„U rodinného podnikání se často stává, že se kvůli němu lidé rozhádají a ve špatném rozcházejí. Jenže to jsem nechtěla, na to se máme moc rádi. A i proto bistro zavíráme,“ říká Eva Čejková, spoluzakladatelka Bistra Čejka, které v Karlíně lákalo na dobroty z rodinného řeznictví. Naposledy si na sekané a vinných klobásách či plněných knedlících pochutnáte posledního března.

Jestli žijete nebo pracujete kolem Karlínského náměstí, určitě jste sem v posledních dvou a půl letech zavítali. Anebo o podniku slyšeli. Případně cítili, jak se z něj line vůně poctivých masových dobrot. Bistro dříve známé pod jménem Bufáček ale brzy skončí. Jeho spolumajitelka Eva Čejková už s ním měla více starostí než radostí.

„O gastru mi všichni říkali, že je složité. Přesto jsem si věřila, že jsem v podnikání zvládla i větší výzvy,“ říká žena, která úspěšně rozjela například startup Testuj.to zaměřený na uživatelské recenze. „A také jsem věřila našemu produktu. Ale zjistila jsem, že produkt není všechno,“ připomíná největší lákadlo bistra a současně svůj původ. Eva totiž pochází z řeznické rodiny s více než stoletou tradicí z Pardubicka.

„Od malička jsme byli vychováváni v tom, že musíme tvrdě makat, se sourozenci jsme pracovali v krámě. Celý život jsme žili řeznictvím a zabíjačkami. Já to milovala a stále miluju tu atmosféru a hlavně to, že se sejde rodina,“ říká. V čele řeznictví stojí otec Oldřich, který se po náročném roce poznamenaném úmrtím v rodině nyní do firmy vrátil. „A to s takovou vervou, že dělá dvanáct hodin denně,“ dodává dcera.

Foto: Bistro Čejka

+10

Jenže Čejková se v zarputilosti trochu potatila. Ačkoliv v modernější době. A tak se generace začaly střetávat. „Já jsem rozjížděč, na každém rohu vidím nějakou příležitost. Proto bych všechno pořád vylepšovala, proto jsem založila bistro v Karlíně, proto jsem rodinnou firmu posouvala marketingově i obchodně, proto jsem nás dostala třeba na Rohlík,“ popisuje.

„Zatímco taťka je spíš devadesátkový typ, všechno má na papíře, maximálně v Excelu. A na podobné věci reaguje hláškou ‚ty tvoje internety‘,“ usmívá se Čejková. „Já vidím spoustu možností a potřebu modernizace, zato on říká, že věci vždycky dělal tak a tak a bude pokračovat v tom, co vždycky fungovalo. A naštěstí my máme k rodičům velký respekt, tak zatím je to naše generace, která ustupuje,“ říká.

Bistro Čejka je na papíře oddělené od rodinného řeznického byznysu, ale jinak je s ním samozřejmě úzce spojené. Kromě zmiňovaného Rohlíku se výrobky od Čejky dostaly třeba do vyhlášeného lahůdkářství Sváček nebo do známé pražské restaurace Červený jelen. Tam samozřejmě zůstávají. Čejková pomýšlela i na jejich expanzi do Německa, v Česku jednala s nákupčími luxusních hotelů.

Jak ale sama zmiňuje, pouze na produktu a zakladatelském nadšení stavět nešlo. „Vidím, kolik lidí dneska rozjíždí gastro projekty. Uspějí díky tomu, že rozjedou marketing a obchod a šup, jedou. Je přitom jedno, že mají tlačenku o tři hvězdičky horší než my,“ přidává s povzdechem. Jenže v tom společnou řeč s otcem nenašli. „A vztahy v rodině jsou víc než byznys, v tom nám vždy byla inspirací naše mamka, v tom se vždy skvěle doplňovali a jsem jim za takovou výchovu vděčná,“ říká.

„Taťka si to chce dělat prostě po svém a my to respektujeme. Jsme na něj hrdí a pyšní na to, co vybudoval, je to neskutečný dříč. Pro zákazníky by udělal všechno. Někdo si třeba vzpomněl, že chtěl taliány v době, kdy jsme je nedělali, a on je nechal vyrobit. To je náš táta,“ přibližuje Eva otcův charakter.

Kromě rozdílné vize pro značku Čejka ke konci bistra vedla také náročná povaha gastroodvětví spolu s několika kroky vedle. „V gastronomii je obrovský problém najímat a motivovat lidi. Například v e-commerce máte nadšence a lidi, kteří se chtějí podílet na úspěchu. Sehnat takové do bistra je nadlidský úkol, i když to se nakonec také podařilo, prostě došly síly,“ říká Čejková.

K tomu se předloni přidala proměna bistra Bufáček na modernější Bistro Čejka. Zasáhla nabídku i interiér. V menu se ve spolupráci s gastrokolegy z Červeného jelena objevily pokrmy, které tradiční suroviny ozvláštňovaly. Žádná divoká exotika – třeba taková jitrnice, která je sice neobyčejně dobrá, ale jinak vlastně obyčejná, měla být najednou podávaná v lokši.

„Investice do změny konceptu a rekonstrukce provozovny byly zbytečné,“ hodnotí zpětně Čejková. „Nic z toho, co jsem zmiňovala, nebyl jediný důvod konce, ale dohromady to bylo několik menších hřebíčků do rakve,“ dodává Čejková. Navíc s rostoucími starostmi s bistrem zároveň rostly úspěchy jejího dalšího podnikání v Testuj.to.

„A já si tak začala říkat, jestli ty hodiny věnované bistru vůbec jsou dobrá investice. Uvědomit si vlastní chyby hned a na nic nečekat, to je také důležité,“ vysvětluje Čejková. A přidává také pozitivní lekci: „Gastro je marketingově složité, velice důležité jsou v něm recenze. Takže bistro mě inspirovalo k tomu, abychom se v Testuj.to kromě produktových recenzí zaměřili i na recenze služeb, hlavně restaurací v nové aplikaci Mylou.“

Do karlínského prostoru teď hledá za Bistro Čejka náhradu, ale uznávaná řeznická značka by z něj úplně zmizet neměla. „Mám takovou myšlenku, že nový provozovatel by ve svém bistru nebo prodejně zachoval třeba dvě lednice našich produktů a mohl si převzít i stávající klientelu firem, pravidelných návštěvníků a náš tým,“ říká.

Nicméně to nejspíš znamená i konec tatínkových návštěv Karlína. Protože i když několikrát upozorňoval, že to bude těžké, čas od času tam zavítá. „Je velký sparťan, takže se tak jednou za měsíc při cestě do Prahy staví,“ popisuje. A přidává ještě jednu anekdotu s tatínkem.

„Když jsem bistro otevírala, nešla jsem se s tátou poradit, jestli budeme tehdy ještě Bufáček vůbec otevírat. Já prostě oznámila, že bistro bude. Načež mi došlo, že jsem úplně stejná jako on,“ uzavírá Eva Čejková.