V příbězích o Spider-Manovi je život Petera Parkera ještě důležitější než život hrdiny v modro-červeném obleku. Totéž platí pro Bruce Bannera a Hulka, Tonyho Starka a Iron Mana a mnoho dalších. Žádná z těchto postav by neexistovala a neměla by tak bohatý vnitřní život, kdyby nebylo Stana Leeho. Jeden z nejvýznamnějších komiksových tvůrců všech dob by před pár dny oslavil sté narozeniny.

Původním jménem Stanley Martin Lieber našel zalíbení ve velkých heroických postavách už v dětství, kdy mu příběhy sloužily jako únik z neutěšené reality každodenního života. Jeho rodiče, židovští emigranti z Rumunska, patřili mezi chudou část americké populace a na přelomu dvacátých a třicátých let je navíc zasáhla hospodářská krize. Malý chlapec se tehdy od častých hádek rodičů kvůli penězům rozptyloval fantaziemi – mnoho jich sám četl, některé vytvářel ve formě jednoduchých obrázků s příběhy.

„Kreslil jsem si vlastní komiksy od nepaměti,“ napsal Lee ve své autobiografii Excelsior!: The Amazing Life of Stan Lee. Prý kolem sebe vždy měl knihu nebo magazín a literární tvorba ho velice inspirovala. Zásadní roli v jeho dospívání ovšem hrál také film. Podle vlastních slov byl posedlý hercem Errolem Flynnem, jednou z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu.

„Byl to šerif v Dodge City nebo Robin Hood či Captain Blood. […] Představoval jsem si, jak mám na tváři trochu křivý úsměv, jako měl Errol Flynn, a po svém boku jsem si představoval meč,“ řekl v rozhovoru pro POW! Entertainment. „Rozhlížel jsem se kolem sebe po malých holčičkách, které by mohl napadnout nějaký zloduch,“ dodal se smíchem.

Nikdy si ale tak docela nepředstavoval, že svůj život stráví s podobnými hrdiny – a ještě k tomu ve formě komiksů. Ty ve 30. letech nikdo nebral jako příliš seriózní tvorbu, ale jen jako zábavnou přílohu v novinách a časopisech. I když pak začaly vycházet v samostatných sešitech, několik let šlo jen o přetisky z novin a první superhrdinové na konci 30. let byli kvůli své jednorozměrnosti atraktivní jen pro děti.

Lieber mezitím na střední škole snil o celé plejádě různých kariér od právníka přes herce po působení v reklamním odvětví nebo PR. V té době se také ukázal jako velice talentovaný vypravěč příběhů a přál si někdy napsat „velký americký román“.

Sny ale musely počkat. Doba byla v roce 1939 v New Yorku stále zlá a sedmnáctiletý Stanley, který právě ukončil střední školu, si potřeboval najít práci, aby mohl pomoci s rodinnou finanční situací. Měl štěstí – možná vůbec největší v životě. Díky konexím svého strýce získal místo asistenta hlavního tvůrce v Timely Comics, nové komiksové divizi vydavatele populárních (většinou velice pokleslých) magazínů Martina Goodmana.

Zde pomáhal průkopníkům komiksů Joeu Simonovi a Jacku Kirbymu. Vařil kávu, vytíral podlahu nebo gumoval z obrázků přetahy tužky před tím, než šly do tisku. A při tom všem se od nich učil. Simon s Kirbym vytvořili například dodnes nejznámějšího patriotického superhrdinu jménem Captain America.

Díky jeho rychlému a masivnímu úspěchu se také k psaní dostal ambiciózní Stanley – hlavní dva autoři nestíhali naplňovat poptávku a vyplnit sešity jim pomohl asistent. Zprvu psal jen textové příběhy, později dostal i kresby a vymyslel pár vlastních superhrdinů jako Jacka Frosta a Destroyera. Jelikož ale stále doufal, že někdy napíše seriózní velký román, svoje rodné jméno si nechal pro něj a v komiksech použil přezdívku Stan Lee.

Asi po pouhých dvou letech v Timely Comics se ovšem stal dočasným šéfredaktorem, když Simon a Kirby dostali vyhazov kvůli práci pro konkurenci. Titul kreativního šéfa komiksů Leemu zůstal, i když nedlouho na to odešel sloužit v armádě, kde psal manuály, scénáře k výcvikovým filmům, slogany a podobně. V té době s vydavatelstvím udržoval kontakt korespondencí – každý týden mu chodila zadání a deadliny a on zase posílal zpracované texty.

V letech po válce až do první poloviny 50. let se komiksy ve Spojených státech těšily značné přízni a vedle superhrdinů vznikaly také další žánry mířící na různá publika. Lee a jeho tým vytvářeli příběhy plné humoru, sci-fi, ale i dobrodružství ze středověku, horory, romance s náctiletými hrdiny nebo westerny. Kreativně ale nikdy nebyli na čele průmyslu – vždy následovali trendy. „Připadalo mi, že jsme byli firma napodobitelů,“ napsal Lee ve své autobiografii.

Přes určitou uměleckou frustraci, navíc umocňovanou mizernou pověstí komiksů jako jen nenáročné zábavy, pokračoval. Při vysokých nárocích na vydávání dalšího a dalšího obsahu ani moc nebyl čas přemýšlet. A spolupráci s dalšími autory či kreslíři si užíval. V 50. letech ale komiksový průmysl začal upadat nejdříve kvůli kritice ze strany veřejnosti (pokleslé kreslené příběhy prý kazí mládež), později kvůli negativní pozornosti ze strany amerického kongresu.

Situaci navíc výrazně zhoršila Goodmanova byznysová chyba, když navázal exkluzivní spolupráci s distributorem, který nedlouho na to zkolaboval. Timely Comics, přejmenovaný na Atlas Comics, našel nového distributora, počet vydávaných sešitů se ale zásadním způsobem snížil. Do konce dekády to vypadalo, že Lee s komiksy skončí a půjde se věnovat něčemu jinému – snad bude mít konečně prostor pracovat na románu!

Revoluce v Marvelu

Od Goodmana nicméně dostal zadání vytvořit nový tým superhrdinů, který by reagoval na nedávný úspěch v revitalizaci konkurenčního DC Comics. Frustrovaný autor se k tomu příliš neměl, jeho žena Joan ho ale přesvědčila, aby zkusil napsat něco přesně podle svých vlastních představ – nebylo nic v sázce, tak proč ne.

Výsledkem byla Fantastická čtyřka, skupina nesourodých hrdinů, kteří šli proti dlouho zavedeným trendům. Místo neomylných nadlidských bytostí to byly postavy s mnoha charakterovými vadami, bez dvojích identit a s častými sváry mezi sebou. První sešit s nimi z roku 1961, který Lee vytvořil spolu s kreslířem Jackem Kirbym, se stal hitem. O rok později následoval ještě radikálnější Spider-Man.

Byl to typ postavy, která v komiksu chyběla. Jednak dostala trojrozměrnou osobnost s chybami a emocemi, jednak to byl hrdina podobný tehdy rostoucímu publiku náctiletých. Peter Parker nebyl miliardář nebo bůh z jiné planety, ale obyčejný kluk řešící každodenní problémy – jako oblíbenost ve škole, peníze nebo vztah s přítelkyní. Zatímco jiní náctiletí superhrdinové byli do té doby vždy jen pomocníci dospělých, Spider-Man byl samostatnou hlavní postavou.

„Stane, tohle je ten nejhorší nápad, co jsem kdy slyšel,“ řekl tehdy prý Goodman. Opakoval přitom všechny charakteristiky typické pro tehdejší superhrdiny – z definice nemohou řešit osobní problémy, náctiletí mohou být jen pomocníci a navíc, pavouci jsou lidem odporní a pavoučí muž přece nemůže fungovat. Nakonec však Leemu dal šanci. A pavoučí muž fungoval. Následující komiksy Marvelu způsobily revoluci v celém médiu.

„Snažil jsem se z nich udělat postavy z masa a kostí, lidi s osobnostmi,“ řekl otec moderního komiksu v roce 1992 pro Washington Post. „To by měl mít každý příběh, komiksům to ale dosud chybělo, byly to všechno kartonové figurky. Dejte jim skutečný charakter, dejte jim problémy,“ dodal. Spolu s Jackem Kirbym jako kreslířem a Stevem Ditkem vytvořil X-Meny, Iron-Mana, Thora, Hulka, Ant-Mana, Black Panthera, Daredevila, Doctora Strange, Scarlet Witch nebo Black Widow.

Ačkoliv se dlouho nedařilo jejich obří úspěch v tisku napodobit v televizi a filmu, kde Marvel desítky let znovu platil za chabého konkurenta DC, v novém tisíciletí si diváky konečně získali nejdříve X-Meni, pak Spider-Man a další superhrdinové. V roce 2008 pak prvním filmem o Iron-Manovi odstartovalo audiovizuální univerzum Marvelu, které se v průběhu následující dekády stalo jednou z největších mediálních franšíz v dějinách.

V roce 2018 Stan Lee zemřel v 95 letech. Velký americký román sice nikdy nenapsal, jeho odkaz je ale přesto obrovský a bude hrát v kultuře významnou roli ještě dlouho, nezávisle na tom, co se stane s konkrétními hrdiny, co vymyslel. Ovlivnil totiž celé médium, které pak proniklo do jiných a inspiroval celé generace vypravěčů, čtenářů i diváků.