„Už jenom jedno kolo a půjdu spát.“ Tahle největší lež v historii videoher je ve skutečnosti medailí pro ty nejlepší a nejchytlavější tituly. Před třiceti lety vyšla hra, u které jste ji slýchávali často. Ubránit naši modrou planetu před mimozemskou invazí totiž bylo nesmírně návykové a taky pekelně těžké. A přitom kult jménem UFO: Enemy Unknown vůbec neměl vyjít. Vydavatel jeho vývoj nejprve málem zrušil – a pak ho zrušil doopravdy.

Ve vesmíru nejsme sami. Jenže bytosti z hvězd, jež se ve svých létajících talířích začaly objevovat po celé Zemi, nepřicházejí s přátelskými úmysly. Armády světa si nedovedou s pokročilými technologiemi cizáků poradit. A tak ke slovu přichází jednotka XCOM s elitními vojáky, vědci a techniky. A vy se ujímáte jejího velení.

Do této nezáviděníhodné pozice vás v březnu roku 1994 vrhlo UFO: Enemy Unknown. Odpovědnost za obranu Země před neustále sílící mimozemskou invazí se ukázala jako náročná, ale ukrutně zábavná záležitost. Hra od britských Mythos Games a amerického Microprose – v USA byste ji našli pod názvem XCOM: UFO Defense – je dodnes považována za jednoho z nejlepších zástupců strategického žánru.

Přitom to, že dnes můžeme slavit třicet let od jejího vydání, je dílem hned dvojnásobného štěstí. Poprvé UFO málem ztroskotalo prakticky hned po vzletu. „Když jsme ho představili vydavatelství Microprose, chtěli po nás zapracovat nějaké změny a vytvořit designový dokument. Tak jsem ho sepsal. Měl jen dvanáct stránek, nikdy v životě jsem nic takového nedělal,“ vzpomínal hlavní tvůrce hry Julian Gollop na konferenci Game Developers Session 2013.

Foto: Microprose

+6

„Jenže v Microprose z toho vůbec nepochopili, jak hra funguje. Tak jsem je musel navštívit a všechno vysvětlit osobně. A že prý kdybychom za sebou neměli Laser Squad, tak by UFO tady a teď zrušili,“ dodal Gollop – a připomněl tím svou vlastní stařičkou hru z roku 1988, která byla pro jeho slavnější dílo velkým vzorem. Také Laser Squad z vás totiž udělal velitele sci-fi vojáků v taktických tahových přestřelkách.

Tuhle krizi UFO: Enemy Unknown ustálo, stejně jako ve hře ale došlo k eskalaci nebezpečí. Videoherní vydavatelství Microprose změnilo majitele a stalo se součástí společnosti Spectrum HoloByte. „A když si dělali velký přehled vyvíjených her, jednou se na UFO podívali a prohlásili, že se jim nelíbí. A vývoj hry zrušili,“ popsal Gollop oficiální konec svého titulu.

„Šéfové z Microprose se ale sešli a rozhodli, že na projektu se bude pokračovat. Spectrum HoloByte to vlastně jen tak mimochodem neřekli,“ dodal Gollop, který na hře pracoval mimo jiné i s bratrem Nickem. Microprose hru podrželo i navzdory skutečnosti, že původní plány na rok a půl vývoje se protáhly na dvojnásobek.

Vedení Microprose nicméně o rozhodnutí svých nadřízených neřeklo ani bratrům Gollopovým. Ti tak na své strategii prostě pracovali dál a o jejím (ne)zrušení se dozvěděli až později. Nenápadné vzepření se rozkazu se navíc ukázalo jako velice prozíravý krok. Ze Spectrum HoloByte se totiž ozvali s tím, že by potřebovali uvést na trh nějakou hru začátkem roku 1994. Jaká náhoda, že v Microprose zrovna jednu měli! Poslední tři měsíce Nick s Julianem tak prý museli pracovat sedm dní v týdnu a dvanáct hodin denně. Ale stálo to za to.

UFO: Enemy Unknown v obchodech přistálo v březnu 1994 a stal se z něj hit. Hráče okouzlilo kombinací mnoha faktorů. Zaujalo už svým vizuálním zpracováním, které kombinovalo devadesátkovou komiksovost se špetkou japonského anime. Kdo někdy UFO hrál, nikdy nezapomene třeba na takovou legrační drobnost, jako byl totálně parádní, nahoru vyčesaný účes některých vojáků. Zároveň ale UFO umělo vystrašit. Kdo říká, že se nebál při nočních misích, v nichž cizáci terorizovali lidská města, ten se bojí dodnes.

Především ale obrana Země bavila fantastickou hratelností. UFO z vás udělalo nejen velitele, ale i ředitele. V tahových bitvách jste museli opatrně postupovat – nebo agresivně zaútočit, pokud jste spíš než na budování zkušeného týmu sázeli na velké množství čerstvých rekrutů… –, pečlivě volit výzbroj i taktiku. Ale když jste nepřátele vyřídili a ztroskotaný létající talíř zajistili, museli jste se postarat o chod organizace XCOM.

To znamenalo třeba budování nových základen s hangáry pro stíhačky a radary k detekci nepřátelských strojů. (Přiznejte se, že jste jednu taky vždycky postavili v Česku?) Ty jste doplnili o dílny, kde vznikaly nové zbraně a vybavení, které vaši vědci vykoumali v laboratořích po prozkoumání mimozemské kořisti. Z party nováčků s obyčejnými puškami se v průběhu měsíců stali ostřílení veteráni odění do létajících obrněných obleků a vybavení plazmovým arzenálem.

Ale protože ani souboj o přežití lidstva nebyl zadarmo, museli jste se také zavděčit vládám, jež vás financovaly. Běda tomu, kdo by se soustředil jen na určitý kontinent a nechal cizácké nepřátele volně působit na opačné straně planety. Zaprvé by vám tamější státy zavřely kohoutek financí, za něž jste rekrutovali vojáky a pořizovali výzbroj a výstroj. Zadruhé by tam své vlastní základny začali stavět sami mimozemšťané. A to jste nechtěli, protože útok na jejich pevnosti patřil v už tak těžké hře k tomu nejtěžšímu.

Jenže i tahle tuhost z UFO: Enemy Unknown udělala kult. Vážili jste si díky ní každého malého úspěchu. Každého vojína, který povýšil a z panikařícího nováčka se stal elitním ufonobijcem. Každého mimozemšťana, kterého jste zajali živého a přivedli k výslechu (mrtvol k rozpitvání jste obvykle měli dost). Každého průlomu vašich vědátorů, který vaše šance na vítězství zase o něco zvýšil.

A téhle jedinečné kombinace si vážili i hráči. Hry se po premiéře prodalo přes půl milionu kusů a Gollopovým vydělala milion liber, tehdejším kurzem něco kolem padesáti milionů korun. Nepřekvapí tedy, že pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. X-COM: Terror from the Deep vás o rok později vzal pod hladinu oceánů. Velké finále první hry totiž odhalilo mimozemský mozek v oblasti Cydonie na Marsu, jeho zničení ale vyslalo signál směrem k Zemi, kde se začaly probouzet pradávné bytosti…

Po vyčištění oceánu, na kterém se Gollopovi nepodíleli, přišel v roce 1997 třetí díl s podtitulem Apocalypse. Na tom totiž Nick a Julian v mezičase pracovali. Překvapil možností tahové souboje přepnout do realtimových přestřelek, ale po prvotním překvapení přišly také skvělé recenze. To už se ale nedalo úplně říct o nanejvýš průměrně přijatém simulátoru letounu X-COM: Interceptor a podobně hodnocené akční hře X-COM: Enforcer.

V roce 2012 však mimozemská hrozba znovu ožila. Studio Firaxis vydalo moderní XCOM: Enemy Unknown, který sice zvolil výrazně jiné herní mechanismy než třicet let staré dílo, opět ale spojil taktické tahové souboje se správou základny. I díky svému vzoru, ke kterému se hrdě hlásil a na nějž se ve velkém odkazoval (včetně těch nahoru vyčesaných vlasů!), si vysloužil vysoká hodnocení, úspěch na trhu i podobně parádní druhý díl. A dokonce i uznání od Juliana Gollopa, který se před pěti lety pokusil zaujmout se svou novou strategií Phoenix Point, ale věhlasu značky XCOM se ani nepřiblížil.

UFO: Enemy Unknown je prostě i dnes jméno, které má váhu. Nejvíc o tom nesvědčí jeho založení celé série slavných her, ale jeho fanouškovská komunita. Ta je aktivnější než kdy dřív a díky ní vznikl projekt OpenXcom, který usnadňuje spuštění hry na moderních počítačích a umožňuje její někdy až neskutečné proměny. Od drobných úprav základní podoby hry až po kompletní předělávky, které na kostru původní hry navěsily nový příběh, nové vybavení, nové nepřátele a nové možnosti. Ale kdybyste si chtěli vychutnat originál, seženete UFO: Enemy Unknown na GOGu a na Steamu.