Když vejdete do pražského podniku Café Savoy, jeho prostor vás vybídne k pohledu vzhůru. Zdejší zdobný neorenesanční strop přitahuje jako magnet. Donedávna byly jeho součástí poměrně nenápadné křišťálové lustry, to se ale před pár týdny změnilo. Kavárně vídeňského stylu vytvořila na míru novou trojici lustrů výtvarnice Veronika Richterová. A i když to na první pohled není patrné, vyrobila je nikoliv ze skla, ale z téměř dvou tisícovek PET lahví.

Historie kavárny Café Savoy sahá až do konce devatenáctého století. Mnozí si nejspíš pamatují ještě dobu, kdy na jejím místě byla prazvláštní rybí restaurace, ve které nebylo ani památky po nádherně zdobeném stropě. Ten se rozhodl odhalit až Tomáš Karpíšek, když se podnik na začátku nového tisíciletí dostal do portfolia jeho gastronomické skupiny Ambiente.

„V restauraci byl strop úplně zakrytý nějakými sukny. Řekli jsme si, že prostor proměníme na kavárnu, kterou historicky byl, ale nenašli jsme žádné dobové fotografie, jak to tady mohlo vypadat. Součástí celého procesu byl ale už tehdy výběr lustrů. Jenže Ambiente v té době nebylo tak velké jako dneska, neměli jsme moc peněz, a tak jsme si nemohli dovolit nějak velkolepé,“ vzpomíná Tomáš Karpíšek.

Foto: Ambiente

Výtvarnice Veronika Richterová

Shodou náhod se jim podařilo najít křišťálové lustry z druhé ruky za několik málo tisíc korun, které šly ruku v ruce s puncem kavárny v duchu starých časů. Karpíšek však upozorňuje, že byly na prostor příliš malé, což je možná něco, čeho si mnozí ani nevšimli. „Tehdy jsem jásal, zdálo se mi, že se sem hodí. Ale jak jsem jásal na začátku, s postupem času se z nich stala tak trochu moje noční můra, protože do toho prostoru vážně svou velikostí příliš nezapadaly,“ usmívá se.

Lustry si tak říkaly o změnu stále naléhavěji a Tomáš Karpíšek nejprve oslovil Maxima Velčovského či studio Dechem. Jejich návrhy se ale podle jeho slov jednak zcela cenově vymykaly a jednak designéři vytvořili výrazné umělecké objekty s jasným rukopisem, které by ale v prostoru visely samy za sebe a nedoplňovaly by zdobný strop – spíše by si s ním konkurovaly. Když pak Karpíšek zamířil na návštěvu k výtvarníkovi Michalu Cihlářovi, narazil u něj také na tvorbu jeho manželky Veroniky Richterové, kterou ona sama označuje jako PET-art.

„Viděl jsem tam lustry vyrobené z PET lahví a v tu chvíli jsem si říkal, že je to přesně to, co bychom do kavárny měli dát,“ říká šéf Ambiente. Veronika Richterová byla z představy nadšená a hned se pustila do práce. S PET lahvemi pracuje už dvacet let a vysvětluje, že s tím začala především díky fascinaci materiálem, ze kterého jsou vyrobené. A fascinace je to skutečně velká. Ať už se vydá kamkoliv, bere s sebou pohrabáč, aby mohla prozkoumat útroby kontejnerů na plast. V domku na zahradě má lahví tolik, že je nelze ani spočítat.

„Pamatuji si, jak mě před těmi dvaceti lety napadlo začít tvořit z PET lahví. Byl to takový zvláštní okamžik, kdy jsem sežehla horkovzdušnou pistolí láhev, která se zvláštně pokroutila, a mě napadlo, že bych z toho mohla dělat sochy. Jako první jsem udělala právě křišťálový lustr. A pak jsem se začala nořit stále hlouběji do toho, jak mohu PET lahve využít jako sběrač a recyklátor,“ vysvětluje Richterová.

Na trojici lustrů pro Café Savoy pracovala s plnou vervou asi osm měsíců. Na každý z nich padlo kolem 600 lahví různých tvarů i barev, které sochařka nasbírala nejen po Česku, ale všude, kam v posledních letech cestovala. Části tak pocházejí ze španělského ostrova Tenerife, z Itálie, Tchaj-wanu či Ukrajiny. Z Washingtonu si přivezla například dekorativní dna amerických lahví, které na lustry pro Café Savoy využila jako ozdobné elementy. Vzhledem k materiálu váží jeden lustr pouhých 15 kilo.

Foto: Ambiente

Přesouvání lustru z ateliéru

Lustry odlišuje barevné pojetí, ladí tak k sobě, ale každý má svůj vlastní charakter. Jeden jde lehce do zelena, druhý do modra a třetí do růžova. Jejich srdcem je nerezová mísa, která se umělkyni jevila jako nejlepší základna, a plastové komponenty jsou zachyceny na pružných trubkách, které se využívají na vedení podlahového vytápění. I když to možná nezní příliš elegantně, lustry působí neuvěřitelně jemně a lehce.

Richterová a Karpíšek se shodují, že ale nejde o ekologickou agitku. „Mě na tom celém samozřejmě moc baví, že máme lustry z PET lahví. Přijde mi skvělé, když někdo vymyslí, jak využít odpad. Ale nechtěl jsem, aby to tak prvoplánově vyznělo, a nejprve jsem se trochu bál, aby lustry nevypadaly jako ekologická propaganda. Říkal jsem si, že musí mít důstojnost. A když jsem je poprvé viděl, věděl jsem, že je to ono. Že se Veronice podařilo udělat něco krásného,“ uzavírá Tomáš Karpíšek.