Od tisků k prodeji originálů. Náš projekt se stal vstupenkou do světa umění, říká šéf startupu 100ks

Před rokem představil Jakub Svoboda projekt 100ks, zaměřený na prodej limitovaných edic tisků. Nyní chce lidem zjednodušit i nákup originálů.

jakub-svoboda-nahled-2

Foto: 100ks

Jakub Svoboda, zakladatel projektu 100ks

0Zobrazit komentáře

Jakub Svoboda přes dvacet let působí v oblasti reklamy a médií. Založil reklamní agenturu Publishers, kterou vede coby kreativní ředitel, v minulosti provozoval také server Tyinternety.cz. A přiznává, že ještě před rokem 2020 by dal dohromady jména jen hrstky žijících umělkyň a umělců. Dnes se s nimi ale pravidelně setkává v jejich ateliérech, povídá si s nimi nejen o tom, co jim vzniká pod rukama, a je důležitou součástí popularizační vlny současného českého umění. Založil totiž startup, jenž díla z českých ateliérů dostává k podstatně širšímu okruhu lidí, než je tomu ve světě originálů.

Stejně jako tomu bylo v mnoha jiných případech, i u Jakuba Svobody došlo ke změně uvažování v hlubinách pandemie covidu. Uvědomil si totiž, že ho doma obklopují prázdné stěny a že pokud by je chtěl zaplnit něčím hodnotným, musel by proniknout do poměrně uzavřeného světa sběratelství a ideálně si najít někoho, kdo by mu s výběrem děl dobře poradil. Jenže ne každý chce hned investovat do originálu. A pokud ano, jak zvolit klíč, podle kterého vybírat?

„Umělecký svět je z mnoha důvodů uzavřený a funguje ve vlastní bublině, takže se do něj někomu, kdo se v něm dlouhodobě nepohybuje, těžko dostává. Říkal jsem si, že mi v Česku chybí služba, která by lidem zpřístupnila umění v dostupné formě a zároveň v co nejlepší možné kvalitě. A tak vznikl projekt 100ks, který už krátce po založení ukázal, že jsem se trefil do uvažování spousty dalších lidí,“ vypráví Jakub Svoboda.

100ks-2

Foto: 100ks

Do edice se zapojil také jeden z nejúspěšnějších českých umělců současnosti Krištof Kintera

Z vlastních zdrojů dal nejprve dohromady finance pro testovací projekt, do kterého se mu podařilo dostat první trojici umělců. Z jejich ateliérů se vybrala díla, z nichž posléze vzniklo sto reprodukcí. Ta se následně objevila na e-shopu, kde si je mohli začínající milovníci umění pořídit za pár tisíc korun.

„Když to začalo vypadat tak, že to celé může dávat smysl, oslovili jsme Miton, který se nám podařilo přesvědčit, aby nám pomohl s dalším rozvojem. Investovali do nás jednotky milionů korun, díky kterým jsme mohli výrazně rozšířit nabídku a plnohodnotně projekt rozjet,“ říká Svoboda. Aktuálně má za sebou jeho startup spolupráci se šedesáti umělci a podařilo se mu prodat asi 2 500 reprodukcí. Svoboda si do konce roku dává o tisícovku vyšší cíl, což by obratově vycházelo asi na 20 milionů korun.

Výběr umělkyň a umělců v portfoliu 100ks vychází z doporučení zapojených kurátorů a kurátorek. Kromě kunsthistorika a výtvarného teoretika Petra Vaňouse se startupem spolupracují také kurátorka a teoretička umění Karina Kottová a historička umění Silvia L. Čúzyová. Každý, kdo zabrousí do aktuálního výběru tisků, má tak jistotu, že si může vybírat už jen ryze podle vlastního vkusu, a nemusí přemýšlet na tím, jestli má to které dílo skutečnou uměleckou hodnotu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Od umělců a umělkyň, které do toho s námi zatím šli, máme skvělou zpětnou vazbu. Bez výjimky jsou nadšení z kvality tisků, z čehož máme možná vůbec největší radost. Zároveň se jim ale líbí projekt jako takový, tedy to, že zpřístupňujeme lidem umění, které bylo dosud převážně vyhrazené jenom pro sběratele. Jejich díla se totiž prodávají mnohdy i za 200 tisíc korun a více,“ vysvětluje Svoboda.

Z projektu 100ks se ale pro některé klienty stala i vstupenka do světa originálů. Koupili si tisk a po pár měsících přišli na to, že je příjemné se obklopit něčím opravdovým, něčím, co prošlo pod rukama současnému tvůrci nebo tvůrkyni. Rozhodli se tak, že si chtějí pořídit dílo, jehož tisk jim doma visel. „Sami jsme prodali už kolem 25 originálů, které souvisely s tisky v naší edici. Ale k tomu jsme navíc zprostředkovali další nákupy tím, že jsme klienta seznámili s umělcem,“ přibližuje Svoboda.

Ukázalo se, že původní e-commerce projekt může mít i další přesah do hmatatelného světa. Což je něco, co by chtěl novopečený podnikatel v oblasti umění v nadcházejícím roce rozvíjet. Podle Svobody je v této oblasti totiž v Česku stále velký prostor pro zlepšení zákaznické zkušenosti z nákupu. Celý proces může být jednodušší a opět – přístupnější širší veřejnosti.

100ks-matej-lipavsky

Foto: 100ks

Jakub Svoboda se chce více zaměřit také na prodej originálů

„Prodej umění se bude do jisté míry stále odehrávat v onlajnu, ale poměrně intenzivně ho budeme postupně přetahovat i do reálného světa. Už letos uspořádáme velkou výstavu, která proběhne od 22. listopadu v galerii Ex Post. Půjde o prodejní pop-up, během něhož si budou moci návštěvníci prohlédnout všechny dosavadní tisky společně s několika vybranými originály,“ odhaluje Svoboda.

V nadcházejícím období se budou v projektu 100ks zaměřovat především na expanzi do okolních zemí. Zatím působí v Česku a na Slovensku, přičemž nejsilnějším odbytištěm je Praha – přesto tvoří jen polovinu všech nákupů, zbytek je rozesetý rovnoměrně po celém Česku. Na Slovensku pak klienti nakupují především slovenské umění, Svoboda tak věří, že se podaří 100ks dobře replikovat i v sousedním Polsku, případně dalších sousedních zemích.

Do konce roku přibude v portfoliu ještě minimálně pět nových obrazů a další rok by chtěl Jakub Svoboda pokračovat v představování nových umělkyň a umělců. „Určitě uděláme nové edice i s některými tvůrci, s nimiž jsme už spolupracovali, ale zároveň nechceme točit každý rok stejných dvacet lidí nebo díla, u nichž máme jistotu, že se budou líbit. Tím se rozhodně nechceme svazovat, naopak chceme dát velký prostor dalším tvůrcům,“ uzavírá Jakub Svoboda.

Průmyslový romantismus. Nová výstava v Kunsthalle vzdává hold chátrajícím industriálním objektům

V Kunsthalle začíná výstava, kterou lze odstartovat jednu z tras letošního Signal Festivalu. Divákům chce ukázat poetiku chátrání a pomíjivosti.

lunchmeat-nahled

Foto: Vojtěch Veškrna

Výstava The Grief of Misfit Cathedrals je součástí Signal Festivalu

0Zobrazit komentáře

Betonové kolosy, které v naší krajině pozvolna chátrají a připomínají nám pestrou industriální minulost naší země, vzhledem ke svým proporcím mnohdy vyvolávají stejné dojmy jako sakrální stavby. Po tom, co pozbyly svou funkci, začaly zet prázdnotou, přesto ale neustále přitahují nadšence pátrající po opuštěné architektuře. Mezi takové se řadí i kolektiv nezávislých umělkyň a umělců Lunchmeat Studio, který nyní ve spolupráci se Signal Festivalem připravil výstavu věnovanou právě těmto chátrajícím velikánům.

Výstava s názvem The Grief of Misfit Cathedrals vznikla pod taktovkou kurátorky Ivy Polanecké v prostoru Galerie 3. Ten se v Kunsthalle Praha rozhodli vyhradit pro prezentaci umění digitálního věku, ve kterém se prolínají různé obory a přístupy. Šlo tak o ideální místo pro lineární experimentální projekt z dílny Lunchmeat Studia, vytvořený pomocí 3D skenů průmyslových areálů Koněv a Poldovka na Kladně.

„Jde o multikanálovou site specific instalaci, což znamená, že jsme vytvořili dílo, které je naroubované přímo na prostor Galerie 3. Snažili jsme se tedy jít za hranici klasického audiovizuálního díla na klasickém projekčním plátně. Dílo stojí na jasných základech, které zde tvoří zapomenuté industriální zóny bez přímého významu pro současného člověka. Rozpadají se a vyvolávají otázky, co s nimi bude dál,“ vysvětluje Jakub Pešek, umělec působící v Lunchmeat Studiu.

lunchmeat-2

Foto: Nikola Schnitzerová

Jako podklady pro dílo posloužily 3D skeny industriálních areálů

Celá audiovizuální kompozice trvá čtrnáct a půl minuty a na díle pracovalo Lunchmeat Studio přibližně rok. Kolektiv nejprve začal industriální zóny skenovat pomocí technologie zvané fotogrametrie a na základě získaných materiálů vytvořil podrobné 3D modely celkových ploch i různých detailů skrytých v zákoutích ruin.

„Se získanými 3D modely jsme poté začali pracovat. Probíhala dekonstrukce a posléze rekonstrukce materiálů, které jsme v areálech našli. Jelikož jsou to místa, která jsou na okraji společnosti a valná většina lidí je nenavštěvuje, chtěli jsme tím vyvolat otázky, kdy má skončit existence podobné zóny, kým má být takový zánik určen. Sami totiž sledujeme, jak tento prostor mizí před očima, a víme, že jde o budovy, které už nikdy nebudou postaveny,“ dodává Pešek.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Diváky tak na výstavě přivítá poněkud pochmurná atmosféra doprovázená hutným zvukovým podkresem, který je pro projekty studia Lunchmeat stěžejní. Od roku 2010 totiž pořádá Lunchmeat Festival, ve kterém se prolíná svět alternativní elektronické hudby a digitálních médií. Ty mimo jiné probíhají i v jinak opuštěných industriálních prostorách.

Bezútěšná atmosféra ale není zcela nahodilá. Je totiž provázaná s japonským estetickým konceptem „mono no aware“, který oceňuje krásu věcí i přes to, že nejsou prvoplánově líbivé. K jejich obdivu nám totiž stačí jen to, že existují a že si díky nim uvědomujeme pomíjivost našeho světa. Může tak vyvolávat pocity zármutku z nevyhnutelné změny, ale zároveň v nás umocňuje radost z přítomného okamžiku.

Audiovizuální instalaci je možné navštívit od 12. října do 15. října v rámci Signal Festivalu s festivalovým pasem. Právě výstavou The Grief of Misfit Cathedrals lze totiž odstartovat trasu, která vede z Malé Strany přes Staroměstské až na Senovážné náměstí. Poté bude výstava otevřena až do 14. ledna 2024.