Nenechme se mýlit. Ukrajina zatím testuje linii, hlavní ofenziva teprve přijde, říká analytik Bříza

Zatímco Ukrajina dodržuje informační embargo, Ruskem vypouštěné novinky mají značit jeho převahu. To však vůbec nemusí být pravda, říká odborník.

briza-hp

Foto: Archiv Vlastislava Břízy

Odborník na jaderné zbraně Vlastislav Bříza

0Zobrazit komentáře

Když na začátku června vyletěla do povětří Kachovská přehrada, začaly se ozývat hlasy, že tato především humanitární katastrofa může zpomalit očekávanou ukrajinskou protiofenzivu. Že skutečně začala, již před časem potvrdil i prezident Zelenskyj, ovšem z vnějšího pohledu to může vypadat, že okupační ruská vojska neztratila zásadní části území. Ovšem to platí jen prozatím.

Odpálení přehrady měl již v únoru za realistický scénář i expert na jaderné zbraně a bezpečnost Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ačkoliv s jistotou nevíme, že ji odpálili Rusové, řetězec nepřímých důkazů tomu jasně napovídá. V kontextu aktuálního dění na celé frontě lze však tento krok vnímat spíš jako ránu ze zoufalství. Ukrajina se totiž na největší údery teprve připravuje.

„Ukrajinské tajné služby odvádí skvělou práci v tom, že ruská strana vůbec neví, odkud hlavní úder půjde. I proto z pohledu Rusů musela Kachovská přehrada vyletět do vzduchu. Území, které je zaplaveno, totiž znemožňuje práci mechanizovaných jednotek. I kdyby hypoteticky Ukrajinci chtěli jít tou nekratší možnou cestou, tedy překročit Dněpr, tak je to v tuto chvíli nereálné,“ vysvětluje Bříza v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete pustit na přehrávači níže.

Slovo hypoteticky je přitom v tomto případě zásadní. Jakkoliv to totiž může vypadat, že ukrajinská protiofenziva je již v plném proudu, ve skutečnosti podle odborníka na mezinárodní vztahy největší úder teprve přijde a není ani jasné, kde se tak stane. Ukrajinci zatím podle něj jen testují ruské obranné linie a mohou provádět i protiútoky, které mohou vypadat jako hlavní, ale ve skutečnosti se jedná o klamné operace. Skutečná protiofenziva je pravděpodobně rozplánována na týdny až měsíce dopředu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Z uniklých, částečných informací to však může vypadat, že naopak Ukrajina je ta strana, která se teď zásadně nepohybuje. Jenže Ukrajinci na rozdíl od svého protivníka vesměs dodržují informační embargo a mediální prostor tak plní informace často vypouštěné ruskou stranou, například ty o prvních zničených bojových vozidlech Bradley nebo tancích Leopard.

„Rusové deklarují, že jsou jejich obranné síly mimořádně úspěšné a dokládají to fotkami a videi několika zničených Leopardů a vozidel Bradley. Myslíte, že podobné ztráty by pro Ukrajinu znamenaly neúspěch celé operace? Naopak – kdyby přišli o takto malý počet vozidel, bude to pro Ukrajinu fatální úspěch,“ vysvětluje Bříza.

Ukrajina navíc bude mít k dispozici čerstvé síly, které by hlavní fázi protiofenzivy měly podpořit. Podle posledních uniklých informací má totiž armáda prezidenta Zelenského dvanáct plně vybavených mechanizovaných brigád, z toho devět se západní technikou. Jedná se o 60 až 70 tisíc vojáků, což je obrovská síla. Zdaleka se navíc nejedná o všechny brigády, které má ještě ukrajinská armáda k dispozici.

Podle Břízy by mohla i polovina tohoto množství vojáků stačit na zásadní průlom v bojích. Co přesně bude jejich cílem, je těžké říct, ovšem vysoce žádoucí je pro Ukrajinu pokusit se odříznout Krym, znemožnit jeho zásobování a ruskou armádu tak přetnout vedví, v podobné operaci jakou předvedli němečtí vojáci při obsazování Francie na jaře roku 1940. Ruská armáda na sever od Krymu by se tím pádem ocitla v gigantickém kotli, který by nebylo možné zásobovat.

Ruská strana toto pochopitelně dobře ví, a je tak otázkou, co se bude dít dál. „V konvenční oblasti už toho Rusům moc dalšího nezbývá. Nicméně nezapomínejme na zásadní fakt, že takto velká ofenziva, jakou připravují Ukrajinci, nenastala v několika posledních dekádách bez vzdušné převahy,“ analyzuje Bříza. Bez letecké podpory totiž budou ukrajinské pozemní síly vystaveny většímu riziku, neboť přesnost moderních letectev je velká a Rusko s nimi může zasazovat velké rány. Ačkoliv Ukrajina má dnes špičkovou protileteckou obranu, ta chrání především civilní obyvatelstvo a na obranu na frontě nestačí kapacity.

k20_71

Přečtěte si takéNejsem na peníze bohatý člověk, říká Kroupa z Paměti národaNejsem na peníze bohatý člověk, na vše ostatní ale snad ano, říká Mikuláš Kroupa z Paměti národa

Jako Damoklův meč se nad celým konfliktem vznáší ještě možnost, že by ruský prezident Vladimir Putin použil jadernou zbraň. Jakkoliv je jeho konvenční armáda z velké části zdecimována, jeho jaderná arzenál je v plné síle. Jeho využití za realistickou možnost v úterý označil i americký prezident Joe Biden. Podle Břízy je však odpálení atomové bomby stále nepravděpodobné.

„Vojensky to nedává smysl. Na frontě, co je dlouhá přes tisíc kilometrů, by použití ani pěti jaderných zbraní neznamenalo žádnou výhru Ruské federace. Naopak by to pro ni znamenalo problém, protože její armáda není připravena operovat v zamořeném prostředí. Mezinárodně to nedává smysl už vůbec, protože by Rusko přišlo o svého jediného významného spojence, tedy Čínu. Ta už od šedesátých let aplikuje doktrínu, že nikdy nepoužije jadernou zbraň v konfliktu jako první,“ uzavírá Bříza.

Ztracená ponorka byla u Titaniku čtrnáctkrát. Cesta do hlubin je drahá a technicky náročná zábava

Na palubě ponorky Titan byl i zakladatel firmy, která výpravu organizovala, dále britský podnikatel Hamish Harding či francouzský cestovatel.

Luboš KrečLuboš Kreč

titan

Foto: OceanGate

Ponorka Titan pro pět lidí

0Zobrazit komentáře

Britský podnikatel Hamish Harding miluje extrémy: byl kapitánem týmu, který překonal rekord v rychlostním přeletu od severního pólu k jižnímu, byl jedním z prvních turistů na palubě rakety New Shepard miliardáře Jeffa Bezose, loni se potopil až na dno Mariánského příkopu. Vypravit se k vraku Titaniku, který leží skoro čtyři kilometry pod hladinou, vedle toho vypadá jako snadnější úkol. Jenže právě ponorka, v níž Harding a další čtyři lidé seděli, se v Atlantiku ztratila.

Výpravu k nejslavnějšímu vraku, který se nachází zhruba 700 kilometrů od kanadského Newfoundlandu, organizovala společnost OceanGate ve své miniponorce Titan. Ta zvládne ponory až do hloubky čtyř kilometrů a pojme pět členů posádky, kteří sedí v jejím tubusovém těle. Šéf a zakladatel společnosti Stockton Rush je údajně také na palubě. Dalšími jsou francouzský cestovatel Paul-Henry Nargeolet a dva zámožní byznysmeni z Pákistánu.

„Není tam žádná záloha, žádný únikový modul,“ řekl televizi BBC americký novinář David Pogue, který se na Titanu do hlubin plavil v loňském roce. A dodal: „Působila dost improvizovaně. Ponorka se řídí pomocí dvojice ovladačů od herní konzole PlayStation. Některé prvky jsou prostě svařené trubky.“

Ponorka ztratila kontakt s lodí na hladině v neděli večer, od té doby ji hledají týmy pobřežní stráže a záchranáři jak z USA, tak z Kanady. Stroj má zásobu kyslíku na 70 až 96 hodin, takže se bojuje o každou hodinu. Admirál John Mauger z pobřežní stráže vysvětlil velký rozptyl kapacity kyslíku: „Hodně záleží, jak se budou chovat. Pokud zachovají klid, vydrží jim déle. Když začnou panikařit a prudce se hýbat, bude ho dramaticky ubývat.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Firma OceanGate byla založena v roce 2009 a zatímco projekty jako Virgin Galactic nebo Blue Origin sázejí na chuť bohatých lidí cestovat do kosmu, Stockton Rush se rozhodl jim nabídnout cestu opačným směrem. Komerční místenka na výpravu k Titaniku vyjde na čtvrt milionu dolarů, tedy zhruba šest milionů korun.

Stockton Rush, zakladatel firmy, je podobně jako další členové pohřešované mise milovníkem dobrodružství a adrenalinu. V roce 1981 se v 19 letech stal nejmladším držitelem licence dopravního pilota, později na prestižní univerzitě v Princetonu získal titul v oboru vesmírné konstrukce a inženýringu. V Berkeley si pak ještě dodělal program MBA.

Zároveň od začátku OceanGate budoval jako projekt, který bude spolupracovat i s výzkumníky a s akademickou sférou. Ostatně kapsule Titan vznikla v kooperaci s NASA, Boeingem a Washingtonskou univerzitou. Její tělo je vyrobené z karbonu a titanu, váží deset tun a měří 670 centimetrů na délku a 250, respektive 280 centimetrů na šířku a na výšku.

https://www.youtube.com/watch?v=x40SAJS2whY&ab_channel=OceanGateExpeditions

Pohybovat se dokáže rychlostí až tří námořních uzlů, tedy 5,5 kilometru za hodinu. Flotila firmy čítá kromě Titanu také ponorku Antipodes, která se může potopit zhruba do půlkilometrové hloubky, a Cyclops 1, jež zvládne až kilometr. OceanGate vozí turisty k Titaniku od roku 2021, oficiálně tam firma byla už čtrnáctkrát a celkem má na svém kontě na dvě stě komerčních ponorů. Technologicky jde o nesmírně náročný projekt, a to kvůli tlaku, tmě a chladu v hloubce. Ne náhodou se říká, že o tom, co se děje a co žije u oceánského dna, lidé vědí velmi málo.

Pátrání po Titanu komplikuje ohromná rozloha celé oblasti. A to jak co se hloubky týče, tak co do povrchu hladiny. Pod vodou záchranáři zkouší monitorovat situaci s pomocí sonarů, ze vzduchu pak vše jistí několik průzkumných letadel. Jak uvádí deník The New York Times, není například jisté, zda byla ponorka vybavená akustickým zařízením, které dokáže vysílat zvukový signál v případě nouze.

Ponor k Titaniku obvykle zabere zhruba dvě a půl hodiny, jenže Titan ztratil kontakt s řídící lodí na hladině po hodině a 45 minutách od ponoru. Pokud stroj s posádkou uvízl na dně, bude situace při záchraně o to složitější, protože možností, jak se tam dostat, není mnoho. Do několikakilometrové hloubky zvládne sestoupit v podstatě jen jeden záchranný podmořský dron, který vlastní americká armáda a který dokáže operovat až v hloubce sedmi kilometrů. Jestli se jej ale na místo podaří dostat v čas, je otázka.