„Tati, do kolika tu dneska jsi?“ houkne Tomáš Šroba přes prosklenou stěnu do sousední kanceláře. „Do dvanácti,“ zazní tlumená odpověď. „Asi pojede na kolo,“ mávne rukou devětatřicetiletý CEO. Zní to jako téměř ideální symbióza mezi otcem zakladatelem a synem pokračovatelem, ale cesta k ní nebyla snadná. A nejde jen o to. V příběhu společnosti Classic Oil se protíná několik přímek, které symbolizují výzvy, jimž aktuálně čelí tuzemští podnikatelé – kromě generační výměny jde i o napojení na automobilový průmysl, závislost na německé ekonomice a potřebu urychlit automatizaci.

Kancelář Tomáše Šroby na letmý pohled vypadá, jako by patřila milovníkovi chemie. Místo konferenčního stolku a křesílek stojí v rohu soudky na motorové oleje, v polici jsou srovnané koňaky a na stěně je… výstavka grafitti sprejů? „Pozor, to je umění, které mám rád a které příležitostně sbírám. Je to dílo od Kryštofa Kintery, tamhle vedle je obraz Martina Krajce,“ opravuje Tomáš Šroba mou neznalost. „A chemie mě ve škole vůbec nebavila,“ zdůrazňuje, když si sedá ke svému černému stolu.

Společnost, kterou řídí, sídlí na okraji Kladna v bývalém areálu legendární Poldovky, hned vedle obřího hangáru Sochorové válcovny, dnes v majetku Třineckých železáren. Firma distribuuje motorové oleje, průmyslová maziva a emulze německých značek Classic a Oest, vyrábí a recykluje nemrznoucí směsi a také se se svými kapalinami stará o vytápění a chlazení velkých a moderních komerčních nemovitostí (jen namátkou komerční centra Bořislavka, Metropole Zličín či rezidenční mrakodrap V-Tower).

„Loni jsme v obratu překonali 400 milionů, rok předtím to bylo 330 milionů. Letos bychom se mohli dostat k půlmiliardě,“ říká Tomáš Šroba, který si v otcových firmách prošel všemi možnými pozicemi. „Dodnes vlastně nevím, jestli by pro mě nebylo bývalo lepší, kdybych získal zkušenosti i z nějakých jiných podniků. Ale to už asi nezjistím,“ dodává absolvent Vysoké školy finanční a správní.

Roman Šroba, který letos oslaví 64. narozeniny, začal podnikat už v 90. letech: s kamarádem nejprve vyklízel nemovitosti pro restituenty, s bratrancem zase v rámci konkurzní podstaty získali sklady bývalého zásobování Poldovky v chátrajícím areálu Koněv. „Bylo to vlastně takové řempo, tedy řemeslnické potřeby. Ložiska, oleje, pracovní oděvy a tak,“ vzpomíná. Příliš velká šíře sortimentu byla ale paradoxně limitující, takže když se Šroba starší v roce 2009 rozhodl od obchodního partnera oddělit, věděl, že příště se musí byznysově víc zacílit.

„A motorové oleje se ukázaly jako velmi zajímavý směr,“ dodává jeho syn, který mu už tehdy ve firmě pomáhal. Podařilo se jim navázat partnerství s německou rodinou Lühmannů, kteří provozují čerpací stanice a mají vlastní značku motorových olejů Classic. Ti se později stali i menšinovými podílníky ve Šrobově firmě, která se pojmenovala podle nich Classic Oil.

Od Třineckých železáren také společnost koupila u Kladna prostor, kde dřív sídlilo poldovácké olejové hospodářství včetně nádrží, a právě z nich začala stáčet německá maziva. Pár let na to se naskytla i šance na otupení závislosti na jednom dodavateli a jedné produktové vertikále – z chemičky Velvana, která krachovala, přišel manažer kvality Jan Skolil. Ten Šrobovým pomohl vybudovat novou laboratoř a nový byznys s nemrznoucí směsí a dodnes ve firmě působí jako její technický ředitel a prokurista.

Nejde přitom o kapaliny do ostřikovačů aut, ale o chladicí směsi do motorů, kterých je v každém autě několik litrů, aniž by to šofér tušil. Časem k tomu navíc přidali i schopnost použité nemrznoucí směsi recyklovat, což dělají jako jediní ve střední Evropě, a znovu je využívat, takže spolu s private label výrobou pro cizí zákazníky a dodávkami teplonosných kapalin do velkých budov včetně sportovišť se během deseti let od založení postavili na víc byznysových nohou. Včetně špičkové laboratoře evropské úrovně.

Jenže to už se začalo smrákat na jiný trabl – odlišný pohled otce, který společnost majoritně vlastnil a řídil, a syna, který byl jeho přirozeným nástupcem a který měl čím dál větší slovo. V roce 2017 se dokonce stal druhým jednatelem, ale v dalších letech následovalo něco, o čem nedávno otevřeně hovořila v našem podcastu Money Maker Martina Kornfeilová a co zná řada rodinných firem: hádky, spory, nepochopení toho, kdo má jakou roli.

„Nebylo to příjemné. Nevzpomínám na tu dobu rád. Tím, že jde o rodinu, to pak bolí dvojnásob,“ říká Tomáš Šroba, teď už uvolněně a s úsměvem. Vlastně se nedělo nic mimořádného, ale spíš postupné odlaďování nesouladů – typicky syn něco schválil a otec to zvrátil. „Prostě jsme se o to tahali,“ dodává diplomaticky.

„Je to přirozené, asi si tím musí projít každý. Ale byly chvíle, kdy jsem s tím chtěl seknout,“ vypráví Tomáš Šroba. Jeho otec se na rozdíl od něj k tísnivým podnikatelsko-rodinným okamžikům už nechce vracet, každopádně nakonec to byl on, kdo ustoupil. A syn mu zpětně vzdává hold: „On tu firmu vydupal v podstatě z nuly, navíc s ní začal, když mu táhlo už na padesátku.“

A podobně jako v případě Martiny Kornfeilové a jejího táty i v Classic Oil to teď funguje opět jako po drátkách – otec do firmy chodí výrazně méně a na denním řízení se nepodílí, ale coby většinový majitel spoluvytváří její strategii a má vhled do zásadních rozhodnutí. Většinu času tak může věnovat koníčkům, cestování a sportu (jako správný Kladeňák je bývalým profesionálním hokejistou). „Náš vztah je znova takový, jako byl dřív. Všechno je už v pohodě,“ raduje se Šroba mladší.

Jak už to tak ale bývá, jeden problém vystřídaly další. Nejprve dorazila covidová pandemie, pak následný útlum v automobilovém a německém průmyslu, na nějž je česká ekonomika úzce navázaná. „Nejde o to, že by se nám nedařilo, ale na trhu je prostě cítit nervozita. Musíme se ohánět a diverzifikovat. Navíc nás doběhlo, že jsme v minulých letech zanedbali investice do fabriky,“ říká Tomáš Šroba.

Když si o tom povídáme, procházíme areálem, který je přeplněný mobilními nádržemi a kontejnery na kapaliny, které míří buď na recyklaci, nebo na expedici nebo se z nich bude teprve stáčet do menších lahví: „Tohle je neudržitelné.“

I proto už se chystá nová hala, která bude sloužit jako sklad a jako administrativní zázemí, její výstavba spolu s dalšími úpravami, které už Šrobovi udělali, si vyžádá čtvrtmiliardové investice.

„Velké téma je pro mě automatizace a produktivita. U našich stáčecích a výrobních linek budou vždycky lidé, plně robotický režim tady zatím mít nemůžeme, protože máme dost variabilní skladbu produktů, relativně rychle je střídáme. Ale i když se teď dost zvětšujeme, nenabíráme a nabírat nebudeme, musíme to zvládnout s nynějším počtem lidí,“ dodává Šroba mladší s tím, že v Classic Oil aktuálně zaměstnávají přes 50 lidí.

Přestože Classic Oil má pořád v názvu i v logu německou značku, její vazba na byznys rodiny Lühmannů je dnes mnohem volnější. Němci už dokonce nedrží v české společnosti žádný podíl, jejich 25 procent získal právě Tomáš Šroba, který se tak stal i spolumajitelem. „Pro ně jsou teď hodně důležité čerpací stanice v Německu,“ dodává.

A co pak elektromobily a třeba klimatická změna a oteplování? Nejsou tohle špatné zprávy pro někoho, kdo vyrábí a prodává motorové oleje a nemrznoucí směsi? „Víte, co je paradox? Že v některých elektromobilech je až čtyřikrát více chladicích kapalin než je v klasickém voze se spalovacím motorem,“ směje se Šroba.

Takže z tohoto pohledu prý o byznys nemá obavu, současně s tím ale cítí, že dlouhodobá sázka na automobilový průmysl a německé dodavatele (kromě Classic hodně spolupracují s dalšími třemi německými dodavateli) může být nebezpečná, takže se soustředí na rozvoj dalších pilířů: dodávají maziva třeba pro obranný a strojírenský průmysl a velký potenciál vidí nadále v dodávkách a péči o topení a chlazení v budovách: „Tam jsou příležitosti opravdu značné.“

Když se loučíme, dojde ještě znovu na téma nástupnictví. Nakonec si s otcem své role vydiskutovali, ale jak to bude jednou s vlastnictvím? On má čtvrtinu, táta zbytek, ale co jeho další tři sourozenci? Mají už jasno, kudy dál? A nechystají třeba rodinnou ústavu?

Tomáš Šroba se na moment trochu zamračí a pak řekne: „Úplně všechno vyřešené ještě nemáme. Ale na tohle je a bude čas. Nějak to dopadne, ústavu zatím nesepisujeme. Jeden problém jsme vyřešili, teď to funguje a je klid, tak nemá cenu vytvářet potenciálně další.“