Na louce ve svahu pod lesem, kde široko daleko není nic, stojí dům. Vede k němu jen polňačka a nic víc. Žádné kabely, žádné potrubí ani jiné sítě. Přesto dokáže svým obyvatelům nabídnout vše, co potřebují ke komfortnímu životu: teplou vodu, světlo, elektřinu. Není to však klasický rodinný dům. Je tak trochu laboratoří, ve které Pavel Podruh testuje, zda se dá i v České republice žít zcela soběstačně. Své poznatky před nedávnem extrahoval do knihy, která se může stát užitečnou rukovětí pro každého, kdo by si chtěl takový dům také postavit.

Pavel Podruh má na svém kontě celou řadu úspěchů v zdánlivě nesourodých oblastech. Se svou kapelou získal cenu Anděl, pro Plzeňský Prazdroj vymyslel koncepci piva Excelent 11° a díky zvolení za jednoho z nejvýjimečnějších mladých inovátorů světa se dostal až na japonský císařský dvůr.

Této cti se mu dostalo díky projektu Český soběstačný dům, ve kterém hledal a stále hledá limity off-grid řešení rodinného domu, tedy domu zcela nezávislého na veřejných energetických sítích, postaveného v podnebném pásu České republiky. Celý příběh, peripetie a poznatky, které na své cestě získal, nedávno zhmotnil v knize, již sepsal spolu s Radkem Váňou z Idealabu.

Ta je inspirativním čtením pro všechny, kdo staví, chtějí stavět nebo jsou jen fanoušky hledání alternativních cest životem. Provází jednotlivými etapami vzniku domu od architektury přes útrapy při vyřizování stavebního povolení až po stavbu jako takovou, její jednotlivé komponenty, řešení získávání energie, vody i vytápění. Nechybí však ani vhled do soukromí Pavla Podruha, kterému projekt doslova změnil život, protože díky němu potkal svou současnou ženu. Patří do ní ale i příběhy osob, jejichž život s ideou Českého soběstačného domu souzní, mezi nimi je například i Jan Staněk, známý coby ElectroDad.

Off-grid dům kousek za Lipnem

Vše začalo v roce 2016, kdy Podruh vylepoval po českých vysokých školách plakátky upozorňující na jeho novou studentskou soutěž. Týkala se výstavby dvou off-grid domků na pozemku kousek od lipenské přehrady. Tak se Podruh setkal s Vojtěchem Lichým, který se svým návrhem i přes značnou konkurenci zvítězil.

Formou rozhovoru v knize Vojtěch Lichý odkrývá celý proces vzniku návrhu domu – místo původně plánovaných dvou nakonec vznikl jen jeden – i důvody jednotlivých stavebních a materiálových řešení. Vysvětluje například, proč se rozhodl navrhnout v podstatě celé prosklené přízemí, díky němuž se dům maximálně otevírá výhledům do okolí, ale zároveň mu umožňuje pracovat s teplem ze slunečních paprsků, jež celé přízemí zalévají. Z rozhovoru také člověk získá informace, jak nad domem, jeho umístěním a orientací vůbec přemýšlet, pokud chce, aby dokázal v maximální možné míře těžit z toho, co daný pozemek nabízí.

Vzhledem k tomu, že se Podruh rozhodl stavět ve volné přírodě, uprostřed ničeho a mimo veškeré sítě, bylo možná největší výzvou celého projektu získat stavební povolení, což trvalo čtyři roky. Ostatně sám inovátor v knize říká, že jeho zisk považuje za určitou šťastnou shodu okolností a nikdy by nic podobného v životě již nechtěl opakovat.

Cihly, soláry a kilowatty

Ač by se to dalo očekávat, Podruh nezačal budovat ani pasivní dům, ani dřevostavbu, byť původní debaty hovořily o lecčem, třeba i slaměném domu, domu pod zemí či domu vytištěném z plastového recyklátu s pomocí technologie 3D tisku. Nakonec byla na svahu vztyčena budova v nízkoenergetickém standardu, postavená z co nejtrvanlivějších materiálů. Podruh měl totiž od domu čtyři základní požadavky: tepelný, světelný a akustický komfort a k nim i kvalitu vzduchu.

V dalších kapitolách popisuje, jak konkrétně musela být základová deska přizpůsobena velkému prosklení domu, z jakých typů cihel byly vystavěny obvodové zdi i vnitřní příčky. Zvlášť se věnuje stropům a střeše, jejíž celá jedna část byla kompletně osazena fotovoltaickými panely. Ostatně při navrhování domu byly panely alfou a omegou všeho, a dokonce i vůbec první věcí, kterou Podruh pro stavbu nakoupil.

V knize nechybí podrobný popis toho, které konkrétní panely pořídil a proč se rozhodl právě pro ně. Je v ní i vyprávění o tom, jak náročná byla jejich instalace, ale hlavně se skrz ně kniha dostává k tomu snad vůbec nejpodstatnějšímu obsahu, jímž je získávání a nakládání s energií.

Podruh stránku po stránce přesně rozepisuje, jak probíhal výpočet potřebné energie pro provoz domu. Popisuje celkovou architekturu a fungování postavené solární elektrárny, využívané bateriové uložiště, bezpečnostní systémy, rozvaděče a mnoho dalších technických detailů. Zároveň přidává cenu celého řešení ve výši 800 tisíc korun.

Nechybí grafy s množstvím vygenerované energie během jednotlivých měsíců i grafy s reálnou spotřebou domu a celá řada dalších údajů, které ilustrují schopnost domu nakládat se získanou energií. „Správná rovnováha počtu solárních panelů, kapacity baterie a celkového příkonu spotřebičů doopravdy zajistila, že Český soběstačný dům ode dne instalace DC rozvaděče nikdy nezůstal zcela bez energie,“ uvádí Podruh s tím, že to je také důvod, proč knihu o domě vydal až čtyři roky po dokončení stavby.

Chtěl si totiž všechny teorie a technická řešení pořádně prověřit reálným a intenzivním provozem domu. Výsledkem je, že stavba dokáže pokrýt vlastní výrobou celoroční spotřebu při velmi pohodlném komfortu uvnitř. Oproti běžným domácnostem nastává jediný rozdíl v období pozdního podzimu a zimy, kdy jsou některé dny, kdy je nutné více přemýšlet nad provozem domácnosti a činnosti jako například praní přesunout na energeticky výhodnější den. „Taková situace ale může nastat maximálně desetkrát do roka,“ píše Podruh.

Je třeba podotknout, že fotovoltaika se stará i o vytápění domu, kdy je skrze topné tyče ohřívána voda, která následně putuje do dvou otopných okruhů, a ještě se stará o průtokový ohřev vody. Podruh opět v jedné kapitole vysvětluje celý systém doplněný o peletový kotel a krbovou vložku.

V dalších kapitolách se čtenář dočte, jak dům získává vodu, jaké jsou v něm povrchy a materiály i jaké jsou záměry s realizací zahrady. V knize je dostupná celá řada QR kódů odkazujících na jednotlivé dokumentace a další technické informace, které může každý volně využít při realizaci vlastního řešení.

To byl ostatně další z cílů celého projektu – všechny získané zkušenosti a informace předat veřejnosti. Každý zájemce se dnes navíc může na Český soběstačný dům přijet podívat a třeba tu i strávit několik dní. Podruh se z něj rozhodl udělat místo, kde může každý přiložit ruku k dílu, ale hlavně v obklopení krásné přírody zjistit, že soběstačnost může mít mnoho podob.