Na otázku, jak se pod tíhou ekonomických sankcí zavedených v odpovědi na invazi na Ukrajinu žije běžným Rusům, může odpovědět málokdo. Jedním z nich je ale Tomáš Hart, který to ještě před několika týdny mohl pozorovat z první ruky. Do poloviny dubna totiž působil jako zástupce velvyslance na ambasádě v Moskvě. Zeptali jsme se ho proto, jak v Rusku vypadá realita všedních dnů. Diplomatova moskevská mise nakonec skončila předčasně, byl vyhoštěn a náš rozhovor jsme museli odsunout. Teď přinášíme výpověď člověka, který několik týdnů přímo na místě sledoval, jak se Ruská federace se sankcemi potýká.

Jak jde čas, západ se chystá na Rusko uvalit už šestý balík sankcí. Pět předešlých mířilo na ruské banky, dopravu, průmysl či export důležitých výrobků a surovin včetně uhlí. Leckteré mezinárodní firmy také ohlásily odchod z Ruska, mezi nimi Visa a Mastercard, Avast, Microsoft, Apple, Samsung, Google, Disney, Netflix, Chanel, Hermès, H&M, Ikea, Volkswagen, BMW, McDonald’s, Starbucks či Coca Cola. Jak je to s jejich odchodem doopravdy a jak jsou sankce ve skutečnosti účinné?

„Přijaté sankce jsou natolik přísné a je jich tolik, že pro většinu Rusů, ale i ruských firem je těžké se v nich vůbec nějak zorientovat, natož se v nich naučit chodit,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch diplomat Tomáš Hart, který měl na odjezd ze země po oficiálním vyhoštění sotva pár dní. Pro celé Rusko je podle něj společná obrovská míra nejistoty, která neumožňuje dělat dlouhodobá rozhodnutí, protože situace se stále mění.

Jak v současné době hodnotíte ekonomické sankce, které západ uvalil na Rusko? Jsou účinné?
Hodnotit ekonomické sankce v době, kdy se k nim téměř každý týden přidávají nějaké nové a další, postihující nějaké jiné odvětví, považuji téměř za nemožné, stále se to mění. Obrovské úsilí, které už nyní musela ruská vláda vynaložit, neskutečné množství peněz, které bude muset do nejdůležitějších sektorů vložit, a bitva, která se už vede mezi podnikateli, aby zrovna jejich podnikání nepřišlo zkrátka, ale už dnes ukazují, že síla sankcí a míra jednoty mezinárodního společenství ruskou vládu překvapily. Téměř každý den parlament a vláda přijímají rozhodnutí a zákony, které se musí za pár dní měnit, protože se ukázalo, že byly schváleny rychle, bez detailnějšího rozpracování a ocenění jejich dopadů.

Jaké jsou tedy konkrétní dopady? Hovoří se o nedostatku cukru a léků, co všechno tedy Rusům nyní chybí?
Ano, cukr a léky patří mezi položky, po kterých od 24. února nejvíc vzrostla poptávka. Jsou časté případy, kdy v lékárnách a obchodech chybí. Zatímco u léků je logická obava ze zdražení kvůli velkému podílu dovážených substancí na jejich výrobu, u cukru jde spíše o psychologii lidí, kteří v cukru vidí pojistku zajištění energetického přísunu. Mnoho lidí už přišlo o práci, třeba letištní dispečeři, nebo mají zkrácený pracovní týden se sníženou výplatou, to se týká hodně automobilových provozů. Další to brzy čeká. Na každého změněná situace dopadá různě a je asi nemožné jednoduše říct, co lidem v materiálním smyslu nyní chybí. Co je ale společné, je obrovská míra nejistoty, která v Rusku panuje a která neumožňuje dělat dobrá dlouhodobá rozhodnutí, protože situace se stále mění.

Je ale nedostatek cukru výsledkem právě sankční politiky, nebo panikou, která zavládla po vyhlášení sankci?
Jednoznačně panikou.

O kolik jednotlivé komodity zdražily? Má některé zboží nyní mnohonásobně vyšší cenu?
Od letošního ledna se v ruských obchodech zdražilo prakticky všechno, minimálně o deset, častěji však o třicet až čtyřicet procent. Mléko a tvaroh o dvacet, chléb o čtyřicet, prací prášky o dvacet pět procent. Že nejmíň zdražila cibule, jen o deset procent, je jen slabá útěcha. Pro běžné Rusy je to velký problém, který zatím řeší omezením na zbytných výdajích, volném čase a zábavě nebo méně častým chozením do restaurací a kaváren.

Na koho sankce dopadají nejvíce? Jsou to obyčejní obyvatelé, oligarchové a blízcí lidé prezidenta Putina, případně zámožní Rusové, kteří rádi žili v západních zemích?
Sankce na konkrétní osoby již dotčení bohatí Rusové pociťují, prakticky každý týden se objeví několik popsaných případů: zabavené jachty, zablokované účty, nemožnost nakládat s nemovitostmi a podobně. Tady je dopad nezpochybnitelný. Mezi lidmi v zaměstnaneckém poměru jako první sankce dopadly na lidi v organizacích, které působí v některých ze sankcionovaných činností – letečtí dispečeři, námořníci na ropných tankerech, výrobci elektroniky, automobiloví dělníci.

V médiích se píše o tom, že například v zapadlejších místech už jsou na hlad zvyklí, proto se pro ně sankcemi nic nezmění. Kolik takových lidí v Rusku je?
Hlad asi není to správné slovo pro popis situace nejchudších Rusů, přece jen jsme v jednadvacátém století a ani ti nejchudší nejsou ohroženi přímo hladem. Dá se ale čekat, že lidí balancujících na hraně existenčního minima silně přibude, což s sebou ponese růst počtu onemocnění ze špatné stravy, podvýživy a nedostatku vitamínů. Tento problém má Rusko celou dobu od konce Sovětského svazu a dá se očekávat, že se ještě vyostří.

Kam by měl západ sankce směřovat, aby zafungovaly a motivovaly k ukončení agrese na Ukrajině?
To je otázka za milion, jak se někdy říká. Sankce už nyní zasáhly obrovskou část ruského hospodářství, těžko teď přijít s něčím úplně novým. Stejně jako hledání nových oblastí pro zavedení sankcí tak možná může být důležité jejich nekompromisní dodržování a jednotný postup při jejich vymáhání.

Foto: Depositphotos

V ruských obchodech zdražilo prakticky všechno. Pro běžné Rusy je to problém

Co můžeme očekávat od dalšího chystaného balíku sankcí? 
Ruská ekonomika je málo diverzifikovaná, její devizové příjmy proto pochází z menšího počtu exportně orientovaných oborů, než je tomu u vyspělých ekonomik. Zasažení všech nebo alespoň většiny důležitých odvětví proto ruskou situaci rychle zhoršuje. Ekonomický kolaps celého Ruska kvůli sankcím asi v nejbližší době nenastane, problémy se ale násobí. Obrazně řečeno, už tak silně kulhající, ale přesto stále jdoucí kůň by se musel častěji zastavovat a někdy by z cesty sešel úplně.

Západ také Rusko odřízl od globální finanční sítě a řada bank tak nemá přístup k mezinárodnímu platebnímu systému SWIFT. Jaký to má efekt?
Těch odpojených bank zase zatím nebylo tolik, aby to způsobilo výraznější potíže se zapojením Ruska do mezinárodního platebního systému. Ale nějaký efekt to samozřejmě má. Někteří ruští vývozci například začali se svými čínskými odběrateli jednat o přechodu na platby v jüanech. Ale i české firmy, které s Ruskem obchodují, jsou zatím stále schopny z Ruska dostat zaplaceno, i když to trvá o několik dní déle. Začínají se ale objevovat jiné problémy, a to s vydáváním karet Mir, které Rusko zavedlo v rámci vlastního platebního systému a které všemožně podporuje. Kvůli přerušení dodávek čipů už některé banky nemohou tyto karty vydávat, protože jim došly, a v Rusku vydané karty Visa nebo Mastercard v zahraničí nefungují.

Rubl se nejdříve propadl, následně se začal zase zotavovat. Jak je na tom nyní a proč se tak děje?
Ten kurz je do značné míry umělý. Hned od začátku agrese zavedlo Rusko přísnou regulaci měnového kurzu, který se neurčuje na burze, ale vyhlašuje ho každý den centrální banka. Běžní lidé nebo menší firmy ho ale takto prakticky nemají šanci získat. Nanejvýš v omezené, nedostatečné míře. Lidé hned zareagovali a na sociálních sítích, především na Telegramu, se objevily desítky skupin, kde se valuty nabízí o deset až třicet procent dráž, než je oficiální kurz. Pro Rusko je oficiálně vyhlašovaný kurz rublu i věcí propagandy, komunisté za dob Sovětského svazu drželi rádoby pevný rubl, o který ale neměl nikdo zájem.

Jak Rusko reaguje na odchod některých nadnárodních firem? Co Rusům nyní nejvíce chybí?
Již na začátku března se začal, poněkud chaoticky a jako obvykle nepříliš transparentně, připravovat zákon, který by zahraniční majitele v případě odchodu z Ruska po začátku invaze na Ukrajinu nějak potrestal a umožnil státu nad takto opuštěnými podniky převzít kontrolu. Zákon byl nakonec, i když ne ve své nejdrastičtější podobě, přijat a mnoho zahraničních investorů teď okolo něj opatrně našlapuje a hledá de facto cestu mezi vejci – kritikou veřejnosti a dalších stakeholderů u sebe doma a hrozbou, že jim bude firma odebrána a převedena pod ruskou státní správu, ze které může, ale také nemusí být cesty zpět.

Rusům nejvíce chybí alespoň nějaká střednědobá představa o tom, co bude řekněme ve druhé půlce tohoto roku. Mnoho firem žije z týdne na týden, přešlo na zkrácenou pracovní dobu nebo poslalo zaměstnance na dovolenou. Odkládají se větší investice a všeobecně se čeká, že skutečně velké problémy se začnou projevovat kolem června. Právě klid a aspoň nějaká stabilita je to, co podle mě Rusům nyní nejvíce chybí.

Jak odchod nadnárodních firem ve skutečnosti vypadá? Jsou už dnes některé provozy a prodejny zavřené?
Firem, které v Rusku působily a měly tam nějaké velké investice a po zahájení invaze již skutečně odešly, zatím není tolik. Hodně výrobních provozů utlumilo svoji činnost, retail zase hromadně dělá inventury, všichni ale úzkostlivě vyplácejí mzdy a odvádí daně, aby jim stát nemohl po formální stránce nic vytknout. Všeobecně se čeká, že na takové odcházení-neodcházení mohou mít majitelé a finanční ředitelé trpělivost a peníze tak ještě měsíc, maximálně dva, potom budou muset přijmout nějaké rozhodnutí a z Ruska možná opravdu odejdou. Některé firmy jednají s ruskými skupinami o tom, že jim svoje ruská aktiva prodají, je vidět i aktivita tureckých investorů, kteří mají průmyslové zkušenosti a některé podniky by mohli převzít. Číňané nebo Indové, o kterých se ve spojitosti se zaplněním prostoru po zahraničních investorech mluví nejčastěji, zatím příliš aktivní nejsou.

Foto: Depositphotos

Mezi silnými ruskými hráči probíhá boj o stále zmenšující se zdroje

Sankce proti Rusku západ uvalil už několikrát od roku 2014, kdy došlo k okupaci Krymu. Byly neúčinné?
Říká se, že když něco nevidíte, neznamená to, že to ve skutečnosti neexistuje. Sankce jsou ekonomický nástroj, který se snaží dosáhnout změny v politice nebo chování státu, proti kterému jsou namířené. Svoji roli hraje i velká míra ega vládnoucí elity v takto zasažené zemi, která dělá vše, aby to vypadalo, že jsou sankce neúčinné. V realitě samozřejmě sankce z roku 2014 Rusko bolely hodně, vývoj v mnoha oblastech se prakticky zastavil. Nutnost dávat peníze do sankcemi zasažených oblastí znamená, že se jich nedostává někde jinde. Protože šlo ve velké míře o technologické sankce, dopadly na ekonomiku s určitým zpožděním.

Podle propočtů ruských statistiků se životní úroveň průměrného Rusa od roku 2013 prakticky nezměnila. To je v rozporu s vládní propagandou, která nepřestává prezentovat „úspěchy“ svých politik, z nichž velká část směřuje právě na vyrovnání se s dopadem sankcí. Spíše než o jejich neúčinnosti bych proto raději hovořil o tom, že při jejich zavádění se nedalo odhadnout, jak na ně Rusko zareaguje a zda změní své chování. Dnes celý svět vidí, že nezměnilo.

Když jsem před pár lety hovořila s vaší kolegyní agrodiplomatkou Nikolou Hruškovou, říkala, že sankce přivedly Rusko k potravinové soběstačnosti. Byly tedy spíš kontraproduktivní z toho hlediska, že Rusko je dokázalo přeměnit ve svůj prospěch?
Méně konkurence obecně nevede k vyšší kvalitě a nižším cenám pro spotřebitele a Rusko určitě nebude výjimkou. Je pravda, že v celé řadě především potravinových výrobků je na tom Rusko lépe než před rokem 2014. Ve stejnou dobu je ale země stále závislá například na dovozu rostlinných semen, jednodenních kuřat nebo inkubačních vajec. Proto bych ten prospěch označil za částečný, ze kterého těžili především zemědělci-příjemci dotací a často i dodavatelé zemědělských technologií včetně několika českých, kterým se v posledních letech v Rusku opravdu dařilo. Peníze vynaložené na podporu domácího zemědělství ale musí logicky chybět někde jinde, proto by spíš bylo lepší mluvit o vítězství zemědělství nad jinými, pro budoucnost možná i důležitějšími sektory, na jejichž podporu už peníze nezbyly.

Děje se například něco podobného i teď? V čem se Rusové učí chodit vzhledem k současným sankcím?
Přijaté sankce jsou natolik přísné a je jich tolik, že pro většinu Rusů, ale i ruských firem je těžké se v nich vůbec nějak zorientovat, natož se v nich naučit chodit. Časem určitě ti chytřejší a podnikavější najdou nějaké cesty, jak sankce alespoň částečně obejít. Jejich rozsah je však takový, že na tom vydělá jen pár spekulantů a obchodníků, na většinu ruské populace ale už brzy dopadnou s takovou silou, že to jejich životní úroveň a sociální postavení silně zhorší.

Bude v konečné fázi na sankce doplácet více Rusko, nebo naopak Evropa, které se to může vrátit v podobně omezených dodávek plynu?
Cílem sankcí je znemožnit Rusku financovat agresi na Ukrajině. Dilema, zda jsou sankce úspěšné, nebo ne, bude existovat vždy a nikdy nedostaneme jasnou odpověď. Na to už máme zkušenosti ze sankcí proti Íránu nebo Venezuele. Stejně tak bychom se mohli ptát, kdo je na tom hůř – zda ten, kdo v uvažovaném obchodě nekoupil, nebo ten, který nic neprodal. Chci tím říct, že čistě ekonomická odpověď na vaši otázku nejspíš neexistuje, protože proti sobě staví mír a demokracii a účetní počty. Přesto se o to aspoň pokusím. Definujeme-li si, že onou konečnou fází je Ukrajina svobodná a bez ruských útočníků, k tomu energeticky transformovaná Evropa úplně nebo alespoň co nejvíce bez ruského plynu a ropy, tak věřím, že z tohoto střetu vyjdeme lépe my. Ale bude to pár let trvat a bude nás to něco, pravděpodobně celkem hodně, stát.

Rusko mělo letos podle původních plánů dosáhnout přebytku 1,3 bilionu rublů, což je přes 400 miliard korun. Čím byla dobrá finanční situace dána především?
Když prodáváte ropu a plyn za vysoké ceny a zároveň kvůli sankcím minimálně nakupujete, tak to vypadá, aspoň teoreticky, že jste úspěšná země s vysokým obchodním přebytkem. Zároveň ale vidíte, že lidé se mají stále hůř a země se propadá do stále hlubšího ekonomického marasmu, takže tušíte, že tady něco nehraje. A v případě Ruska to vysvětlení vidím v tom, že stát se s obyvateli o tyto přebytky nedělí, ale vkládá je do zbrojení nebo jiných oblastí, které k blahobytu a prosperitě nevedou. Proto se Rusko může chlubit přebytky, ale lidem se nedaří. A kdo může, tak už se z něj vystěhoval nebo o tom usilovně přemýšlí.

Země zároveň už oznámila, že vše utratí za státní pomoc. Pocítí ji lidé?
Částečně už jsem na to odpověděl, jsem k tomu opravdu dost skeptický. Mezi silnými hráči ruského byznysu už teď probíhá tvrdý boj o stále se zmenšující zdroje, které vláda do ekonomiky vkládá. Pár vítězů tato válka o peníze na nejrůznější, skvěle znějící projekty mít bude, bude jich ale málo a naprostá většina obyčejných Rusů z toho stejně nic mít nebude.

Hovoří se o tom, že se ve skutečnosti neví, jak moc Rusko zasáhl covid. Pozoroval jste nějaký dopad, například ekonomický?
Ruské statistice moc nevěří ani samotní Rusové, proto bych odpověď v oficiálních číslech nehledal. Podle hrubých odhadů zemřelo v Rusku během pandemie o půl milionu lidí víc, než ve stejném časovém období umírá normálně, to je asi hlavní dopad na populaci v Rusku. Ekonomický dopad není ve srovnání s jinými světovými ekonomikami příliš velký, Rusko se na předcovidovou ekonomickou úroveň dostalo rychleji. Jde ale o nižší úroveň ekonomického výkonu, takže reálně to příliš k chlubení není. Dokládá to i desetiletí trvající absence růstu reálných příjmů běžných obyvatel.