Někdy nám možná chybí větší odvaha, říká Zemánek. Loni Miton i tak poslal do startupů půl miliardy

Jeden z partnerů Mitonu hovoří o tom, jak investiční cirkus ze severu Čech funguje a proč větří příležitost v gastronomii.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

zemanek-mitonRozhovor

Foto: Miton

Milan Zemánek, partner investiční skupiny Miton

0Zobrazit komentáře

Pod označením cirkus si můžeme představit zábavní představení v šapitó, v němž vystupují artisté, klauni a cvičená zvířata. Když se ale řekne cirkus ve světě startupů, na mysli vytane Miton. Investiční skupina s kořeny v severních Čechách patří k nejviditelnějším hráčům tuzemského internetového a technologického světa. „Pořád hledáme nové příležitosti, ale už se nepouštíme do všeho tak bezhlavě jako dřív,“ říká ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch Milan Zemánek, jeden z mitoňáckých partnerů, který má také vlastní minipivovar. I proto teď investuje do gastronomie.

Partnerů má dnes původem jablonecká skupina šest. Vedle Milana Zemánka to jsou také Tomáš Matějček a Ondřej Raška, k nimž se následně přidali Michal Jirák, Tomáš Hodboď a Václav Štrupl. Mezi největší startupově-investiční zářezy Mitonu historicky patří projekty jako Bonami, Heureka, Dáme jídlo, Rohlík nebo Slevomat, přičemž mnoho dalších želízek v ohni se dál kuje. Ať už v pražských kancelářích, nebo na severu, kde se spoluzakladatelé rádi scházejí.

„Věříme, že technologie nakonec promluví do každého sektoru. Obvykle jdeme do projektů, za kterými stojí zajímaví lidé a zároveň v daném segmentu vidíme potenciál,“ vysvětluje v rozhovoru základní strategii Mitonu třiačtyřicetiletý Zemánek. Aktuálně tak má skupina zainvestováno například v umělé inteligenci, kterou staví startup Rossum, v aplikacích pro duševní zdraví a stále více proniká také do kryptosvěta. Sám Milan Zemánek se ale aktuálně hodně věnuje gastronomii. Právě v ní větří mnoho příležitostí – nejen jak vydělat, ale jak při tom i zásadně zlepšit zážitek pro hosty.

Je dnes dobrý čas na podnikání v gastru?
Jídlo je a bude. Teď je potřeba podnikům více pomoci, ale zároveň je ideální stav něco nového začít, takhle dobrá doba nikdy nebyla. Gastronomie je jeden z mála oborů, který ještě neprošel digitalizací. Modernizací už prošlo cestování, hotely, kde vše běží online, kdežto do restaurací první taková vlna přišla de facto až s EET. Zároveň restauratérům obrovsky narostla komplexita jejich povolání.

Dříve se otevřela hospoda Na Růžku, kde stačilo uvařit dobré jídlo. Dnes už to nestačí, je třeba extrémně dobře pracovat s lidmi, to je zlato každého podniku. Musíte umět marketing, nakupovat, počítat, sledovat trendy. Stejně tak není možné mít deset let stejné menu, musíte reagovat na sezónní trendy, upravovat ceny, řešit stále se měnící legislativu. A tohle všechno ustát v jednom člověku podle mě nejde.

A je dnes dobrý čas investovat do gastra?
Pokud mám mluvit za Miton, investujeme v gastru do technologií. To nám dává smysl, protože právě technologie pohání digitalizační proces. Cítíme, že jsme v celém oboru pořád na začátku, ačkoliv jsme za Miton v této branži přes deset let. Mnoho peněz pořád obíhá v hotovosti, objednávky se dělají po telefonu. V době, kdy i senioři nakupují na internetu, je to přežitek. Proto v gastru vidíme velký potenciál.

miton_partneri-min

Foto: Miton

Partneři Mitonu: Ondřej Raška, Milan Zemánek, Michal Jirák, Tomáš Hodboď, Tomáš Matějček a Václav Štrupl

Vy už dlouho mluvíte o takzvané chytré restauraci. Investujete do firem, které zajišťují placení přes QR kódy, domlouvání brigádníků přes aplikaci. To je ono?
Aplikace jsou jen pomůcka. Chytrá restaurace je primárně o tom, že se při jejím vedení rozhoduje na základě dat. Ne všichni pořád ještě vnímají restauraci jako byznys a to je chyba. Nezřídka si nový podnik otevře bohatý člověk, který si tím zvyšuje prestiž, ale provoz akorát dotuje. To není dlouhodobě udržitelné. Typicky až větší sítě jako Ambiente, Perfect Canteen, Kolkovny a další o podnikání v gastru přemýšlí jako o byznysu.

Právě prosíťovanost je v celém gastronomickém segmentu zásadní. S jedním podnikem je těžké dělat byznys dobře. Výjimkou mohou být rodinné podniky, které mají specifický koncept, unikátní místo a fungují skutečně jako malá rodinná firma se vším všudy. Ale běžná hospoda sama o sobě je hodně složitá, není konkurenceschopná. Ve světě je prosíťovanost mnohem větší a propojené podniky z toho umí těžit.

Miton vyrostl na investicích do e-commerce. Dobře znáte internetové prostředí, v portfoliu máte také technologické firmy zabývající se umělou inteligencí, řešíte krypto. Co nejvíce chybí v gastru?
Zmínil jsem práci s daty. To je věc, kterou známe z e-commerce, kde se počítá a měří úplně všechno. Zvětším na e-shopu tlačítko a hned vidím, jestli mi to zvedá, nebo snižuje tržby. Vím, odkud ke mně chodí zákazníci. V restauracích to tak zatím často nefunguje. Přitom si můžu měřit třeba to, jak se mi vyvíjí tržby, když změním menu. Když ale něco neměřím, nemohu to řídit, to je základní byznysová poučka, která platí všude.

Například oblast cestování a hospitality, které známe i třeba díky Hotel.cz a Previo.cz, si prošla podobnou transformací už před několika lety, kdy v hotelech zjistili, že už prostě nemohou mít všechny rezervace v hlavě. V restauracích to ale tak nezbytné nebylo, a tak se nové nástroje nenasazovaly. Jenže podle mě už to dnes nezbytné je. Potřebuji vědět, kdo ke mně chodí a jak je spokojen, kolik na tom vydělávám, jakou mám marži přes oběd a jakou večer. Na základě dat pak můžu zjistit, proč mi obědy nevychází. Mnohdy je však vrchol podnikání, že restauratéři na konci měsíce vědí, zda mají nějaký zisk, nebo ne. To je málo.

Ty jsi sám spolumajitelem jabloneckého pivovaru Volt. Jeho součástí je i penzion a restaurace. Tam funguje všechno ideálně?
Je to pro mě dobrá zkušenost, že celý byznys vidím i z druhé strany, ze strany hospodského i dodavatele pro ostatní podniky. Je to často střet dvou světů. Do podniku může přijít dobrý manažer, který přijde se skvělým konceptem, všechno vymyslí a napočítá, jenže narazí na personál, který to dělal dvacet let nějakým způsobem a není ochoten své chování změnit. Celé prostředí je trochu zkažené. Bohužel jsou v něm pořád cítit černé peníze, které si lidé různě vydělávali bokem, pořád se ta pachuť v gastru převaluje. Není to o státu, není to o EET, je to o změně kultury, která je potřeba.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V rámci Mitonu máš pod sebou vedle gastronomických startupů také třeba projekty UlovDomov, Reas nebo Boataround. Je mezi nimi nějaká linka?
Věříme, že technologie nakonec promluví do každého sektoru. Obvykle jdeme do projektů, za kterými stojí zajímaví lidé a zároveň v daném segmentu vidíme potenciál. Jen jak stárneme a máme více zkušeností, tak se držíme oblastí, které nám jsou bližší. Do startupu Boataround jsme investovali, protože na vlastní kůži znám, jaké problémy se při půjčování lodí řeší. Kdybychom na to koukali jen přes čísla, bylo by to složitější, ale takhle dokážeme přinést víc než jen peníze.

Do realitních projektů investujeme, protože mě reality vždy bavily. Kdysi jsem provozoval franšízu jedné realitky, a když jsem kupoval nějaký barák a viděl jsem, jak vše funguje, měl jsem potřebu to zlepšit. Podobně začínalo i Driveto, se kterým jsme úplně původně chtěli změnit trh s ojetými auty, který také funguje úplně špatně. Na začátku většiny našich projektů je identifikovaná potřeba a cesta ke zlepšení.

Zatímco Ondřej Raška mluví o velkých vizích pro budoucnost, investuje do krypta a web3, ty se držíš více v současném světě, jeden by možná řekl více při zemi. Máte to tak ve firmě rozdělené?
Ve firmě se bavíme o všech projektech. Ondřej byl vždy víc technický typ, já byl zase spíš obchodník. Zatímco on programoval a stavěl servery, já věci většinou prodával. Proto ho to teď táhne ke kryptu, které z technologického pohledu přináší velkou revoluci. Obchodování pro něj bylo vždy trochu nutné zlo. Já mám raději ten reálný svět, i proto řeším třeba gastro a podobné projekty.

Mě překvapilo, když mi Ondřej Raška říkal, že do krypta už poslal desítky milionů dolarů a klidně další desítky přidá. Vy jste přitom známí tím, že máte spíše menší kola a ve výši investic se držíte víc při zemi. Posunula se vaše strategie?
Ano, kryptu, tématu web3 a technologiím s ním spojeným se věnujeme již více než pět let. Investovali jsme do této kategorie opravdu významně a chceme v tom pokračovat. V minulých letech jsme z investičních hráčů v regionu patřili určitě k jedněm z nejaktivnějších, loni jsme celkově investovali půl miliardy korun.

Dnes už umíme firmu dotáhnout do dospělejších fází, pomoci ji v dalším rozvoji. Před lety pro nás byla firma o padesáti lidech velká, dnes už víme, že umíme být přínosem i pro daleko větší. Prodlužuje se nám investiční horizont, nikdy jsme nebyli nijak tlačení, abychom prodávali, dokud se neukáže, že už nemáme co do firmy předat. Nechceme se ale jen vézt, to je lepší ty peníze vzít a investovat je zase někam jinam, kde je dokážeme lépe využít.

grason-miton-min

Foto: Grason

Spoluzakladatelé Grasonu Karel Mařík a Jarmila Kowolowská a partner Mitonu Milan Zemánek (uprostřed)

V rámci gastra aktuálně máte podíly v Grasonu, Qerku, Ugetu a Septimu. Jeden nástroj řeší nábor lidí, druhý placení přes QR kód, třetí nákup surovin a čtvrtý pokladní systém. Chcete mít v portfoliu všechno, co je v restauraci potřeba? Co s tím pak jednou uděláte – vytvoříte velkou technologickou gastroskupinu, kterou prodáte?
Nejsme ve všech projektech jediní investoři, respektujeme i další fondy. Nemáme ambici být holdingem, který by je všechny skoupil. Pomáháme, aby se všechny projekty potkávaly a sdílely své zkušenosti. Všichni totiž řeší obdobné problémy, mají stejné zákazníky. Přidaná hodnota se pak násobí. O prodeji zatím vůbec neuvažujeme, máme před sebou ještě hodně práce.

Řešíte zejména lokální projekty, nebo můžete mít i v gastru mezinárodní přesah?
Vždy je dobré koukat se i jinam, nezůstat uzavřený jen ve svém světě, pak se stanete ohroženým. Zjednodušení placení, lepší a jednodušší objevování míst, kam zajít na jídlo – to jsou věci, které mohou velmi dobře fungovat u nás i v zahraničí, kde je ještě větší škála. Ale z toho, co máme vysledované, vidíme, že problémy jsou vlastně všude stejné. Není to tak, že by nějaká země v digitalizaci gastra uletěla a byla sofistikovanější. Gastro je tak trochu zaostalé všude, technologicky je to v Evropě, ale i zbytku světa hodně podobné.

Cítíte se pořád víc jako podnikatelé než investoři? Před lety jste to říkali, ale platí to pořád?
Platí to stále. Já se pořád určitě cítím více jako podnikatel. Získali jsme hodně zkušeností i ze světa investic, třeba Tomáš Matějček byl vždy víc přes čísla, umí v nich najít souvislosti a kouká za roh. Doplňujeme se. Obecně si myslím, že se možná vytvářejí zbytečné škatulky. V technologickém sektoru se všichni snažíme rozpoznat nějaký trend, který přinášejí nové technologie, a ten podpořit.

Naše výhoda je, že žijeme z úspěšných exitů. Něco si z toho uloupneme, ale většinu necháváme dál v byznysu.

Jak často se ještě všech šest partnerů Mitonu schází u jednoho stolu?
Během týdne si většinou jen voláme. Jednou za měsíc se ale vždy sejdeme osobně, dáme třeba saunu, něco si uvaříme a debatujeme u jednoho stolu. Důležité jsou pro nás především takzvané kvartálky. Strávíme spolu vždy několik intenzivních dní, hodně se bavíme o sobě, dnes už asi více než o byznysech, které máme. Zjišťujeme, kde a jak si můžeme pomoci, propojujeme se. O víkendech a prázdninách se potkáváme i s rodinami, pořád nás to drží na severu, je to zkrátka takový rodinný cirkus.

Pořád musíte všichni se vším souhlasit jako dříve? Dokážu si představit, že třeba projektům, do kterých teď investuje Ondřej, asi ani ne všichni tak dobře rozumíte. Nebo si udržujete přehled?
Mě baví mnoho věcí, ale už se nepouštím do všeho tak bezhlavě jako dřív. Také o kryptu mám všeobecné povědomí, ale do hloubky úplně nejdu. Základem je, že si v Mitonu vzájemně důvěřujeme, to je důležité. Každý máme určitý budget na investice, nemusíme si nutně vše schvalovat. Dřív jsme se všichni vyjadřovali ke všemu, dnes už více záležitostí řešíme třeba jen po e-mailu. Známe se dlouhé roky, dokážeme odhadnout, co se komu bude líbit a co ne. Autonomie nám dává možnost se rychle rozhodovat.

Držíte pořád nějakou jednotnou investiční strategii, nebo jste ji v průběhu let měnili? Ptám se i proto, že nefungujete jako klasický VC fond, který má nějaké investiční horizonty, lhůty a podobně.
Co se nemění, jsou naše hodnoty. Posunujeme se v technikáliích – třeba ve využívání konvertibilních půjček. Náš základní princip v investování se ale vždy týkal lidí. Jakmile má kdokoliv z našeho týmu byť jen malou nedůvěru v dané lidi – třeba i charakterovou, když si nesedneme –, tak do toho nejdeme. Stále více koukáme také na pozitivní dopad, aby byly služby, které podporujeme, ekologické a pomáhaly světu.

Někdy to alespoň na první pohled vypadá, že některé projekty přežívají jen díky tomu, že jim ještě pár milionů přihodíte. Jiné by zase možná někdy zasloužily víc, než kolik jim nabízíte. Jak to balancujete? Máte nějaký strop, jaká může být vaše největší investice?
Strop máme, ale myslím, že to je občas škoda. Máme hodně projektů, a tak si držíme určitou rezervu, abychom je případně mohli podpořit dál, když rostou. Nebo když jako teď přišla pandemie a některé projekty, zejména třeba v gastru, se úplně zastavily. Myslím, že bychom zvládli investovat i více peněz, někdy nám možná chybí větší odvaha. Je to dané i tím, že nás je víc a máme v sobě určitý konzervatismus, který tomu na druhou stranu dodává stabilitu. Nikdy jsme neudělali nějaký velký ústřel mimo. Když se do něčeho pustíme, jen tak to nevzdáme.

miton_tym-min

Foto: Miton

Tým investiční skupiny Miton

Pošlete nejdřív menší částku a pak se uvidí, než abyste rovnou někomu poslali sto milionů…
Ono se to nasčítá a občas se tomu i blížíme, ale spíše postupně. Snažíme se investice rozdělovat do kratších etap, je to smysluplnější i pro zakladatele, že to není hned taková řacha. Když se pak objeví možnost celý projekt nakopnout nebo expandovat, podpoříme je.

Máte spočítané, kolik jste už do startupů poslali peněz?
Jen loni to bylo okolo půl miliardy korun.

Ostatně většina peněz je vašich, že? Takže když se vám ze startupu vrátí, jdou do vás, nemusíte se zodpovídat nikomu dalšímu.
Přesně tak. Musí nám to hlavně dávat smysl a ekonomicky vycházet. Máme nějakých třicet projektů, možná víc, je to obrovská diverzifikace a odpad je velmi malý. Někdy je třeba nějaký projekt pomalejší, škáluje se pomaleji, ale pokud jsme přesvědčeni o příležitosti, je důležité vytrvat.

Máte nějaký balík peněz, ze kterého si taháte na jednotlivé investice? Nebo jak vlastně v Mitonu fungujete?
Naše výhoda je, že žijeme z úspěšných exitů. Něco si z toho uloupneme, ale většinu necháváme dál v byznysu.

Máte v Mitonu nějakou end game? Ať už skupinovou, nebo třeba osobní?
Občas se o tom bavíme. Pro mě je nesmírně důležité, že jsme opravdu taková velká rodina. Díky tomu kolem sebe všichni máme lidi, kteří žijí ve stejném světě, a můžeme se bavit o různých tématech. Ne každý má kolem sebe lidi, s nimiž se může o všem bavit. A end game? Já ji za sebe stanovenou nemám. Dokud mě práce baví a nabíjí a sleduji, jak naše firmy a lidi v nich rostou, je to radost.

Zájem o soláry stoupl desetkrát. Pro elektroauto je ale každá fotovoltaika malá, říká průkopník

Jaroslav Šuvarský a jeho S-Power ročně nainstalují tisíce solárních elektráren na střechy. Covid, dotace a drahé energie způsobily boom.

Luboš KrečLuboš Kreč

suv-hpRozhovor

Foto: S-Power Energies

Jaroslav Šuvarský, šéf a spoluzakladatel S-Power Energies

0Zobrazit komentáře

Oficiálně společnost S-Power Energies sice vznikla v roce 2016, její šéf a spoluzakladatel Jaroslav Šuvarský se ovšem v solárním byznysu pohybuje podstatně déle – první panely na svůj rodinný dům instaloval před 14 lety, pak jich desítky namontoval vlastníma rukama na domy zákazníků. „Pověst oboru poškodili solární baroni a fotovoltaické parky na polích,“ říká šestačtyřicetiletý byznysmen. A dodává: „Soláry patří hlavně na střechy.“ Fotovoltaický boom, který zachvátil Česko, mu dává za pravdu.

I on se svého motta drží a jde mu to dobře. Jeho firma S-Power Energies je nejen průkopníkem, ale i největším poskytovatelem instalací fotovoltaických systémů pro rodinné domy v Česku. „Loni jsme jich prodali 2 200, je to meziroční nárůst o 60 procent,“ vysvětluje podnikatel, který před vlastní byznysovou dráhou působil jako manažer a programátor.

A ačkoli toho zažil už hodně, co se aktuálně děje na trhu, zaskočilo i jeho. „Je to opravdu blázinec,“ říká v sídle S-Power Energies v Tachlovicích u Prahy. Zájem v posledních dvou letech prudce eskaloval. Začalo to v době covidu, další akcelerace poptávek nastala kvůli loňskému zdražování energií a díky vyšším státním dotacím.

Válka na Ukrajině tento trend jen potvrdila. Firmy jako S-Power Energies registrují mnohonásobný nárůst zakázek. „Slibujeme, že do šesti měsíců od podpisu smlouvy provedeme instalaci, a snažíme se to dodržet. A to platí pro rodinné domy i firmy. Vzhledem k návalu žádostí může ale i pár týdnů trvat, než dojde k podpisu smlouvy, protože toho máme opravdu moc,“ vysvětluje Šuvarský v rozhovoru pro CzechCrunch.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Všude se píše, že poptávka po solárech dramaticky roste. Je to opravdu tak šílené?
Oproti stavu v loňském roce je poptávka desetinásobná. Je to naprosto neuvěřitelné. Důvodů je několik. První je, že razantně vzrostla cena energií. Druhý, že stát začal podporovat fotovoltaiku prostřednictvím programu Nová zelená úsporám. Přičemž aktuální podoba je ještě štědřejší než ta původní. Naskočila loni v říjnu a dotace se zvýšila ze 155 tisíc na 205 tisíc. A jako třetí důvod naskočila válka na Ukrajině, která to celé dále akcelerovala. K potřebě uspořit za energie přibyla i potřeba soběstačnosti.

Sehrál v tom nějakou roli covid?
Ten sehrál důležitou roli, byl svým způsobem spouštěčem aktuálního zájmu. Když byli lidé v roce 2020 doma, měli najednou čas a chuť dokončovat věci, o kterých předtím přemýšleli nebo které si naplánovali, ale z různých důvodů je nedotáhli. Každopádně momentální poptávka je prostě šílená, nikdy jsem nic takového nezažil, denně se nám ozývají desítky zájemců.

A to přesto, že i ve vašem byznysu dochází ke zdražování, ne?
Jednak je dnes dražší práce, jednak šly nahoru ceny materiálů a komponentů. Také doprava zdražila a trvá déle. V menším zažíváme to, co se děje v automobilovém průmyslu, byť naše situace není tak vážná. Ale běžně se stane, že najednou dojdou panely nebo střídače či baterky a musíme řešit alternativy.

Jak moc vyskočily ceny nahoru?
Minimálně o patnáct procent. Ale nedá se to přesně určit, protože nejde jen o materiál, ale například i o dopravu, která v jeden moment na trase z Číny zdražila o 100 procent. Kvůli válce se zase přerušila pozemní doprava a my jsme například museli dodávku baterií, která měla jet vlakem a kamiony, přesunout na loď. To nás sice vyjde o něco levněji, ale místo dnů budeme na baterky čekat týdny. Takže pak lidem instalujeme nekompletní fotovoltaiku a baterie dodáváme později, jakmile je máme na skladě. Kvůli vysokému zájmu jsme prodloužili termín dodání na šest měsíců od podepsání smlouvy, tohle to ovšem dál komplikuje a protahuje. A nám to zvyšuje náklady.

strecha

Foto: S-Power Energies

Fotovoltaická elektrárna na rodinném domě

Na fotovoltaiku se přechází mimo jiné kvůli menší závislosti na Rusku, ale drtivá většina zařízení, s kterými pracujete, je z Číny.
Z Číny vozíme velkou část materiálů a komponent. Je to tak, že stejně jako jsme závislí na plynu z Ruska, jsme závislí ve fotovoltaice na Číně. Panely, články, střídače, to všechno se tam vyrábí a často i montuje. Z krátkodobého hlediska nevidím šanci na tom cokoli změnit. Střednědobě také spíš ne, dlouhodobě už by to šlo, ale je důležité, aby přišla podpora státu a Evropské unie. Je důležité si říct, že to je priorita a že to je otázka strategické bezpečnosti.

Podobně jako u výroby čipů i u solárů by si Evropa měla říct, že to je klíčová věc a že ji budeme vyrábět sami?
Má to dvě roviny. V Asii fotovoltaické panely vyrobíte výrazně levněji než v Evropě, tak to prostě je. Je tam levnější pracovní síla a pravidla tam jsou obecně mírnější. Takže někdo musí říct, že se bavíme o součásti kritické infrastruktury, a vyčlenit na ni i finanční podporu.

Bez podpory nepůjde v Evropě postavit funkční a konkurenceschopnou výrobu?
Spousta lidí má představu, že když v Evropě postavíme moderní, automatizovanou fabriku, že se to vyřeší a že její produkce bude levnější a kvalitnější. Ale to je mýtus. Asijské továrny jsou dnes na vysoké úrovni, to není žádný šunt. Tyhle časy jsou pryč. A do toho si vezměte, že tam neexistují žádné odbory, žádná přísná pravidla práce, nic takového. Oni jsou mnohem drsnější kapitalisté než my. Neříkám to proto, že bych je obdivoval nebo že bych tu chtěl něco takového zavádět, ale taková je zkrátka realita. A cena je nakonec to, co rozhodne. Lidí nebo podnikatelů, kteří si dobrovolně koupí něco stejně dobrého a dražšího, ovšem evropského, bude vždy velká menšina.

Momentální poptávka je prostě šílená, nikdy jsem nic takového nezažil, denně se nám ozývají desítky zájemců.

Takže postavit továrnu by nebyl sám o sobě až tak velký problém?
Věřím, že se taková továrna dá postavit třeba za dva roky. Ovšem nevěřím, že produkt, který vyrobí, bude levnější než z Číny. To je to, o čem mluvím. Pokud ale vláda řekne podobně jako u jádra, že to je priorita a že bude dotovat lokálně vyrobené panely, protože to je otázka bezpečnosti, může to dávat smysl. Toto uvažování o potřebě vyšší míry soběstačnosti se momentálně v EU – ve světle války – začíná objevovat, a to nejen v energetice, ale třeba i v potravinové bezpečnosti, takže uvidíme.

Směrem k větší podpoře solárních technologií jsme vyrazili už dřív, takže třeba na to dojde.
Třeba ano. Prvotní důvod podpory fotovoltaiky bylo snížení emisí a přechod z uhlí na jiné bezemisní zdroje. Parametry green dealu se kvůli Ukrajině mohou změnit, protože prioritou se stane zajištění nezávislosti na uhlí a plynu z Ruska. Ovšem důraz na obnovitelné zdroje bude ještě silnější a bez razantních investic se to neobejde. Speciálně v Česku je zřejmé, že do budoucna náš energetický mix bude sestávat z obnovitelných zdrojů a jádra, k čemuž bych ještě dodal, že ideálním řešením do budoucna jsou podle mě menší, škálovatelné a modulární jaderné projekty, nikoli gigantické elektrárny jako Temelín.

Někdo říká, že soláry nejsou pro Česko vlastně vhodné a že tu nejen málo svítí, ale i málo fouká…
Ano, máme tu zimu, kdy panely za tři zimní měsíce vyrobí přibližně jen 15 procent z roční produkce. To je fakt, který se nedá obejít. Větru je u nás opravdu málo a u vody jsou limity ještě větší, takže k obnovitelným zdrojům budeme vždycky potřebovat nějaký stabilní zdroj, nejspíš jádro. Ale zároveň to přece není důvod, abychom na podporu a rozvoj obnovitelných zdrojů rezignovali. Že nemáme optimální podmínky, neznamená, že máme špatné podmínky. Z uvedených obnovitelných zdrojů má u nás největší potenciál právě fotovoltaika.

suv

Foto: S-Power Energies

Jaroslav Šuvarský z S-Power Energies

V zimě efektivita panelů opravdu klesá na 15 procent?
Je to tak. Jsou dny, kdy vám nebudou vyrábět elektřinu vůbec, protože například budou zasněžené. Pokud je zamračeno nebo je difuzní světlo, panely oproti slunečnému dnu také vyrobí minimum energie. Elektrárna o výkonu 10 kilowatt-peaků (watt-peaky udávají výkon solárních panelů – pozn. red.) vyrobí za rok asi 10 MWh energie, z toho za tři zimní měsíce od prosince do února pouze 1,5 MWh. Představa, že si pomocí panelů v zimě zatopíte, je bohužel mylná.

Opravdu?
Jde to, ale nebude to moc dávat ekonomický smysl. Abyste si při zimním minimálním výkonu zajistil dostatek proudu na svícení a vytápění, musel byste mít na domě a kolem něj podstatně větší, a tedy i dražší fotovoltaickou soustavu, než jakou budete reálně potřebovat po většinu roku. Na jaře a v létě by taková domácí elektrárna vyráběla ohromné přebytky a jejich prodej do sítě není finančně tak výhodný jako vlastní spotřeba.

A co elektromobily?
To je zajímavý trend. Sám jsem si koupil plug-in hybrid. Svůj rodinný dům s fotovoltaikou jsem měl vyladěný tak, že byl od března do října soběstačný. Pouze v zimě jsem si přibíral něco málo ze sítě. Matematika soběstačnosti ale nákupem hybridního vozu skončila. V průměru můj dům denně spotřeboval 18 kilowatthodin, což odpovídá zhruba kapacitě baterie v mém hybridu, a tuto kapacitu spolehlivě spotřebuji každodenním ježděním. S hybridem mám najednou dvojnásobnou roční spotřebu elektřiny. Jenže u „čistokrevných“ elektromobilů mívá baterie třeba třikrát větší kapacitu, než jaká je denní spotřeba domácnosti. V takový moment je každá fotovoltaika na střeše malá.

musk_1-1

Přečtěte si takéElektromobilista Musk volá po těžbě ropy a Čechy čekají soláry na domechElektromobilista Musk volá po zvýšení těžby ropy. A Češi? Ty čekají soláry na všech střechách

To nás vrací k těm naddimenzovaným fotovoltaikám, které by přebytky mohly posílat do aut.
To je správná úvaha, avšak má svá ale. Velikost elektráren na rodinných domech limituje legislativa. Nad 10 kWp potřebujete licenci na výrobu elektřiny, takže se de facto stáváte podnikatelem v energetice a musíte plnit související povinnosti. Nad 20 kWp potřebujete stavební povolení. Tudíž 90 procent fotovoltaických elektráren, které stavíme, nepřekročí 10 kWp. A co se týče posílání přebytků do aut, to sice umíme, ale problém je, že v normálních rodinách auto přes den nebývá doma. Teoreticky můžete přebytečnou energií nabít domácí bateriové úložiště a odsud pak elektřinu přelít do auta, ale to je velmi neefektivní a drahé. Nehledě na to, že domácnosti stačí relativně malé úložiště oproti tomu, které je v elektromobilu. To spíš auta by mohla napájet domácnosti.

Takže auta nám budou fungovat jako baterie, budeme do nich moct ukládat přebytečnou energii a i z nich čerpat.
Mohlo by to tak být, takové experimenty už existují. Jakmile budou přes léto velké přebytky, které budou působit nárazy do sítě, elektromobily by tomu mohly pomoct. Budou fungovat jako jedno obří decentralizované úložiště energie. Přes den se nabijí z přebytků solárních parků na parkovišti před prací, večer by tato energie mohla napájet domácnost. Ale teď to zaprvé není možné legislativně a zadruhé to auta zatím neumožňují.

Těžko se to představuje, změny v energetické soustavě budou muset být obrovské.
Stojíme před revolucí energetiky. Bohužel, v Česku jsme strašně pozadu, v řadě zemí jsou v úvahách i přípravách o dost dál. Brzdí nás zastaralá a nepružná legislativa. Nepříjemná situace, která nastala kvůli válce na Ukrajině, může paradoxně pomoct rozhýbat věci a projekty, které nás zásadně posunou. Je to ohromná příležitost. Německo nebo skandinávské země, tam bychom se měli koukat. A pak asijské země. Tady převládá pohled, že Asie není moc rozvinutá a že Čína a spol. jsou taková naše výrobna, ale podíl obnovitelných zdrojů tam dramaticky roste a hodně se posouvají i technologicky.

power

Foto: S-Power Energies

V roce 2021 S-Power podepsali přes 2 200 zakázek

Kolik stojí jedna kilowatthodina vyrobená fotovoltaikou?
Je to dnes prakticky nejlevnější elektřina, jaká se dá vyrobit, pokud do ceny započítáme i výstavbu a náklady na provoz samotného zdroje. Už v roce 2020 byla u fotovoltaických elektráren v německé aukci pokořena hranice 3,5 centu za vyrobenou kWh, což je v přepočtu 90 haléřů. Rekordní cena je samozřejmě podmíněna velikostí instalace. V tomto případě šlo o velký solární park, u malé domácí elektrárny je cena za vyrobenou kWh vyšší.

Když jste začínal v roce 2008, asi to byly jiné počty, ne?
Já si první soláry postavil sám. Na střeše jsem udělal domácí elektrárnu o výkonu 2,6 kWp. Stála jako menší slušné auto, bylo to drahé. A hlavně tam nebyla baterie, platilo se jen za panely a střídač. Baterie je dnes ta nejdražší část instalací.

Jak se zlepšovaly technologie fotovoltaických panelů v čase? Šlo to průběžně, nebo naopak skokově?
V základu jsou panely pořád stejné, jen se rok od roku zvyšuje jejich efektivita. Když jsem začínal, jeden panel měl výkon 180 Wp, dnes se běžně instalují panely o výkonu 450 Wp.

Když máte podnik, který pracuje přes den a má stálou spotřebu, návratnost se může pohybovat kolem pěti let.

A baterky?
To je velmi čerstvý fenomén. Minimálně v Česku. Ve velkém se začaly instalovat v podstatě až teď. Když jsme v roce 2016 založili S-Power Energies, baterii měla jen jedna z pěti zakázek, jinak se přebytky energie využívaly k ohřevu vody. V uplynulém roce bylo neuvěřitelných 92 procent instalací s bateriemi. I když jsou pořád hodně drahé, jejich cena v posledních letech výrazně klesla. Roli hraje i to, že se na ně vztahuje podpora z Nové zelené úsporám, proto je lidé chtějí. Průběžně se zvyšuje i průměrná kapacita baterií, které instalujeme. Loni to bylo nejčastěji kolem 12 kWh, letos to bude 15 kWh.

Bavíme se o rodinných domech, ale vy jste začali soláry instalovat a nabízet i firmám, že?
Začali jsme s tím před dvěma roky. Když byla elektřina levná, podnikatelé moc velkou chuť neměli. Spíš to byli ti osvícení. Teď se situace otočila, ale motivace firem je trochu jiná – pro ně není rozhodující dotace, ale fakt, že si pomocí soláru zafixují cenu. Je to pro ně předvídatelné, což je zásadní výhoda ve chvíli, kdy se cena elektřiny na trzích neustále mění.

Jak se změnila návratnost fotovoltaiky?
Hodně. Když máte podnik, který pracuje přes den, má stálou spotřebu a elektrárnu na něm postavíme tak, že se využije všechno, co vyrobí, návratnost se pohybuje kolem pěti šesti let.

A rodinný dům?
Tam je ta matematika složitější, protože u rodinných domů jsou součástí řešení obvykle i baterie, což u firem nebývá. Zároveň záleží, kolik energie pošlete do sítě. Obecně se ale návratnost pohybuje pod deset let bez problému.

tesla-cars1

Foto: Tesla

Elektromobily od Tesly: Modely S, 3, X a Y

U firemních zákazníků panuje stejný blázinec jako u rodinných domů?
Ano. Ale myslím, že u firem bude letos blázinec ještě větší než u domácností. Postupně naběhly všechny podnikatelské dotační programy, takže očekávám, že to poroste exponenciálně.

A fungovalo by to stejně dobře bez dotací?
Menší elektrárny do cca 100 kWp instalovaného výkonu jsou pro firmy zajímavé i bez dotace. Dosud jsme většinu instalací dělali bez dotací, protože to je mnohem rychlejší. Jsme tak schopní dostat panely na střechu podniku podstatně dřív. Vyřízení dotační administrativy totiž může spolu s instalací zabrat i rok a půl. Při cenách elektřiny, jaké jsou dnes, se proto vyplatí instalovat co nejdřív. Postavíme jim elektrárnu a mají jistotu, že dalších 20 let si budou vyrábět a dodávat elektřinu přibližně za korunu za kilowatthodinu.

Říkal jste, že zájem narostl násobně. Co to znamená v řeči čísel typu obrat, zisk, počet instalací…
V roce 2021 jsme prodali 2 200 elektráren a tepelných čerpadel, což je o 60 procent víc než v roce 2020. Jenže problém není prodej, my jsme schopni udat v podstatě cokoli, problém je instalace a dostupnost. Limit je kvalitní lidská práce. I když nabíráme, co to jde, kvalitu jsme schopní ohlídat a zaručit jen při určité rychlosti růstu. Proto se snažím letos udržet růst na úrovni kolem 30 procent. Mohli bychom růst mnohem rychleji, ale riziko, že to pak bude znát na kvalitě práce, už by bylo moc vysoké. Nenašli bychom zkrátka dost dobrých lidí.

A co se týče obratu?
Za rok 2021 jsme uzavřeli smlouvy v celkové hodnotě bezmála 800 milionů korun.

jiri-hlavenka-boxed

Přečtěte si takéPro větrné elektrárny nemáme vůbec špatné podmínky, míní Jiří HlavenkaFouká tady dost, pro větrné elektrárny nemáme vůbec špatné podmínky, míní podnikatel Jiří Hlavenka

Nedostatek lidí je větší problém než nedostatek materiálů?
Samozřejmě, že když vám nepřijede kamion komponent, nic nepostavíte. Ale klíčoví jsou lidé, to je zásadní omezení. Větší než občasné výpadky v dodávkách. Pracovní trh je vysátý, nejsou lidi. Týmy máme po celé České republice a situace je vesměs všude stejná. Celkem nás je teď 150 a hledáme neustále další pracovníky. Veškeré instalační kapacity máme svoje, takže máme vlastní obchodní zástupce, vlastní projektanty, vlastní montáž i vlastní elektrikáře. Jedině u firemních instalací občas spolupracujeme se subdodavateli, ale jen těmi prověřenými.

Měli jste i firmu v Británii, nějakou další zahraniční expanzi neplánujete?
Do Anglie se vracet neplánujeme, i když vím, že by tam byznys fungoval. Založili jsme si ale pobočku ve Španělsku. Je to velmi zajímavý trh, kde mají hodně slunce, spustili funkční dotační program a mají tam o hodně dražší cenu energií. Je tam prostor.

Tam není konkurence?
Konkurence tam je, ale to není podstatné. Klíčové je, s jakým typem služby přijdete. A když nabídneme něco, co nikdy jiný nedělá, šance na úspěch je velmi slušná. Tak to bylo i tady u nás, dlouho jsme si hráli s designem naší služby. Jde o to, že my neprodáváme technologii, ale službu. Člověk, který si nás najme, nemá žádné starosti, nic nemusí řešit, všechno za něj vyběháme. A solární panel je toho jen součástí, jde o všechno kolem toho včetně zprostředkování dotace. Takto komplexní službu ve Španělsku nabízí málo firem.

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.