„A tohle je co?“ ptá se s mírným, ale přátelským zděšením v hlase elegantně oblečený muž s výraznými brýlemi na nose. Ukazuje při tom na několik dresů, které zdobí poličky organizace Bez frází. Podle jeho představ by tam být nemusely, na sportovce orientovaný spolek to ale vidí jinak, a tak Peter Požár jen pokrčí rameny. Jeho estetické cítění dostalo malou ránu, k jeho práci to ale patří. Jsme v pražských Holešovicích a hlavní architekt společnosti Delicode nám ukazuje, jak tu finišuje projekt na první pohled skrytého, ale mezi zainteresovanými velice očekávaného soukromého klubu. A nejen to.

Zatímco kanceláře Bez frází najdete zhruba v polovině Osadní ulice celkem bez problému už rok, chystaný health club, který s redakcí sportovního projektu bezprostředně sousedí a který vymyslel spolumajitel Delicodu, bývalý profesionální fotbalista Marcel Gecov, zatím získává tvar. Přehoupl se už ale do fáze, kdy se začíná pracovat na interiérech, a to je vždy už ta rychlejší část. Otevřít by se tak měl začátkem příštího roku.

Zajímavě ale působí projekt nazvaný Day.One už teď. V budově, která se skrývá ve vnitrobloku a má tři nadzemní podlaží, má být dvoupatrová tělocvična zaměřená na rozvoj výkonnosti, kryosauna i hypoxická místnost jako simulátor vysokohorského prostředí, pět ambulancí pro lékaře a fyzioterapeuty, kardio- a diagnostické místnosti, malé wellness, sauna i vířivka, sál na cvičení jógy a taky třeba kavárna.

Na malý dvorek, za nímž kdysi místo health clubu stávala továrna na šunku a který je nyní plný suti, přibude i strom a malá zahrádka. Zatím je uprostřed toho všeho stavebního nepořádku těžké si představit, jak bude výsledek skutečně vypadat, kdo ale Petera Požára zná, ví, že bude vyladěný posledního detailu. A to i přesto, že to je první stavba tohoto druhu, kterou má původem slovenský architekt na starosti.

Pořád stejně jako první den

Úplná neznámá to ale pro Požára, který v Delicodu působí posledních devět let, není. Veřejné stavby pro kulturu, sport, zdravotnictví nebo školství byly jeho magisterským oborem na Slovenské technické univerzitě, takže se k nim vlastně tak trochu vrátil. „Hrozně jsem to chtěl dělat a chvíli jsem i ze zvědavosti hledal stará skripta, která jsou samozřejmě úplně na nic. Zajímalo mě, kam se to posunulo,“ směje se.

Gecovův projekt bude cílit na specifickou klientelu, která má jako prioritu delší a zdravější život, tedy longevity. Až se jeho dveře otevřou, půjde zčásti o privátní klub, který by měl pomáhat jednak profesionálům, ale nabídne zázemí komukoliv, pro koho je sport součástí života, vysvětluje Gecov. Název Day.One má odkazovat k mottu, že každý den se dá prožít se stejným nasazením, jako by to byl ten první. Zájem o služby zatím neexistujícího zařízení je prý už teď velký.

„Je to pěkná myšlenka, jednoduchá a sedí k tomu,“ říká o vybraném jméně Požár s tím, že se mu s ním i dobře pracuje. Původním názvem bylo totiž Chimney, podle pro Holešovice tolik typických komínů – jeden nechybí ani tady a budova se kolem něj obepíná. S péčí o sebe se ale spojoval jen těžko.

Komín, dvorek a vůbec všechno je v Osadní na první pohled schované za stavbou, která taktéž nese rukopis sedmačtyřicetiletého architekta a která je, na rozdíl od zdravotnického zařízení, pro Delicode typická – jde totiž o činžovní dům z dvacátých let, který firma odkoupila a kompletně zrekonstruovala. V jeho přízemí najdete v úvodu zmíněné kanceláře organizace Bez frází, ve třech patrech, které zdobí design v šedé, černé a bílé a původní žulové schody, je pak celkem 16 bytů, jejichž noví majitelé je už postupně zabydlují. Kolem přízemí se pak táhne i krátký průchod vedoucí právě do chystaného zdravotně-relaxačního ráje.

Do Prahy přišel Peter Požár krátce po dokončení univerzity v roce 2002. Na prázdniny, aby tu s pomohl s jedním projektem svému kamarádovi. Mělo to být jen na zkušenou, po létě chtěl pokračovat dál na západ. „Nakonec se to ale vyvinulo jinak,“ komentuje to lakonicky. Rychle si tu totiž našel práci a nakonec působil v několika respektovaných studiích, jako jsou Vyšehrad atelier, ADR, ALT Architekti, ale i třeba u developera Central Group, pro kterého navrhoval bytové domy na Olšanské. Nebo v DL studiu, kde vymýšlel například vzhled restaurací dnes už neexistujícího řetězce Potrefená husa, který jako jeden prvních přišel s konceptem autorského designu, nebo staroměstskou Mincovnu.

„Gastroprovozy jsou strašně rychlá záležitost, dva tři měsíce se kreslí, pak se to tři až čtyři týdny realizuje. Je to velký byznys, kde jde o velké peníze, tak není na co čekat a musí se dělat kompromisy. Dlouho to pro mě byla výzva, která mě bavila, pak jsem ale cítil, že chci zase dál,“ říká Požár, který si kromě toho vyzkoušel i práci na teoretickém konceptuálním prostředí, rezidenčních projektech i obytných souborech a našel se také v navrhování interiérů, které s prací architekta rád spojuje. A možnost takto své úkoly pojímat byla i jedním z důvodů, proč se před devíti lety rozhodl jít do začínajícího Delicodu.

„V té době bylo hodně divné, aby architekt chtěl dělat interiéry, protože to dělaly většinou architektky, designérky nebo interiéristky, ale mě na tom baví ta komplexnost. Že člověk navrhne dům a může do něj udělat vnitřek, ne jenom vestavěnou kuchyň, ale vybrat i solitéry, stoly, židle… Už se mi stalo, že jsem vybíral i nádobí, doplňky, závěsy, příbor. Mě to baví od urbanismu až k detailu, až k té lžičce na kafe. Když se pak pohybujete v takovém interiéru, je to jiná kvalita prožitku a žití,“ líčí Požár.

Architekt, který je pečlivý například i v tom, že si k životu v Praze pořídil české občanství, si detailů všímá neustále. I ve chvíli, kdy procházíme jedním z holešovických bytů, který už příležitostně jeho majitelé obývají, ale nechali nás do něj nahlédnout. Požár ho totiž pro ně navrhoval úplně celý a například v něm schoval kuchyni do skříně, protože pro obyvatele není tak důležitá. Mýdlo ledabyle položené na umyvadle je pro něj podobná výzva jako dres u sportovců v Bez frází, opět ho ale s lehkým zamračením přejde. Na detail je sice vysazený, ale taky je profesionál.

Ze své „obsese“ si dělá legraci. „Nemůžu si prostě pomoct,“ směje se, pak ale zvážní: „Pro mě je to vysněná práce, moci navrhnout opravdu všechno. Zároveň je to velice intimní záležitost, protože lidi vás musejí pustit do téměř každého ohledu toho, jak žijí, abyste navnímali, co jim bude nejvíc vyhovovat. A to je o veliké důvěře, které si nesmírně vážím.“

Nové výzvy a plány

V Delicodu, který vzešel přesně z toho, že navrhoval interiéry a postupně se přesunul k rekonstrukcím celých domů a dál, má na tohle prostor. A taky tu může dělat na projektech, na které předtím nesáhl, health clubem to totiž podle všeho jen začíná. Marcel Gecov svůj byznys rád posouvá dál, a jak Požár říká, „kdyby zítra přišel s tím, že budeme dělat obchodní dům, vůbec by mě to nepřekvapilo“.

Tam ale ještě nejsou. Další projekt se rýsuje na dohled z posledního patra budovy v Osadní. V Dělnické ulici se firma plánuje pustit do svého prvního počinu určeného pro nájemní bydlení. Ten zahrnuje asanaci zchátralého bytového domu a výstavbu dvou obytných objektů i rekonstrukci navazující původní továrenský haly, kde vznikne pasáž pro obchody a další prostory. Projekt od developera koupil tuzemský investor, novinka je to tedy i v tom ohledu, že Delicode poprvé navrhuje pro někoho jiného. Žádost o stavební povolení byla nedávno udělena, a pokud vše půjde dobře, mohlo by se začít příští rok.

Další rýsující se projekt je o něco dál – místně, časově i náročností. Z Petera Požára je ale vidět, že se na něj těší. Ateliér by totiž rád v Praze postavil moderní panelák, což je zase úplně jiná disciplína a potenciálně první novostavba v repertoáru studia.

Plán je na devítipatrový bytový dům, jehož přesné umístění nechce zatím Gecov kvůli probíhajícím jednáním zveřejňovat. Vizualizace, které jsme mohli v redakci CzechCrunche vidět, působí ale lákavě – jeho fasáda by měla být modulová, ze speciální směsi betonu a moderních komponentů. Temně šedá budova působí nevtíravě, přesto má jistou majestátnost. Rozhodně to ale není to, co si představíte, když se řekne panelák. Zda vznikne, je nyní na jednáních se všemi zainteresovanými stranami.

„V lokalitě je spousta paneláků v tradiční úpravě z nedávných let, což popírá princip modulárnosti a to, jak architekti tyhle domy vymýšleli. Proto jsem si řekl, že to sice uděláme modulově, ale moderně, aby se za to lidi nemuseli stydět a abychom v tom chtěli bydlet i my,“ líčí své smýšlení Požár.

Kromě toho všeho, co dělá, je Požárovým velkým koníčkem také umění. Sám ho sbírá a třeba v nuselské kavárně Neosly co dva měsíce pořádá malé vernisáže. Prostě proto, aby něčím obohatil tamní veřejný život. A když to klapne, přinese umění i do svých nových projektů.

Například do společných prostor plánovaného paneláku by chtěl zakomponovat betonové reliéfy od Pavla Duška, který je známý právě svou prací s tímto materiálem. „Já prostě vždycky chci, aby to bylo hezké,“ říká jednoduše.