Nový John Wick sejme 700 nepřátel, řekne 17 slov a trvá tři hodiny. Famózní akci ale prodlužuje nudou

Keanu Reeves se do kin prostřílel s filmem John Wick: Kapitola 4. Bohužel obsahuje nejen skvělý vizuál a úžasnou bojovou choreografii.

john-wick-boxed-01

Foto: Vertical Entertainment

Keanu Reeves coby John Wick v novém filmu moc nemluví, ale o to víc za něj mluví jeho zbraně a pěsti

Na rovinu, zajímá vás, jak funguje ultratajný killersvět superasasínů z filmové série John Wick? Odpovězte upřímně. Opravdu vás baví s každým dalším dílem přidávaná zjištění v tom duchu, že aby se dva arcizabijáci vyzvali na starodávný smrtiduel, potřebují k tomu ohňoglejt své vrahorodiny? Odpověď na tuto otázku do velké míry určí to, jak moc vás bude bavit John Wick: Kapitola 4 v těch pasážích, kde zrovna Keanu Reeves nestřílí stovky nepřátel.

Jednoduše načrtnout, že kdesi ve stínech a v pozadí našeho světa operují trochu staromódní nájemní vrazi s pečlivě vykonstruovaným systémem fungování, jako to série John Wick udělala na svém začátku, to ještě jde. Ale následující díly a jejich čím dál víc nabubřelé nafukování popisu této alternativní vražedné subkultury jen přidávaly zbytečnou vycpávku a nudu mezi parádně natočenými akčními scénami.

Pokud vás zrovna toto na Johnu Wickovi baví, tak v tom případě si nový film s Keanu Reevesem v titulní roli užijete na stopětadvacet procent. Všech jeho 169 minut. My ostatní jen kroutíme očima a čekáme další střílení, sekání a mlácení. Ještě štěstí, že je ho dost (a že je tak povedené) na to, aby tu natahovanou nudu smylo záplavou krve a střelného prachu.

To nejhorší na začátek. John Wick: Kapitola 4 je zbytečně dlouhý film. Zcela bez nadsázky mohl být o hodinu kratší. Zhruba v půlce se dokonce vydá na kdovíjakdlouhou odbočku od hlavního děje, bez níž by se zcela obešel. U filmu, od kterého rozhodně neočekáváte spletitost scénáře a zamotání vašich mozkových závitů, to je na škodu dvojnásob. A co je možná ještě horší, protahováním občas trpí i akční scény.

Když začne dunět muzika a Keanu postřílí asi sedm set nepřátel, je to nářez.

Totiž ne, nebojte se, opět je to adrenalinový masakr, který baví choreografií soubojů, nepřerušovanými záběry a tak akorát správně syrovou a uvěřitelnou akcí (tedy stále prakticky superhrdinskou, jen těm pěstím a pistolím věříte o něco víc než lejzrům a trikům jiných filmů). Akorát když je těch scén v tak dlouhém filmu tak moc, přistihnete se, že už to osmapadesáté přehození soupeře přes rameno a prostřelení hlavy vnímáte poněkud méně nadšeně.

Pozitivní úplně není ani sledování Keanu Reevese. Jistě, fanoušky milovaný herec nikdy nebyl velmistrem emocí, mimiky a dramatu, ale ve čtvrtém Johnu Wickovi v titulní roli prkenně pronese asi sedmnáct slov. Jasně, bude jich o něco víc, ale reálně je to fuk. Přáli byste si, aby jich řekl ještě méně, aby se to všechno zkrátilo a vy se mohli vrátit zpátky k akci.

Ale abychom mu nekřivdili, titulní hrdina v tom není velkým viníkem. To ta hrst sekundujících postav zdržuje zbytečným řešením toho, kdo byl z asasínského světa vyobcován, kdo a jak byl potrestán, kdo se smí a nesmí pomstít… Ian McShane coby manažer vrahounského hotelu (vrahotelu?) Winston je opět strýčkovsky vychytralý, ačkoliv nový padouch markýz Vincent de Gramont v podání Billa Skarsgårda dá svou krutostí, oslizlostí a prvoplánovou padouchovostí i protřelému hoteliérovi zabrat.

Své role si v pár scénách zopakují Laurence Fishburne a nedávno zesnulý Lance Reddick. Z nových tváří více času dostane Donnie Yen jako slepý zabiják Caine, který celkem baví, ačkoliv je to tak trochu chodící klišé. Postava Stopaře hraného Shamierem Andersonem pak patří spíš k tomu, co snímek zbytečně nafukuje a přísnější filmař by se ho ve střižně třeba i zbavil. Na druhou stranu je nutné dodat, že spolu se svým psem dává filmu fajnovou dávku odlehčení. Zapamatovatelných hlášek nebo opravdu úsměvných okamžiků je totiž tentokrát poskrovnu.

Čeho ale poskrovnu není, jsou nože, pistole, pušky, kung-fu a kdovíco ještě. Když přežijete, že režisér Chad Stahelski a scenáristické duo Shay Hatten plus Michael Finch se zbytečně moc vyžívají v prozkoumávání fiktivního světa nájemných vrahů a nezáživných pseudofeudálních vztahů mezi nimi, odmění se vám velice zábavnou akcí. Čas od času se některá bojová scéna v duchu celého filmu trošku protahuje, ve výsledku jsou ale bez výjimky nesmírně povedené.

Je až k nevíře, že čtvrtý díl série založené na tom, že výraz neměnící Keanu Reeves jako málomluvný cool zabiják chodí po zajímavých místech a kosí desítky převážně bezejmenných zloduchů, může v tomto ohledu stále pobavit. Ve filmu je přes půl tuctu velkých a řemeslně precizních scén, které sází na osvědčenou vytuněnou bojovou choreografii, ale pokaždé ji okoření něčím novějším. Boj se slepým protivníkem, souboj v opuštěném domě, kde se nepřátelé řítí ze všech stran, výstup po nekonečných schodech, z nichž sbíhají tucty protivníků…

john-wick-02

Foto: Vertical Entertainment

V novém Johnu Wickovi se jako slepý Caine ukáže akční star Donnie Yen

Prostě a jednoduše – když začne dunět muzika a Keanu postřílí asi sedm set nepřátel, je to nářez. Nejsou to nijak revoluční přístupy, že by se měnila gravitace nebo přetáčel čas jak v něčem od Christophera Nolana, ale je to prostě pokaždé dostatečně ozvláštněné. Spousta filmů svou akcí nebaví ani z desetiny tak jako John Wick: Kapitola 4. Boje navíc nejsou dokonale vyumělkované, kolikrát se hrdinům i padouchům něco téměř realisticky nepovede. Ale samozřejmě si hlavní postavy zachovávají superhrdinskou mušku i vyřídilku.

To vše se navíc odehrává v opravdu fantasticky vypadajících záběrech, kdy neony prosvícené Japonsko nebo potemnělé uličky Paříže tvoří nádherné kulisy téměř nekonečné akce. John Wick: Kapitola 4 vypadá a zní opravdu skvěle. Každý výstřel a každý úder je cítit, násilí na plátně graduje s hudbou, je to audiovizuální zážitek. A jestli si po chvíli kochání řeknete, že už máte dost sledování hlavního antihrdiny při chladnokrevně taktickém a postupném likvidování přesily, tak se přiřítí frenetická honička. Nebo vyostřený duel.

Když už se posléze opět zadíváte na hodinky, jestli to opravdu trvá přes dvě hodiny, vznese se kamera ke stropu a jako v herní střílečce sledujete veškerou akci seshora – a za doprovodu brokovnice vybavené zápalnými náboji. Je to dost možná vrchol celého filmu a jedna z nejnezapomenutelnějších pasáží celé série. Stoprocentně se bude objevovat v kompilacích těch nejlepších akčních scén poslední doby.

Nebudete sami, koho v ten okamžik zcela vážně napadne, že John Wick by měl vyjít v přesně takhle vypadající videoherní podobě s vysokým rozpočtem. A jsou to právě podobné okamžiky, které dávají zapomenout na tu úmornou délku a scenáristickou sebelásku a zbytečné zahledění do jejich fiktivního světa. Naprosto neironicky by John Wick: Kapitola 4 královsky bavil i jako na polovičku sestříhaný klip složený čistě z bojových záběrů. Škoda, že jsou mezi nimi i chvíle, kdy někdo něco říká.