Aquaman: Ztracené království doplaval i do českých kin. Doprovázejí ho předpovědi nic moc tržeb a zlé jazyky na internetu ho předem odsuzují k bídným recenzím. Navíc filmová tvorba na motivy komiksů od DC je oproti marvelovské konkurenci v průměru výrazně horší (a nic na tom nemění ani posledních pár počinů od Marvelu, které nebyly nic moc). Je tedy mořské dobrodružství s Jasonem Momoou v hlavní roli taková hrůza? Vůbec!

Postava Aquamana neboli Arthura Curryho bývá mezi komiksovými fanoušky terčem vtípků jako „chlápek, co mluví s rybama“. Filmový Aquaman: Ztracené království tak začíná tím, že hlavní hrdina v podání charismatického bad boye Jasona Momoy o sobě prohlásí, že ano, mluví s rybami, na obřím mořském koníkovi připluje k lodi napadené piráty a za zvuků rocku je zmlátí. O nejnovějším superhrdinském filmu od režiséra Jamese Wana vám hned prvních pár sekund řekne skoro všechno. Nebere se vážně, bude to ptákovina, bude to přeplácané. Ale víte co? Dlouho jsme se v kině takhle nebavili.

Druhý Aquaman je sám o sobě klišé – už jen tím, že je prostě nejklasičtějším druhým dílem, jaký si můžete představit. Poté, co v tom prvním Arthur porazil svého bratra Orma a zabránil epickému konci světa, se objeví padouch, který může způsobit ještě něco horšího. A jediný, kdo může pomoct, je… Arthurův bratr. Tím začne velká bromance o další záchraně světa a napravování nepochopených vztahů, v níž hraje velkou roli také změna klimatu. A naopak malou Amber Heardová, jíž režisér přisoudil pozici, kterou byste u zdiskreditované herečky nečekali.

Uznáváme, že laťka není moc vysoko, ale už první Aquaman patřil k tomu lepšímu z pokusů o zfilmování komiksů od DC. Pokračování se naštěstí vydalo ještě hlouběji v tom, co u prvního dílu bavilo nejvíc. Přiznává, že to má být extrémně odlehčená popcornová zábava, u které se chcete smát a která bude tak trochu debilní, ne že ne. Diváci, kteří superhrdinské snímky sledovali ještě před nástupem Marvelu, v něm možná spatří náznaky Batmanů z devadesátek. V nich hláškoval i Arnold Schwarzenegger, všechno bylo barevné, kýčovitě komediální a superzábavné.

Podobný je i nový Aquaman. Hlavní hrdina usíná při zasedání sněmu Atlantidy, protože kralování je nuda. Při přebalování svého potomka se neúspěšně vyhýbá počůrání. Po návratu z hrdinského mlácení zloduchů domů šlápne na hlučnou hračku a spící mimino probudí. Žere hambáče a klopí do sebe pivsony. Během vyjednávání s rybími gangstery v podmořském kasinu by raději zapojil bicepsy než hlavu. Jestli jste si přáli batmanovskou sondu do temného nitra nebo zevrubný průzkum ambivalence superhrdinského násilí, jste ve špatných vodách.

Foto: Warner Bros.

+3

Parádně tomu pomáhá Arthurův zlý bratr Orm. Je to klasický parťákovský film, kdy postava Patricka Wilsona je upjatá, konzervativní a suchozemský svět neznající, zatímco Jason Momoa je, no, Jason Momoa. Všechno, co jste u takového spojení už stokrát viděli v jiných komediích, uvidíte i tady. Ale je to dobře udělané a stejně vás to rozesměje. Třeba když hlavní hrdina pošťuchuje bráchu, aby snědl švába: „Je to jako suchozemská kreveta!“ Ti z vás, kdo v životě viděli aspoň jeden film podobného ražení, už také asi tuší, k jakému rozuzlení společná cesta s někdejším záporákem povede.

Celkově Aquaman: Ztracené království nepřináší kdovíjaká překvapení. Ale o to víc sází na přinášení všeho možného. Opravdu všeho. Honička na kyberžralocích? Jasně. Message o záchraně planety a ekologii? Silná jako svaly Jasona Momoy. Armáda mrtvých, která ve vás vyvolá vzpomínky na Pána prstenů? I na tu dojde. Bojové scény zavánějící Matrixem? Ano. Okaté opovržení jednoho z podmořských králů (tradičně prkenný Dolph Lundgren), které se po akční scéně promění v respekt a uznalé pokývnutí? Přesně jako v devadesátkách!

Vtipným detailem je také občasná vizuální stylizace do komiksů z poloviny minulého století. Technologie titulního království jsou velké retro, někteří záporáci vypadají jak potápěči z černobílých filmů, ponorky starobylé civilizace se ovládají velkými pákami a na červených čudlících jsou obří nápisy. Neznáme aquamanovské příběhy tak dobře, ale vsadili bychom všechny poklady skryté na dnech oceánů, že tyhle věci přesně tak vypadaly v ilustrovaných panelech některého sešitu z takzvané zlaté éry komiksů.

Zní vám předchozí dva odstavce jako trochu přihlouplá slátanina? Ano, s tou Aquaman: Ztracené království koketuje prakticky po celé dvě hodiny. A občas do ní ponoří ploutev pořádně hluboko. Ale drtivou většinu času stojí na správné straně této hranice. A baví mnohem víc než třeba poslední marvelovky. O většině tvorby DC ani nemluvě.