Jeho pozice zní jako sen mnoha dětí a nemála dospělých. Milan Reindl je designérem Lega. Už deset let. A stále jediným českým. Kdysi ani nevěděl, že taková práce existuje, a třeba od čtrnácti do pětadvaceti se kostek ani nedotkl. V dospělosti ale začal stavět jeden model za druhým, až ho kamarádi upozornili na to, že známá dánská firma tuto pozici otevřela. Tehdy zaměstnáním učitel se na místo na první pokus nedostal – ale manažery nadchl. A když se v Legu uvolnilo místo, ozvali se mu sami.

Zaujal schopností z jednoho setu vytvořit velké množství různých staveb. Zůstalo mu to doteď. Aktuálně neustále na další a další nové věci přestavuje malé letadélko, model, který má kolem 150 dílků. Představte si jednu z těch menších a jednodušších Lego stavebnic – stroj s funkční vrtulí a třemi kolečky jako podvozek. Reindl ho přetvořil do 32 různých modelů.

Je to jeho osobní výzva: použít libovolné množství kostek z modelu, ale žádnou odjinud nepřidat. A tak složit zajímavý a hezký výtvor, kterému nic nechybí. K tomu si ovšem povšimněte, že se třemi kolečky žádné klasické vozidlo nepostavíte. Takže si většinou vybírá zvířata.

Přitom klasicky v rámci Lego Technic vymýšlí osobní auta, sporťáky, technické vozy i letadla nebo helikoptéry. Ty nesou označení OK, což Reindl do modelů zařazuje jako poctu rodné zemi. Nejznámější model z jeho dílny je zřejmě Landrover Defender. Je to vůz, který Lego představilo ve stejnou chvíli a na stejném místě jako automobilka jeho předobraz. A je to taky jeden z modelů, jenž si oblíbily i celebrity.

„Během covidu spoustu lidí zjistilo, že Lego je fajn. Celebrity začaly stavět a s modely se fotit a zveřejňovat je. No a těch s Defenderem bylo dost. Byl mezi nimi moderátor Late Night Show Conan O’Brien, David Beckham, který je mezi světovými hvězdami spolu s Edem Sheeranem snad vůbec nejznámější celebritou, která je fanouškem Lega, si Defender zvolil jako snad první model té technické řady. Fotil se s ním i Tomáš Berdych. Nebo Přemek Forejt mi říkal, jak si Defendera koupil,“ usmívá se Reindl, který je známý i jako porotce Lego Masters. Právě tam se s šéfkuchařem Forejtem potkali.

Bavíme se přes videohovor. Milan Reindl je ve své kanceláři v dánském Billundu a obrazovka mi všude kolem něj ukazuje jen rozmazanou mlhu. „Za mnou stojí samé přísně tajné modely. Mám to zapnuté permanentně,“ vysvětluje. Hned den na to ale nasedne na letadlo a přiletí do Prahy, kde bude nejen svoje umění ukazovat na víkendovém festivalu Maker Faire. Vysvětluje, že se tak trochu oklikou vrátil k učitelství. Školí designéry a rád vypráví zájemcům o tom, co práce obnáší i jak se nevzdávat. „Část modelu se na první nástřel podaří tak v pěti procentech případů, možná míň,“  říká.

Za ním jsou zatím v mlze ukryté modely pro příští sezónu. Stojí prý na šuplících plných lego kostiček. Je to set dvou stojanů zakrytých rámem, který je drží na svém místě. Jde o tisíce všemožných dílů. Reindl má roztříděné kostky podle barev a funkcí. Snaží se mít všechny možné díly ve všech možných barvách. „Tak, aby se mi nestalo, že když přijdu ráno do práce a hrábnu, je tam prázdnota a já musím běžet do skladu,“ říká.

Kam se ty kostky ztrácejí?
Občas si někdo z línějších kolegů něco vypůjčí. Vědí, že jsem dobře zásobený. Ale když se staví větší model, úbytky jsou v rámci týdne ve stovkách a tisících kusů, když to všechno jde a hodně se staví.

To znamená, že během jednoho týdne použiješ na své stavby tisíce kostiček?
Úplně bez problémů. Největší model, na kterém jsem dělal, měl asi 2 700 dílů. Když mám finální část těsně před schvalováním, potřebuju model optimalizovat, odstranit na něm drobné mouchy. A to se nedá jinak, než že to stavím stále dokola, abych optimalizoval stavební proces. Za dva tři dny vyplýtváš 2 500 kostek. A to mi ještě zbývají dva dny v týdnu.

Takže máš stejných modelů kolem sebe víc?
Poslední model jsem stavěl tolikrát, že jsem to ani nezvládl spočítat. Je to tu – moment – (dívá se okolo sebe a počítá – pozn. red.) zhruba dvacet prototypů, které jsou dotažené do nějaké podoby. Vypadají víceméně jako finální produkt. Plus tu mám krabici rozestavěných. Ten model ještě není na trhu a nevím, jestli se ještě budou tvořit nějaké další marketingové materiály s tím, jak se ta stavebnice vyvíjela. Takže si tu ještě asi rok nechávám ležet stěžejní kusy. Válí se mi tu krabice s různými nápravami, motory a všemi možnými věcmi, které do modelu patřily.

Bereš si práci domů?
Ano. Od doby covidu je to možné a legální. Snažím se tomu vyhýbat, ale občas termíny tlačí tak, že to jinak nejde. A letos tomu bylo nejinak. Do vývoje modelu mi přistála ještě účast na Lego Masters. Ubyly mi tři a půl týdne z vývoje modelu a další čas kvůli propagaci pořadu. Stavěl jsem i o velikonočních prázdninách v Čechách. A došlo i na to – a to jsem nikdy neudělal – že ještě večer před schvalovačkou modelu jsem se hrabal v přední části vozidla, abych odstranil poslední věci, které se mi nelíbily.

A jdeš někdy do závěru odevzdání modelu s tím, že jsi ve stresu?
Určitě. Z mnoha důvodů se to protahuje nebo v něčem model nevyhovuje, může se to nahromadit. Nastávají situace, že jsem tu déle, než bych chtěl. Nebo si to beru domů. A čím víc na mě tlačí termíny, tím víc pracuju pod tlakem a tím snáz jsem schopný přicházet s řešeními, která mě třeba dva měsíce nenapadla.

Čím vlastně začínáš? Rozkresluješ si nejdřív modely?
Na kreslení moc nejsem. V devatenácti jsem kreslení opustil a od té doby jsem se s ním nikam neposunul. Tehdy jsem si řekl, že budu rocková hvězda. No, to se taky nestalo (úsměv). Ale tíhl jsem k tomu tvořit věci rukama. U Lego modelů mám celkem dobrou představu o tom, co se dá do jak velkého modelu dát. Rovnou jdu a stavím. Zvlášť, pokud se jedná o licencovaný model. Jeho vzhled je daný a já jej přizpůsobuji doporučenému věku a počtu dílků. Třeba u auta se zvolí pneumatika, která určí měřítko. A těch máme omezený počet. Pak už je jasné, co si můžu dovolit. Já jsem v tomto ohledu dost nedigitální, rád si ty věci osahávám. Modely stavím fyzicky a takhle to dělá naprostá většina lidí kolem mě.

Počítač v tom nepomůže?
Ač si lidi myslí, že počítače zvládají všechno, pořád neumějí poznat, kde budou mít třeba auta slabá místa nebo kde funkce bude přeskakovat a nebude fungovat dobře. A to všechno se musí otestovat. Proto jsme tu my, přestárlé děti. Aby si pak lidé mohli postavit model, který bude bezpečný a nebude se rozpadat.

Co všechno kromě věku a počtu kostiček musíš při designování řešit?
Potřebuju zohlednit třeba i barvu. Když si vymyslím stavbu v barvě, pro kterou máme málo dílů, je nutné vymyslet to tak, aby se používalo pokud možno co nejmenší množství těch dílů v barvě, kterou nemáme. Každá taková vyžaduje obrovské změny ve výrobě. Do formy se musí nalít nová směs plastu. Je třeba si zjistit, jestli nejsou chyby formy, jestli plast se v dané barvě nechová nějak prapodivně…

Kolik designérů aktuálně v Legu je?
Momentálně včetně vedení a element designérů je nás přes 400. Když jsem nastupoval, bylo jich 200.

A přesto jsi stále jediný Čech?
Stále. Ale teď máme v Duplu element designéra českého původu. Měli jsme se setkat, ještě jsme to nestihli. V jiných pozicích je ale Čechů dost.

Kolik modelů vlastně ročně vymyslíš?
Něco mezi jedním a pěti. Když nastupují licence, přináší to větší časové posuny. Všechno, co postavím, musí schválit firma nebo se k tomu nějak vyjádřit. Máme pravidelné schůzky, kde se bavíme, co je dobře a co potřebuje vylepšit, snížit, rozšířit… To vývoj stavebnice dost natahuje. Nejvíc modelů jsem dělal pět a nejmíň jeden. A těm pěti už se asi nepřiblížím.

Jen čistá stavba a vývoj velkého modelu trvá rok. My designéři jsme v celém řetězci úplně první článek, teprve pak následuje tvorba návodů, návrhy krabic, balení, optimalizace výroby, logistika, skladování, řada dalších úkonů, až po samotné dodání na trh.

Na jaké svoje dílo jsi nejvíc pyšný?
Požární letadlo z roku 2015. Není to zbytečně složité, ale i tak model vypadá dobře. Je pevný a má spousty funkcí. Na ten model koukám zpětně pořád s tím, že se mi povedlo něco dobrého.

Můžeš říct, na čem pracuješ teď?
Jména toho, na čem pracuju, už na veřejnost utekla. Ale já to říkat nebudu. Můžu však uvést, že poslední model, který jsem dokončil, je něco, co jsem se snažil protlačit na trh několik let. Je to jedna z mých oblíbených věcí. Tehdy mi řekli, že to asi nebude nejvhodnější kandidát na stavebnici.