Pohřební ceremoniály a samotná památná místa, kam lidé chodí uctívat památku zemřelých, jsou v různých formách součástí lidstva déle než sama civilizace a objevují se dokonce u zvířat. V době rostoucího ekologického povědomí je ovšem na místě se i nad touto tradicí zamyslet a zeptat se, zda nemůže být důstojně zachována ve formě, která méně zatěžuje životní prostředí. Výsledkem zamyšlení společnosti Recompose a architektonického studia Olson Kundig je první moderní lidské kompostiště.

Lidské tělo je v západní tradici s dominantním vlivem křesťanství často považováno za pouhou schránku pro duši, nebo moderněji řečeno mysl. Přesto se z něj při pohřbívání stává jakýsi posvátný artefakt, který má být uchován co nejdéle. To do velké míry platí také pro kremaci, jelikož popel zemřelých bývá uchováván přímo v domovech rodin nebo rozsypán na specifických místech.

Výraznou součástí kulturní minulosti západu je naopak i pohanství a jeho úzké spojení s přírodou. Recompose obě pojetí přirozeně spojuje do myšlenkově i ekologicky progresivního konceptu.

Mnoho lidí se v minulosti nechalo kremovat s žádostí, aby jejich popel byl rozsypán na louce a na tomtéž místě pak byl zasazen strom. Tuto romantickou myšlenku přetvoření smrti v nový život pomůže nové zařízení postavené v americkém Seattlu dovést ještě dále zcela přirozeným rozložením lidského těla na kompost. Idea návratu do přírody přitom platí jak pro proces rozkladu, tak pro jeho okolnosti.

Pokud někdo viděl například seriál Odpočívej v pokoji, je si moc dobře vědom, jak komplexní příprava zemřelého na pohřeb je. Vypumpování tělesných tekutin a odstranění vnitřních orgánů následuje balzamování, které tělo zakonzervuje, aby rozklad započal až dlouho po pohřbu. Chemikálie při tom používané pochopitelně nejsou nutně navrženy s důrazem hlavně na životní prostředí jako spíš správnou funkci. Kremace pak není kvůli energetickým nárokům o mnoho méně ekologicky náročná.

Smrt člověka není koncem, ale součástí přirozeného cyklu

„Přirozená organická redukce“, jak Recompose proces kompostace lidských ostatků označuje, má trvat kolem třiceti dnů. Využita přitom má být pouze osmina energie potřebné pro kremaci a vypuštěno má být až o tunu méně oxidu uhličitého na jednoho člověka. Takové množství skleníkového plynu přibližně odpovídá dvou měsícům řízení osobního auta.

„Zamysleli jsme se, jak bychom mohli využít přírodu, kde je cyklus života a smrti dokonalý, jako model pro lidskou péči po smrti,“ vysvětluje zakladatelka a ředitelka Recompose Katrina Spadeová. „Viděli jsme v tomto hlubokém momentu příležitost něco vrátit zemi a znovu nás spojit s těmito přirozenými cykly,“ dodává.

Recompose původně vzniklo v roce 2016 jako čistě teoretický designový nápad. O tři roky později ale byl v americkém státě Washington schválen zákon umožňující kompostaci lidských ostatků. V platnost pak vejde 1. května příštího roku. Na jaře roku následujícího tak Recompose otevře své první zařízení, navržené ve spolupráci s původně americkým designovým a architektonickým studiem Olson Kundig. To za svou šedesátiletou historii navrhlo stovky projektů po celém světě a hned několik v Seattlu.

Samotné architektonické řešení zajímavě prezentuje další klasickou dichotomii technologie a přírody. Těla zemřelých jsou pro „přirozenou organickou redukci“ ukládány do speciálních nádob (vessels), zjednodušených a neornamentálních obdob rakví. Následně jsou zasypána dřevěnými štěpkami a umístěna do modulární struktury tvarem a uspořádáním připomínající vnitřek včelího úlu. Podobný design by ale bylo snadné si představit také například pro kryogenické komory ve sci-fi, obklopené zelení.

Uzavřené komory vytvoří dokonalé mikroklima pro správné, šetrné a kompletní rozložení těla a jeho transformaci na ekologickou, zcela bezpečnou hlínu. Podobný proces proběhne i při klasickém pohřbu, trvá však mnohem déle a kvůli použitým chemikáliím vyžaduje vnitřně obložené hroby, což opět zvyšuje ekologickou nákladnost tohoto způsobu. Zapomínat se pak nesmí ani na náročnost na místo, kterou opětovné kompletní začlenění člověka do přírody prakticky eliminuje.

Pozůstalí, kteří si nebudou chtít výslednou hlínu ponechat, jí mohou pomoci při zalesňování poškozených ekosystémů v jižním Washingtonu. Dít se to bude ve spolupráci s neziskovou konzervační organizací.

Pozitivní přístup ke smrti

První zařízení Recompose bude obsahovat kolem 75 „nádob“ a komor poskládaných tak, aby vytvořily přirozený střed pro konání obřadů rozloučení se zemřelými. Celá plocha progresivního pohřebního ústavu bude zabírat kolem 1 700 metrů čtverečních a bude plná zeleně, od ostrůvků s keři přes stromy až po velkou živou stěnu. Součástí zařízení budou samozřejmě také, ve stejném duchu otevřenosti a spojení s přírodou laděné, budovy pro přípravu těl a administraci.

Fotografie objektu skutečně představují vizi odchodu člověka výrazně odlišnou od tradice. Zároveň si přitom uchovává hlubokou úctu a prostor pro spiritualitu. Jak zmiňuje magazín Fast Company, Recompose je součástí nového hnutí proměňujícího se vztahu ke smrti – tzv. death positivity, pozitivní přístup ke smrti. Tomu je vlastní také ekologický rozměr konce lidského života.

Jiné společnosti tak umožňují například uhlíkově neutrální kremaci, používání přírodních balzámů a rakví vyráběných z lokálních, zcela biodegradovatelných, surovin.

„Zařízení obsahuje nádoby Recompose, ale je také důležitým místem pro obřadní a veřejná shromáždění,“ říká Alan Maskin z Olson Kundig, vedoucí designér spolupráce. „Tento projekt bude v konci podporovat přímější, více zúčastněnou zkušenost a dialog o smrti a oslavě života.“