Komentář Aleše Kučery. Jeden z nejslavnějších výroků bývalého prezidenta Spojených států Ronalda Reagana zní: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to…“ Česká startupová scéna zatím funguje skvěle i přes vysoké zdanění a českou regulatorní smršť. Stát se nyní chystá startupy dotovat. Znamená to, že se je předtím chystá udanit a uregulovat k smrti?

Je po evropských volbách a vypadá to, že v celé Evropské unii se místo Green Dealu začne skloňovat Real Deal, prosperita a konkurenceschopnost. To je jenom dobře, protože bez prosperity a konkurenceschopnosti nebude nejen žádný Green Deal, ale možná ani Evropská unie. Nejinak je tomu i v Česku. Současná vláda dokonce už před eurovolbami přijala agendu Digitální Česko.

Ta má mimo jiné podpořit další růst české startupové scény a představa vlády a potažmo ministerstva průmyslu a obchodu je, že investicí 857 milionů korun „projekt vygeneruje do dvou let od ukončení tři jednorožce“. Ano, čtete dobře. Dobráčtí úředníci si představují, že investicí zhruba 39 milionů dolarů v Česku vzniknou firmy v celkové hodnotě přesahující tři miliardy dolarů! Pokud by to dokázali, zařadili by se mezi nejlepší startupové investory světa. Tomu by ale asi nikdo z nás nevěřil ani sekundu, že?

Startupy v dnešní době v Česku zaměstnávají víc lidí než tradiční zemědělství. Celkem zde mají 150 tisíc zaměstnanců a tvoří přibližně pět procent hrubého domácího produktu (HDP). Je to mnohem víc, než by se běžnému laikovi mohlo na první pohled zdát. Nejde tedy určitě o zanedbanou a málo se rozvíjející oblast. Na celém světě existuje tisíc jednorožců (startupů s valuací alespoň jedna miliarda dolarů), z toho tři mají české zakladatele: Productboard, Rohlík a Mews.

Dalších deset českých firem je velmi blízko k miliardové hranici. A to mezi české aktuální nebo potenciální jednorožce nepočítáme třeba americký Shipmonk nebo britský Cera Care, které mají velmi výraznou českou stopu. Tři další startupoví jednorožci jsou tak ve skutečnosti možná i trochu podstřelený cíl. Mohli bychom být i ambicióznější. Ale čtyři z potenciálních startupových jednorožců už nyní sídlí mimo Českou republiku. Čím to?

Při započítání všech daní a odvodů patří daňové zatížení zejména zaměstnanců, ale i firem v Česku k jedněm z nejvyšších v Evropě. Dříve jsme měli pro startupy jednu velkou daňovou výhodu, kterou byla nulová daň při prodeji podílů ve firmě, jež jste drželi déle než tři, respektive pět let. Ta je díky Pirátům fuč. Strana, která se prezentuje jako principiální podporovatel digitální ekonomiky, prosadila, aby se z prodeje firem nad 40 milionů korun od ledna 2025 platila normální daň z příjmu. Lepší signál pro přesun sídla firmy si pro majitele současných nebo potenciálních jednorožců nedovedu představit. Nějakých 4,5 milionu korun, což je nejvyšší částka, na jakou mohou startupy v dotačním programu dosáhnout, na tom jistě nic nezmění.

Investováním do startupů se dnes zabývá obrovské množství investorů a za dobrými projekty přijdou investoři sami. Tento obor určitě netrpí nedostatkem peněz a žádné dotace nepotřebuje. Ostatně startupy, které by potřebovaly státní investice, jsou takové, o které nikdo nestojí. Proč by o ně měl stát český stát? Česká republika by měla uvažovat spíše o tom, jak startupy udržet doma, než jak je utápět v přívalech dotačních peněz. Tady je pár tipů jak na to.

Vraťte zdanění při prodeji firem tam, kde bylo. Žádný jednorožec nebude státu platit 32,85 procenta složené daňové kvóty, když jinde nemusí.

Další daňovou kuriozitou v této souvislosti je zdanění výzkumu a vývoje. Firma, která má neodepsané náklady na vývoj a výzkum, musí krátit výplatu dividend o výši neodepsaných nákladů. Podpora inovativních firem vypadá opravdu, ale opravdu jinak. Nicméně daně ani zdaleka nejsou jediným důvodem, proč z Česka i z Evropy firmy odcházejí.

Změňte zastaralý a neflexibilní trh práce. Současný zákoník práce možná vyhovuje zaměstnávání soustružníků a strojvůdců, ale určitě není vhodný pro digitální ekonomiku. Vláda by měla především zajistit, aby bylo jednoduché do Česka přivést zahraniční odborníky a také najímat a propouštět zaměstnance. Toto jsou dvě absolutně nejdůležitější podmínky pro další rozvoj startupové scény. Vláda místo toho omezuje dohody o provedení práce a bojuje proti švarcsystému. Styďte se!

Další obří problém je administrativní zátěž podnikatelů. Existují desítky nesmyslných předpisů a kontrol, daňové kontroly jsou šikanózní a vedení účetnictví zbytečně složité. Stačí vzpomenout třeba na povinnost vedení knihy jízd i v situaci, kdy podnikatel uplatňuje na automobil paušální náklady. Proč, proboha? Místo snižování administrace ale vláda nově chce zaměstnavatelům uložit odpovědnost za preventivní zdravotní péči o zaměstnance. Připadá mi, jako by někteří ministři s podnikateli vedli válku a považovali je za své úhlavní nepřátele.

Zjednodušte pravidla pro patentové řízení tak, aby bylo jednoduché v Česku udělat patentovou ochranu softwaru. Pokud by měl stát něco dotovat, ať dotuje právě ji.

Umožněte firmám jednoduše přistupovat k datům státu alespoň v anonymizované podobě. Firmy často potřebují pracovat s daty, aby mohly vyvíjet inovativní produkty. Státu se to vrátí ve formě výběru daní i v podobě inovativních řešení pro e-government.

Velká datová centra v České republice nikdy nevzniknou, pokud tu nebude levnější elektřina a pokud nebudou jasná pravidla pro ukládání osobních údajů. Microsoft, Amazon a Google nejsou jediní, kdo vzdal záměr v Česku vybudovat velké datové centrum. Složitost schvalovacích procesů v oblasti povolování staveb a nakládání s osobními údaji je tak olbřímí, že už odrazuje i firmy, které jsou zvyklé podnikat se stovkami právníků za zády. Co teprve malé startupy?

Ať stát udělá rešerši, jaká řešení by potřeboval a jaká řešení by posunula český IT sektor o kvantový skok. Na ně by pak měl vypsat výběrové řízení ve formě návrhu. Z návrhů by měl vybrat čtyři a těm uhradit náklady na projekt. Z hotových projektů vybrat dva a těm uhradit náklady na realizaci. Z těch pak vybrat vítěze, jehož řešení koupí.

Ať také začne vypisovat ocenění, ve kterých cílovou prémii obdrží ten, kdo dosáhne konkrétního cíle. Třeba na prvního humanoidního robota, který zvládne práci skladníka, na první autonomní dron, který dokáže najít a identifikovat určitý objekt, na superpočítač, státní databázi, na český znovupoužitelný kosmický nosič a tak dále. Tímto způsobem v USA vznikaly třeba vesmírné projekty a ve světě projekty na lunární sondy a vozítka.

Stát by měl místo přidělování dotací vypisovat holandské aukce na dotace, kde by peníze dostal ten, kdo by dosáhl dotovaného cíle za nejnižší cenu. V Německu se takto dotují obnovitelné zdroje energie, proč bychom my nemohli takto dotovat třeba právě patentová řízení?

Jestli se chce Česko stát lídrem na poli inovací, musí sám český stát začít uvažovat inovativně. Bez toho to nepůjde. Musíme jednat v řádu měsíců, maximálně jednotek let. Jinak nám ujede vlak, který už nikdy nedoženeme.