Dovedete si představit v USA třaskavější téma než občanskou válku? Asi těžko. Plakáty, které lákají na snímek Alexe Garlanda přesně s tímhle názvem, nabízejí podmanivé záběry na obklíčený Bílý dům a budí očekávání. U nich ale film bohužel končí. Občanská válka, v originále Civil War, je ve skutečnosti road movie o novinářích, kteří projíždějí apokalypsou. A je jedno jakou.

Evropští diváci budou mít při sledování Občanské války o něco těžší pozici. Společenské pnutí, které Spojené státy nyní, zvlášť v době před prezidentskými volbami, zažívají, je nám vzdálené a málokdo do něj skutečně vidíme. O to větší zklamání ale může být skutečnost, že nový film od režiséra snímků Anihilace nebo Ex Machina je silně apolitický. To znamená, že o tom, proč v USA zuří občanská válka, se nedozvíte vůbec nic.

Jediným náznakem spojitosti se skutečným světem jsou první sekundy filmu, v nichž prezident v podání Nicka Offermana s lehce trumpovskou dikcí připravuje projev o velkém, ba dokonce tom největším vítězství amerických sil proti separatistům. Což, jak se brzy ukáže, je jen propagandistické blouznění jako z úst Benita Mussoliniho či Saddáma Husajna. Víc už vám ale film nenabídne. Dokonce i identita separatistů, zastoupených jinak názorově většinou rozdílnými státy Texas, Kalifornie a Florida, přispívá k jeho deklarované apolitičnosti.

Co by se muselo stát, aby se tyhle státy, které by se v reálu mnohem pravděpodobněji postavily proti sobě, spojily? Co bylo důvodem k válce, za co jedna nebo druhá strana bojují a je někdo v právu? Odpověď na žádnou z těchto otázek nečekejte. Což je legitimní postoj, jenže snaha vytvořit apolitický film nefunguje ve chvíli, kdy si jako kulisu zvolíte výsostně politické a v současnosti velmi horké téma. Tedy možnost rozkolu mezi jednotlivými americkými státy, který vygraduje v další občanskou válku. Vede to až k takovým situacím, že žádná z postav o tom, co se stalo, nemluví. Což nepůsobí zrovna uvěřitelně.

Foto: Vertical Entertainment

+7

Místo toho se připravte na lekci o absurditě násilí a války v podobě road movie se čtveřicí novinářů. Kirsten Dunst je vyhořelá a zkušená válečná fotografka. Wagner Moura je tak trochu na adrenalinu závislý reportér a společně válkou zmítanými státy (ne všechny jsou součástí konfliktu, jak se dozvíte z jednoho či dvou náznaků… jak je to ale možné?) míří do Washingtonu. Aby přinesli světu největšího sólokapra v podobě rozhovoru s autoritářským prezidentem. Přidá se k nim už stárnoucí Stephen McKinley Henderson a mladá a naivní fotoreportérka Cailee Spaeny.

Společně projíždějí malebnou krajinou, kde občas narazí na vojáky, ale úplně stejně by mohli natrefit na nakažené jako v The Last of Us. Nebo mimozemšťany z Války světů. Nebo cokoliv jiného. Mimochodem právě The Last of Us připomíná Občanská válka opravdu hodně. A to nejen vizuálně tím, že vidíte zdevastovanou Ameriku, ale i formátem. Podobně jako seriál od HBO ukazoval apokalypsu v každém díle z trochu jiného úhlu, sledujeme to samé ve zhuštěné formě i v Garlandově filmu.

V jedné pomyslné epizodě Občanské války se tak hrdinové zastaví ve městě, kterému se válka jako zázrakem vyhnula. V další narazí na masový hrob a vyšinuté rasistické vojáky. Jindy stráví noc v uprchlickém táboře. Pak se ocitnou uprostřed absurdní přestřelky, kdy někdo střílí po někom, ale nikdo neví ani neřeší, k jaké straně konfliktu patří. Tyto jednotlivé obrazy umí být samy o sobě mrazivé, napínavé i srdečné, ale v rámci celého filmu o občanské válce v USA jejich spojení vyznívá prázdně.

Nejvýraznější náplní snímku tak není ideologický konflikt mezi Američany, ale téma novinářské etiky a práce žurnalistů uprostřed válečných zón. Co je objektivita? Je správné věci zaznamenávat, ale aktivně nepomáhat? To jsou seriózní otázky, které Občanská válka pokládá a rozebírá. Jenže pak sama sebe sráží, když jejich řešení vkládá do vztahu dvou fotografek, jedné starší a druhé teprve začínající, u nichž od prvního okamžiku víte, jakými dvěma způsoby může dopadnout. A jen čekáte, který si režisér zvolil.

Mainstreamovou – či chcete-li blockbusterovou – představu o občanské válce film naplňuje v samotném závěru, kdy separatistická vojska zaútočí na Washington DC. Na první pohled působivé scény jak z moderních dílů stříleček Call of Duty ale vystřídá vystřízlivění. Z hlavního města se sice kouří, noční oblohou létají střely a vrtulníky, okolím se rozléhají výbuchy a střelba, Lincolnův památník nevydrží… ale i tak si řeknete, že je možná dobře, že Garland nenatočil válečný velkofilm. Protože ostřelované město je tak nějak nepoškozené, skleněné stěny mrakodrapů nerozbité a finální zteč je otázkou asi tuctu vojáků a jednoho tanku.

Občanská válka není špatný film. To, co chce ve skutečnosti říct, říká jasně. Ale dalo by se to udělat i v jiných kulisách – jenže road movie po rozbitém Súdánu by tolik lidí do kin nenalákala… Pro spoustu diváků tak bude škoda, že si Garland ke svému sdělení volí téma, které by si zasloužilo jiné zpracování. Ale znovu, my na Občanskou válku koukáme z Evropy, třeba to americký divák bude vnímat jinak.