Letos v prosinci do kin zamíří Avatar: The Way of Water, pokračování nejúspěšnějšího filmu všech dob. Problém je, že přichází až třináct let po prvním dílu, proto si ho velká část publika nemusí pamatovat, nebo v případě mladších generací snímek nikdy pořádně neviděla. Disney se proto rozhodlo Avatar už poněkolikáté vrátit do kin a připomenout zážitek, který na konci předminulé dekády pohltil svět. Diváci se navíc mohou těšit na vylepšenou verzi ve 4K.

Zatím poslední film režiséra Jamese Camerona zavedl v roce 2009 diváky na cizí planetu Pandora, kde lidé těží extrémně vzácný materiál unobtanium. Dostávají se ale přitom do konfliktů s místními inteligentními obyvateli Na’Vi a používají technologii avatarů, která umožňuje přenést mysl do uměle vypěstovaných těl mimozemšťanů, aby s nimi mohli vyjednávat. Jednoho avatara ovládá i bývalý voják Jake Sully, který se musí pokusit předejít válce mezi lidmi a Na’Vi.

Dosud bylo možné Avatar zhlédnout na streamovací službě Disney+, teď ale zmizel a je dostupný pouze v online videotékách nebo na fyzických nosičích. Ti, co se na film chtějí podívat, by ale měli nejlépe počkat do 22. září, kdy se na pár týdnů vrátí do kin. Nejen, že si ho zde půjde vůbec poprvé vychutnat až v rozlišení 4K, v kompatibilních kinech nebude chybět ani 3D verze, která výrazně přispěla k silnému zážitku, jež snímek dokáže poskytnout.

Ten stál v centru původního uvedení Avataru, který byl prvním novým Cameronovým dílem od veleúspěšného Titanicu z devadesátých let. Přišel přitom s původním sci-fi námětem, zcela novým pojetím vizuálních efektů a ve spojení s 3D také s podívanou, jakou prakticky nic jiného předtím nenabídlo. V průběhu měsíců, které strávil na plátnech kin, diváky do sálů přitahoval znovu a znovu – a postupně dosáhl až na první příčku mezi nejvýdělečnějšími filmy vůbec.

Většinu publika Cameronův snímek zcela okouzlil, už v době jeho prvního uvedení se ale objevovala kritika předvídatelného či jinak nezajímavého děje, která v následujících letech sílila. S tím, jak Avatar opustil kina a opadla první vlna zájmu o domácí distribuci, se diváci na Pandoru vraceli méně a v kulturních diskuzích silně zakořenil postoj, podle něhož je masivní blockbuster povrchní nebo dokonce nehodný pozornosti, jaké se mu dostalo.

Mnoho podobných pohledů ale poněkud opomíjí Cameronovy záměry. Sám režisér řekl, že příběh filmu není primitivní, ale univerzální tak, aby mu každý emočně porozuměl, dokázal se s ním ztotožnit a nadchnout se pro témata ochrany životního prostředí nebo utlačovaných původních obyvatel.

Avatar v tomto ohledu skutečně fungoval. Estetika i všeobecně známý příběh například pomohl veřejnosti zprostředkovat činnost velké těžařské firmy, která chtěla v Indii založit důl v místě domova malého kmene. Jak napsal deník The New York Times, sám Cameron se zase přímo zúčastnil protestů v Brazílii, kde záměr postavit přehradu ohrožoval místní přírodu i obyvatele.

Kromě toho snímek například silně protestuje proti militarismu a kolonialismu nebo ukazuje hluboce propojené přírodní ekosystémy způsobem, jaký je v mainstreamové kinematografii zcela ojedinělý.

Relativně přímočará zápletka navíc slouží jako prostředek k objevování cizí planety. Mnoho diváků se v době vydání filmu vracelo do kin znovu a znovu ne s tím, že chtějí opět vidět Avatar, ale že chtějí znovu navštívit Pandoru. Cameronův nejúspěšnější projekt tak publiku nabídnul dokonalý únik z reality a zároveň ho motivoval k většímu zájmu o jeho skutečnou planetu.

Letos bude pokračování Avataru vstupovat do podstatně jiného kulturního a společenského prostředí než původní film z roku 2009. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli a jak bude nový příběh na tyto změny reagovat. První Avatar nicméně dodnes neztratil nic ze své relevance – naopak je možná aktuálnější než kdy jindy.