Startupový svět volá po zavedení zaměstnaneckých akcií (ESOP z anglického Employee Stock Option Plan) do zdejší legislativy roky. V předvánoční týden související novela zákona zamířila ze Senátu k prezidentovi, který ji podepsal, a platit tak začne od 1. ledna 2024. Zástupci startupů, investorů, fondů či právníků ale nejásají – změna totiž nereflektuje jimi požadované úpravy a neřeší nejpalčivější problémy.

ESOPy zejména mladým firmám pomáhají motivovat důležité pracovníky, aby z nich neodcházeli. Často totiž nemají dostatek peněz, aby kvalitním lidem nabídly patřičně vysokou mzdu, a zaměstnanecké akcie jim pak v případě exitu mohou tuto „ztrátu“ vynahradit. Ve startupově rozvinutějších zemích jsou zaměstnanecké akcie klíčovou součástí podnikatelského ekosystému, v Česku tomu tak ale není.

Zdejší legislativa dosud ESOPy neznala. Zaměstnanec tak mohl dostat opce, zjednodušeně řečeno právo na odkup části firmy, ale musel zdanit jejich plnou hodnotu, a to i ve chvíli, kdy byla v podstatě jen teoretická (jak to v případě startupů bývá). A protože šlo o alternativu platu, bylo třeba zahrnout i sociální a zdravotní pojištění, a to jak ze strany zaměstnance, tak zaměstnavatele.

Novela tuto situaci částečně napravuje – ke zdanění dochází až ve chvíli, kdy má zaměstnanec příjmy reálně k dispozici. Jde o moment takzvaného zlikvidnění – po deseti letech, při ukončení pracovního poměru, změně daňové rezidence a podobně. Nová úprava ale neřeší mnohem podstatnější problém, a sice to, že příjem ze zaměstnaneckých akcií je pořád brán jako příjem ze zaměstnání, a tedy je nutné platit z něj sociální a zdravotní pojištění, místo toho, aby se bral jako kapitálový příjem.

Podle Ondřeje Fryce z venture kapitálového fondu Reflex Capital tak má současná novela doslova „zparchantělou“ podobu. „Je hezké, že se tím někdo z vlády zabývá, ale dopadlo to jako vždy. Výsledná podoba, kde ESOP bude nadále brán jako příjem ze závislé činnosti, je nesmyslná. Nic se tedy nezmění, nikdo tady jako doposud ESOPy dělat nebude, protože jsou zatížené sociálním a zdravotním pojištěním, kterými v zahraničí nejsou,“ říká jedna z nejvýraznějších tváří z prostředí českých startupů.

„Celý duch zaměstnaneckých akcií má být o tom, že se zaměstnanec stává investorem ve firmě, kde si kupuje podíl nebo na něj získává nárok. Stát to u nás bere jako příjem z pracovního poměru, ačkoli z principu jde o kapitálový příjem, který se samozřejmě daní úplně jinak. Vůči zaměstnancům mi to přijde strašně nespravedlivé v porovnání s podnikateli a z pohledu motivace je to úplně špatně,“ doplňuje Fryc.