Je konec listopadu a na unikátní otáčivé jeviště v prostoru Nové Spirály vstupuje mladá ambiciozní podnikatelka, aby se s návštěvníky čtvrtého ročníku byznysové a investiční konference Money Maker podělila o svůj příběh. Pódium pro ni však není přirozeným prostředím. Mnohem víc „doma“ se cítí na poli v polabských Semicích, kde už několik let řídí svou vlastní farmu.

Ačkoliv se Hana Sahulová Součková narodila do rodiny, kde byl vztah k zemědělství samozřejmostí, hospodařil už její pradědeček i dědeček, devadesátá léta přinesla Součkovým zásadní zlom. S příchodem mezinárodních supermarketů na český trh přestali lidé nakupovat přímo od farmářů. Otec Součkové, profesí agronom, který do té doby s manželkou objížděl trhy se zeleninou, tak musel své podnikatelské plány radikálně změnit.

Nechal se zaměstnat u společnosti Bramko, jednoho z největších pěstitelů a dodavatelů brambor a zeleniny v Česku, kde dlouho zastával manažerskou funkci. A svá rodinná pole začal pronajímat právě této firmě.

Všechno se změnilo před několika lety, když se Součková po půlročním pobytu v Praze vrátila domů. V metropoli studovala práva a později ekologické zemědělství, ale čím déle tam byla, tím víc jí chyběl život na farmě. Vedle lásky k řemeslu ji zpět přivedla i rostoucí nespokojenost s tím, jak se v Česku hospodaří. „Viděla jsem, jak pracují zemědělci v jiných zemích, a nesouhlasila jsem s tím, co se děje u nás. Říkala jsem si, že to musí jít dělat i jinak. A navíc jsem nemohla sehnat kvalitní zeleninu ani pro sebe, ani pro svou rodinu,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Otec jí na první pokusy vyhradil asi půl hektaru půdy. Největší skepsi v něm vzbuzovalo její rozhodnutí hospodařit bez chemie. „Ze začátku měl strach, že všechno podlehne nějaké mrvě,“ vzpomíná Součková.

Mladá studentka se navzdory tomu pustila do práce naplno a brzy se dostavily první výsledky. Dokázala například vypěstovat listovou zeleninu bez jediného okusu od škůdců. Otec tak své dvacetileté dceři začal postupně důvěřovat a uvolnil jí další část rodinných polí.

„Začínala jsem hodně mladá a moje naivita mi hrozně ulehčila start,“ přiznává dnes Součková s odstupem. „Zemědělství je extrémně nákladné. Traktor vyjde minimálně na tři miliony korun, k tomu potřebujete další techniku, případně musíte nakupovat nebo pronajímat půdu. Dnes bych měla mnohem větší strach se do toho pouštět, protože si díky zkušenostem víc uvědomuji, co je v sázce,“ přiznává.

Od půl hektaru k čtyřiceti za sedm let

Dnes Součková obhospodařuje přes čtyřicet hektarů půdy. Ještě do konce minulého roku to bylo přibližně patnáct hektarů, letos však přibylo dalších třicet. Ty získala od místního zemědělce, který se z ekonomických důvodů rozhodl v podnikání nepokračovat.

Na farmu se začaly vracet i pronajaté pozemky. Půda, kterou rodina Sahulové Součkové dříve pronajímala velkým společnostem, postupně znovu přechází pod jejich přímou správu. „Lidé, kteří mi pronajímají pole, za mnou chodí a říkají, že vidí, jak hospodařím, a chtějí, aby se na jejich půdě pracovalo stejným způsobem,“ popisuje farmářka nezvyklou situaci.

---

Fotogalerie: Money Maker Praha 2025

CzechCrunch uspořádal čtvrtý ročník velké konference Money Maker, na které vystoupily přední osobnosti českého byznysového a investičního světa.

Do Nové Spirály a Křižíkových pavilonů na Výstavišti Praha zavítalo přes 1 100 návštěvníků. Generálním partnerem akce byla investiční skupina Long River.

---

Na českém venkově, kde převládají velké agroholdingy a konvenční hospodaření, nejde o obvyklý příběh. Součkovi však mají něco, co mnoha velkým farmám chybí – ekologický certifikát a širokou rozmanitost pěstovaných plodin. „My pěstujeme přes šedesát, možná šedesát pět druhů zeleniny, bylinek, ale i jedlých květů,“ líčí dál podnikatelka.

Na jejích polích nenajdete hektar osázený jednou plodinou. Naopak, na jednom roste klidně osm až devět různých druhů. „Děláme to proto, aby si rostliny vzájemně pomáhaly. Některé například odpuzují škůdce od sousedních druhů,“ vysvětluje princip permakultury, který na farmě uplatňuje.

Tento způsob hospodaření vyžaduje více ruční práce než konvenční zemědělství s rozsáhlými lány a těžkou technikou. Zároveň však umožňuje dodávat prvotřídní zeleninu do pražských restaurací, na farmářské trhy i do dovážkových služeb, jako jsou Košík.cz nebo Rohlík.

Když traktor řídí sám

„Zemědělství se dá dělat i s moderními technologiemi,“ vysvětluje Součková, když přijde řeč na vybavení. Myšlenka, že by na polích stále pracovali hlavně ručně a bez mechanizace, u ní rozhodně neplatí. Když si pořídila první nový traktor, byl už vybavený automatickým řízením. „Opravdu jsem si do něj mohla sednout, zadat do počítače, co má dělat, a jen počkat, až projede. Sedíte v traktoru a díváte se, jak se volant sám otáčí,“ popisuje každodenní realitu moderní české farmy.

Představovala si, že bude trávit dny především za volantem. Praxe je ale jiná. „Zjistila jsem, že to už bych si dnes takhle nezařídila,“ směje se. Jako majitelka farmy tráví mnohem víc času plánováním, organizací práce, komunikací se zákazníky a řešením provozních problémů.

Kontroverzní dotace

Zemědělství je specifický byznys ještě z jednoho důvodu. Tím jsou dotace z Evropské unie. Téma, které u veřejnosti často vyvolává kontroverze a představu, že zemědělci neustále natahují ruce pro peníze od státu.

„Poslouchá se mi to špatně,“ přiznává Součková na přímou otázku ohledně dotací. „Ale ty dotace nejsou k tomu, abych si je vzala a jela na dovolenou na Maledivy. Jsou k tomu, abych přečkala rok, kdy se mi urodilo málo.“

Vysvětluje, že původní smysl dotací byl pomoci zemědělcům nakoupit potřebnou techniku, traktory a další vybavení, a stabilizovat sektor, který je extrémně závislý na vnějších podmínkách jako počasí nebo úroda. Když přijde nevydařený rok, právě dotace mohou rozhodnout o tom, jestli farma přežije, nebo zkrachuje.

Zároveň ale odmítá představu, že by se zemědělci na dotace spoléhali jako na hlavní zdroj příjmu. „Nejdůležitější je, jak jsem nákladově efektivní. Když dělám jakoukoliv větší investici, tak jsou to buď technologie, které mi zlepší kvalitu, nebo technologie, díky nimž potřebuju méně lidí na práci.“

Prodáváme kvalitu, ne rajčata za pět korun

Byznysový model farmy stojí na několika pilířích – stánek na trzích na Náplavce v Praze, dodávky do pražských restaurací a lokálů mimo hlavní město a spolupráce s dovážkovými službami jako Košík.cz. „Záleží na tom, jaké mám odběratele, jestli jsou ochotní zaplatit za kvalitu. Oni si můžou koupit rajče za pět korun, ale v jaké kvalitě? Jak bylo vypěstováno a kdo na tom třeba pracoval?“ říká farmářka.

Cena je věčné téma. Ekologická zelenina je dražší než konvenční z velkých farem nebo ze zahraničí. A najít zákazníky, kteří jsou ochotní tento rozdíl akceptovat, vyžaduje nejen kvalitní produkt, ale i storytelling a budování značky.

V tom jí pomáhá spolupráce s kuchaři z prémiových restaurací, kteří umí ukázat veřejnosti, odkud pochází suroviny, které používají. „Oni nám pomáhají ukázat veřejnosti, jaká je hodnota lokální a ekologické zeleniny,“ vysvětluje symbiózu mezi farmou a gastronomií.

S farmou mladé podnikatelce pomáhá její partner a rodiče. „Můžeme se sejít večer u večeře a rovnou rozebrat, co a jak uděláme na farmě další den,“ popisuje flexibilitu, kterou formální byznys často postrádá. Na druhou stranu, hranice mezi pracovním a soukromým životem prakticky neexistuje.

Když se Součková zamýšlí nad budoucností svého hospodářství, nevidí masivní expanzi. „Chtěla bych zůstat u té výměry, kterou mám teď,“ říká jasně. Cílem není hospodařit na stovkách hektarů. Cílem je udržitelnost, jak ekonomická, tak ekologická.

„Chci se dostat k principu, aby ta půda, kterou obhospodařuju, byla obhospodařovatelná i nadále,“ vysvětluje svou vizi. V praxi to znamená dbát na půdu jako na živý organismus, nejen jako na médium pro co největší výnos.