Nejdřív se z nich stali kamarádi, teď jsou zároveň startupoví kolegové. Parta z Uherskohradišťska vyvíjí bionickou paži na míru, která umožňuje hýbat všemi prsty, zápěstím i rukou do stran, čímž výrazně předčí běžné náhrady. Bionická paže Z-Arm se nyní dostává k prvním zákazníkům.

Neznali se, ale když jel jednou František Zerzáň s Hubertem Trýskou autem, tak si nemohl nevšimnout, že řadí druhou rukou. Trýska totiž nemá pravačku. Přišel o ni při autonehodě a od té doby používal pasivní protézu, ne ale pro každou příležitost, obsluhovat řadicí páku s ní například nešlo. A právě proto nedlouho po této jízdě Zerzáň Trýskovi záměrně volal, aby mu nabídl služby svého startupu Z-Bionics, který vyrábí umělé paže na míru. A nakonec se z nich stali kolegové.

Od Trýskovy autonehody, která mu změnila život, uplynulo už sedm let. Jeho kolega kvůli mikrospánku neuřídil auto, jež se jedenáctkrát přetočilo přes střechu a on skončil na měsíc v umělém spánku. Ještě dva dny po probuzení měl ruku přišitou, ale komplikace způsobily, že mu ji lékaři museli amputovat. Každý by se se ztrátou pravé paže vyrovnával těžko, Trýska jako umělecký kovář musel změnit svůj život o to zásadněji. Od lékařů se dozvěděl, že má nárok na základní protézu, jejíž zakončení označuje jako hák.

„Byl jsem zklamaný. Zkoušel jsem, co s ním dokážu… a na hák si můžete třeba zavěsit tašku, ale to je zhruba všechno. Všechno, co s ním chytíte, ztrácí formu. Je to poškozené, znehodnocené. Nechtěl jsem to skousnout,“ říká. Když tak přišla nabídka od Zerzáně, zakladatele a šéfa Z-Bionics, na testování jejich výtvoru, hned kývl.

Foto: Z-bionics

Z-Bionics umí vyrábět paže na míru

Zerzáň tehdy na paži už zhruba rok pracoval se svými kamarády a kolegy, modeláři nebo odborníky na 3D tisk Angelem Pescarinim, Petrem Seličem a Jiřím Maňákem. Kromě vývoje se spojili s protetickými klinikami, konzultovali s lékaři, zjišťovali podmínky zdravotních pojišťoven. Ty pokročilejší náhrady proplácejí ve chvíli, kdy mají lidé problémy s druhou končetinou – příliš ji namáhají, ochabují jim důležité svaly nebo pohyby, které vykonávají, přetěžují jiné části těla. „Jenže to se dřív či později stane každému. Takže je to jen otázka času. Neměli bychom ale přitom něčemu takovému předcházet?“ ptá se Zerzáň.

Co nejpodobnější opravdové ruce

Z-Arm je dle oficiálního popisu myoelektrická protéza horní končetiny, která je vytvořena na základě zkušeností lidí po amputaci. Aby byla ruka skutečně na míru, na začátku odborníci z projektu naskenují postavu pacienta, díky čemuž vytvoří co nejlépe padnoucí náhradu. V počítači ji namodelují, analyzují a připraví data pro výrobu. Jednotlivé díly tiskne 3D tiskárna, lidé je montují do finálního produktu. Ještě než si ruku může vyzkoušet pacient, probíhá interní testování.

Podle Zerzáně je končetina na míru, která odpovídá správné délce i váze opravdové ruky, něco, co startup odlišuje od konkurence. Důležitou součástí celého procesu je ale připravit na míru i elektrody. Tak, aby ruku mohli ovládat i lidé, kteří už nemají svaly, jejichž stahy by mohlo elektronické zařízení měřit. Pacienti se pak s bionickou rukou musejí umět naučit žít. „Je to nezvyk,“ vysvětluje Trýska, který po letech třeba ve větším vaří. „Když máte jednu ruku, všechno vám utíká. Krájení, otevírání, jemná motorika… Teď si to užívám,“ říká.

Paže Z-Arm jsou vybaveny elektrodami podobnými těm, jaké se využívají třeba při vyšetření EKG. Monitorují pohyby svalů a podle nich hýbou s částmi ruky. Ohýbají prsty a dokážou pohybovat s každým zvlášť. Je možné paži ohnout v lokti, rukou uchopit předměty, a tudíž řídit nebo vařit. Z-Bionics vyvíjí paži zhruba tři roky, za tu dobu uveřejnil několik modelů a další vylepšování má ještě před sebou. Paže se dostala k prvním klientům a k dalším má brzy doputovat. A také ji začali doporučovat spolupracující lékaři a partnery mladé firmy je i řada protetických společností po celém Česku.

Nákladná záležitost

Obvyklá cena pažní náhrady se pohybuje v širokém rozmezí mezi 600 tisíci korunami a dvěma miliony, a i když startup tu svou nezveřejňuje, je to každopádně částka, na kterou klienti jen tak nedosáhnou. Možností je zmíněné proplacení zdravotní pojišťovnou, to ale podle dosavadních zkušeností firmy i Trýsky není vždy jednoduché, nicméně funguje ve chvíli, kdy pojišťovna posoudí, že daný člověk má na protetickou náhradu nárok. „Případně se tato situace dá řešit i sbírkou,“ říká Zerzáň.

Ve startupu Z-Bionics dál pokračují s vývojem, k tomu na sebe v posledních měsících začali upozorňovat i veřejně. Mimo jiné zaujali v Laboratoři Nadace Vodafone, ve které se dostali mezi čtveřici finalistů. S podporou odborníků přidali k bionické paži možnost vzdálené konfigurace. A začali pracovat na dalších partnerstvích, aby se novinka skutečně ve velkém začala dostávat mezi lidi.

Foto: Z-Bionics

Z-Bionics při prezentaci na Laboratoři nadace Vodafone

Přijít mají další možnosti ovládání a třeba i náramek, který by dokázal detekovat stahy svalů tak, aby lidé nemuseli používat nutně jen ty, které se běžně třeba právě k ovládání prstů používají. Ty jsou totiž v předloktí, náhrady ale můžou začínat pod ramenem. Šéf projektu popisuje, že se zařízení dokáže nakonfigurovat s těmi svaly, které prostě jsou.

„Největší překážkou při vývoji bylo škálování výrobního procesu, který vyžaduje mnoho manuální práce,“ uvádí Zerzáň s tím, že věří, že se týmu postupně daří problém překonávat. „Když člověk po dlouhé době něco poprvé chytí, je to příjemný pocit. Lidé se začínají začleňovat, míň se stydí. A my chceme, abychom jim pomohli po amputaci lépe zvládat každodenní život,“ uzavírá.