Nerozložitelnému odpadu na stopě. 80 procent plastů v oceánech pochází z asijských řek
Odkud se berou ostrovy plastů, které vznikají v oceánech? Ukazuje se, že z vyspělých států Evropy a USA nikoliv. Přesto i tam mají co zlepšovat.
Ze Západu se do oceánů dostává pět procent světového plastového odpadu
Během jednoho roku vznikne globálně kolem 350 milionů tun plastového odpadu. 98 procent takového odpadu zůstává v oblasti svého vzniku, kde se následně recykluje, spálí nebo skončí na skládce. Dvě procenta jsou pak importována v rámci obchodování s odpadem – v roce 2020 to bylo pět milionů tun. Představa, že plasty, které jednou použijeme a poté je vyhodíme, končí z velké části v rozvojových zemích, je tak mylná. Vyplývá to z průzkumu organizace Our World in Data.
Z regionů Evropy a Severní Ameriky se do oceánů dostává pouhých pět procent ze světového plastového odpadu. „Většina plastů, které se dostanou do oceánů z pevniny, pochází z řek v Asii. Jde o více než 80 procent. Pouze menší podíl pochází z řek v Evropě a Severní Americe,“ uvádí průzkum. A dodává, že okolo jedné třetiny světového znečištění v mořích mají na svědomí samotné Filipíny, jakožto nejhorší škůdce.
Evropa je sice největším vývozcem plastového odpadu, ale zároveň také největším dovozcem: ročně vyveze 3,9 milionu tun plastu, ale doveze 2,8 milionu tun. Evropské země zároveň nejvíce plastu importují a exportují se sousedními státy v rámci Evropy – největším obchodníkem s odpadem tohoto typu je Německo.
Stejně tak i plastový odpad ze Severní Ameriky zůstává z velké části na území, kde vznikne. Ročně se v rámci obchodu s odpadem vyveze 751 tisíc tun a 484 tisíc tun zůstane právě na severoamerickém území. Nedá se tak říci, že by se plastový odpad z vyspělých zemí ve velké míře dostával do chudších zemí, které nemají pro nakládání s takovým nepořádkem dostatečně vyvinutou infrastrukturu.
Množství odpadu, s nímž jednotlivé země obchodují, navíc v poslední dekádě výrazně pokleslo. V roce 2010 se číslo vyšplhalo na 15,4 milionu tun, pak začala křivka klesat a loni se dostala na 4,5 milionu tun. K nejdramatičtějšímu poklesu došlo po tom, co Čína v roce 2017 zakázala dovoz plastového odpadu na své území. Její místo ale zastoupily státy jako Malajsie, Vietnam, Indonésie, Filipíny a Turecko, které začaly přijímat mnohem více odpadu v porovnání s minulými lety.
Množství exportovaného plastového odpadu od roku 2007
V roce 2020 se z vyspělých zemí do zemí s nižším a středním příjmem dovezlo 1,6 milionu tun plastového odpadu – mezi vyspělé země se v tomto případě řadí státy z Evropy, Severní Ameriky, Japonska, ale také Hong Kong a země, které spadají pod Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. S jistotou se nedá říct, kolik odpadu z uvedeného množství následně skončí v oceánech. Ale průzkum se snaží toto číslo alespoň kvalifikovaně odhadnout.
Podle studie publikované ve vědeckém periodiku Science Advances se nejhůře s odpadem nakládá na Filipínách – odhaduje se, že sedm procent plastů, které se do této země dostanou jako výsledek obchodování, skončí v oceánech. Na osobu jsou to 3,3 kilogramu ročně. Nejhorší scénář by tak vypadal následovně: kdyby všechny vyspělé země obchodovaly s plastem pouze s Filipínami, dostalo by se do oceánů 112 tisíc tun nerozložitelného odpadu ročně.
V nejlepším scénáři tento osud čeká přibližně jedno procento plastového odpadu. Ve většině zemí s nízkým a středním příjmem totiž procento není tak vysoké, jako je tomu v případě Filipín. Například z Thajska nebo Kambodži se tak do oceánů ročně dostane asi 16 tisíc tun plastového odpadu, který je do těchto zemí dovezen v rámci obchodování.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs
Do vod oceánů se ročně dostane asi jeden milion tun plastu, k čemuž odhadem vyspělé země přispívají v tom lepším případě z 1,6 procenta, v tom horším pak z 11 procent. Pravda bude podle průzkumu a dosavadních publikovaných studií pravděpodobně někde uprostřed, což znamená, že pět procent plastového odpadu v oceánech pochází z vyspělých zemí.
Kdyby se tak zcela zastavil obchod s odpadem a vyspělé země by ho přestaly vyvážet do zemí rozvojových, znečištění oceánů plasty by se snížilo přibližně o pět procent. Každá trocha se v tomto případě počítá, ale na základě průzkumu lze usuzovat, že zákaz vývozu plastového odpadu by znečišťování světových vod nezvrátil.
Na světě se totiž obchoduje s pouhými dvěma procenty vyhozených plastových obalů, syntetických textilií, technologických součástek a dalších plastových výrobků. A dvě třetiny z těchto dvou procent stejně končí ve vyspělých zemích, kde se s odpady dokážou efektivně vypořádat.
Množství plastového odpadu, který se ročně dostane do oceánů, na osobu
I zmíněná dvě procenta ale znamenají, že mají státy Evropy, Severní Ameriky, ale také Japonsko a další vyspělé země stále co zlepšovat, když přijde na infrastrukturu nakládání s odpady. Zákaz jednorázových plastů může přispět ke snížení celkového množství vytvořeného odpadu, dobře posloužit může také zálohování PET lahví.
Chudé státy totiž nejsou naším odpadkovým košem, i když do nich neproudí tolik odpadu, kolik by si možná jeden myslel. Mnohem zásadnější změnu by ale přineslo rozvinutí dobře fungující odpadové infrastruktury v rozvojových zemích, jelikož právě z nich většina plastového znečištění oceánů pochází.
