Mohl to být podobný příběh jako s Národní knihovnou. Do soutěže na budoucí přemostění mezi Karlovem a Pankrácem se přihlásilo třicet návrhů. Žádný však nesplňoval požadavky v zadání. Pozornost se tehdy upnula na místo druhé. Osud ale chtěl vidět Nuselský most v podobě, v jaké je dnes. A tak ani druhý návrh nakonec nebyl realizován.

Významná pražská spojnice v týdnu oslavila padesáté narozeniny. Nápad na přemostění nuselského údolí je však ještě starší. S prvním přišel v roce 1903 Jaroslav Marjanko, který chtěl nad údolí umístit obloukovou ocelovou konstrukci. Pravděpodobně navázal na debaty, které se objevovaly někdy od roku 1893, a to, jak dopravně připojit Pankrác. Tehdy ale na Pankráci stálo sotva pár domů a tak nápad a následně i samotný návrh zapadly. První soutěž byla vypsána až v roce 1927.

Některé skicy poslané do soutěže byly tehdy velmi odvážné. Jedna například počítala s obytnými domy vysokými šedesát metrů mezi nimiž by vedla trámová konstrukce. Jiný umisťoval do pilířů patrové garáže. K rozhodnutí o novém mostu však nedošlo.

Po válce se začalo na Pankráci stavět a potřeba mostu byla čím dál větší. V hlavách těch, kteří tehdy rozhodovali, se děly různé věci. Hovořilo se o tom, že by po mostě vedla druhá severojižní magistrála – navazující na dálnici D1 – a současně trasa podpovrchové dráhy. V každém směru měly být tři pruhy, počítalo se tedy s využitím ulic Legerova i Sokolská.

„Připomeňme si ještě tehdejší vidinu velkorysými stavebními přeměnami vytvořit z Prahy moderní socialistické velkoměsto. Plánovalo se, že bloky domů mezi ulicemi Legerova a Sokolská, postavené na místě zbouraných městských hradeb po roce 1875, se zboří a středem takto uvolněného prostoru povede jak magistrála, tak i podzemní dráha. Také se počítalo se zbouráním všech domů v Nuselském údolí a s parkovou úpravou na jejich místě,“ popisuje odborný časopis Stavebnictví.

A dodává: „Pro úplnost lze uvést, že ještě zásadnější proměny středu města byly připravovány studiemi na odstranění celé zástavby mezi ulicemi Hybernskou a Na Poříčí, včetně všech historických paláců a Masarykova nádraží až k vrchu Vítkovu, aby se získal dostatečný prostor pro realizaci velkého náměstí Budovatelů.“

K tomu naštěstí nedošlo, idea Nuselského mostu už se ale příliš nezměnila. Na pankrácké straně měl most navázat na ulici 5. května. A rozhodlo se také, že k rozdvojení do ulic Legerova a Sokolská dojde na úrovni zástavby, nikoli ve vzduchu. Tím se zpečetil osud České dětské nemocnice.

Novoměstské budovy na hranici Nového města a Nuslí byly vybudovány jako sídlo moderní české pediatrie a byly dostavěny v roce 1902. O padesát let později tu bylo zřízeno sídlo Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy. Dnes je na stejném místě silnice a poněkud nevzhledný park. K zemi šly také některé stavby pod mostem. „Nuseláku“ padl za oběť jeden celý blok a také fotbalové hřiště klubu SK Nusle. Dnes je tu Kongresový palác.

Z třiceti návrhů, které přišly v polovině roku 1959, jich bylo vybráno osm. Tři mosty byly ocelové, čtyři z předpjatého betonu a jeden návrh počítal se železobetonovým přemostěním. O rok později porota žádný z návrhů nevybrala, respektive neudělila první cenu. Pozornost se tak upřela na druhé místo. To byl návrh ocelového mostu.

Rozhodlo to, že ocele byl nedostatek a navíc už se velké množství spotřebovalo na v té době stavěný Žďákovský most u Orlické přehrady. Fanoušci kriminalistiky si nejspíš vzpomenou, že právě odsud shazovali Orličtí vrazi své oběti na dno nádrže. Ale zpátky k nuselskému údolí. Pozornost se tehdy přesunula ještě o jedno místo dál. Třetí pozici soutěže tehdy zaujímal most z předpjatého betonu od Jana Vítka a Miroslava Sůry, kteří předurčili, jak bude vypadat Nuselský most.

Jan Vítek se padesátého výročí stavby, které vtiskl podobu, dožil. Dnes je mu 97 let. Fanoušek předpjatého betonu a stavební inženýr je autorem i několika dalších mostů v Česku. Ze stejného materiálu navrhoval například také most u Želnavy, tam, kde se Vltava vlévá do Lipna, nebo dva mosty přes Vltavu a Otavu u Zvíkova.

„Pokud jde o tvar mostu, myslím, že kdyby se navrhoval dnes, pohledově by se příliš nelišil od našeho soutěžního řešení z konce padesátých let,“ uvedl Vítek pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), jejímž je stále členem. Nuselský most Vítek se Sůrou navrhli jako stavbu betonováním nosné konstrukce postupem letmo, tedy bez podpěrných skruží. Bylo to vůbec poprvé, kdy se tento postup na stavbě uplatnil.

Kromě vozovek na povrchu vede uvnitř tunelu také trať pro metro. Původně mělo jít o tramvaj, nakonec se ale rozhodlo o podzemce. Těsně za mostem se pak nachází stanice Vyšehrad. „Trať metra jsme umístili do tubusu, který je součástí mostu a přímo navazuje na stanici Vyšehrad. Uzavření tunelu bylo výhodnější z hlediska teplotních podmínek pro provoz metra i z hlediska jeho hlučnosti vůči okolí,“ uvedl Vítek pro ČKAIT.

Než se spustil provoz, k zátěžové zkoušce bylo použito 66 tanků. Most obstál. Byť byli Vítek se Sůrou jen autory návrhu mostu, který posléze vyprojektoval někdo jiný, na jeho otevření, které proběhlo 22. února 1973, tedy před padesáti lety, je nepozvali. Vítek se ale tenkrát jel po mostě projet. Široko daleko prý jel jen on sám a tak nedal blinkr, když chtěl přejet z pruhu do pruhu, aby rodině ukázal ten ohromný výhled dolů. „Za mnou se najednou objevili policajti a hned jsem dostal pokutu, že jsem prý neblikal. Ale vždyť na tom mostě nikdo jiný nebyl!,“ zavzpomínal Vítek pro podcast časopisu Reportér.

To dnes už by se něco takového nestalo. Denně tudy projede na 160 tisíc aut a také 750 souprav metra s více než 300 tisícovkami cestujících. Jde nejen o nejvytíženější most v Praze, ale také v celém Česku. Jedinou změnu, kterou by dnes Vítek na stavbě provedl, by byla její šířka. Už tenkrát navrhoval most širší, než jaký dnes je, podle autora by bylo dobré, kdyby na něm byly rozměrnější chodníky, aby se lidé mohli kochat výhledem a navzájem si nepřekáželi. S chodci to proto na mostě tak horké není.

Za těch padesát let stačila betonová stavba změnit jméno. Původně šlo o most Klementa Gottwalda. A také změnit pověst. Říkalo se mu totiž Most sebevrahů. Život si tady skokem do údolí vzaly až tři stovky lidí. Od roku 2007 je tu zábradlí, které prý nelze překonat. A tak je Nuselský most opět jen Nuselským mostem.

A jak je na tom jeho stav? To je otázka naprosto na místě, vzhledem k tomu, jak si stojí další podobné architektonické skvosty v hlavním městě, kde je v havarijním stavu Železniční most i ten Libeňský. Ten už se ale začal opravovat. „Nuselský most je zcela v pořádku a nevyžaduje žádné okamžité zásahy,“ ujišťuje náměstek primátora pro dopravu a bývalý primátor Zdeněk Hřib. Titul Stavba století, kterou most získal v roce 2000, je tak evidentně na místě. Drží.