Odvrátil bankrot ČSA a Vítkovic. Jak vydělat miliardu? Jako v šachu záleží na prvních tazích, říká

Zdeněk Šmejkal je krizový manažer, který toho v byznysu zažil tolik, že by to vydalo na knihu. Proč ale miliardu korun přirovnává k šachům?

smejkal

Foto: Vojta Žižka

Zdeněk Šmejkal

0Zobrazit komentáře

Zdeněk Šmejkal má na českém trhu pověst jednoho z nejúspěšnějších krizových manažerů. Se svým byznysovým partnerem Václavem Novákem stál u záchrany ostravských Vítkovic, Setuzy nebo státních aerolinek ČSA. Poté skrze svou investiční skupinu M.L. Moran znovu nastartoval ztrátovou firmu Technistone, kterou později prodali za 1,5 miliardy korun. O všech zásadních momentech mluví v podcastu Vojty Žižky, kde mimo jiné radí, jak si nastavit takzvaný miliardový mindset.

Ačkoliv by si po velké záchranné štaci Vítkovic Zdeněk Šmejkal zasloužil odpočinek, nechtěl byznysové prostředí úplně opustit. „Když jsme odcházeli z Vítkovic, tak jsem panu Novákovi říkal, že by byla škoda tu naši spolupráci jen tak zahodit,“ říká absolvent ostravské Vysoké školy báňské, kterého k podnikání směroval už jeho otec. A tak v roce 2001, po pár panácích Jägermeisteru, založili skupinu M.L. Moran.

V posledních letech na sebe Šmejkal s Novákem upozornili vydařeným exitem, když prodali společnost Technistone, kterou převzali na hranici bankrotu, uzdravili ji a jako nejvýkonnější firmu na světě ve svém oboru ji prodali strategickému partnerovi, globální americké firmě Wilsonart. Na transakci podle odhadu CzechCrunche vydělali kolem dvou miliard korun.

Před nedávnem se pak ostřílený krizový manažer a průmyslník vydal do byznysu, který v jeho resumé obzvlášť vyčnívá – založil novou značku imunitních nápojů Fua Fua. Díky tomu všemu se tak Šmejkal osvědčil jako člověk, jenž má na podnikatelském trhu stále co říct. A proto v podcastu Vojty Žižky, kde mimo jiné popisuje všechny své zásadní byznysové momenty z minulosti, poodhalil i to, jak si přijít na miliardu korun.

„Samozřejmě se to nestane jen díky tomu, že si řeknete, že takovou sumu chcete vydělat. Pochopitelně pro to musíte něco udělat,“ říká Šmejkal. „Musíte si stanovit plán, co uděláte, jak to uděláte a v jakém čase to uděláte,“ dodává někdejší hráč šachů, kterým se věnoval v mládí. A právě na šachové partii to trefně ilustruje. Nejde totiž o to, mít celou cestu k miliardě (nebo jakékoliv jiné metě) vymyšlenou do detailu. Záleží na úvodních tazích.

„Já ve svém životě přemýšlím o nějaký ten tah dopředu oproti běžnému člověku. Šachová partie se vlastně vyvíjí tak, že tam máte zahájení, střední hru a pak koncovku. A nikdo, ani šachový velmistr, nemá promyšlené všechny tahy dopředu, protože by to ztratilo smysl. Vstupujete ale do hry v rámci zahájení, které má velký počet variant – a ty studujete,“ přirovnává Šmejkal.

Jde primárně o to, že hráč, respektive podnikatel, by měl mít pokud možno co nejlepší postavení do takzvané střední hry. V případě byznysu do postupného rozjezdu, kde už to často není o studiu ověřených schémat, ale zejména o talentu. „Všechny figurky spolu musí hrát, ale nepouštíte se ještě do útoku. A kdo má lepší zahájení, tak na té nejvyšší úrovni zpravidla vyhrává,“ pokračuje.

imv-1

Přečtěte si takéNejlepší dieta? Neexistuje. Ale existují tyto udržitelné návykyNení zakázaná potravina, ale zakázané množství aneb Proč mohou být redukční diety nebezpečné

V byznysu to funguje podobně, protože podle Šmejkala jde vždy o to, co musí člověk umět, co si musí připravit, co musí vybudovat, které schopnosti si pro rozjezd firmy zajistí… a jak vše postaví tak, aby se z nuly vydělávaly desítky milionů, z desítek milionů stovky, ze stovek milionů miliarda. A tak dále.

O čem dalším ještě Vojta Žižka se Zdeňkem Šmejkalem mluvil? Například o tom, jak shání nové talenty pro svůj byznys, jak náročná byla záchrana Vítkovic z hlediska jeho zdraví, jak probíhala záchrany Setuzy a ČSA, jak se stát dobrým vyjednavačem nebo jak se firma může dopředu připravit na krizi. Celý rozhovor si můžete poslechnout na Patreonu Vojty Žižky.

Začalo to basou piv před obytňákem, dnes na jejich párty chtějí všichni. Erem vyráží na další turné

Parta ze severu má na letošek další plán, při kterém bude dunět hudba a alkohol poteče proudem. Opět chystají několik překvapení.

Filip HouskaFilip Houska

erem-1Story

Foto: Erem

Tým Erem

0Zobrazit komentáře

Dokážou udělat párty, jakou v Česku jen tak někdo neumí. A ti, co jsou z Brna, si moc dobře pamatují, jak svým „nevinným příspěvkem“ zničehonic zaplnili tamní náměstí. Ke svým desetitisícům fanoušků jsou ale dál poctiví, a tak za pár let dokázali vytvořit hnutí, které má v komunitě mladých stále silnější jméno. Teď to parta, která si říká Erem, chce potvrdit ještě ve větším měřítku. „Už nám žádný člověk střechou nepropadne. Letos naše celorepublikové turné posuneme na nový level,“ říkají pro CzechCrunch.

Vybrali si město, naložili obytňák a vyrazili. Jakmile na místo dojeli, všechno vyskládali ven, před dveře spolujezdce hodili basu piv, zapnuli Spotify na přenosném repráčku a čekali, kdo z fanoušků za nimi dorazí pokecat. Přišlo jim to jako super nápad, taková vděčná služba jejich sledujícím, kteří je roky podporovali.

Říkají si Erem, na Instagramu vystupují jako @eremvole, jinak jsou ale v jádru teď už tři kamarádi ze severu Čech. Martin Novák a Jakub Ducháč byli původem youtubeři, byť začínali v době, kdy ještě letěl Stream od Seznamu. „Vždycky jsme se rádi bavili a dělali pubertální vtípky, tak proč se o to nepodělit s ostatními?“ vzpomíná Martin na rok 2013, kdy byl ještě středoškolák.

Vytvářeli zábavné, dvojsmyslné skeče. Pak tehdy pár desítkám či stovkám odběratelů servírovali aktuální zprávy z pouliční scény. Vyzkoušeli si rozhovory s jinými youtubery. „Měli jsme i takzvané středeční chvilky poezie, kde jsme na video recitovali úryvky z rapových textů. V té době to ale nemělo žádnou pozornost, YouTube teprve začínal,“ doplňuje sedmadvacetiletý Jakub.

erem

Foto: Erem

Tým z Erem se svým obytňákem

Oba měli natáčení v krvi, což vyústilo v to, že si založili vlastní produkci, v rámci které poprvé přičichli k penězům a byznysu. Natočili reklamní spoty pro značky jako PlayStation nebo Big Shock, klienti k nim proudili většinou skrze známosti. Neustále ale experimentovali s formáty v rámci vlastní, nezakázkové tvorby. A právě na tom později vybudovali plnohodnotný kanál na YouTube, který už čítá přes 80 tisíc odběratelů.

Dnes je ale lidé znají spíš kvůli jiné věci, kterou je pořádání hudebně-komunitních akcí. Nebo takto to alespoň bylo na úplném začátku. Postupem času totiž z takzvaných meet & greets, jak se neformálním sešlostem s fanoušky obecně říká, rozjeli koncept vlastních mejdanů, s nimiž objíždí celou republiku.

Začalo to na parkovištích

„Pamatuji si, jak v roce 2019 naši kamarádi z Brna, Rychlí kluci, jeli své první turné jako Mike Roft (hudební vydavatelství, pod kterým vydává Viktor Sheen, Calin, Stein27 a další – pozn. redakce). Přišlo nám super, že objedou celou republiku. Nám navíc často psali fanoušci, že s námi chtějí jít na pivo, prostě se s námi potkat. Ale neměli jsme čas to řešit s každým zvlášť,“ dodává Martin. Napadlo je však, že by udělali něco podobného.

Půjčili si od kamaráda obytňák, naložili věci a tentýž rok objeli prvních pár měst, kde za nimi přišly jednotky, možná nižší desítky lidí. Přistupovali k tomu dost punkově – svým sledujícím o výjezdu řekli klidně i pár hodin předem, navíc ve všední den. A když přijeli někam na parkoviště, maximálně tak vytáhli basu piv a řízky s nakládačkami a čekali, kdo se staví. Pak s nimi seděli i do ranních hodin, poslouchali hudbu, povídali si.

Už nechceme dělat párty, kde po skončení budeme uklízet šest tisíc kelímků ze země, protože jsme neměli peníze na úklidovou četu.

„Třeba v Liberci za námi kdysi přišli jen dva kluci. Pak si položíš otázku, jestli se ti to vyplatí. Jenže potom jsme dojeli do Pardubic, kde se jich sešlo už třicet,“ vzpomíná Jakub. Rok co rok se snažili tyto výjezdy posouvat, hlavně obsahově a produkčně. Ze zastávek po republice natáčeli vlogy, postupně si začali vozit i více vybavení, třeba reproduktory.

Pak se dostali do fáze, kdy už potřebovali DJ, barmany nebo ochranku. Spolu s tím se pochopitelně zvyšovaly i náklady – už to dávno nebylo o penězích na benzín a pár lahváčů, najednou začali operovat s vyššími stovkami tisíc korun. Dnes se některé zastávky šplhají až k jednomu milionu korun.

Vždycky se ale drželi hlavního pravidla: nikdy nikomu neříkat, co se bude dít. Erem si vybudovali tu výhodu, že lidé chodili hlavně za nimi, takže jim prakticky bylo jedno, co si pro ně na místě připraví. „Zní to jako klišé, ale celé se to vyvíjelo úplně přirozeně. Naše akce nezačaly být známými ráz naráz, prostě to k nim samo dospělo,“ dodává Martin. Jak ale oba naznačují, k velikosti těchto sešlostí přispělo i pár… kuriozitek.

Zlom ve vnímání jejich akcí přišel před dvěma lety, kdy si uvědomili, že jim to až překvapivě vyrostlo. Už nejezdily desítky či stovky fanoušků, ale tisíce. Z původního konceptu meet & greet se prakticky staly párty, na kterých stavěli pódium pro DJ nebo rappery, vlastní bary nebo stánky s jídlem. Začali řešit oplocení prostor, zvyšovali ochranku a obecně zlepšovali bezpečnost pro účastníky, řešili administrativu s městem. Punkovost se musela začít vytrácet.

„Asi největší akcí byla tehdy ta, kterou jsme udělali na Štvanici v Praze. Pamatuji si, jak tam říkáme pánovi, kterému prostor patří, že dorazí klidně dva tisíce lidí, ať s tím počítá. Asi to nebral vážně, protože nám dal jen tři sekuriťáky – a jen jednoho na vstup. Najednou se tam za večer podle našich odhadů protočily až tři tisíce lidí a stali jsme se virálními. Lidé o tom začali mluvit, dokonce jsme se dostali do trendů na Twitteru,“ popisuje Martin.

Říká se tomu FOMO, tedy fear of missing out. Obavy lidí z toho, že něco prošvihnou – a měli by tam raději být. Zároveň chtěli zažít ten pocit překvapení, co se na akci bude dít. Nebo si vystát hodinovou frontu do tetovacího salónu, který si Erem na své akce také vozili. Nebo se zabavit na vystoupeních velkých rapových jmen typu Calin, Separ nebo Pil C, která se na zastávkách objevila. Nebo čekat na to, jestli se stane další faux pas s průletem střechou.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„I když jsme se snažili na všech akcích zajistit co nejlepší zázemí pro všechny strany, byli jsme v tom pořád noví, co si budeme povídat. A zrovna na té Štvanici se stalo vícero fuckupů. Tento přišel v momentě, kdy jsme seděli s pronajímatelem prostoru a pár věcí řešili. A zrovna během toho se někdo propadl takovou stříškou nad námi. Nic se mu nestalo, ale rozhodně nám to nepřidalo,“ říká Tomáš Potěšil, který pro Erem zajišťuje produkci a vše okolo ní.

Dost možná největší haló ale způsobila zastávka v Brně, kdy bylo klukům na poslední chvíli zamítnuto pořádat akci na Výstavišti, zřejmě kvůli možným potížím s rušením nočního klidu. Museli tak veškeré vybavení zpátky složit do aut, jenže už nedokázali ovlivnit, že se do Brna kvůli nim sjíždí fanoušci z celé republiky. „Nemohli jsme se nikam přesunout. Jednak bychom to za pár hodin nestihli, jednak kvůli nám byla posílena policejní hlídka,“ vzpomíná Tomáš.

Když už ale v Brně byli, nechtěli odjet jen tak. Vyrazili proto do centra, kde se vyfotili. A fotku dali na Instagram… Nemohli ani specifikovat, o co jde, protože dostali informaci, že by takto mohli svolávat k nelegálnímu shromáždění. Fanoušci to ale pochopili – a ten večer se na jednom z brněnských náměstí sešlo přes tisíc lidí, aniž by se cokoliv řádně ohlásilo. „Neměli jsme pódium, neměli jsme bary, neměli jsme nic. V ten den jsme se vrátili ke svým kořenům,“ dodává Tomáš.

Byť Erem milují autentičnost a notnou dávku punkovosti pro řešení věcí, dostali se do fáze, kdy chtějí mít své akce zase o trochu profesionálnější. A právě letošní ročník takzvané Eremtour toho má být důkazem. Na první zastávku vyjedou 26. července a každý den až do 3. srpna budou objíždět vybraná česká města včetně jednoho zcela nového. Lístky právě poslali do prodeje.

„Už nechceme dělat párty, kde po skončení budeme uklízet šest tisíc kelímků ze země, protože jsme neměli peníze na úklidovou četu. Už jsme v jiné fázi, jak produkční, tak té finanční, a chceme všechny zastávky zprofesionalizovat tak, abychom tam přijeli, zkontrolovali, že je vše připraveno, otevřeli si pivo a šli mezi fanoušky. Zčásti se vrátit tam, kde jsme začínali, aniž bychom šli s laťkou turné dolů. To je náš plán,“ zmiňuje Jakub v rozhovoru.

Rozdíl mezi letošním ročníkem a tím minulým bude podle Erem hodně znát. Ostatně jen zastávka v Praze se má letos vyšplhat nad jeden milion korun v nákladech – a úroveň vzroste nejen v Brně nebo Ostravě, ale také v Českých Budějovicích, Pardubicích, Liberci nebo Ústí nad Labem, kam letos jedou poprvé. „A taky se vracíme do Olomouce, o kterou si lidé z nějakého nepochopitelného důvodu říkají,“ smějí se. (PS: Autor článku pochází z Olomouce.)

A opět platí jejich hlavní pravidlo: nikomu neříct, co se bude dít.