Je rok 2035. Na levém břehu Vltavy zní od řeky už tři roky ty nejlibozvučnější tóny. Nesou se, jak voda teče, až na břeh pravý. Tam zase lidé sedí u vody. Právě se tu dokončil 56hektarový protipovodňový park. Tak by měla podle plánů vypadat Praha za dvanáct let.

Zatímco Vltavskou filharmonii, která má určit příští podobu části levého břehu, si už lidé mohou nějakou tu dobu prohlížet, na konci minulého týdne byl zveřejněn návrh, který má přetvořit část toho pravého. Jde o rohanský park, oficiálně Park Maniny, rozsáhlé území, které je už nyní hojně využívané, ale zdaleka nedosahuje svého potenciálu. Ostatně pořád se tu v místní továrně vyrábí beton.

Park Maniny by se měl táhnout od předpolí Hlávkova mostu až po špičky takzvaných Libeňských kos, kde je již dlouhá léta zahrádkářská kolonie. Budoucí park by měl v místě zachovat zdejší divočinu, přinést nová místa pro volnočasové aktivity a přiblížit řeku lidem. To všechno ve svém návrhu nakonec nejlépe obsáhli v Omgeving+Fiser+VRV+Sindlar, tedy belgicko-česká skupina, která je vítězem takzvaného soutěžního dialogu, jenž trval skoro rok.

„Leitmotiv, který nás od začátku provázel, byla řeka. Vltava vytváří po celém toku nejrůznější situace. V Holešovicích a Karlíně je to oblouk, který má asi dva kilometry. Když si Vltavu projdete od pramene, nikde žádný takový přírodní úkaz, takto velký poloměr usazený do krajiny, nenajdete,“ komentuje návrh jeden z jeho autorů architekt Michal Fišer.

Foto: IPR Praha

Podoba parku vzešla z takzvaného soutěžního dialogu

Vítězné studio se snažilo řeku pozdvihnout. Dnes lidé trávící čas na Rohanském ostrově hladinu prakticky nevidí, protože je schovaná někde za houštinami. Fišer říká, že Vltava byla ve třicátých letech minulého století v tomto místě hodně zúžena a okolí se využívalo ke všemu možnému, jen ne rekreaci. Ta by tu v budoucnu měla hrát prim.

„Chceme, aby se i v tomto místě stala Vltava tím samým, co je pro Vyšehrad nebo Pražský hrad, tím, co znamená pro Troju a Stromovku. Teď řeka v Karlíně a Holešovicích spí,“ míní Fišer. To znamená, že houštiny zmizí a řeka by se měla i tady stát cílem. Podle architekta to nastartuje nové vnímání místa z levého i pravého břehu a vývoj celého území se rozjede netušenými směry.

Architekti projekt rozdělili do několika zón. Jak ale sami říkají, nechtěli dát parku novou identitu, naopak chtěli využít kvalit, které už má. Jednotlivé zóny jsou tak teď už v podstatě navrženy. První část je ta, kde se odehrává plno aktivit, nacházejí se tu různé podniky a místa k posezení, také prostor ke sportu či kulturním akcím. „To zůstane, jen to chceme ještě více podpořit. Plánujeme ale zachovat také mnoho místních přírodních benefitů,“ popisuje Peter Swyngedauw ze studia Omgeving.

To ale neznamená jen polehávání v trávě. Skupina chce, aby se do přírodního prostoru vrátilo to, co tam odpradávna patří: jídlo. „Děti by měly vidět, odkud jídlo pochází. Navrhli jsme proto ovocný sad. Může to být nejen pěkné místo, ale také místo produkční, které ukáže na potravinovou strategii do budoucna,“ líčí belgický architekt.

Další jsou terasy, které by se měly postupně obnovit a stát se příjemnou lokalitou přímo u řeky. Vzniknout by zde mohlo také místo, kam lidé budou chodit plavat. V plánu je i zachovat zmíněnou zahrádkářskou kolonii, která patří k nejstarším v Praze. Zůstat by měla také konstrukce po betonárně, která by se měla stát orientačním bodem v prostoru a proměnit se na jakési kulturní centrum Parku Maniny. To všechno vznikne kolem cyklostezky, která už tudy vede.

Foto: IPR Praha

Z betonárny by se mělo stát nové kulturní centrum

„Všechno, co by mělo park zaplnit, by ale mělo vzejít od lidí. Chceme se proto procházet po celém území a ptát se lidí, jaké mají potřeby. Ty pak zakomponujeme do finálního návrhu,“ říká Swyngedauw. V neposlední řadě by měl park také plnit funkci protipovodňové ochrany, což by mělo obstarat obnovené říční rameno. „Pracovat s řekou v Praze je velmi napínavé a obohacující. Nebyla tu totiž meandrující řekou, ale řekou větvící se. Platí to od chvíle, kdy Vltava přitéká do Prahy, až do momentu, kdy ji opouští,“ líčí vodohospodář Miloslav Šindlar.

Práce na novém parku by měly začít v roce 2026. Pokud vše půjde podle plánu, hotovo bude ve zmíněném roce 2035, tedy o tři roky později, než je plánované dokončení Vltavské filharmonie. Vltava by tak měla na karlínském i holešovickém břehu vskutku obživnout. „Byla to řeka Vltava, kdo byl prvním architektem Prahy. Byla to ona a její přítoky, kdo ji statisíce let předtím, než do zdejší kotliny přišli první lidé, utvářela. Naši předci už do toho jen vkládali další vrstvy. Vltava bude i do budoucna hlavním architektem, který Prahu bude formovat a občas také deformovat. Po mnoha letech se město obrací k řece čelem. A to je dobře,“ uvedl předseda komise Petr Kučera.

Foto: IPR Praha

Území má 56 hektarů