Ilona Bittnerová je ten typ, který se už od pohledu ničeho moc nebojí. Dvaačtyřicetiletá matka dvou dětí si kdysi v Británii objednala menstruační kalíšek, a jelikož z něj byla nadšená, rozhodla se, že je začne dovážet. Její e-shop Maluna s menstruačními pomůckami, který na tomhle nápadu vyrostl, teď počítá obrat v desítkách milionů „O menstruaci se dneska říká, že už není tabu, ale není to tak. Jsme na dobré cestě, ale rozhodně ještě ne v cíli,“ hlásí podnikatelka, která dokazuje ono okřídlené, že když se chce, jde skoro všechno – prorazit s citlivým tématem, s malou dcerou vyrazit do Íránu nebo třeba vedle práce v e-commerce chovat sto koz a ovcí.

Tuto energickou ženu nejčastěji najdete v Jablonci nad Nisou, kde posledních šest let bydlí, byznys kolem Maluny ale buduje od roku 2006. Tehdy si na doporučení své kamarádky objednala zmíněný menstruační kalíšek. „Používala jsem ho tři měsíce a řekla jsem si, hele, to se bude prodávat. Je to dobrý, nikdo to tu nezná, do toho jdu,“ vzpomíná dnes.

Společně s onou přítelkyní rozjely e-shop a pojmenovaly ho – příznačně – Kalíšek.cz. Kromě prodeje skrz něj tam začaly psát články nejen o neokoukané pomůcce, ale i o menstruaci jako takové. E-shop se před šesti lety přetransformoval na Malunu, z Kalíšku zůstal popularizační blog a Ilona Bittnerová je sama, její parťačka se totiž rozhodla věnovat vědecké kariéře.

Posledních několik měsíců má ale jablonecká podnikatelka nové byznysové partnery. Do Maluny, ze které se stal už známý e-shop s menstruačními pomůckami, na konci loňského roku vstoupila společnost DaniDarx, jejímiž hlavními tvářemi jsou Ruslan Skopal a Adam Rožánek. Firmě patří například Trenýrkárna.cz nebo spodní prádlo Styx, nedávno ale ovládla i oděvní značku Pietro Filipi.

Pro Ilonu Bittnerovou jejich příchod znamenal podle jejích slov úlevu a taky to, že se může naplno věnovat tomu, co ji baví nejvíc – vybírání pomůcek a osvětě. Finanční řízení Maluny, ale třeba i marketing si vzali na starost noví partneři. „Přiznávám se, že čísla ani predikce mě nebaví a nedělala jsem to úplně pečlivě, takže jsem ráda, že to teď má pod sebou někdo jiný a já se můžu soustředit na produkty a blogování,“ říká žena, která zhruba pět let v Praze provozovala i kamenný obchod, ale nakonec ho zavřela z velice podobného důvodu, z jakého do svého byznysu přibrala partnery – protože ji starosti kolem něj přestaly bavit.

Loni její e-shop dosáhl na tržby 42 milionů korun včetně DPH, letos prý podle všeho o něco spadnou. Bittnerová v posledních měsících také realizovala dřívější dohody s DaniDarx a odprodala investorům další, tentokrát už podstatnou část svého podílu. Nyní v podniku, který spoluzakládala, drží už jen 30 procent. „S tím jsem do toho šla od začátku, vnitřně jsem s tím byla smířená, a když jsem viděla, jak nám to funguje, nebylo o čem uvažovat. Opravdu jsem už měla dost toho, že veškerá zodpovědnost byla na mně,“ dodává.

Do Kyrgyzstánu i Íránu

Samotným e-shopem Maluna a blogem Kalíšek totiž její aktivity zdaleka nekončí – vlastní také značku menstruačního prádla Meracus, které podle jejích slov bylo první svého druhu v Česku (v její šicí dílně mimochodem brzy začnou vznikat také nové trenýrky Styx). A má i nakladatelství Má Luna, které se zaměřuje na překlady knih zabývajících se různými ženskými tématy, naposledy letos na jaře vydalo knihu Sex po šedesátce.

„Vím, že spousta žen, zvlášť v mém věku, není schopna číst v angličtině, a tak považuju za důležité ty knížky překládat,“ říká Bittnerová. O vlastní knize zatím neuvažuje, byť je blogování součástí jejího života už dlouhé roky a o témata nemá nouzi.

Volnější ruce pro ni ale znamenají samozřejmě i víc času pro sebe a s jeho zaplněním Bittnerová rozhodně nemá problém. Dřív se svým prvním manželem vedle vedení e-shopu a psaní taky farmařila. Společně chovali na sto ovcí a koz a prodávali sýry a jejich maso, nyní se, co se týče zvířat, věnuje jen své feně Trixi, která je poloviční husky. Vrátila se ale k jinému koníčku, a sice k cestování. Tomu se v minulosti věnovala i profesionálně, působila jako průvodkyně po Albánii či Tanzanii. Teď sice naskočila „jen“ na čistě uživatelskou vlnu, ale jede si ji po svém.

Foto: Archiv Ilony Bittnerové

Na cesty vyrážela dřív se starší dcerou, v poslední době už ale i s pětiletým synem. „Je to prostě něco, co chci podnikat s dětmi,“ říká s pokrčením ramen Bittnerová, která funguje jako mnoho jiných matek – práci si bere s sebou a dělá ji ve chvílích, kdy děti spí, a většinou doma. „To je asi ta nejlepší věc na mojí práci, že si ji můžu zorganizovat podle sebe, z toho nikdy neslevím,“ směje se.

Destinace, které Bittnerová volí, by ovšem mohly v leckom vzbudit respekt. Sama procestovala například Afghánistán, s dcerou Helenou se už vydaly do Íránu nebo jižního Turecka, s oběma dětmi pak třeba do Saúdské Arábie a během tohoto léta matka s dcerou objevovaly Kyrgyzstán. Na cestách se nebojí, a to i přesto, že má za sebou zkušenost s loupežným únosem, kdy po dvojici a několika dalších lidech během průvodcovské cesty po Tanzanii požadoval řidič taxíku peníze či foťáky.

„Samozřejmě, že jsem nebyla v klidu, ale věděla jsem, že nemá smysl se s nimi hádat, tak jsme jim všechno dali a oni nás pustili. Byli jsme pojištění, takže v tomhle směru o tolik nešlo. Ti lidé bohužel mnohdy nemají jiné východisko a my jsme pro ně chodící kasičky. Už jen to, že nám pak pojišťovna všechno zaplatila, jim dává tak trochu za pravdu,“ dodává. A i když se to nemusí zdát, má Ilona Bittnerová země, kam by s dětmi nyní nejela: třeba do Afghánistánu a neláká ji ani Jižní Amerika.

Kromě cest po cizině se ale stále věnuje osvětě, i teď po letech. Umějí už Češi a Češky mluvit o menstruaci otevřeně a bez problémů? „Hodně se skloňuje, že menstruace už není tabu. Za mě jsme na dobré cestě, ale rozhodně ne v cíli. Dětem se pořád říká, že to je něco, na co jsou malé, případně klukům, že se to týká jen holek. A to je špatně, pak vám z nich vyrostou třeba i super chlapi, ale když začnete mluvit o tom, jak krvácíte, nebudou to chtít slyšet,“ líčí.

Neschopnost mluvit o ženském pravidelném krvácení je podle ní zakořeněná hluboko v celé naší společnosti. „Jen si vezměte všechny vtipy o premenstruačním syndromu, to je úplná klasika a nepomáhá to vůbec nikomu. Ženské pak často řeknou cokoliv, aby nemusely přiznat, že je jim blbě z menstruace,“ přibližuje své názory Bittnerová. A možná trochu překvapivě dodává, že podle její zkušenosti jsou v těchto otázkách mnohdy netolerantní i ženy mezi sebou. „Konkrétně v tom, že jsme každá jiná a každá to prožíváme jinak. Pokaždé, když přivezu nějakou novou pomůcku, je to jako červený hadr, nedokážeme říct ‚to se mi nelíbí, ale ať to klidně používá někdo jiný, to není moje věc‘,“ vyjmenovává.

I nadále se to bude snažit změnit skrze své blogy, jeden velký úspěch už ale za sebou má – její dcera, která chodí na druhý stupeň základní školy a na náš rozhovor dorazila taky, mluví o menstruaci bez sebemenšího uzardění. A když se na ni obrátí spolužačky s prosbou o radu, dokáže jim ji prý bez problému dát. A přesně tak bychom to podle Ilony Bittnerové měli mít všichni.