trilogie… a taky s vědomím toho, že existují Star Wars: Epizody VIIIX.

Star Wars: Episode I – The Phantom Menace neboli Skrytá hrozba měla šestnáct let po konci úvodní trilogie George Lucase přivodit podobný úžas. Vždyť navazovala na dost možná ten největší fenomén v žánru sci-fi, měla k dispozici nejmodernější triky, zároveň mohla těžit z už částečně vymyšlené galaxie plné mystické Síly, rytířů Jedi i kosmických křižníků a přestřelek.

Ale když v květnu roku 1999 dorazila Epizoda I do amerických kin, kromě skoro miliardy dolarů utržila docela ostrou kritiku. Občas i výsměch. Opravdu jsou jádrem zápletky obchodní spory a embarga? Fakt je tam král cringe Jar Jar, ve své původní podobě jedna z nejotravnějších postav v historii filmu? To vážně tajuplnou Sílu zredukovali na nějaké přiblblé midichloriany v krvi? A z tohohle klučiny („Yippeee!“ a „Now THIS is podracing!“) že vyroste Darth Vader? Ale no tak.

Nemyslete si, že tyhlety řeči o nejhorších Star Wars jsou, respektive byly přehnané. Server Rotten Tomatoes, který sbírá světové recenze, to vykresluje dostatečně. Jen 53 procent z 240 profi recenzí bylo pozitivních, 6,5 bodu na IMDB taky není pro blockbusterové pokračování milované značky kdovíjaké skóre. Jenže…

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jenže Epizoda I: Skrytá hrozba je taky film, který nám dal Ewana McGregora jako mladého Obi-Wana Kenobiho. A dovedete si bez něj moderní Star Wars představit?

Anebo uvedl Liama Neesona v roli mistra Qui-Gon Jinna, který ukázal, že rytíři Jedi nejsou jen zaprdění mudrcové.

Taky jsme díky němu dostali Padmé Amidalu v podání Natalie Portmanové, která do Star Wars přidala další parádní hrdinku po princezně Leie.

Základní droidí vojáci sice byli komediální tupouni, ale koulící se zabijácké droideky patří po boku kráčejících tanků AT-AT k ikonickým strojům celé série.

Kdo říká, že ho nebavily kluzákové závody na Mos Espa, tak ten se podracingu nejspíš věnuje dodnes.

A takový Darth Maul? Jeho příchod na scénu a následný souboj s rytíři Jedi je jedna z nejepičtějších scén ve Star Wars vůbec. Navíc s dvojitým světelným mečem! A za zvuků Duel of the Fates, jedné z nejlepších skladeb Johna Williamse! Víte co, hned si to pusťte:

Taky se hodí připomenout, že všechno to, co ze Skryté hrozby udělalo pro mnohé ty nejhejtovanější Star Wars, tam bylo schválně. „Star Wars jsou pro dvanáctileté. V tom věku se před vámi otevírá svět, osamostatňujete se od rodičů, nejspíš máte trochu strach. A tady je film, který vám ukazuje to důležité. Přátelství, poctivost, důvěru, konání správné věci a vyhýbání se temné straně,“ prohlásil už před lety o svém díle sám George Lucas.

A ruku na srdce, nám, kterým v době Epizody I plus minus kolem těch dvanácti bylo, věci jako scénář s hloubkou kaluže, Jar Jar Binks a další gungani nebo scény s devítiletým Anakinem Skywalkerem skutečně nepřipadaly tak strašlivé jako recenzentům. I proto se dnes ohlížíme nad kritikou ztrhaným filmem s krásnou nostalgií.

„Prequely nebyly ve své době úplně dobře přijaté. Nebylo to snadné,“ popisoval své pocity v nedávném rozhovoru Ewan McGregor, jehož Obi-Wan se stal jednou z nejoblíbenějších postav celé značky. „Ale postupem času jsem začal vnímat nadšení, jaké generace, pro kterou jsme je točili, k filmům chová. A to pro mě hodně znamenalo, dodal herec, který si roli zopakoval i v sólo seriálu Kenobi.

Vzpomínky navíc vylepšuje i to, co následovalo, tedy akčnější Epizoda II – Klony útočí a obzvlášť pak vynikající vyvrcholení prequelové trilogie Epizoda III – Pomsta Sithů. První starwarsovská epizoda prostě trochu (dost) klopýtala, ale díky ní se pak všechno pěkně rozeběhlo. I ten Jar Jar se ve vynikajícím animovaném seriálu Klonové války dočkal stravitelnějšího zpracování. A takové Republic Commando je jedna z nejlepších a nejpodcenovanějších videoher z vesmíru Star Wars.

Skrytá hrozba se mimochodem u příležitosti 25. výročí objevila na vybraných plátnech ve Spojených státech i ve světě (škoda, že ne v Česku!) a vyinkasovala 15 milionů dolarů. To jsou samozřejmě na poměry filmových premiér malé peníze, ale v kontextu repríz v kinech je to solidní. Skrytá hrozba tím překonala i loňskou reprízu Epizody VI – Návratu Jediho, která se do kin podívala 40 let od premiéry. A lepší výkon filmu vracejícího se po letech do kin v poslední době předvedl jen Avatar, ani Titanic na Star Wars nestačil.

Každopádně dnes už značka Star Wars patří pod giganta Disney. Ten tohle univerzum nafukuje o často povedené projekty – pusťte si nedávno skončenou Vadnou várku, je fakt dobrá, Příběhy z Impéria jsou zase fajnová jednohubka a na Akolytku už se těšíme –, ale bohužel pro všechny fanoušky přidal i pár tref mimo.

Jestli po sobě totiž Skrytá hrozba zanechala nějaké rány, nebyly kdovíjak hluboké a čtvrt století je dávno zahojilo. To mnohem čerstvější – a ještě víc krvácející – poranění příznivcům světelných mečů způsobila prozatím finální trojice Star Wars od sedmé až po devátou epizodu. Epizoda I je film, co si rádi pustíme i dnes. Můžete to říct o libovolném dílu nové trilogie?

Megalopolis je velkolepý, krásný a přebujelý chaos. Nový film režiséra Kmotra rozděluje kritiky

Megalopolis je první film Francise Forda Coppoly od roku 2011. Recenze příběh o budování utopie označují za obdivuhodný i přeplácaný.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

Screenshot

Reprofoto: Francis Ford Coppola/YouTube

Adam Driver ve filmu Megalopolis

0Zobrazit komentáře

Francis Ford Coppola je jedním z deseti filmařů v historii, kteří mají na kontě dvě Zlaté palmy z festivalu v Cannes. První získal za paranoidní thriller Rozhovor, druhou za válečný film Apokalypsa. To bylo před 45 lety a v Cannes Coppola svoji tvorbu naposledy představil před patnácti lety. Teď se vrátil s jedním ze svých nejambicióznějších projektů – snímkem Megalopolis. Podle prvních recenzí je to velkolepý a unikátní, ale velice experimentální film, který rozdělil kritiky a nejspíš rozdělí i publikum.

První nápad na Megalopolis se v hlavě jeho scenáristy, režiséra i producenta objevil už koncem 70. let. Základ – tedy námět o opětovném vybudování velkoměsta jako New York po katastrofické události – od té doby zůstal prakticky beze změn, v průběhu dekád se k němu ale Coppola bezpočtukrát vracel, přepracovával, zakomponovával do něj nepřeberné množství myšlenek a vlivů. A čekal, až bude vhodná příležitost se do něčeho takového naostro pustit.

Tato příležitost konečně přišla před několika lety. Coppola, který režíroval například i Kmotra, prodal část svého vinařského byznysu a 120 milionů dolarů z výnosu vyhradil pro svůj film. Navázal spolupráci s některými z nejznámějších herců a hereček dneška jako Adam Driver, Giancarlo Esposito, Aubrey Plaza, Laurence Fishburne a Shia LaBeouf a natočil přesně takové dílo, jaké si představoval, bez kompromisů nebo ohledů na jeho prodejnost.

Megalopolis se odehrává po velké nehodě, která prakticky srovná se zemí jedno rozsáhlé město. Je to tragédie, ale zároveň nebývalá příležitost metropoli pojmenovanou New Rome (Nový Řím) vybudovat znovu, lépe. Právě o to se snaží idealistický architekt Cesar (Adam Driver), jenž chce z města učinit udržitelnou utopii. Čelí ale silné opozici ze strany konzervativního starosty Franka Cicera, který má výrazně jiné plány.

Tento základní konflikt mezi dvěma protichůdnými názory pohání vyprávění, to je ale plné celé řady motivů a velkých myšlenek, jako je nacházení styčných bodů mezi antickým Římem a současností, ptaní se po důvodech úspěchů a selhání impérií a podobně. Celek by snadno mohl působit velikášsky a směšně – a podle některých kritiků tak i působí. Například recenze magazínu Time Out snímek označuje za překombinovaný, příliš snaživý a sebedůležitý. „Vzhledem k ingrediencím je fér přemýšlet, proč je ten film nakonec za prvé tak málo zábavný, za druhé tak intelektuálně ubíjející,“ píše Dave Calhoun.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Negativních nebo obecně průměrných recenzí se objevilo poměrně mnoho. Většina z nich se shoduje na tom, že Coppolova novinka zkrátka v mnoha ohledech příliš tlačí na pilu a výsledek působí uměle a nafoukaně, ale zároveň prázdně. Peter Bradshaw pro The Guardian poznamenává: „Je hyperaktivní a bez života zároveň, zatížený příšernými hereckými výkony a nezajímavými, lacině vypadajícími vizuálními efekty.“

I mezi kritickými názory se nicméně často objevuje jistá míra uznání pro Coppolovu odvahu a upřímnou snahu natočit svoji vlastní, nezvyklou vizi s energií mnohem mladšího filmaře. „Megalopolis je film, který musíte vidět, abyste mu uvěřili. Mnohým bude připadat směšný, jiní v něm možná najdou jistou hloubku, většina bude kroutit hlavou. Ať už je to ale jakkoli, je to moc,“ komentuje Esther Zuckerman pro The Daily Beast.

Opatrně pozitivní a bezmála nadšené pohledy právě onu „přehnanost“ Megalopolis oceňují. Kritika magazínu The Hollywood Reporter tak hovoří o přeplácanosti, umluvenosti a zátěži z citací Hamleta nebo Marka Aurelia, ale zároveň vyzdvihuje zábavnost, hravost, osobitou vizuální stránku a v neposlední řadě naději pro lidstvo, jež z filmu prý vychází.

Screenshot

Reprofoto: Francis Ford Coppola/YouTube

New York v Megalopolis zničí blíže nespecifikvovaná nehoda

Rozporuplné pocity, pohybující se mezi frustrací, zmatením a nadšením, z Cannes na adresu Megalopolis zaznívají často. Někteří píší, že sami ani neví, jestli výsledek na základní úrovni funguje, ale jsou vděční za jeho existenci. Server IndieWire v kladné recenzi hovoří o šíleném snu, který podněcuje naději pro budoucnost kinematografie. The New York Times zase snímek chválí jako dílo filmaře, který se nechce opakovat a těžit ze svých minulých úspěchů, ale s nadšením experimentuje a hledá, kam se ještě může film jako umělecké médium vydat.

Justin Chang pro magazín The New Yorker pozitivní pocity shrnuje s až poetickým tónem: „Co je na Megalopolis nevyhnutelně dojemné a co dává smysl i těm nejpodivnějším excesům, je míra, do jaké se vyvinul v alegorii o svém vlastním vzniku. Coppola obhajuje krásu a nepraktičnost nejen jako principy urbanistického designu nebo smysluplného života, ale i jako sílu podporující umění v kinematografii.“

Megalopolis se v Cannes aktuálně uchází o cenu v hlavní soutěži vedle filmů dalších známých jmen jako Andrea Arnoldová (American Honey), Jorgos Lanthimos (Chudáčci), Paul Schrader (Zoufalství a naděje a scénář Taxikáře), Paolo Sorrentino (Mladý papež) nebo David Cronenberg (Východní přísliby). Coppolova složitá novinka zatím nemá distributora, tvůrce ji chce ale do kin vyslat někdy letos.