Jestli jste se ve stolních hrách dokázali vymanit od Člověče, nezlob se, potažmo od Dostihů a sázek, nejspíš jste narazili na Osadníky z Katanu. Anebo prostě Catan, jak se v poslední době prezentuje. Snad žádná jiná stolní hra moderního střihu (tedy žádné dětské hříčky nebo nuda typu Monopoly) nebyla tak do široka otevřenou bránou do rozmanitých zákoutí tohoto krásného koníčku než právě Osadníci. Ti však nyní osiřeli. Jejich tvůrce, německý herní designér Klaus Teuber, před pár dny zemřel ve věku sedmdesáti let.

Když se řekne stolní nebo desková hra, naštěstí už to nevyvolává traumata z dětství, když vám někdo skoupil všechny fialové koně (Narcius a Napoli, na ta jména nikdy nezapomeneme) nebo jste osmdesát dva kol čekali na hod šestky pro nasazení panáčka na hrací plán. Dnes není problém věnovat celé odpoledne a večer dobývání galaxie v epické strategii Twilight Imperium. Anebo naopak si během pár desítek minut dát spoustu svižných, ale přesto taktických partií v krásném Azulu. Případně si hrát se slovy v českém hitu Krycí jména.

Moderní deskovky jsou prostě svěží obor, který potěší nejmenší hračičky, hardcore stratégy i rodinnou sešlost. Výběr námětů, komplexity a značek je nepřeberný. Ale kdo ví, jestli by to všechno platilo, nebýt Klause Teubera. Německý herní tvůrce svět navždy opustil v sobotu prvního dubna po krátkém a vážném onemocnění, jak v úterý informovala jeho rodina. V červnu by oslavil jednasedmdesát let. Ale i po sedmi dekádách na světě byl nadále aktivním autorem, zanechal rozepsanou trilogii knih na motivy Osadníků.

Teubera nejvíce proslavili Osadníci z Katanu. Tedy hra, která byla pro mnohé do té doby chytlavějšími tituly nepolíbené hráče první ochutnávkou toho, jak zajímavé deskovky mohou být. Osidlovali jste titulní ostrov, rozšiřovali své panství o vesnice a města, které vám umožňovaly z šestiúhelníkové mapy získávat suroviny pro další rozvoj vašich osad. Do toho jste se museli handrkovat s ostatními hráči, protože málokdy jste měli vše, co jste potřebovali. Vyměníte dvě ovečky za pár cihel?

Ale Teuber svou herní kariéru začal mnohem dříve než v roce 1995, kdy jeho nejslavnější dílo spatřilo světlo světa. Svou prvotinu Barbarossa vydal už o sedm let dříve. „S manželkou Claudií jsme hrávali šachy, ale vždycky prohrávala. A to není zábava. Tak jsem hledal hry, které bychom si užili oba,“ připomněl pro server Wired své pragmatické designérské počátky. Už jeho první hra navíc byla ve své době nejen neobvyklá – k hracímu plánu jste vytvářeli doplňky z plastelíny – ale také nesmírně úspěšná.

Foto: Albi

Osadníci z Katanu, respektive dnes už prostě Catan, stále patří mezi nejoblíbenější mainstreamové deskovky

Tehdy šestatřicetiletý zubní technik, který dentální byznys zdědil po otci, s Barbarossou vyhrál ocenění Spiel des Jahres, hra roku. Sama o sobě to byla prestižní cena pro nejlepší hru vydanou daný rok v německém jazyce, v deskoherním průmyslu si ale s postupujícími lety vydobyla ještě slovutnější postavení. Dnes je bez nadsázky přezdívána jako deskoherní Oscar a její zisk je zárukou nesmírně povedené stolní hry, jejíž úspěch dalece přesahuje německy mluvící trh. V roce 2016 ji dokonce získala i výše zmiňovaná Krycí jména od českého designéra Vládi Chvátila.

To jsme ale příliš daleko v budoucnosti. Po prvním zisku ceny Spiel des Jahres totiž Teuber nelenil a v herní práci pokračoval. Stále se však deskovkám věnoval jen jako veselejšímu koníčku a příjemnému přivýdělku vedle svého každodenního dentálního podnikání. „Štvala mě firma i práce. Hry jsem začal vytvářet, abych od toho utekl. Vytvořil jsem si tak vlastní svět,“ řekl Teuber před lety pro magazín New Yorker. Jenže k dramatičtějšímu kroku se ne a ne odhodlat.

Nic na tom nezměnil ani zisk trofeje pro nejlepší hry v letech 1990 a 1991, kdy zabodovala jeho blafovací záležitost o sběratelství Adel Verpflichtet alias Hoity Toity, respektive hra o ztřeštěném stavění Kocourkov (v originále Drunter & Drüber). Dřívější Teuberovy tituly vám toho možná moc nepovědí, ale i těch se prodaly desítky tisíc. A třeba si tak říkáte, že s Osadníky v roce 1995 už musel přijít zlom a Klaus na zuby definitivně zapomněl. Vždyť Catan, jak se značka prezentuje ve své novější éře, je od své premiéry giganticky úspěšný.

První náklad pěti tisíc kusů se prý prodal tak rychle, že Teuberovi samotnému nezbyla prvoediční kopie hry. Za první rok se prodalo téměř půl milionu kusů Osadníků. Před třemi lety, čtvrt století od vydání, překonal Catan dvaatřicet milionů prodaných kopií. Za dobu své existence se dočkal přeložení do čtyřiceti jazyků. Neustále pro něj vycházejí nová rozšíření. A samozřejmě hned po vydání jako čtvrtá Teuberova hra získal cenu Spiel des Jahres.

Jenže chyba lávky. Ačkoliv Osadníci z Katanu pro svého autora nalezli na osidlovaném ostrově doslova zlatý důl, Klaus Teuber stále zůstával při zemi. Až teprve v roce 1998 se z dentálního technika stal herní designér na plný úvazek. „Skončil jsem s prací, až když jsem cítil, že Catan může uživit naši rodinu,“ prohlásil otec tří dětí, které má s manželkou Claudií. „Ta naštěstí má Osadníky stejně tak ráda jako já,“ přidal úsměvnou anekdotu pro New Yorker designér. Dcera se věnuje herectví, prý ji ale zbytek rodiny občas naláká do role testovací hráčky nových her.

Po pár letech tak vznikla společnost Catan GmbH pod vedením otce Teubera a jeho synů Guida a Benjamina, která dohlížela na raketový růst popularity Osadníků. Značka se od svých počátků rozrostla o desítky produktů. Základní hra získala několik rozšíření – kromě těžby surovin a kupčení tak můžete řešit například vpády barbarů –, z ostrova Katan se můžete vydat osidlovat i vesmír. A to třeba i v licencované Star Trek variantě. Anebo šestiúhelníkový hrací plán vyměníte za karetní verzi. Případně za digitální adaptaci. Podle Catanu vyšel dokonce i román.

Teuber už po Osadnících žádný takový hit, který by získal deskoherního Oscara, nestvořil. Ale ani to nebylo potřeba. Do herní historie se zapsal nesmazatelně. Podobně jako třeba (strašlivě přeceňované a nezáživné) Monopoly, proti kterému byli Osadníci z Katanu často dáváni do kontrastu coby mnohem promyšlenější, modernější a především zábavnější stolní hra. „Nemyslím si, že by Catan pokořil Monopoly. Ale doufám, že se stane stejnou klasikou po jeho boku,“ prohlásil před devíti lety. Jeho slova se vyplnila.

Ale to už sám Klaus musel velmi dobře vědět, Catan už tehdy byl deskoherní bestseller. Na dekády nadvlády Monopoly samozřejmě nemá, ale jeho vliv a rostoucí popularita jsou nepopiratelné, však je to vidět i v českých hračkářstvích a knihkupectvích. Geniálních designérů, kteří stolní hry posunuli od náhodné nudy k zábavné rozmanitosti, bylo a je samozřejmě mnoho. Ztráta byť jen jednoho z nich je však smutnou událostí. Ale samotného Klause Teubera by jistě rozveselilo, že když se řekne stolní hra, spoustu lidí už dnes spíš než Monopoly napadne Catan.