Během jednoho roku vznikne globálně kolem 350 milionů tun plastového odpadu. 98 procent takového odpadu zůstává v oblasti svého vzniku, kde se následně recykluje, spálí nebo skončí na skládce. Dvě procenta jsou pak importována v rámci obchodování s odpadem – v roce 2020 to bylo pět milionů tun. Představa, že plasty, které jednou použijeme a poté je vyhodíme, končí z velké části v rozvojových zemích, je tak mylná. Vyplývá to z průzkumu organizace Our World in Data.

Z regionů Evropy a Severní Ameriky se do oceánů dostává pouhých pět procent ze světového plastového odpadu. „Většina plastů, které se dostanou do oceánů z pevniny, pochází z řek v Asii. Jde o více než 80 procent. Pouze menší podíl pochází z řek v Evropě a Severní Americe,“ uvádí průzkum. A dodává, že okolo jedné třetiny světového znečištění v mořích mají na svědomí samotné Filipíny, jakožto nejhorší škůdce.

Evropa je sice největším vývozcem plastového odpadu, ale zároveň také největším dovozcem: ročně vyveze 3,9 milionu tun plastu, ale doveze 2,8 milionu tun. Evropské země zároveň nejvíce plastu importují a exportují se sousedními státy v rámci Evropy – největším obchodníkem s odpadem tohoto typu je Německo.

Stejně tak i plastový odpad ze Severní Ameriky zůstává z velké části na území, kde vznikne. Ročně se v rámci obchodu s odpadem vyveze 751 tisíc tun a 484 tisíc tun zůstane právě na severoamerickém území. Nedá se tak říci, že by se plastový odpad z vyspělých zemí ve velké míře dostával do chudších zemí, které nemají pro nakládání s takovým nepořádkem dostatečně vyvinutou infrastrukturu.

Množství odpadu, s nímž jednotlivé země obchodují, navíc v poslední dekádě výrazně pokleslo. V roce 2010 se číslo vyšplhalo na 15,4 milionu tun, pak začala křivka klesat a loni se dostala na 4,5 milionu tun. K nejdramatičtějšímu poklesu došlo po tom, co Čína v roce 2017 zakázala dovoz plastového odpadu na své území. Její místo ale zastoupily státy jako Malajsie, Vietnam, Indonésie, Filipíny a Turecko, které začaly přijímat mnohem více odpadu v porovnání s minulými lety.

Foto: Our World in Data

Množství exportovaného plastového odpadu od roku 2007

V roce 2020 se z vyspělých zemí do zemí s nižším a středním příjmem dovezlo 1,6 milionu tun plastového odpadu – mezi vyspělé země se v tomto případě řadí státy z Evropy, Severní Ameriky, Japonska, ale také Hong Kong a země, které spadají pod Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. S jistotou se nedá říct, kolik odpadu z uvedeného množství následně skončí v oceánech. Ale průzkum se snaží toto číslo alespoň kvalifikovaně odhadnout.

Podle studie publikované ve vědeckém periodiku Science Advances se nejhůře s odpadem nakládá na Filipínách – odhaduje se, že sedm procent plastů, které se do této země dostanou jako výsledek obchodování, skončí v oceánech. Na osobu jsou to 3,3 kilogramu ročně. Nejhorší scénář by tak vypadal následovně: kdyby všechny vyspělé země obchodovaly s plastem pouze s Filipínami, dostalo by se do oceánů 112 tisíc tun nerozložitelného odpadu ročně.

V nejlepším scénáři tento osud čeká přibližně jedno procento plastového odpadu. Ve většině zemí s nízkým a středním příjmem totiž procento není tak vysoké, jako je tomu v případě Filipín. Například z Thajska nebo Kambodži se tak do oceánů ročně dostane asi 16 tisíc tun plastového odpadu, který je do těchto zemí dovezen v rámci obchodování.

Do vod oceánů se ročně dostane asi jeden milion tun plastu, k čemuž odhadem vyspělé země přispívají v tom lepším případě z 1,6 procenta, v tom horším pak z 11 procent. Pravda bude podle průzkumu a dosavadních publikovaných studií pravděpodobně někde uprostřed, což znamená, že pět procent plastového odpadu v oceánech pochází z vyspělých zemí.

Kdyby se tak zcela zastavil obchod s odpadem a vyspělé země by ho přestaly vyvážet do zemí rozvojových, znečištění oceánů plasty by se snížilo přibližně o pět procent. Každá trocha se v tomto případě počítá, ale na základě průzkumu lze usuzovat, že zákaz vývozu plastového odpadu by znečišťování světových vod nezvrátil.

Na světě se totiž obchoduje s pouhými dvěma procenty vyhozených plastových obalů, syntetických textilií, technologických součástek a dalších plastových výrobků. A dvě třetiny z těchto dvou procent stejně končí ve vyspělých zemích, kde se s odpady dokážou efektivně vypořádat.

Foto: Our World in Data

Množství plastového odpadu, který se ročně dostane do oceánů, na osobu

I zmíněná dvě procenta ale znamenají, že mají státy Evropy, Severní Ameriky, ale také Japonsko a další vyspělé země stále co zlepšovat, když přijde na infrastrukturu nakládání s odpady. Zákaz jednorázových plastů může přispět ke snížení celkového množství vytvořeného odpadu, dobře posloužit může také zálohování PET lahví.

Chudé státy totiž nejsou naším odpadkovým košem, i když do nich neproudí tolik odpadu, kolik by si možná jeden myslel. Mnohem zásadnější změnu by ale přineslo rozvinutí dobře fungující odpadové infrastruktury v rozvojových zemích, jelikož právě z nich většina plastového znečištění oceánů pochází.