Na diváka sedícího na jevišti padá divadelní sníh, chvílemi nic nevidí kvůli všudypřítomné mlze a přímo u nohou se mu svíjí herec. Nejde přitom o zážitek z nějakého experimentálního divadla, ale o pražskou Novou scénu Národního divadla a představení o kdysi nejbohatším Čechovi – miliardáři Petru Kellnerovi. I když na konci března uplynou čtyři roky od jeho tragického úmrtí na Aljašce, stále vzbuzuje zájem. A tak jsou zatím všechny vypsané termíny hry Privatizace vyprodané. Na Nové scéně se navíc bude letos hrát jen do poloviny roku, pak by se mělo divadlo na čas zavřít kvůli rekonstrukci.

Že Privatizace, kterou divadlo představilo letos na konci ledna, nebude klasickým představením, pochopí člověk už ve chvíli, kdy vstoupí do sálu Nové scény, mine řady sedadel a zamíří rovnou na jeviště. Tam se pak usadí na dočasně vybudované třípatrové schody sestavené do tvaru písmene U. Jeviště se tak rázem o dost zmenší a herci jsou divákovi výrazně blíž. Psychologický efekt to má okamžitý. Člověk nemá šanci sesunout se na křesle do pololehu a po očku kontrolovat ztišený mobilní telefon. Svítí na něj reflektory, ocitá se přímo v ději hry a vlastně se ani nemá kde opřít.

Herci také zhruba stovku diváků vzápětí do hry vtáhnou. Stejnou cestou jako všichni ostatní přijde i herec Robert Mikluš v šedém devadesátkovém obleku s igelitkou v ruce a začne se všech vyptávat, jestli by chtěli chodit s Kellnerovou dcerou. Mužů v oblecích se ale na scéně postupně objeví víc. A divák s překvapením zjišťuje, že celou dobu seděli mezi ostatními.

Celkem jsou čtyři. Koho přesně mají představovat, se nedá říct, a to i proto, že své identity v průběhu představení mění. Jednou jsou to velcí byznysmeni, kteří Petra Kellnera občas až trapně uctívají, jindy lidé, kterých se byznys jeho skupiny PPF osobně dotkl.

Mark Kristián Hochman v jednu chvíli například ztělesňuje muže, kterého PPF údajně podivnými praktikami připravila o rodinný palác u Karlova mostu. Autorské a režisérské duo Petr Erbes a Boris Jedinák, kteří za hrou stojí a jinak působí jako dramaturgové v Divadle Na zábradlí, tvrdí, že při psaní vycházeli z reálných příběhů. Kromě jiného i z výpovědí asi dvacítky lidí z byznysu či médií, kteří se pohybovali v okolí Petra Kellnera a rozhodli se s divadlem spolupracovat a poskytnout kýžené informace výměnou za slib, že nebudou jmenovaní. Konkrétně etuda s palácem by mohla v realitě odpovídat případu, kdy PPF v roce 2018 v nucené dražbě získala Pinkasův palác v Praze.

Hra se ale nesnaží vykreslit Petra Kellnera jako padoucha ani jako hrdinu. Stejně jako vtáhne diváka do děje a vybízí ho okrajově k tomu, aby se zapojil, nechává ho také vytvořit si vlastní názor a pozoruje spolu s ním nejbohatšího Čecha z různých úhlů prostřednictvím již zmíněných čtyř „kravaťáků“.

I rodina Kellnerových je ve hře přítomná. Jelikož ale ve skutečnosti s veřejností příliš nekomunikuje, neřeknou její členové ani ve hře jediné slovo – ať už jde o Pavlu Beretovou alias Renátu Kellnerovou, nebo Marii Poulovou v roli dcery Anny. Stejně tak David Prachař, který představuje Petra Kellnera, pronese jen pár vět z rozhovorů, které miliardář během života dal. To vše občas působí až frustrujícím dojmem.

„Kravaťáci“ by totiž, stejně jako ve skutečném světě veřejnost, rádi odpovědi na řadu otázek ohledně Kellnerových kroků, které zásadně ovlivnily směřování Česka. Jako je jeho údajná spolupráce s Václavem Klausem či Milošem Zemanem, snaha orientovat Česko na Rusko nebo expanze byznysu PPF do Číny. Reakce ale nepřijde. Beretová s Poulovou dokonce většinu představení tráví symbolicky zavřené ve skleněném kvádru, izolované od ostatních herců.

Hra končí tak, jak začíná. Petr Kellner v lyžařské výstroji umírá na Aljašce, obklopen čínským drakem a ruským Mrazíkem, aniž by cokoliv ze svých motivů nebo ze soukromého života prozradil. Tvůrci tvrdí, že skupina PPF, kterou po Kellnerově smrti vede jeho žena Renáta, o přípravě hry od začátku věděla. Vyjádření ani reakci ale nezískali. Hra je tak vlastně trefnou metaforou k realitě. Odpovědí se nedočká nikdo: ani tvůrci hry, ani diváci a zatím ani společnost.