Dceřiná společnost investiční skupiny CFIG, CFIG Arts, vznikla přirozeným zájmem svého zakladatele Martina Chovance o svět umění. Postupně začal budovat vlastní sbírku tvořenou především českými umělci 19. a 20. století a s tím, jak rostla na hodnotě, se rozhodl pojmout ji jako samostatnou investiční entitu. O její rozšiřování a další aktivity související s uměleckou sférou se od jejího počátku stará ředitelka CFIG Arts Marie Stochlebová.

O rozvíření stojatých vod na trhu umění hovořil Martin Chovanec již v minulosti, nyní jeho plány začínají získávat jasnější obrysy. Jeho miliardové skupině se totiž daří pokračovat v růstu. „Za letošní první pololetí jsme dosáhli srovnatelného zisku jako za celý loňský rok. A to navíc v době, kdy byla zahájena válka na Ukrajině a roztočila se inflační spirála, což mělo dopad na některé naše činnosti,“ říká Chovanec k posledním finančním výsledkům své skupiny.

Její hrubý zisk před zdaněním dosáhl za první pololetí roku 2022 hodnoty 87 milionů korun, za předchozí rok činil 93,6 milionů korun. Aktiva skupiny činila k 30. červnu 1,477 miliardy korun, což je oproti stejnému období předchozího roku nárůst o 25 procent. Díky pozitivním výsledkům se tak Chovanec může věnovat rozvoji dalších investičních aktivit v uměleckém sektoru – s tím úzce souvisí zapojení Marie Stochlebové.

Mladá žena se již během svých studijních let zabývala propojením uměleckého světa s tím ekonomickým. Vystudovala obor Culture Industry na londýnské univerzitě Goldsmiths, který by se dal dle jejích slov volně přeložit jako studium současného kulturního prostředí. „Věnovali jsme se tomu, jak umělecké odvětví funguje, jak fungují kreativci a jak se jejich činnost váže na ekonomiku – mnohdy jde o přehlížený sektor, přitom je zásadní kulturně, hodnotově, ale i ekonomicky,“ vysvětluje Stochlebová.

Po působení v Nadaci uměleckých sbírek, investičním fondu Pro Arte nebo Bohemian Heritage Fund nastoupila do skupiny CFIG, jelikož zde od Martina Chovance dostala příležitost věnovat se ryze výtvarnému umění, což je obor, který je jí nejmilejší. „Mohla jsem se tak po letech zaostřit na oblast, u které jsem v Nadaci uměleckých sbírek začala.“

Čím je umělecká sbírka CFIG Arts specifická?
Sbíráme české umění, což není v České republice nic neobvyklého. Češi totiž rádi sbírají Čechy. V naší sbírce jde především o průřez 19. a 20. stoletím, máme ale také něco ze současné tvorby – pan Chovanec sbírku diverzifikuje, ale ústředním tématem, které se jí prolíná, je krajinomalba.

Můžete vyjmenovat nějaké umělce, které ve sbírce máte?
Z 19. století máme zastoupeny žáky Maximiliana Josepha Haushofera, například Adolfa Chwalu a Michaela Haubtmanna, z 20. století hodně obdivujeme Mařákovce, tedy krajináře školené u profesora Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění, zmínila bych například Aloise Kalvodu, Josefa Ullmanna nebo Františka Kavána. A ze současných umělců máme ve sbírce Pastu Onera či Martina Krajce. V každém případě jde o díla etablovaných umělců, která mají dobrý investiční potenciál.

A který obraz z vaší sbírky má aktuálně nejvyšší hodnotu?
Jde o obraz od Mařákovce Aloise Kalvody, jmenuje se Mládí – Květy a Illuse. Jeho hodnota se pohybuje kolem milionu korun. Je to velký formát, malíř byl navíc zrovna zamilovaný, měl pár měsíců před svatbou. Jako všichni Mařákovci byl krajinář, ale tento obraz se v rámci jeho tvorby vymyká tím, že jsou na něm dvě postavy – on a jeho nastávající. Malba je hodně optimistická, vyzařuje z ní štěstí a láska. Když znáte příběh jejího tvůrce, víte, že jde o něco nezvyklého a máte tam emoci navíc.

V jaké hodnotě se pak pohybuje celá sbírka?
Sbírka má aktuálně hodnotu kolem 55 milionů. Ale díla neustále prodáváme a nakupujeme, takže se to lehce mění.

Jak jste vlastně dospěli k tomu, že jste jako CFIG Arts začali pořádat vlastní aukce?
Když jsem nastoupila v roce 2021, seznámila jsem se se sbírkou a s panem Chovancem jsme se shodli na svých plánech a na tom, jak můžeme sbírku posunout dál. Že nemusíme mít deset podobných krajin od jednoho autora, ale můžeme nějaké prodat a nakoupit za to díla, která ve sbírce chybí. Zjišťovala jsem na trhu, přes kterého zprostředkovatele bychom mohli aukce dělat, a zjistila jsem, že bude nejlepší, když je budeme organizovat sami.

Vyplatí se to?
Právě že ano. Napomohla tomu existence platformy Livebid, která sdružuje aukční domy na jednom místě. Jednoduše tam můžete přidat svou aukci a uživatelé se kumulují stejní pro všechny aukční domy. Nemusíme si tak shánět a budovat klienty od nuly, ale už naše první aukce byla exponovaná pro již existující publikum. Zprostředkovateli bychom navíc museli platit velkou provizi. Tu musí během klasické aukce platit jak ten, kdo prodává, tak i ten, kdo kupuje.

A daří se nyní aukcím v online prostředí?
Ano, ale tahle revoluce přišla až s pandemií covidu. Online se dražilo už před covidem, ale trh s uměním a sběratelé jsou velmi konzervativní a právě pandemie byla takovým impulzem, který ukázal, že to jde. Trh s uměním se tak nyní přesunul do online prostředí. Teď už je to norma a myslím si, že lidé si uvědomili, že jsou pro ně online aukce komfortní. Nemusejí jezdit do Prahy a osm hodin čekat na svou položku, ale mohou dražit kdekoliv s internetovým připojením.

Dražíte tímto způsobem jen díla v rámci své sbírky?
Dáváme možnost dražit díla dalších sběratelů a veřejnosti, to byl jen další logický krok. A protože nabízíme výhodné podmínky, nepožadujeme od nich aukční přirážku. Za kolik se obraz prodá, to jde prodejci v plné výši. Zařídíme také zdarma focení, dopravu a všeobecný servis.

Možná i díky lepší přístupnosti aukcí se o svět umění vážně zajímá stále více lidí. Vnímáte také tento posun?
Rozhodně, ale myslím, že důvodů je více. Během pandemie byli lidé zavření doma a uvědomili se, že by se mohli obklopit něčím, co by k nim promlouvalo – což jsou právě umělecká díla. Lidé byli navíc celkově vyprahlí po kultuře a obraz je něco, co vám dokáže přinést kulturu domů. Další důvod je jistě finanční. Lidé se začali bát o své peníze a investice do umění je jeden z alternativních a zároveň bezpečných způsobů uložení peněz. Krize tomuto trendu dost napomáhají. Cena umění tak šla hodně nahoru. Trhají se rekordy, v Česku se prodal první obraz, jehož cena přesáhla 100 milionů korun. Uvidíme, co se bude dít během podzimní sezony.

S rostoucím zájmem lidí o umění souvisí i vaše dluhopisové emise z umělecké sféry?
Ano, a jelikož je CFIG Arts součástí celé finanční skupiny, která má zkušenosti s dluhopisovými emisemi, mám k dispozici strukturu finančních analytiků. A ti v téhle oblasti umějí chodit, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Samotné nás zajímalo, jestli o podobné dluhopisové emise bude v uměleckém světě zájem.

V čem tedy takové dluhopisové emise spočívají?
Jde o alternativu ke kupování obrazů, protože sběratelství je náročná činnost – musíte se o umění do hloubky zajímat, chodit na výstavy, vzdělávat se. Jde o aktivity, na které ne všichni mají čas. Lidé ale zároveň vědí, že investice do umění je výhodná, konzervativní, dlouhodobá a že umění je dobrý nástroj proti inflaci. Takže mohou upsat dluhopisy a zhodnocovat své peníze tímto způsobem. Jeden dluhopis má hodnotu 25 tisíc korun a jde o konzervativní výnos pět procent. Pro mnohé to může být také první krok do světa umění. Lidé se mě často ptají, co si mají koupit, aby zhodnotili své peníze, ale pak mají k dispozici třeba jen 50 tisíc korun. Tak právě pro ně jde o zajímavý způsob, jak uložit své peníze. My pak za ně nakoupíme další umění do naší sbírky a o zhodnocení se staráme sami.

S tím, jak se sbírka rozrůstá, si říkám, že se nabízí ji ukázat veřejnosti. Jaké s ní máte plány?
Určitě bych chtěla dělat výstavy a v současné době pro ně připravuji půdu. Snažím se oslovit regionální galerie nebo navázat spolupráci s někým v Pardubicích, například i s veřejným sektorem. Jsem ráda, že jsem se po letech objevila na straně, ze které mohu pomáhat podporovat a kultivovat českou uměleckou scénu a například i finančně podpořit projekty, které mají smysl.

A co vlastní galerie? Máte i tyto ambice?
To je náš hlavní cíl – z toho důvodu jsem totiž do CFIG Arts nastoupila. Pan Chovanec je velký pardubický patriot a tuhle myšlenku od začátku podporuje. A jak se rozrůstala jeho sbírka, bylo mu jasné, že ji nechce držet v kanceláři a depozitáři, ale chce ji ukázat veřejnosti.

Galerie tak bude, předpokládám, přímo v Pardubicích?
Přesně tak, už máme dokonce vybraný prostor, ale je před rekonstrukcí, takže jde ještě o běh na dlouhou trať. Nechci tak prozrazovat více. Ale už nyní vím, že bych v ní chtěla uskutečnit věci, které jsem se naučila v zahraničí. Nechci, abychom vytvořili chladný, elitářský prostor, ale místo setkávání. V Londýně se například mohou děti zúčastnit noci v muzeu s lektorským programem, což je zážitek na celý život. Skvělé jsou také tematické večeře přímo v galerii, koncerty klasické hudby. Chtěla bych naši galerii víc oživit a propojit ji s dalšími kulturními disciplínami.