Také vás při každé dovolené jímá hrůza při pomyšlení na to, co všechno bude potřeba zabalit a zda bude nutné odbavovat zavazadlo? V redakci jsme dali dohromady naše vlastní tipy a triky na to, jak si perfektně zabalit třeba i do příručního zavazadla, na co při tom pamatovat, jakých možností využít a co dělat v momentě, kdy se vám kufr či batoh ztratí. I z takové situace lze poměrně elegantně vybruslit.

Redaktor Peter radí:  

Když cestujete do Izraele, na pražském letišti musíte zajít ke speciálním přepážkám, kde vás nejprve čeká pohovor o tom, zda vás vůbec do letadla a následně do země pustí. Před dvěma lety jsem tam cestoval na čtyři dny, kdy se konala technologická konference, a ani zástupkyně jejich pohraniční stráže nedokázala pochopit, jak mi může na takovou cestu stačit batůžek, v němž jinak běžně nosím akorát tak notebook do kanceláře. A s překvapenými lidmi se v tomto kontextu setkávám pořád. 

Nezáleží, zda míříte na dva týdny za oceán, nebo se během deseti dnů chystáte procestovat destinace od ukrajinského Kyjeva (kde je minus patnáct stupňů) přes Vídeň až po Barcelonu (kde je plus dvacet stupňů). Při cestování letadlem mám jednoduchou radu: ne, tuto věc nepotřebujete.

Lidé mají tendenci balit si s sebou věci „co kdyby náhodou“. Takový mindset změňte. Jediné, co na běžné cesty opravdu potřebujete, jsou doklady a telefon, případně ještě platební karta (pokud neplatíte mobilem). Všechno ostatní, co si balíte, je navíc. A tomu se přizpůsobte, místa v příručním batohu do Ryanairu fakt není nazbyt. Berte si jen nutné věci a kdyby náhodou, máte onu kartu. (A ne, ani na zmiňovaných cestách jsem si nemusel oblečení prát.) 

Nepoužívám přitom žádné speciální cestovní batohy nebo taštičky s přihrádkami. Ty jsou podle mě naopak omezující – jedna velká prázdná kapsa vám nabídne mnohem víc flexibility, jak si věci uložit. Pokud se chystáte kupovat si nový batoh, výhodnější jsou ty méně pevné, které dokážete doslova natřískat a různě ohýbat. Pokud je z tvrdšího materiálu, může vás to částečně limitovat. 

Protože tento text vzniká v reakci na nedávné problémy s čekáním na odbavená zavazadla na letištích, zdůrazním další radu: cestujte s batohem. Na rozdíl od kufrů (i když jsou velikostně stejné) mají zaměstnanci aerolinek menší tendenci brát je do nákladového prostoru, když je kabina plná. Stejně tak jim méně často kontrolují maximální velikost ve speciálních stojáncích, které jsou na každém gateu. A i v případě těchto kontrol platí, že pokud stanovené rozměry překročíte o tři centimetry s měkkým batohem, do požadované velikosti jej zmáčknete. S tvrdým kufrem vám nezbyde nic jiného než platit „pokutu“, i když rozměr přesáhnete třeba o půl centimetru.

Pro tip: Pokud chcete v destinaci nakupovat nové věci, zabalte si z domu ty staré. Trika a mikiny, které nenosíte, spodní prádlo zralé na vyřazení… Po použití je už nemusíte brát zpátky a získáte místo na nové kousky i v malém zavazadlu.

Editorka Pája radí:

Můžete mít na balení malých batohů talent jako třeba Peter. Anebo patříte spíš k těm, kdo i přes všechny dobře míněné rady tápou. Mám si vzít jen „opravdu důležité věci“… Co to znamená?! Existuje ale několik vychytávek, které vám balení usnadní, pokud opravdu nevíte kudy kam. Jednou z nich jsou batohy speciálně uzpůsobené velikosti palubního zavazadla. Na trhu je několik značek, doma máme ozkoušenou CabinZero, která nabízí hned několik velikostí jakýchsi krabicovitých batohů – jsou hranaté, nehezké, ale velmi efektivní, protože se přesně vejdou do rozměrů udávaných aerolinkami. Samozřejmě záleží, se kterou společností zrovna letíte, ale třeba pro tak často využívaný Wizz Air stačí 28litrový batoh. A v Ryanairu, který je o něco přísnější, mu akorát trochu stáhnete popruhy.

Zjednodušeně řečeno, co se vám do takového batohu nevejde, nemůžete vzít s sebou. Jak ale přece jen uspořit místo na ještě jeden pár ponožek? Rolujte. Vážně, zní to možná legračně, ale rolování je mnohem efektivnější než obyčejné zmačkání oblečení, protože tím vytlačíte přebytečný vzduch. A není to žádná věda. 

Uspořádání věcí v samotném batohu má pak kupodivu taky léty prověřená pravidla. Samozřejmě se můžete snažit nacpat co nejvíc věcí do různých vnějších přihrádek, ale pokud je váš batoh tip top, riskujete, že přešvihnete míry aerolinek. V takovém případě je lepší jít systémem jakéhosi Tetrisu – skládat ruličky hezky vedle sebe, případně do tvarovaných, ale měkkých tašek (opět se dají koupit, obvykle stačí třeba jedna, dvě na oblečení, které nechcete zašpinit). A přebývají vám pořád ještě jedny ponožky? Nacpěte je do náhradních bot!

Redaktor Vojta radí:

Tytam jsou časy, kdy jsem byl s jedním poloprázdným batohem schopen vycestovat na dva týdny na Azory. Co se změnilo? Přišlo dítě! Dítě je tvor, u kterého paradoxně neplatí, že čím je menší, tím toho potřebuje méně. Naopak. Je nutné tahat plyšáky, svačinky, oblíbené kyblíčky a lopatičky, nafukovací keporkaky, plínky a spoustu dalšího, kočárky a autosedačky nevyjímaje. A tohle všechno se do jednoho příručního zavazadla nevleze, i kdybyste se rozkrájeli.

Nejlepším řešením je tedy nechat dítě u babičky. Kdo by ovšem měl to srdce nedopřát dětem pořádné dobrodružství? Proto se vyplatí z cestování s nimi naopak vytěžit co nejvíce. Například kočárek má spoustu úložných prostor, ve kterých se dá pašovat i několik kilogramů vlčího bobu v nálevu (mluvím z vlastní zkušenosti). Spousta leteckých společností navíc umožňuje vzít dětem separé taštičku na svačinky a nabízí přepravu kočárku či autosedačky zdarma.

Díky tomu můžete ušetřit nemalý peníz, kdy cena půjčení sedačky na dva týdny může u autopůjčovny v cizině vyjít dráž než samotný vůz (opět mluvím z vlastní zkušenosti). Problém ovšem může nastat u rentgenu, kam se sedačka nemusí vždy vejít. Poproste ale obsluhu, zda by to nešlo vyřešit v sekci nadměrných zavazadel, kde mají rentgen podstatně větší. Jak kočárek, tak sedačku lze většinou provézt až ke gateu, nespoléhejte však na to, že na vás budou čekat hned u výstupu z letadla i v cílové destinaci. I přes sliby jsme je museli kolikrát lovit až na pásu.

Při balení věcí navíc myslete na to, že některé předměty mohou u kontroly vyvolávat určitá podezření. Osobně mě trochu znejistilo, když se mě na letišti v Lisabonu vyptávali, zda jsem vyznavačem okultismu, protože nebyli schopni rozpoznat kovové kolíky od plážového stanu s obrázkem prasátka Peppy. Takto podezřelé předměty vždy raději balte u příručních zavazadel až jako poslední, aby případné dokazování jejich neškodnosti neznamenalo rozhrabání celého kufříku či tašky.

Redaktorka Eliška radí:

Je jedno, jestli jedu pryč na víkend, nebo na čtrnáct dní. Pravidelně s sebou vozím stejně velkou tašku. Velkou. Musíte přece vzít hry, dostatek oblečení pro teplé i studené počasí, dvě trika pro případ, že to jedno zašpiníte, velkou kosmetickou tašku a léky. Nevím proč, ale pravidelně to končí stejně velkým zavazadlem, ať už jde o cestu s jedním přenocováním, na týden, nebo třeba i na měsíc. 

Jen jednou jsem zvládla svoje zavazadlo omezit, a to vlastně nechtěně, i když ponaučení se v tom najít dá. Letěla jsem před dvěma lety na Floridu za příbuznými. Věděla jsem, že se v místních outletech, kde mají zboží nad zlato, zato s cenou lízátka, neudržím, a tak budu potřebovat hodně místa pro cestu zpátky. A také horké počasí, které mělo za oceánem panovat, pomohlo. Čtvrt kufru zabraly jedny plavky, sukně, dvě trička a dvoje šaty a kniha. Zbytek byly dárky pro rodinu. 

Zpátky to bylo zajímavější. Knihu jsem nechala tetě, ať si taky počte, malý kufřík nestačil, a tak jsem vyfasovala ještě batoh – nevadilo, že byl pro psa, a tudíž s dýchacími otvory. Svůj menší a neskladný batoh jsem tak dala do něj, vycpaný nejen zevnitř, ale i zvenku. A pak jsem se oblékla. Na nohy žabky? Ani náhodou. Musí to být nové tenisky, které by v tašce zabraly víc místa. Na sebe šaty? Kdepak, hezky ponožky, džíny, tričko, mikinu a svetr přes ramena. Podobným způsobem jsem dojela zpátky do Prahy s věcmi, které by mi stačily na loďák. Jen musíte myslet na to, že než dojedete na slunné Floridě na letiště, bude vám sakra horko.

Na ztrátu buďte připraveni

Letiště Václava Havla řešilo v minulých týdnech nedostatek personálu a s tím spojené ztráty zavazadel a dlouhé čekací doby na jejich vydání. Situace by už měla být v Praze i jinde ve světě lepší. Pokud by se vám ale přece jen něco podobného přihodilo, existují kroky, které mohou pomoci.

Vždy je například dobré kufry před odletem nafotit, a to jak jejich obsah, tak i vnější vzhled. Pomůže to se snadnější identifikací, pokud dojde ke ztrátě. Vždy si pečlivě uschovejte zavazadlový lístek, protože právě on je v takovém případě nejdůležitější. Kufr opatřete také vlastním štítkem se jménem a kontaktem, ideálně telefonním číslem a adresou v cílové destinaci. A pro lepší identifikaci můžete zavazadlo opatřit výrazným prvkem, díky kterému bude snadno rozpoznatelné.

Do odbaveného zavazadla se také snažte neukládat nic, co by vám v případě jeho ztráty nutně chybělo. V příručním zavazadle proto noste léky, klíče od bytu a automobilu, základní kosmetiku, doklady, vouchery, jízdenky a nabíječku na mobilní telefon.

V neposlední řadě také zvažte, zda si zavazadlo pojišťovat. Tuto možnost nabízí většina pojišťoven coby součást cestovního pojištění, je ovšem dobré si prostudovat, na co se služba vztahuje. Pokud dojde ke ztrátě či zpoždění kufru během letu, je to nutné řešit s přepravcem. Tomu však bude vyhledání a zaslání zpět, či dokonce případná refundace za nenávratně ztracené nebo zničené věci nějakou dobu trvat.

V ten moment se může hodit připojištění, kdy pojišťovna proplatí účtenky za nákup jídla, toaletních potřeb, oblečení a dalších nezbytných věcí na dovolené v době, kdy cestující stále nemají svá zavazadla vrácená. K tomu je vždy nutné předložit pojišťovně nejen samotné účtenky, ale také potvrzení o nahlášení zpoždění, které si lze vyzvednout na letišti.