Hmyz se obvykle ve zvířecím žebříčku popularity neumisťuje na předních příčkách. I mezi těmito tvory je ale pár výjimek, které místo znechucení kouzlí na tvářích úsměvy. A právě takovým hmyzem, konkrétně tedy broukem, je světluška. Tu si většina spojí se svatojánskou nocí, dětskou knížkou Broučci Jana Karafiáta nebo s teplými letními večery. Ti, kteří v posledních letech létajícího broučka s lucerničkou zahlédli, se ale mohou označovat za šťastlivce. Světlušek totiž celosvětově ubývá a kupodivu si za to opět můžeme sami.

Aby se světlušky dokázaly najít a rozmnožit, potřebují se totiž na rozdíl od jiných zvířat, která se řídí především feromony, vidět. A lokality, ve kterých se světlušky přirozeně vyskytují, si stále více zabírá člověk, který má už od konce 19. století k dispozici žárovku. Právě ta je úhlavním nepřítelem světlušek, konkrétně jejich rozmnožovacího procesu.

Veřejné osvětlení jako tichý zabiják

„Umělé světlo znemožňuje dospělým světluškám sexuální komunikaci, protože je jednoduše přesvítí. Samečci, kteří mají nelétavé samičky na zemi najít, do osvětlených míst ani nelétají. Když se tedy samička vyvine někde pod lampou, sameček se k ní nedostane,“ popisuje entomolog Martin Novák z České zemědělské univerzity v Praze.

Druhým faktorem ohrožujícím výskyt světlušek je ničení jejich přirozených habitatů. Podle Nováka se totiž nejčastěji vyskytují ve vlhkých stinných místech a v listnatých lesech v takzvaném keřovém patře. „Čím více trní, ostružiní a kopřiv, tím více je v nich světlušek. Oblíbené anglické trávníky jsou pak v zásadě zelenou pouští, kde nic nežije,“ uvádí Novák.

Světelný smog, tedy veškeré umělé světlo, které v danou denní dobu není přirozené, ale neohrožuje jen světlušky. Stejně jako u lidí narušuje biologické rytmy, spánek nebo uvolňování hormonů také u zvířat.

„Dokonce se ukazuje, že se to týká i rostlin. Stromy, které stojí pod umělým osvětlením, mají narušenou fotosyntézu či kvetení,“ uvádí Vendula Lužná, chronobioložka z Univerzity Palackého v Olomouci a členka projektu Zeptej se vědce.

Některá zvířata se podle Lužné dokáží novým podmínkám přizpůsobit. V našem regionu jsou například lišky nebo jeleni přirozeně aktivní za úsvitu a při soumraku, kdy jsou světelné podmínky pro jejich lov ideální. Protože se ale často pohybují v blízkosti obydlených oblastí, kvůli přítomnosti lidí a umělého osvětlení se z nich stala spíše noční zvířata.

To ale pro světlušky neplatí. Adaptace na nové podmínky a přeorientování se na komunikaci pomocí feromonů je podle Nováka nepravděpodobné. „Je to druh od druhu, každá světluška vyzařuje trochu jiné spektrum světla a má jinak uzpůsobený zrak. Například asijské druhy, které aktuálně zkoumáme, reagují na oranžové světlo mnohem přívětivěji. Naše světlušky jsou ale, zdá se, citlivé i na to,“ uvádí entomolog.

Roztomilý brouček, nebo chladnokrevný predátor?

Proč bychom ale vůbec měli o světlušky stát? Kromě toho, že vypadají skoro až magicky, plní v ekosystému důležitou funkci. „Jsou to velcí predátoři, kteří regulují stavy ostatních zvířat, v tomto případě ulitnatých plžů, nejčastěji hlemýžďů a pásovek,“ vysvětluje Novák.

Způsob, kterým si několikanásobně menší světluška troufne na hlemýždě v pevné ulitě, je až překvapivě mrazivý. „Říká se tomu šnečí rodeo. Když larva světlušky narazí na slizovou stopu, vydá se správným směrem a vyleze šnekovi na ulitu. Ten, jakmile vyhodnotí, že nebezpečí pominulo, vystrčí růžky – světluška se do nich zakousne a vypustí jed, který kořist zabije, natráví a takto ho pozře,“ líčí entomolog.

Jelikož jsou šneci odvěkým nepřítelem všech zahrádkářů, hodí se být se světluškami zadobře. Donést si je na zahradu není příliš možné, zároveň samičky světlušek nelétají, jejich šíření je tak velmi pomalé. Pokud se však nacházejí v okolí, je podle Nováka možné přilákat je vytvořením vhodných podmínek.

Zaprvé – ideálně nesekat trávu sekačkou. Ta totiž funguje jako mixér a vše živé, co jí přijde do cesty, rozseká na kusy. Vhodnější je podle Nováka kosa, která pro hmyz není tak ohrožující. Tento způsob úpravy zahrady ale samozřejmě není pro každého. „Další možnost je pak nechat na zahrádce kousek trávy nebo divočejšího podloží, kde by hmyz mohl přebývat,“ uvádí entomolog.

Druhým řešením je pak omezení světelného znečištění. Lužná i Novák se shodují, že nejlepší je v noci nesvítit vůbec, případně mít světla na pohybová čidla. V místech, kde je osvětlení potřebné, je pak vhodné jeho intenzitu tlumit a používat stínidla, která regulují proud světla tak, aby zbytečně nezasahoval do okolí. Osvětlení je také možné vypínat sezónně, světlušky se totiž rozmnožují pouze v letních měsících.

Některé obce jako Hrusice nebo Havlíčkova Borová začaly ve snaze o zkvalitnění životních podmínek lidí i zvířat instalovat biodynamické osvětlení. Tedy takové, které mění své spektrum i intenzitu tak, aby více odpovídalo přirozeným podmínkám. „Světlušky to bohužel stále ruší, ale hmyz, který krouží kolem lamp do doby, než se vyčerpá, to láká mnohem méně, a tudíž je pro něj šetrnější,“ vysvětluje Novák.

Budoucnost světlušek, které se vlivem ničení a osvětlování jejich přirozeného prostředí přestávají množit, je tak nejistá. Například Světluška menší je v Praze, ve které od roku 2022 probíhá mapování, poměrně hojně rozšířená, v zastavěném centru se ale primárně nachází na malých neosvětlených ostrůvcích bez parkové úpravy. Právě neustále rostoucí a vyvíjející se města jsou podle Nováka pro zachování světlušek dlouhodobě nejrizikovější.

Snižující se počty svítících broučků jsou pak podle entomologa nejcitelnější v tropických oblastech. „K úbytku dochází na jihu USA, v Brazílii, Mexiku nebo v Malajsii. V thajském Bangkoku je dokonce hlášený úbytek až o 70 %,“ uvádí Novák. Přibližně 30 druhů světlušek ze zkoumaných 150 je podle něj ohroženo vyhynutím. „Predikce jsou chmurné, pokud nedojde ke změně,“ dodává.

Přitom podle odborníků stačí opravdu málo – přenechat jim alespoň část nekultivované a neosvětlené přírody. „Světlušky jakožto predátoři plžů mají regulační funkci v ekosystému. Kromě toho ale nesou kulturní význam a ač pro nás nemusí mít nutně ekonomický přínos, mohou být významné duchovně, esteticky nebo prostě jako zajímavá součást přírody kolem nás,“ uzavírá entomolog.

Ve snaze o identifikaci nejohroženějších lokalit a zmapování výskytu světlušek založila skupina vědců facebookovou skupinu Česko hledá světlušky. Pokud se vám tedy poštěstí na svítícího broučka natrefit, můžete pomocí fotografie a souřadnic zaznamenat jeho výskyt.