Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili. Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje osobnosti, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této pražské čtvrti sedíme nejen my, ale také celá řada dalších startupů, firem a osobností, které stojí za pozornost.

Karlínských 20 jsme tentokrát položili Evě Pavlíkové, šéfce české digitální platformy pro expertní dobrovolníky Česko.Digital, která se snaží pomocí digitalizace posouvat Českou republiku kupředu. Proč je pro Pavlíkovou složité se v Praze najíst? A proč je práce, kterou dělá, procházka růžovým sadem?

***

V kolik chodíš spát a kolik toho průměrně naspíš?
Můj chytrý prsten Oura říká, že chodím spát kolem jedenácté večer a naspím asi 7,5 hodiny. Tak mu budu věřit. Ještě k tomu času usínání – za posledních pár let se mi pozorováním ověřilo, že chodit spát po půlnoci je pro mě nevhodné, protože jsem druhý den už nepoužitelná, a to přitom nepiju dvaadvacet let, takže to nelze svádět na párty.

Jakou aplikaci v telefonu otevíráš ihned po probuzení?
Vypnu budík, který mám nařízený na 6.50 (o víkendu na 8.00) a otevřu aplikaci Oura. Porovnávám data o spánku se subjektivním pocitem, jak se cítím vyspaná. Zatím jsem tam neobjevila nic magického, ale líbí se mi, jak dynamicky pracuje s denní zátěží na rozdíl od Apple Watch, které byly v tomto příliš statické.

Ty nejzásadnější nástroje ve tvém telefonu a počítači?
Telefon a počítač používám převážně k práci, takže klasicky e-mail (Superhuman), úkoly a kalendář (Akiflow), poznámky (Mem). Hodně komunikuji s lidmi, takže Slack, Signal, iMessage. Poslední dobou jsem se zabrala do sdílené dopravy, takže Mapy, Rekola a Lítačka nemohou chybět. Ráda si zaznamenávám i to, co se kolem mě děje, takže Fotoaparát a často potom poznatky sdílím na Twitteru nebo LinkedInu.

Na jakém přístroji pracuješ nejčastěji?
Dlouho jsem zkoušela pracovat na iPadu Pro, ale kvůli nepřipravenosti některých aplikací je to převážně MacBook Air a iPhone. iPad využívají často děti na koukání filmů nebo hraní Minecraftu – a já už několik měsíců uvažuji o něčem víc analogovém, jako je například ReMarkable. A často pracuji jen hlavou. Přemýšlím a propojuji lidi a informace.

Jaký outfit nosíš ve většině případů?
Čím jednodušší, tím líp. Mikina, triko a volné kalhoty. Občas šaty podle toho, kam jdu. Teď při častější jízdě na kole po Praze preferuji praktičnost.

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Eva Pavlíková z Česko.Digital

Co boty? Máš nějaký oblíbený model tenisek?
Již několik let chodím naboso, tudíž barefoot, nejčastěji Vivobarefoot. Přes léto kolem domu často i naboso úplně.

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve tvé kabelce či batohu?
Telefon a nabíječka (ty telefony dnes už nic nevydrží), sluchátka a kniha. A často tam najdu hračku od dětí – stavebnici LEGO nebo hrací pistol NERF.

Jmenuj knihu, kterou bys doporučila všem k přečtení.
V poslední době jednoznačně Neznámá společnost od Pavla Pospěcha, která je neuvěřitelně trefnou sondou do fenoménů české společnosti. Často se také vracím k filozofickým knihám od autorů, jako je Heidegger, Hogenová nebo Yalom.

Jaký film/seriál můžeš vidět klidně tisíckrát a neomrzí tě?
Na filmy ani seriály sama moc nekoukám, takže nejčastěji s dětmi koukáme na Harryho Pottera, Pána Prstenů nebo hrané české pohádky.

Jakou hudbu si pustíš pro uklidnění? A která tě naopak nakopne?
Nejčastěji vážnou hudbu, jmenovitě Ólafur Arnalds, Max Richter, Joep Beving či Jóhann Jóhannson. Když potřebuji nakopnout, tak cokoliv z žánru deep house. Jo a teď jsem objevila také české WWW a Mutanti hledaj východisko – a baví moc.

Odebíráš pravidelně nějaký youtubový či podcastový kanál, potažmo newsletter?
Na YouTube koukám jedině na lekce jógy a pořad Jirka vysvětluje věci. Z podcastů vyhledávám spíš cíleně témata než celou sérii. Samozřejmě nemůžu zapomenout na náš podcast poslouchat.digital.

Jakou hi-tech novinku chceš mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáš?
Děti by chtěly Nintendo Switch, ale nemáme ani televizi, takže to spíš nedopadne.

Jaký vůz parkuješ ve své garáži?
Na parkovacím místě je Toyota Corolla Hybrid, se kterou ale jezdí hlavně muž, a v garáži je několik kol – silniční, horské a půjčená skládačka Tern, protože se zkouším teď nejčastěji dopravit po městě MHD nebo právě na kole.

Kam si ráda zajdeš na dobré jídlo?
Jako vegetariánka s low-carb jídelníčkem a přerušovaným půstem to mám složitější, takže kdekoliv, kde najdu jídlo, jsem šťastná. U práce nejčastěji do Maitrei, ve městě nejraději do KRO na Jiřák nebo do Esky s nejlepší kamarádkou Verčou. Jídlo je pro mě spíš palivo než pochutina.

Jak sis vydělala první peníze?
První brigádou byl úklid domu.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jsi dostala zaplaceno?
Nejvíc vděčná jsem za práci pro Česko.Digital, protože budovat neziskovou technologickou komunitu v Česku je pro mnoho lidí v mém okolí dost podivné.

Investuješ?
Dříve fondy doporučované bankami, nejlépe v tomto směru vyšel Top Stock od České spořitelny. Dnes jsem uložila část peněz do naší louky za Prahou a malou část mám v bitcoinu a dalších kryptoměnách. To jsou ale peníze spíš na experiment než investici.

Nejlepší byznysová rada, kterou jsi kdy dostala?
Do byznysu i do života to byla jednoznačně rada Kuby Nešetřila, když jsem řešila svou přetíženost. Tehdy řekl: „Evi, práce bude vždycky víc, než ji stihneš odbavit, tak se tím nenech stresovat.“ Hodně mi také pomohl Ondra Zapletal, člen naší správní rady, když se nám nedařilo získat finanční investici. Ten mi řekl: „Evi, stůj si za svým, protože ten čas, kdy druzí pochopí váš potenciál, přijde.“

Jaký největší fail tě potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáš s úsměvem?
Život je někdy sakra těžký oproti práci, která je pro mě spíš procházkou růžovým sadem, takže vše přijímám s pokorou a každá chyba je zkušenost do života.

Kdo v Česku tě inspiruje?
Nemám nikoho konkrétního. Inspiruje mě každý člověk, kterého mám možnost potkat na své cestě – ať pracovní, nebo osobní. Poslední dobou mi dávají nejvíc právě rozhovory s druhými lidmi, kdy rozvíjí mé uvažování o sobě i budoucnosti. Díky za to všem!