Norové jsou známí pro svou náklonnost k udržitelnosti, zejména v oblasti energetiky. Hned 96,1 % elektřiny spotřebovávané v tamních domácnostech pochází z obnovitelných zdrojů, potažmo z činnosti 82 velkých vodních elektráren. Alternativní pohony doslova fascinují místní řidiče, ale dostávají se také do letadel, na trajekty proplouvající mezi fjordy a udržitelné se stávají i zdejší budovy.

Severský národ však chce jít ještě dál, a proto se norská vláda rozhodla podpořit částkou 16,8 miliardy norských korun projekt nazvaný Longship. Ten bude mít za úkol z ovzduší zachytávat emise oxidu uhličitého, které budou následně bezpečně ukládány.

Obecně jde o jeden ze způsobů, jak ovzduší zbavovat škodlivin, a také o nástroj, pomocí kterého by Norsko chtělo naplnit závazky stanovené v Pařížské klimatické dohodě. Navíc během toho nemyslí jen na sebe, ale i na další země, které mají v úmyslu začít se zachytáváním uhlíku.

Foto: Hurtigruten

Výletní loď MS Roald Amundsen s hybridním motorem

„Vývoj skladovacího zařízení představuje důležitý krok, jelikož bude existovat možnost bezpečného skladování pro řadu dalších zemí, které by taktéž chtěly zachytávat jejich CO₂,“ uvedla pro agenturu Reuters norská premiérka Erna Solberg. Podobných projektů je však po světě velice málo, a to hlavně z důvodu vysokých nákladů. I proto se Norsko rozhodlo projekt Longship finančně podpořit ze dvou třetin – celkově stojí 25,1 miliardy norských korun, tedy bezmála 62 miliard korun.

Projekt se prozatím soustředí na implementaci technologií pro zachytávání oxidu uhlíku v cementárně na jihu země, která je provozována německou společností Heidelberg Cement. Druhým provozem, kde bude technologie nasazena, je spalovna odpadů nedaleko Osla, která je pro změnu provozována finskou energetickou společní Fortum. Ta uvádí, že by v jejím případě mohl projekt pomoci vyčistit ovzduší od takového množství oxidu uhličitého, které vyprodukuje až 60 tisíc automobilů.

Celková kapacita zachytávaných emisí je odhadována na 400 tisíc tun CO₂. Tento materiál bude následně zkapalněn a na lodích přepravován do přímořské základny na západním pobřeží Norska. Odtud se již pomocí potrubí přečerpá do nádrží uložených pod hladinou Severního moře, které mají na starosti někteří ropní giganti, jako je Shell, Equinor nebo Total. Nádrže by měly být schopny po plném spuštění projektu poskytnout úložiště až pro 5 milionů tun CO₂ ročně.

Norsko však neinvestuje do tak nákladného projektu jen pro dobrý pocit z čistšího ovzduší, s čímž ostatně souvisí i název celého projektu. Longship je totiž užívané označení pro plavidlo, na jehož palubě si byli Vikingové schopni podmanit téměř celý tehdy známý svět, a dokonce i ten neznámý.

Foto: Høyre/Flickr

Norská premiérka Erna Solberg

Zachytávání a skladování uhlíku by se mělo stát dalším zlomem norských dějin. Může jim totiž otevřít cestu k novému bohatství, potažmo ekonomickému modelu. Ten spočívá ve využití technologie zachytávání emisí během výroby vodíku, který se tím stává absolutně bezemisním, a tedy skutečně čistým palivem.

S vodíkem, coby palivem čisté budoucnosti, experimentuje například automobilka Nikola nebo výrobce letadel Airbus. Norsko pracuje na systému zachytávání, převážení a skladování emisí posledních 35 let a nyní by se měly píle a investované zdroje opět začít ve velkém vracet.