Pražským hlavním nádražím denně projde na sedmdesát tisíc lidí. V budoucnu by to mohlo být až dvě stě tisíc. V současnosti je to přitom nejméně oblíbené místo v Praze, hned za Černým mostem. To chtějí všichni, kdo mají s hlavním nádražím něco společného, změnit. Architektonický dialog, který trval přes rok a půl, vyhlásily proto společně hlavní město, respektive jeho Institut plánování a rozvoje, dopravní podnik a státní společnost Správa železnic.

Pomoci by s tím mělo dánské studio Henning Larsen Architects, které uspělo ve zmíněné soutěži. To nad současnou novou odbavovací halou navrhlo vystavět dřevěnou konstrukci, která má hned několik efektů. Zaprvé halu prosvětluje, zadruhé má fungovat jako krytý prostor pro přestup mezi tramvají a metrem. Konstrukce má totiž být zakrytá ETFE folií, tedy odolným materiálem, který umí chránit před povětrnostními vlivy. Využít ho má dokonce i ta část, jež vystupuje směrem do Vrchlického sadů. Zatřetí zmíněná konstrukce spojuje celý prostor – od historické Fantovy budovy přes novou odbavovací halu až po park. Místo by se mělo stát přirozenou pěší zónou a vyhledávanou lokalitou mezi Národním muzeem a Masarykovým nádražím.

„Střechu vidíme jako rozšíření Fantovy budovy, rozšíření odbavovací haly i rozšíření parku. V konstrukci můžete vidět stromy, ale také jazyk odbavovací haly. Pracovali jsme například s dlažbou, která v ní je. Tu jsme použili také venku. A můžete tam vidět oblouky, které mají svůj původ ve Fantově budově,“ popisuje v rozhovoru pro CzechCrunch Greta Tiedje, ředitelka designu v Henning Larsen Architects. Rozhovor vznikal těsně po vyhlášení výsledků, tedy ještě před tím, než se rozhořela debata o celém projektu.

Henning Larsen

Greta Tiedje, Associate Design Director ve studiu Henning Larsen

Dánští architekti šli v poznávání hlavního nádraží opravdu hluboko. K objevování někdejších hradeb i toho, že se místu dnes nechvalně přezdívá Sherwood – podle lesa, ve kterém působil Robin Hood. „V mém příběhu je Sherwood místo, kde někdo něco vrátil zpátky komunitě,“ komentoval přezdívku společník studia Jacob Kurek.

Greta Tiedje v rozhovoru pro CzechCrunch popisuje, jak o hlavním nádraží přemýšleli, jak bude vypadat park i jakou funkci má dřevěné přestřešení. Hlavním poselstvím návrhu má být ale heslo Walk through, tedy Projděte skrz.

Projekt jste nazvali Šťastný Hlavák, proč jste ho pojmenovali právě tak?
Byl to náš pracovní název, který jsme zvolili hned po prvním kole. Nazvali jsme to tak kvůli naší ambici změnit nádraží na šťastné místo.

Takže vám přišlo, že teď je to místo nešťastné?
Od začátku jsme o tom přemýšleli tak, že to je místo, které má rozhodně potenciál k tomu, aby bylo šťastné. Abych byla upřímná, teď jsou některé oblasti hlavního nádraží opravdu smutné. Viděli jsme příležitost, nechtěli jsme jen nakreslit novou vlakovou stanici, chtěli jsme udělat ucelený návrh pro celou oblast.

Je ale ve skutečnosti možné být šťastný na železničním nádraží?
Myslím, že ano. Všechna nádraží po celé Evropě se potýkají s podobnými výzvami. Všechna jsou místy, kde je hodně dopravy a velký průtok lidí. Není to tedy problém jednoho nádraží, není to problém Prahy. Naopak, Praha má tu výhodu, že jde o nádraží, kolem kterého je park. Když obojí spojíte dohromady, může to být fantastické místo. Můžete si dát zdravou přestávku hned u vlaku, můžete ale také vytvořit cílové místo, jak to ostatně na hlavním nádraží bylo dřív. Lidé sem mohou chodit a prostě si jen dát zmrzlinu nebo si zahrát fotbal. Chtěli jsme, aby se všechno tohle ve Vrchlického sadech znovu odehrávalo a aby park byl sehraný s budovou – a obojí se navzájem pozvedlo.

Vlastně mě nikdy nenapadlo, že parky nebývají součástí nádraží ve světě. Je to tedy pražská specialita?
Pražské hlavní nádraží je opravdu velmi specifické, původní stanice byla vystavěná na vrcholu opevnění, i proto je také o trochu výš než většina parku. I v tomto smyslu jde tedy o velmi speciální místo. Dřív tu samozřejmě rovněž bylo plno prostoru, bylo to v podstatě na okraji města.

Hlavním prvkem, se kterým pracujete, je dřevěná střecha. Proč jste se rozhodli přijít zrovna s něčím takovým?
Chtěli jsme vytvořit ikonu zelené mobility. Když dnes něco stavíme, snažíme se používat udržitelné materiály, ke kterým dřevo nepochybně patří. Dřevo je navíc krásné a má nezaměnitelnou texturu, vytváří teplo, a to i vizuálně, díky své zlatavé barvě. Je také o hodně lehčí než ocel a my jsme navrhli konstrukci, která je nad existující zástavbou. Zvolili jsme ho tedy z několika důvodů, navíc jsme v práci se dřevem docela zkušení.

Dřevěná střecha tvoří jakýsi protiklad k historické Fantově budově. Chtěli jste k ní vytvořit nějakou protiváhu?
Tu střechu vidíme spíš jako rozšíření Fantovy budovy, rozšíření odbavovací haly a dokonce i rozšíření parku. V konstrukci můžete vidět stromy, ale můžete také vidět jazyk odbavovací haly, pracovali jsme například s dlažbou, která je v nové odbavovací hale. Tu jsme použili také venku. A můžete tam vidět oblouky, které mají původ ve Fantově budově. Konstrukci tedy chápeme jako spojovací prvek, nikoli protikladný.

Foto: IPR Praha

+3

Na večeru, kde se váš návrh představoval, zaznělo, že pracuje víc s demolicí než s konstrukcí. Kolik ze současné nové odbavovací haly by mělo zmizet?
Většinou musíte hodně stavět, abyste místo změnili, v tomto případě jsme jen objevovali, co už tu bylo. Náš návrh tak v podstatě posouvá dál to, co už tam je, jen je potřeba nechat to nadechnout. Přistupovali jsme k tomuto dědictví tak, abychom zachovali všechno, co půjde. Už jsem zmínila ty prvky, které z nové odbavovací haly prostupují směrem ven do parku a také až k Fantově budově. Dodali jsme jen střechu, kterou jsme pozvedli nad halu a prodloužili ji, což vytváří hodně prostoru pro všechny stanice. Ať už tramvaje, autobusů nebo metra – a dokonce i pro parkovací stání Kiss and Ride. Je to tedy velkorysý element, který vše propojuje.

I tak mě ale zajímá, kolik se toho zbourá, co zmizí?
Úplně jsme odstranili parkoviště, které bylo na střeše nové odbavovací haly vedle magistrály. To byl klíčový zásah, protože když dnes přijdete do haly, máte pocit, že jste v podzemí. Tohle narušení propojení s Fantovou budovou a s celým městem jsme tedy dali pryč.

Jaká bude role Vrchlického sadů? Bude to park, nebo spíš veřejný prostor s různými funkcemi?
S Vrchlického sady pracoval náš krajinářský tým jako s jedním celistvým parkem. Inspiroval se přitom tím, co tady bylo, když to ještě byl park císaře Františka Josefa I. Rozdělili jsme ho ale do tří částí. Před samotným nádražím je jakési příjezdové náměstí, které je vydlážděné a kam mohou přicházet lidé směrem z centra. Nebo tady mohou vystoupit z taxíku či zaparkovat kolo a vstoupit dovnitř. Nalevo je pak takový sousedský park. Aktivní místo, kde zachováme již existující hřiště, přidáme skate park nebo prostor pro míčové sporty. Mělo by tu být také místo určené přímo pro venčení psů a rovněž prostor pro piknik anebo pro jógu. Poslední část, směrem na sever, je takové kulturní zázemí, kde bude náměstí, na kterém budou moci být vánoční trhy nebo koncert. Půjde tedy o náměstí, které se s časem může měnit.

Když jste přišli poprvé na hlavní nádraží, viděli jste hned dřevěné zastřešení a rozdělení parku? Nebo to byl proces?
Byl to určitě proces. Většinou pracujeme nejdřív s analýzou, abychom pořádně rozuměli tomu, proč je to místo takové, jaké je, abychom pochopili jeho problémy. Dřevěné zastřešení přišlo až později. Myslím, že jsme si velmi brzy uvědomili, že musíme dát vše dohromady a spojit s parkem, stejně jako to, že se na to území musíme dívat jako na celistvý projekt. Zastřešení přišlo tedy v procesu.

Váš kolega říkal, že hlavní nádraží představuje především velký potenciál. Platí, že čím víc je místo poničené, tím víc toho potenciálu je?
Ne vždycky. Tady je velký potenciál proto, že už tu velmi mnoho cenných míst je. Navíc je to centrum města, takže když tady uděláte něco dobrého, bude to mít velký dopad. Není to jen pro lidi, kteří si koupí lístek na vlak, je to součást každodenního života. Když bude hezké a bezpečné tudy chodit nebo jezdit na kole a bude to lehčí než si vzít taxi nebo auto, bude to mít také velký potenciál v oblasti mobility.

Před Fantovou budovou je magistrála, kde by měl vzniknout přechod pro chodce. Vy s ním ve svém návrhu pracujete. Jak moc zásadní ale pro váš projekt je právě zklidnění magistrály?
Řešení magistrály nebylo součástí soutěže. Pracovali jsme s projekty, které se zde už připravují, mezi nimi je i ten zmíněný přechod. Pokud jde tedy o dopravní řešení, šlo o prvky, které jsme musely do návrhu začlenit. Ale upřímně, když jsme se soutěží začínali, s přechodem se nepočítalo. Už tehdy jsme si mysleli, že by to byla skvělá věc pro celý chod v místě a také pro celou stanici. Praha dělá velké kroky a projekty, jako je tento, ukazují, kam chce město v dlouhodobém horizontu jít. Náš projekt je jen jeden dílek toho všeho.