Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Anna Pulkertová, art specialistka J&T Banky. Proč je pro ní velmi důležité pracovat s energií? Jaké módní kousky ve své skříni má nejraději? A jaký problém řeší u své vlastní umělecké sbírky?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Dříve jsem byla hlavně noční sova, teď se mi čím dál častěji stává, že vytuhnu už třeba v devět/deset, ale zato mám pak možnost si vychutnat kouzlo brzkého vstávání a dobrý pocit z odškrtání podstatné části to do listu ještě předtím, než se ostatní vzbudí.

Jakou aplikaci v telefonu otevíráte ihned po probuzení?
Bez mučení přiznávám, že Instagram nebo LinkedIn. A hned vzápětí e-mailové aplikace.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
MacBook Pro a iPhone – Google Drive, Keynote, Notes, Productivity, Spotify, appky na sociální sítě, Zoom, Google Meet.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Mám ráda semi-formal kreativní outfity. Snažím se při nákupech podporovat lokální designérskou scénu, baví mě ale lovit i různé vintage kousky. Hodně ráda nosím šperky od Janji Prokić, Kristýny Malované nebo perlový set, který jsem dostala od své babičky k promoci. Miluji svůj modrý kimopan, který mi ušila Zuzana Hubená z látky navržené japonskou umělkyní Naomi Ito pro značku Nani Iro.

Na vernisáže pak často vyrážím v malých černých od Jakuba Polanky. Neodolám ale ani klasickým značkám, jako je třeba Burberry. Na podzim jsem si od nich koupila svetr, který se hodí snad úplně ke všemu. Jo a nesmím zapomenout ani na zálibu v hedvábných šátcích. Těch klasických od Hermès nebo navržených mladou českou návrhářkou Andreou Vytlačilovou.

Co naopak moc nesleduji, jsou právě tenisky. Mám klasické modely od Nike a Adidas, při neformálních příležitostech a výletech do přírody ale spíš nedám dopustit na Timberlandy. Kdybych si ale nějaké tenisky měla koupit pro radost, tak si koupím PÁR. Není to sice úplně můj styl, ale je to prostě krásný projekt.

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu či kabelce?
Nosím v podstatě jen malé kabelky, takže se mi do nich ani více než pět věcí nevleze. Kromě malé peněženky na karty a vizitky, mobilu a klíčů tam nacpu už jen AirPody a na večerní či kulturní akce rtěnku.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěla podělit?
Hodně často se mě někdo ptá, jak se mi daří stíhat rodinu, práci, doktorát, vedlejší projekty i stavění vlastního startupu. Nevím, jestli je to lifehack, ale odpovídám, že to jde skloubit (dokonce bez křečí) díky tomu, že se mi čím dál lépe daří pracovat s vlastní energií. Myslím tím to, že se snažím dělat skutečně zejména věci, které mi dávají smysl, které mě dobíjejí a naplňují. A u ostatních se učím říkat ne.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučila všem.
„Doporučeníhodných“ knih mám na svém seznamu mraky, tak je pro mě těžké vybrat jen jednu. Čtu zejména knihy z oblasti osobního rozvoje, pozitivní psychologie, o výchově či zajímavé životopisy nebo knihy o umění. Pak taky odborné knihy, co potřebuju k psaní disertace, ale ty by asi tak zajímavé pro většinu lidí nebyly.

Pokud můžu vybrat teda jen jednu knihu, tak třeba Umění vytvářet vzpomínky od „odborníka na štěstí“ Meika Wikinga. Jedná se o instantní návod, jak si pomyslně prodloužit život, když do našich zážitků zapojíme co nejvíce smyslů. Ta kniha mě hodně bavila, protože dost odpovídá tomu, jak se snažím žít svůj život.

Pak bych ještě chtěla zmínit třeba Nastavení mysli od C. Dweckové, Myšlení rychlé a pomalé od D. Kahnemana, The Black Swan od N. N. Taleba, Pět jazyků lásky od G. Chapmana či Proč spíme od M. Walkera a nejvíc moudrosti je stejně v Exupéryho Malém princovi či Citadele. Pardon, já říkala, že je pro mě těžké vybrat jen jednu knihu.

Co se týče výběru filmu, tady je to pro mě jednodušší. Všem bych doporučila se podívat na Společnost mrtvých básníků se skvělým Robinem Williamsem v hlavní roli, který odhaluje, co znamená „carpe diem“.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Když se chci uklidnit a odpočívat, tak si dám vanu a pustím si k tomu klasickou hudbu (v těchto případech mám ráda hlavně impresionistu Debussyho), Niklase Paschburga, jazz, Simona & Garfunkela, Armstronga, Sinatru nebo můj oblíbený Spotify playlist Moon River. Pro nakopnutí pak volím Bonoba, Odeszu, Mumford & Sons nebo playlisty The Sound You Need a La Belle Mixtape.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Zimy trávím na Tenerife a miluju to tu. Tento ostrov má téměř vše, co si člověk na dovolené (nebo na workcation jako já) může přát. Je jen pár hodin letadlem od nás, má neskutečně nádherné národní parky Anaga a Teide s nejvyšší horou Španělska uprostřed (a v noci s jednou z tří nejlepších možností pro pozorování hvězd na světě). Dále malá hezká městečka včetně San Cristóbal de La Laguna zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO či malebnou vesnici Masca schovanou vysoko v horách. Nabízí i oceán a pozvolné písečné pláže, pro surfery jsou ty bez vlnolamů rájem, také má krásná golfová hřiště, mnoho (mých oblíbených) majáků, skvělé jídlo a rovněž dobré internetové připojení.

Já si tu přijdu na své i z pohledu kultury. Tu nabízí zejména hlavní město Santa Cruz, které ve svém Auditoriu od slavného architekta Santiaga Calatravy hostí krásné koncerty. Úžasnou galerii a kulturní centrum TEA zase navrhli proslulí švýcarští architekti Jacques Herzog a Pierre de Meuron a nabízí skvělé výstavy moderního a současného umění.

V únoru se také každoročně koná několikatýdenní Carnaval Tenerife, který je největší po Riu de Janeiru a je neskutečný zážitek být toho součástí. Žije jím doslova celý ostrov a když se v hlavní festivalové dny vydáte do hlavního města oblečení normálně (čili bez převleku a masky ideálně nejroztodivnějších tvarů), cítíte se trochu nepatřičně. Takže pokud jste tu ještě nebyli, tak na dovolenou či i delší útěk před zimou tento Kanárský ostrov rozhodně doporučuji.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Brzy se budeme stěhovat do nového domova a manžel se těší, že to bude smart home plný hi-tech vychytávek. Já jsem na to zvědavá, ale popravdě bych chtěla mít spíše v obýváku lustr od Jirky Krejčiříka, sedačku od Polstrinu nebo od Janského s Dunděrou, vázy od Františka Jungvirta či od Kombo studia než chytré žaluzie.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Manžel na mě přenesl oblibu značky Audi, od níž máme i jeden kousek v garáži. Ale abych byla i zde upřímná, spíše jezdím po Praze dopravou, na schůzky v bankovních autech s řidičem nebo taxi. Miluji ale také, když mě manžel nabere a přiblížíme se na místo určení na sdíleném skútru BeRider.

Kam si ráda zajdete na dobré jídlo?
V Praze mě nedávno velmi mile překvapila restaurace Dejvická 34 s šéfkuchařem Tomášem Černým. Na ryby a mořské plody je nejlepší vyrazit do Aromi nebo Bruxxu. Asijskou kuchyni a suši miluji v Buddha Baru. Tady jsem byla několikrát i na kurzu vaření a můžu to vřele doporučit. Ze sladkého pak mám moc ráda pralinky z čokoládovny Kristyjan. A jedny z nejlepších croissantů mají v Artic Bakehouse.

Jak jste si vydělala první peníze?
V rámci svých prvních brigád jsem dělala hostesku, hlídala děti a budovala si síť zákaznic na líčení a prodej kosmetiky. Později jsem dělala sommeliérku, zdravotnici v rámci kratších cest s jednou cestovkou a psala články do různých médií o kultuře a umění. Taková klasická brigádová trajektorie od všeho trochu.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostala zaplaceno?
Když jsem kdysi jako sommeliérka dostala na starost v jednom obchodním domě dělat ochutnávky vína, které tam ale neprodávali.

Co byste dnes poradila svému mladšímu já?
Nedej tolik na to, co si myslí ostatní, respektive na to, co si myslíš, že si myslí ostatní.

Investujete?
Investuji teď zejména svůj čas i peníze do mého nově vznikajícího projektu, který daleko více lidem, než tomu bylo dřív, umožní investici do mladého umění s velkým potenciálem. Stay tuned. Také sama kupuji umění, ale i když manželovi tvrdím, že to je výborná investiční příležitost, tak si nejsem jistá, jestli se někdy v budoucnu budu schopná svých milovaných uměleckých kousků ze sbírky vzdát.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostala?
Prioritizuj! A taky: Když začínáš nový projekt, využij k tomu HCD (Human Centered Design) a hloubkové rozhovory. To ti otevře oči.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Kdysi jsem díky akcelerátoru a výhře v Social Impact Award rozjela s kamarádkou společensky prospěšný podnik, který měl za úkol zábavnou formou skrze workshopy, teambuildingy a interaktivní hru ukázat slyšícím lidem svět neslyšících a naučit je s nimi komunikovat. Moc mě ten projekt bavil a hezky se nám dařilo oslovovat mnoho lidí až do té doby, než nás objevila jedna neziskovka, která měla pocit, že to je výborný nápad, na který by si mohla napsat grant, a začala nám házet klacky pod nohy.

To mi začalo brát vítr z plachet, chtěla jsem dělat udržitelné věci s dopadem a ne bojovat zbytečné boje. Asi jsem tehdy na to nebyla dost silná. Náš projekt tak po pár letech umřel. Vnímám to celé ale jako velmi pozitivní zkušenost, hrozně jsem se toho naučila, velkému množství lidí jsme v této oblasti otevřeli oči a také si uvědomuji, že ten nápad a provedení musel být dobrý, když měl někdo potřebu si jej přivlastnit. A skvělé je, že na nás ta neziskovka do určité míry pořád navazuje a když se na mě i po letech vždy čas od času někdo obrátí s tímto tématem, tak jej pošlu za nimi. Takže v pozitivním dopadu žijeme dál.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Rozhodnout se spojovat ve své práci svět umění a svět financí, to je něco, co mě hrozně naplňuje. Oba ty světy si mají hodně co nabídnout. Mou osobní misí je naučit lidi vnímat svět jinak a interdisciplinarita je při tom stěžejní. Umění dokáže odhalovat oblasti za horizontem našeho běžného přemýšlení. Svět financí zase umožňuje, aby se mnoho projektů mohlo vůbec realizovat.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Mám to obrovské štěstí a privilegium, že jsem obklopená mnoha lidmi, kteří mě inspirují a posouvají. Můj manžel je mi obrovskou inspirací k tomu, jak rovný a hodnotový člověk může být. Zároveň je mi velikánskou podporou, koučem i byznysovým mentorem. Mé malé děti mě zase učí, jak žít přítomným okamžikem, mít nefalšovanou čistou radost a zažívat údiv i při letu ptáků.

Mám blízkou skupinu přítelkyň, žen ze světa umění (říkáme si Art Ladies), která se stále rozrůstá a je mi neskutečnou inspirací a místem, kde čerpám energii. Jsou to velmi schopné, úspěšné a krásné ženy z různých oblastí, vždy ale nějakým způsobem napojené na umění. Vzájemně se podporujeme v našich misích a hluboce spolu sdílíme úspěchy, radosti i strasti. Inspirují mě také umělci a umělkyně v Česku. Kromě jejich tvorby obdivuji i rozhodnutí jít si naplno za svým posláním nehledě na to, co si myslí okolí, které v Česku často této oblasti nakloněné není.