Obstojí vozy Volva na ledu? Vyzkoušeli jsme to na zamrzlém jezeře kousek od polárního kruhu
Byli jsme první, kdo se svezl elektrickým Volvem EX30 s přídomkem Cross Country. Na ledě jsme se ale projeli i s EX90.
Vyrazili jsme s Volvem na sever Švédska
Teploměr tu přes den hlásí minus devět stupňů, v noci teploty klesají až k minus šestnácti. Sníh, který napadne, neodtává. Je přímou součástí krajiny severního Švédska. Jsme jen kousek od severního polárního kruhu, na jezeře, jehož led je hluboký jeden a půl metru. A právě tady zkoušíme nové vozy automobilky Volvo.
V nejsevernější části Švédska se nachází kraj Norrbotten. Jeho správním centrem je Luleå, která je na svou velikost s padesáti tisíci obyvateli nebývale impozantní. Je to studentské město, snad i proto tu mají architektonicky zdařilou prosklenou knihovnu.
Právě odsud vyrážíme ještě víc na sever, víc než hodinu a půl cesty, do krajiny, které vládne jen led a sníh. Sem už zasahuje Laponsko a značky podél cest upozorňují na přítomnost sobů. Je tu i velká pravděpodobnost, že zahlédnete polární záři, byť ani sob, ani barevné světlo nám pro tentokrát cestu nekříží.
Na výpravu máme ideálního společníka – Volvo EX90. Není pochyb, že z této krajiny, která je překrásná, ale taky pořádně zrádná, vzešlo. Zatímco uvnitř plně elektrického Volva se nachází takové malé hygge, zvenku jde o zkušeného obrněného matadora, který ví, odkud pochází.
Co se prvního týče, Volvo nezklamalo. Uvnitř je vůz jednoduchý, bez milionu matoucích tlačítek. Hlavní rozhraní tvoří displej ve velikosti tabletu postavený na výšku. Doplňuje ho malý displej u řidiče, který poskytuje základní informace. Jednoduchý design jako linka protíná podsvícené dekorativní obložení, jehož vzhled a tón lze měnit. Interiér doplňují subtilní a podlouhlé výdechy ventilace.
Reprosystém sem dodala společnost Bowers & Wilkins a i to je nejen neuvěřitelná designovka, ale také pořádný společník na cesty. Kromě toho má auto velkou panoramatickou střechu s tónovaným sklem. Vůz navíc vzdává hold severským bohům – jeho světla mají podobu Thorova kladiva. K vlastnostem je dobré dodat, že EX90 má dojezd až 614 kilometrů a z deseti na osmdesát procent se nabije asi za půl hodiny.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsCo se druhého týče, podle automobilky jde o vůbec nejbezpečnější auto, které v jejích továrnách vzniklo. Navíc se v bezpečnosti nebojí ani srovnání s konkurencí. Volvo pro EX devadesátku vytvořilo nový typ vnějších senzorů, které zahrnují i laserový skener – tzv. lidar. Jeho úkolem je dohlédnout dál než to umí lidské oko. Celkový bezpečnostní systém tvoří pět radarů, osm kamer a dvanáct ultrazvukových senzorů.
Ty umí kromě jiného také odhadnout, jestli řidič aktuálně dává pozor na cestu. Díky tomu chce automobilka docílit vyššího bezpečí uvnitř vozu, dokáže ale monitorovat také to, co se děje venku. Kamery a senzory totiž dokážou rozpoznat nejen auta v okolí, ale také chodce, a na vzdálenost až 250 metrů tak umí předvídat možnou srážku.
Volvo má s bezpečnostní novinkou, kterou nazvalo Safe Space, velké plány. „V budoucnu by se měla rozšířit například také o rozpoznávání objektů ve tmě při dálničních rychlostech,“ líčí Martin Magnusson, který má v automobilce bezpečnostní prvky na starosti. Konečným cílem je pak zcela předejít dopravním nehodám.
Už teď ale svou posádku, která může být až sedmičlenná, umí vůz ochránit i jinak, což je vidět přímo na ledě. Tady na jezeře Björnträsket si automobilka vytvořila improvizovaný okruh tvořený množstvím prudkých a ještě prudších zatáček. Srážky se člověk bát nemusí, zaprvé proto, že nikdo jiný než volví flotila tu nejezdí, zadruhé proto, že pokud k ní dojde, skončí auto v hromadě sněhu, která tu vznikla odhrnutím ze zamrzlé plochy jezera. Pokud se tak stane, je tu odtahovací vůz, který auto jednoduše zapřáhne a doprovodí zpátky do zkušební dráhy.
Osobně jsem nejvyšší rychlost vytáhla na 55 km/h a mockrát jsem se do smyku nedostala. Kolega dosahoval i osmdesátky, takže do smyku se dostal častěji, tohle auto ale svého řidiče nenechá jít do většího dobrodružství – když EX90 cítí nebezpečí, nedovolí zrychlit a zapne všechny bezpečnostní prvky, které defacto nelze utlumit.
První elektrické Cross Country
O něco jiné je to s úplnou novinkou automobilky – vozem EX30 Cross Country. Jde o nejmenší Volvo, byť žádný drobek to opravdu není. Přídomek Cross Country u automobilky dostalo vůbec první elektrické auto. Malé SUV je na cestě ledovou plochou o poznání hbitější, víc se také dají utlumit bezpečnostní systémy, byť ani tady nejdou vypnout úplně. V zatáčkách na zamrzlém jezeře pak pěkně klouzalo, až se mi jako spolujezdci udělalo špatně. Při vlastním zkoušení jsem se s ním nebála víc rozjet, a tak jsem skončila v hromadě sněhu. Odtah ale naštěstí nebyl nepotřeba.
EX30 Cross Country se skvěle hodí do města, dojezd hlásí 425 kilometrů, i tady se pak dá z deseti na osmdesát procent dobít za bezmála půl hodinky. Ve srovnání s Volvem EX30 má pak zvýšenou světlou výšku, což mu usnadňuje jízdu v terénu, a má také větší kola.
Interiér nejnovějšího přírůstku ve volví rodině je o poznání jiný. Je až překvapivě strohý, asi jako když ve studeném Švédsku doma nezapálíte svíčky. Vévodí mu samozřejmě displej postavený na výšku, jinak ale příliš neohromí. Pořád je to ale Volvo, takže mezi konkurencí patří interiér k těm lepším. Přílišná strohost ale severskému hygge příliš nesvědčí, byť mladí prý ocení, že je v tomto ohledu udržitelnější.
Volvo chce svojí novinku ukázat lidem, proto pokud si skrze platformu Landfolk půjčí prázdninový dům v Laponsku, bude jim k dispozici také toto malé SUV. Zájemci ho tak mohou protáhnout zimní krajinou, ve které ho Volvo vůbec poprvé představilo, a ve které jsme si ho mohli vyzkoušet i my.
Ještě jedno auto jsme ale ve Švédsku projeli. Na dvouhodinový okruh napříč setmělým severním Švédskem jsme vytáhli také model XC90. Jedno z nejoblíbenějších aut značky prošlo faceliftem. Vůz se spalovacím motorem v plně hybridní verzi má nejen nové detaily v designu, mezi něž se řadí třeba právě Thorova kladiva na osvětlení, vylepšené je ale i v jízdních vlastnostech.
S touhle designovkou jsme projížděli zasněžené švédské silnice, k místnímu folkloru pak patří, že v zimě tu pár cest přibude. I tady jsme si to tak, tentokrát i s dalšími řidiči, šinuli přes zamrzlé jezero. Všechny vozy uvedené v poslední době na trh tak mají jedno společné – když je všude kolem bílo, ve Volvu je stejně jako ve švédské domácnosti. Teplo, útulno a bezpečno drsné krajině navzdory.
